Vývoj a současné trendy ve fytocenologii a geobiocenologii 2. Přednáška Vývoj a současné trendy ve fytocenologii a geobiocenologii

Použitá literatura: Moravec J. a kol. (2004): Fytocenologie. Academia, Praha. Str. 14–22, 93–110 Hendrych R. (1984): Fytogeografie. Státní pedagogické nakladatelství, Praha. Str. 10–13 Jeník J. (1970): Obecná geobotanika. Úvod do nauky o rostlinstvu. Státní pedagogické nakladatelství, Praha. Str. 13–17 webové zdroje

Počátky fytocenologie primitivní, přírodní národy (užitkové rostliny, společenstva kolem sídel apod.) neolitický zemědělec (cca 5000 let př. n. l.) Starověk učenci, lékaři, kořenáři Theofrastos z Efesu (373 až 288 př. n. l.) popis asi 500 druhů rostlin ze Středomoří a Asie Dioskorides (1. stol. př. n. l.) autor termínu botanika Plinius starší (23–79 n. l.) přírodovědná encyklopedie starého Říma – Historia naturalis (77) shrnuje veškeré znalosti té doby o světě botanika, zemědělství, hortikultura

Rozmach Carl Linné (1707–1778) Alexander von Humboldt (1769–1859) třídění rostlin, pojmenování (Species plantanorum, 1753) Alexander von Humboldt (1769–1859) měření teploty, tlaku vzduchu, vlhkosti v terénu mnoho cest po světě Charles Darwin (1809–1882) myšlenkový impuls

v 19. stol. rozmach dopravy, učenosti, filozofie vznik fyziognomického směru (Griesbach, Drude, Aljechin) Rübel (1876–1960) – Rostlinná společenstva Země (1930) + Klimaticky podmíněné formační třídy Země Ellenberg + Mueller-Dombois (1967) – klasifikace formací pod patronátem UNESCO Rozvoj geografických oborů – Unger (1800–1870) – vliv půdy na vegetaci a také E. Purkyně (1831–1882) – geobotanika a bioklimatologie J. Micklitz – Jeseníky

Rozvoj fytocenologického směru ve Švýcarsku a Francii Clements (1874–1945) – dynamika vegetace, klimax (1905) Výzkumné metody v ekologii Gams (1918) – pojem fytocenologie Schröter a Flahault – Třetí mezinárodní botanický kongres (1910) definice asociace: asociace je rostlinné společenstvo určitého floristického složení, jednotných stanovištních podmínek a jednotné fyziognomie Rozvoj fytocenologického směru ve Švýcarsku a Francii

Braun-Blanquet (1884–1980) studium v Curychu (herbář v Rübelově geobotanickém ústavu) Montpellier – Mezinárodní stanice pro středomořskou a Alpskou geobotaniku – SIGMA dominance druhů druhořadá 1928 – Rostlinná sociologie – impuls pro vznik mezinárodního fytocenologického směru snímkování vegetace (vegetační analýza) syntetické metody uspořádání fytocenologických snímků jednoduché metody půdních a klimatických šetření názvosloví syntaxonů hierarchické uspořádání vegetačních jednotek Obrovský vliv, šíření do celého světa (Tüxen, Soó, Schustler, Klika, Krajina, Mikyška, Zlatník a další)

H. Ellenberg (1913–1997) dominantní osobnost ve střední Evropě využití fytocenologie v zemědělství a krajinné ekologii + skloubení s ekosystémovým výzkumem Přehled středoevropské vegetace (1963–1982)

Vývoj v severní Evropě charakter vegetace nevhodnost diagnostických druhů použití dominantních druhů šíření dále do Evropy Du Rietz (1895–1967) – četné metodologické příručky k curyšsko-montpellierskému systému Cajander (1879–1932) – lesní typy (plošné jednotky lesa s podobnými stanovištními vlastnostmi a stejnou produkcí dřeva)

Vývoj v Rusku důraz na ekosystémové pojetí – gradientové přechody Vliv Dokučajeva (1846–1903) – zonálnost půd a vegetace, a dalších autorů srovnatelný s Braun-Blanquetem trvalý zájem o vegetační gradienty v souvislosti s gradienty prostředí V. N. Sukačev (1880–1967) – biogeocenologie, holistické pojetí přírody

Angloamerická škola Clements (1874–1945) – dynamika vegetace, klimax (monoklimaxová teorie) (1905) Výzkumné metody v ekologii organismální pojetí (vznik, růst, zrání, odumírání společenstva) Gleason individualistické pojetí – projevy společenstva = projevy jednotlivých organismů rozvoj matematického aparátu a populační ekologie Tansley (1871–1955) pojem ekosystém navazuje na Clementse polyklimax

Vývoj v Československu K. Domin (1882–1953) vlastní odhadovací stupnice pokryvnosti J. Podpěra (1878–1954) Schustler, Klika, Mikyška, Krajina, Zlatník, Deyl

Alois Zlatník (1902–1979) zakladatel geobiocenologie průzkum pralesů ochrana přírody

Antonín Buček (17. 9. 1942 – 5. 3. 2018) jeden z žáků prof. Zlatníka vůdčí osobnost tzv. brněnské školy krajinné ekologie (ÚSES, geobiocenologie, ochrana přírody apod.) dlouholetý garant fytocenologie na Zahradnické fakultě

Současnost Neuhäusl, Neuhäuslová, Moravec, Rybníčkovi, Sádlo, Hédl... (Botanický ústav akademie věd) Jeník, Kovář... (Karlova univerzita) Chytrý, Tichý, Roleček, Zelený... (Masarykova univerzita)

Česká národní fytocenologická databáze Vznik v roce 1996 První snímek prof. Zlatníka!! Snímky od roku 1922 108 502 snímků (únor 2015) z celé ČR

Česká národní fytocenologická databáze

Juice

IAVS – International Association for Vegetation Science

Světové databáze Pořadí Název databáze Počet snímků 1 Dutch National Vegetation Database 600000 2 Forest Inventory and Analysis Database of the United States of America (FIA) 538428 3 WetVegEurope 375212 4 SOPHY 212244 5 Iberian and Macaronesian Vegetation Information System (SIVIM) 155000 6 German Vegetation Reference Database (GVRD) 111928 7 Czech National Phytosociological Database 108537 8 New Zealand National Vegetation Databank 94000 9 Polish Vegetation Database 84951 10 VegMV 54000 11 Austrian Vegetation Database 53000 12 Slovak Vegetation Database 51581 13 Vegetation Database of Great Britain: Countryside Survey 49165 14 National Vegetation Database of South Africa 47466 15 Phytosociological Relevé Database of Japan (PRDB) 39287 16 The Nordic Vegetation Database 37645 17 UK National Vegetation Classification Database 35000 18 FLOTROP 34533 19 VegItaly 34462 20 Vegetation Plot Database - Sapienza University of Rome 34255 21 Database of Czech Forest Classification System 32387 22 Database of Siberian Vegetation (DSV) 30611 23 Vegetation Database of Québec (MRNF) 28425