Mongolové/Tataři

Vymezení dle RVP Název prezentace: Mongolové/Tataři Vzdělávací oblast: Dějepis Učivo: Středověk- islám a arabská říše, mongolská a turecká expanze Průřezová témata: Výchova k myšlení v evropských a globálních souvislostech, Multikulturní výchova Klíčová slova: Mongolové, Tataři, válečnictví, každodenní život, Čína, Kyjevská Rus, střední Evropa

Slovo „Tatar“ je odvozeno od jména mongolského kmene. Jiný výklad slova „tatar“ tartaros (řecky)- pekelný, ďábelský. Celkově označení pro kočovníky, nájezdníky turkotatarského původu, kteří dobyli ve 13. století velkou část Asie a střední a východní Evropy. Středověcí kronikáři celkově označovali všechny jako Tatary, ale Mongolové tvořili nejvyšší velení invazní armády- úzkou elitní a vládnoucí vrstvu, zatímco Tataři byli hlavní a nejpočetnější silou tohoto vojska.

Mongolové vytvořili jednu z největších říší v dějinách lidstva. Existovala ve 13. a 14. století a v době svého největšího rozmachu ovládala území o rozloze 33 000 000 km2 (22 % souše). Pod mongolskou vládou žilo kolem 100 milionů obyvatel. Mongolské kmeny žily do 12. století rozděleny a často spolu soupeřily

Temüdžin (Čingischán) Narodil se kol roku 1161 nedalo dnešního Ulanbátaru v Mongolsku Jeho otec byl Jesühej, vůdce jednoho z mongolských kmenů- byl zavražděn Tatary 1175. Mladý Temüdžin byl posléze svým vlastním kmenem vyhnán do stepi a stal se spolu se svou rodinou kočovníkem- matka a šest jeho sourozenců. Roku 1175 zabil spolu s dalším bratrem svého staršího nevlastního bratra a stal se hlavou rodiny. Díky sňatku s Börte, vysoce postavenou ženou z kmene Kereitů, Temüdžinova společenská pozice značně vzrostla. Následně se stal silným kmenovým vůdcem. Později byl Temüdžinův kmen přepaden sousedy a Börte unesena; 1186-1206 v bojích s mongolskými kmeny získal Temüdžin dominantní pozici, zlikvidoval své odpůrce v řadách Mongolů, zničil Tatary. V roce 1206 byl všemi vůdci mongolských kmenů na Velkém mongolském sněmu (tzv. Kurultaj) jmenován Čingischánem. Čingischán- velký (světový) vladař, neomezený vládce, Temüdžin se stal prvním Velkým chánem všech Mongolů (Cha-han). Za svoje sídelní město ustanovil Karakorum (v dnešním východním Mongolsku).

Čingischán Perský dějepisec Mindhádž- i Sirádž píše o něm: „ Vysoký, mohutně stavěný, robustní konstituce, nečetné chloupky na jeho obličeji zbělelé, oči kočičí… obdařen cílevědomou energií, chápáním, géniem, schopností porozumění, vzbuzující posvátnou hrůzu, řezník, spravedlivý, rozhodný, končící život nepřátel, neohrožený, krvelačný a krutý…“

Jádro Mongolské říše

Mongolská expanze do Číny Mongolská invaze Číny začala ihned po Čingischánově uchvácení moci. Čína byla tehdy rozdělena na dvě říše SV říše Ťin- centrum Peking ( tehdy Čung- tu) a JZ říše Sung- hl. město Chang- čou v deltě Jang-ć Čína pro Mongoly přitažlivá- bohatství, civilizační úroveň- střelný prach, hedvábí, jantar, drahé kovy, paláce, chrámy. Nová čínský císař Wej-wang vyslal k Mongolům vyslance- Temüdžin se jim měl poklonit- místo to si před nimi odplivl a nazval ho hlupákem. Následovala expanze- ani Velká čínská zeď nedokázala vpád Mongolů odrazit- byla zdolána díky spojenectví kmene Ongutů, který bránil jeden úsek zdi- otevřeli mu brány/ nedbalost některého strážců. První příchod Mongolů do Číny- zděšení- tlačili před sebou tisíce tangutských zajatců- popoháněli je biči a kopím dopředu. Při obléhání Sing- čchingu v S Číně nahnali zajatce do hradních příkopů a ucpali je jimi-po jejich tělech se dostali ke hradbám.

V letech 1206 až 1209 ovládli Mongolové západní a v letech 1211–1234 severní Čínu. Mongolové porazili hlavní síly nepřítele a v roce 1215 se zmocnili dnešního Pekingu, který nechali vyplenit. Ťinský císař, Süan-cung uprchl s dvorem do Kchaj-fengu, kde Ťinové Mongolům vzdorovali až do roku 1234. Roku 1279 byla Čína kompletně dobyta. Mongolský postup krutý- vraždění vesničanů, pálení úrody, dobývání měst- kradení kořisti, odvážení na vozech a braní otroků a odesílání do Mongolska.

Mongolské válečnictví Mongolové byli zpočátku pouze pastevci- válečníci- rychle se učili a zdokonalovali. Používali drobné koníky, rychlé- kůň mohl být použit pro boj 1 den, pak měl tři dny odpočívat. Při boji obvykle rychle objížděli vojsko nepřítele a pálili na něj mračna šípů. Používali luky- dvakrát prohnuté, kovové hroty šípů, široké až 7 cm, kopí, mírně zahnutý meč, sekery. Používali háky, kterými strhávali jezdce ze sedel. Lehké kožené oděvy, čapka kožená s kovovými plátý. Učili se od nepřátel stavět katapulty, dobývací stroje. Od Číňanů převzali střelný prach- vrhali „granáty“, používali kouřovou clonu. Donutili nepřítele vzdát se obležením měst- vyhladověním, odkloněním toku řeky atd. Vysílali zvědy- zmapování terénu, získání spojenců Měli vedle bojovníků pomocné oddíly- stavba mostů, zprůchodnění cest, s vojáky táhly i jejich ženy.

Neúspěšný pokus o expanzi do JV a Jižní Asie Invaze do Vietnamu- Mongolové provedli tři válečná tažení do Vietnamu, všechna skončila díky schopnému vietnamskému generálovi Tran Hung Daovi porážkou. Mongolská armáda utrpěla ohromné ztráty a Vietnam, přestože se poté zavázal odvádět pravidelné tributy, si zachoval nezávislost. Mongolové se pokusili o podmanění jihovýchodní Asie (dnešní Indonésie). Postavili velké loďstvo, ale při plavbě na Jávu se zvedly vysoké vlny, silný vítr překvapil nezkušené námořníky a většina loďstva byla zničena. Invaze do Japonska Po dobytí Koreje si nechali Mongolové od zahraničních stavitelů postavit velké loďstvo. Během plavby se zvedl "Božský vítr", japonsky Kamikaze, který lodě smetl. Oba dva pokusy o mongolské invaze do Japonska byly neúspěšně.

Expanze do střední Asie Roku 1217 zničili Mongolové- vedlejší oddíly Čingischánových vojsk Karakitanskou říši (Západní říše Liao, ležící ve Střední Asii) Čingischán pokračoval dále v tažení na západ se čtyřmi armádami, třem z nich veleli jeho synové Ögödej, Džuči a Čaadaj. V letech 1218-1224 se zmocnili Chorezmské říše a jejích center Samarkandu, Buchary a Chorezmu (v dnešním Uzbekistánu). Tato bohatá a prosperující města byla zničena a velká část obyvatelstva pozabíjena. Chorezmský šáh Aláuddín Muhammad byl pronásledován Mongoly a roku 1221 zabit. Mongolové vybudovali ve střední Asii Čagatajský chanát. Mohammedův syn šáh Džellaluddín (Jallaluddín, Jalal) při řece Indus pokusil Mongolům vzdorovat a roku 1221 porazil vedlejší mongolské oddíly, nakonec byl také poražen a zachránil se útěkem do Persie.

Čagatajský chanát

Expanze do Persie, Mezopotámie- Ílchanát Ílchanát byl vybudován na troskách Chórezmské říše, která podlehla v boji s invazí Čingischána v letech 1219–1224. Mongolové si následně podrobovali celé území říše, které osídlili a vybudovali zde svůj stát. Centrum Ílchanátu bylo v Persii, ale pod jeho kontrolu spadala i území dnešního Iráku, Afghánistánu, Turkmenistánu, Arménie, Ázerbájdžánu, Gruzie, Turecka a západního Pákistánu. Roku 1258 zaútočili na Bagdád- centrum Abbásovského chalífátu a dobyli ho- konec chalifátu Následně se pokusili o proniknutí i do Egypta- Mongolové byli poraženi v bitvě u Ajn Džalút 3. září 1260 v Jizre'elském údolí s mamlúky. Byla to vůbec první větší porážka Mongolů. Mongolská armáda byla zničena téměř celá, mamlúci utrpěli těžké ztráty, ale nápor zastavili. Dále na západ, do severní Afriky, se už nikdy mongolští vládci nedostali.

Ílchanát

Mongolové vítězí na mamlúky v bitvě u Homsu, 1229

Expanze do Kyjevské Rusi Batú, Čingischánův vnuk, vyslal zástupce do všech velkých ruských měst s nabídkou, že je ušetří, pokud ho uznají za svého pána, otevřou mu města, odevzdají 10% majetku na výpalném a předají 10 % obyvatelstva do otroctví či armády. Většina ruských knížat nechala vyslance pozabíjet- v Kyjevě byli shozeni z hradeb- Batú se cítil uražen. Roku 1236 zaútočili Mongolové včele s Batú-chánem- na Kyjevskou Rus. Nejprve šly přípravné oddíly– stavěly mosty, vykupovaly dobytek a píci od místních statkářů a držely je v zásobárnách, oplocovaly pastviny pro koně. Následovaly zásobovací oddíly- vozy tažené voly- rozebrané katapulty a obléhací stroje, pytel ledku a síry- na výrobu střelného prachu. Batú překročil Volhu se 120 000 muži a střetl se s volžskými Bulhary a místními Kipčaky (též Polovci nebo Kumáni), které porazil. Kníže Jurij II. Vsevolodovič se Bátúovi odmítl podrobit. Bátú poté dobyl, vyplenil a srovnal se zemí Rjazaň- dobyto během několika minut- měli dobývací stroje, pobořili hradby, Kolomnu, Moskvu a Vladimir (sídlo suzdalských knížat). Jurij sebral vojsko a vytáhl proti Bátúovi. Ruské vojsko bylo na hlavu poraženo na řece Siti a Jurij v krvavé bitvě zahynul.

Dobytí Suzdalu Mongoly

Expanze do Kyjevské Rusi Následovalo další dobývání ruských měst. Dobyta a vypleněna byla téměř všechna ruská města -Rostov, Jaroslavl. Smolensk souhlasil s placením tributu Mongolům a unikl tak zničení. Novgorod a Pskov, kterých mongolská vojska nedosáhla kvůli ročnímu období- konec zimy- bahnité cesty, roztávaly močály- byly krutého osudu ušetřena. V létě 1238 Mongolové zpustošili Krym a Mordvinsko. Poté pronikli na Ukrajinu a v zimě 1239 vyplenili Černigov a Perejaslav. 1240 po tuhém odporu byl dobyt také Kyjev, Halič a Vladiměř. Samotný Kyjev byl po dlouhém obléhání úplně zničen- musel být následně vystavěn znovu, ale nedosáhl už svého významu. Při dobývání Ruska využili Mongolové zamrzlých řek jako cest. Bylo to vůbec jediné úspěšné zimní tažení do Ruska v dějinách. Podmanili si mnoho ruských knížectví a zasadili definitivní ránu státnosti Kyjevské Rusi. V Rusku založena Zlatá horda 1240-1380. Díky dobytí Ruska se mohli Mongolové vrhnout dál na západ, do vyspělejších částí Evropy.

Výběr daní ve Zlaté hordě

Expanze do střední Evropy Mongolové vyslali zvědy pro získání informací o situaci v Evropě a snažili se předejít sjednocení panovníku Čech, Polska a Uher. Do střední Evropy se dostali uprchlíci z Kyjevské Rusi- šířili zvěsti o ukrutnostech a barbarství Mongolů. Batú po dobytí ruských knížectví rozdělil svou armádu do tří vojsk. První pod velením Kaida vpadlo na začátku března 1241 do Polska. Brzy byla dobyta Sandoměř a Krakov- tradice trubače na kostelní věži. Další porážku utrpěli Poláci v bitvě u Chmielnik. Mongolové poté oblehli Vratislav. Slezský kníže Jindřich II. Pobožný sebral vojsko a vyrazil proti Mongolům. Nevyčkal však, než dorazí česká armáda Václava I. Mongolové nechtěli dopustit spojení křesťanských armád, proto zanechali obléhání a vyjeli proti polskému vojsku, které čekalo na vojsko českého krále před hradbami Vratislavi. V bitvě u Lehnice 9. dubna 1241 se Mongolové pod vedením Kaida (syn Gujuka) utkali s Jindřichovým vojskem. To bylo složeno především z obyvatel Slezska a Malopolska, templářů a německých rytířů. Jindřich v bitvě padl a jeho armáda byla účinnou mongolskou taktikou poražena.

Bitva u Legnice 1241

Kníže Jindřich II. vyjíždí k Legnici (J. Matejko)

Mongolové v českých zemích České oddíly, které spěchaly na pomoc, již nestačily do bitvy u Legnice zasáhnout. Václavovi I. se však podařilo zastavit Tatary v Kladsku. Zabránil jim vtrhnout do Čech a obrátil ničivý proud k jihu. Kaidu protáhl s mongolskými oddíly Moravou a spojil se s Bátúovými hordami v Uhrách. Opevněná místa na Moravě, zejména Opava a Olomouc, nebyla dobyta, avšak kraj byl zpustošen. Mongolové však obléhání zřejmě po několika dnech vzdali a odtáhli. Každému padlému po bitvě u Lehnice uřezali ucho, které dávali do pytlů a posílali svému chánovi Ogotajovi, jako důkaz vítězství- celkem 9 vaků uší- pověst o štramberských uších. Zmínky v Hájkově kronice a v Rukopisech. Pověst o velké bitvě Čechů a Moravanů s Mongoly u Olomouce, o zázračné porážce tatarského vojska za přispění Panny Marie- Hostýn.

Mongolové v Uhrách Druhá mongolská armáda se probila přes Sedmihradsko. Batú s hlavním vojem mířil na Pešť. Všechny tři voje se setkaly v Panonské nížině. Béla IV. Uherský odmítl Batúovi složit slib poslušnosti. Navíc poskytl azyl kumánskému chánovi Kutanovi a jeho lidem (cca 40 000), kteří prchli před Batúem, jenž se považoval za jejich vládce. Kutan byl však v Pešti uherskou šlechtou zavražděn. Po několika menších střetnutích Bélovo vojsko utkalo s Batúem v bitvě na řece Sajó (Slané) 11. dubna 1241. Uhrové byli drtivě poraženi a Béla prchl až do Dalmácie. Mongolové poté dobyli Pešť a Ostřihom. Vyhnuli se rakouským vojskům a vyplenili města u Jaderského moře.

Béla IV. prchá před Mongoly

Mongolové v Uhrách Béla IV. byl pronásledován speciálním tatarským oddílem, nejprve přes Moravu do Rakous, pak do Záhřebu a nakonec na dalmatské ostrovy. Odsud marně žádal papeže, císaře i další evropské panovníky o pomoc. Mongolové se snažili Bélu IV. dostihnout a zabít. Král Béla se s nimi střetl v boji u řeky Slaná, kde ho přemohli. V bitvě zahynulo téměř celé vojsko země. Sám král Béla utekl k moři, kam ho Tataři nemilosrdně pronásledovali... Dubnická kronika Subutai s Batúem plánovali vpád do Svaté říše římské a zničení hlavních říšských měst a útok směrem na Apeninský poloostrov, ale v prosinci 1241 zemřel velký chán Ögödej. Batú tak musel zanechat příprav na tažení a vydat se do mongolského Karakorumu. Tato událost zřejmě uchránila celou Evropu od drtivého nájezdu, kterému by se mohli evropští panovníci bránit pouze spojenými silami

Mongolská říše v době největšího rozmachu

Každodennost Mongolů Potravou mongolských vojáků bylo uzené skopové maso a sušené mléko. Hlavu si holili až na temeno, z něhož splývá charakteristický cop, způsob převzatý od Mandžuů. Ženy považují tím hezčí, čím mají menší nos. Vdova se nesměla znovu provdat. Mongolové převzali od Peršanů hru pólo, oblíbené aktivity byly také lukostřelba a zápas.