Teorie a modely přežití buněk (radiobiologie II - tahák)
Biologické křivky přežití
Rozvinutí molekulárního modelu N0 – N = N0 – N0e-KD = N0(1 - e-KD) f = (1 – r) N0 – N = fN0(1 - e-KD)
Odvození molekulárního modelu q1 = f1n1[1 - e-k(1-D)D] q2 = f2n2[1 - e-k(1-D)D] Qii = Ef0 f1n1f2n2 [1 - e-k(1-D)D]2 Qi = f0n0(1 - e-koDD) Q = Qi + Qii = = f0n0(1 - e-koDD) + Ef0 f1n1f2n2 [1 - e-k(1-D)D]2 Qp = p{χ(1 - e-koDD) + Φ(1 - e-k(1-D)D)2} Fd = 1 – e-Qp
Odvození molekulárního modelu Pro velmi malá k a k0 (s uvážením aproximace ex = x pro velmi malá x): S = e-p(aD + bD), tj. lnS = -p(aD + bD2) a = f0.n0.k0.D = f0.E.n1.n2.f1.f2.k2.(1 – D)2
Teorie duálního účinku záření - pozadí Při nízkých dávkách má záření o vysokém LET svou účinnost v takovém vztahu k účinnosti záření o nízkém LET, že logaritmus poměru stejně efektivních dávek jako funkce dávky o vysokém LET vyhovuje závislosti se směrnicí -1/2. Při nízkých dávkách pouze 1 neutron prochází buňkou a inaktivuje ji. Pak je výtěžek „lézí“ úměrný absorbované dávce: e = knDn
Teorie duálního účinku záření - pozadí Proto pro stejně efektivní dávky rtg a neutronového záření plyne:
Teorie duálního účinku záření - odvození Dosadíme-li do výrazu e = knDn za Dn dostaneme e = kDx2, kde k je kn/l. Rovnice e = knDn = kDx2 jsou aproximací obecnějšího výrazu e = k(lD + D2), kde l má tak malou hodnotu pro záření s nízkým LET, že lineární člen může být zanedbán, pokud ovšem není dávka tak malá, že se pravděpodobnost interagujících ionizačních událostí („ii“) stane malou.
Teorie duálního účinku záření - odvození E(z) = kz2 E(D) = k(ζD + D2)
Teorie duálního účinku záření - odvození S/S0 = e-k(ζD + D^2) Repair-misrepair (RMR) model buněčného přežití = l/k