VĚCNÁ PRÁVA zimní semestr 3. Držba, detence 4. Právo vlastnické I. obecné výklady, sousedská práva a jiná omezení vlastnického práva

3. Držba, detence

DRŽBA § 987-1010 (§ 129-131 OZ 1964) držba (lat. possessio), římskoprávní základy institutu NOZ řadí držbu mezi věcná práva k věci vlastní (důvody: analogie vlastnického práva, ale pojem širší než vlastnické právo) historický spor o charakter držby subjektivní právo? faktický stav? faktický stav chráněný právem? pojetí držby v NOZ je analogické pojetí držby v rakouském ABGB (jiné pojetí např. v Německu, Polsku, Švýcarsku) 2 podoby držby držba vlastníka jako součást obsahu jeho vlastnického práva (tzv. ius possidendi) držba nevlastníka (důležitá z hlediska ochrany držitele, vypořádání držitele s vlastníkem a možnosti vydržení práva)

DRŽBA smysl držby ochrana držitele, resp. ochrana faktického stavu, i když nemusí být v souladu s právním stavem (tzv. possessorní ochrana) transformace dlouhodobého faktického stavu na stav právní legitimační funkce (z držby lze usuzovat na určité subjektivní právo držitele k věci, zejm. na jeho vlastnické právo) držitel: ten, kdo vykonává právo pro sebe (§ 987)  pojmové znaky držby faktická možnost vykonávat právo (corpus possessionis) úmysl vykonávat právo pro sebe (animus possidendi) oba dva znaky musí být zásadně splněny současně (k výjimkám dále)

CORPUS POSSESSIONIS corpus possessionis objektivní složka držitel je schopen vykonávat držené právo, resp. má věc ve své skutečné (faktické) moci (musí mít možnost na věc fyzicky působit, věc fyzicky ovládat) corpus je zachován i tehdy, pokud držitel nemá věc bezprostředně u sebe, ale ví, kde se věc nachází, věc se tam nachází z jeho vůle (s jeho souhlasem) a držitel má možnost věc fakticky nabýt zpět do své bezprostřední moci – např. půjčení či pronájem drženého mobilu třetí osobě na dobu 2 měsíců (nájemce drží věc pro pronajímatele, resp. pronajímatel vykonává držbu prostřednictvím 3. osoby – nájemce) nemožnost stanovení jasné dělící linie mezi případy, kdy corpus již zanikl a kdy ještě ne (nutnost indiv. posouzení každé situace)

CORPUS POSSESSIONIS corpus zaniká, pokud se věc dostane trvale z moci držitele (např. ztráta, opuštění věci, odcizení apod.); dočasný zánik možnosti disponovat s věcí zánik držby nezpůsobuje (např. zloděj ukradne držiteli věc, ten jej ale pronásleduje a vymáhá na něm věc zpátky)

ANIMUS POSSIDENDI animus possidendi subjektivní složka (ale projevuje se v objektivních skutečnostech) držitel sám sebe považuje za vlastníka, resp. za oprávněného z jiného práva, tj. chová se jako vlastník, resp. jiný oprávněný – např. užívá věc, platí daň z nemovitosti, hradí náklady spojené s užíváním věci, brání se proti zásahům do svého domnělého práva atd. animus může mít držitel bez ohledu na kvalitu jeho držby (např. i zloděj může vykonávat právo, jako kdyby mu patřilo)

DRŽBA SOLO ANIMO, SOLO CORPORE problematika držby solo animo či solo corpore obecně se vyžaduje stav animo et corpore otázka, zda je pro účinky držby a vydržení dostatečné splnění jen jedné z obou složek? držba solo corpore (sine animo) není možná (bezvýjimečně) – jedná se o detenci držba solo animo (sine corpore) je možná ve výjimečných případech (např. tehdy, neví-li držitel zcela přesně, kde se držená věc v daném momentu nachází (ví, že ji zapomněl na některém z více možných míst, ale neví přesně na kterém) a věc je stále v jeho dispoziční moci (držitel věc neprodleně začne hledat a má vůli ji i nadále užívat jako vlastní)

PŘEDMĚT DRŽBY předmětem držby je subjektivní právo (OZ 1964 rozlišuje držbu věci a práva) NOZ (držba věci = držba vlastnického práva) ALE např. § 996 odst. 1 a § 1004 mluví o držbě věci předmět držby (§ 988) majetkové právo, které je převoditelné na jiného a připouští dlouhodobý či opakovaný výkon (§ 988 odst. 1) osobní práva nejsou předmětem držby ani vydržení, jsou však předmětem ochrany (§ 988 odst. 2) u práv, která připouštějí dlouhodobý či opakovaný výkon, lze teoreticky uvažovat jen o držbě věcného práva, nikoli práva obligačního, a to navíc jen některých věcných práv (právo vlastnické, práva odpovídající věcnému břemenu – služebnost a reálné břemeno, právo stavby)

NABYTÍ DRŽBY nabytí držby (§ 990) bezprostřední – ujmutí se držby svou mocí, a to v rozsahu, v němž se držitel držby skutečně ujal odvozené – dosavadní držitel převede svou držbu na nového držitele, nebo se nový držitel ujme držby jako právní nástupce dosavadního držitele, a to v rozsahu, v němž ji měl dosavadní držitel a v jakém ji na nového držitele převedl, resp. v jakém na držitele přešla

DRUHY DRŽBY řádná držba (§ 991): taková, která se zakládá na platném právním titulu. Kdo se ujme držby bezprostředně, aniž tím ruší cizí držbu, nebo kdo se ujme držby z vůle předchozího držitele nebo na základě výroku orgánu veřejné moci, je řádným držitelem poctivá držba (§ 992): kdo má z přesvědčivého důvodu za to, že mu náleží právo, které vykonává, je poctivý držitel. Nepoctivě drží ten, kdo ví nebo komu musí být z okolností zjevné, že vykonává právo, které mu nenáleží pravá držba (§ 993): neprokáže-li se, že se někdo vetřel v držbu svémocně, nebo že se v ni vloudil potajmu nebo lstí, anebo že někdo usiluje proměnit v trvalé právo to, co mu bylo povoleno jen výprosou, jde o pravou držbu má se za to, že držba je řádná, poctivá a pravá (§ 994)

DOBRÁVÍRA PŘI POCTIVÉ DRŽBĚ dobrá víra (v subjektivním smyslu) rozpor mezi skutečností a něčí představou o této skutečnosti (nesprávná představa jednajícího subjektu o skutečném stavu věci); jedná se tedy o právně relevantní omyl (skutkový či výjimečně i právní); př.: držitel se domnívá, že kupuje věc od vlastníka, avšak prodávající ve skutečnosti vlastníkem není zakládá se na vnitřním (psychickém) stavu jedince dobrá víra se hodnotí vždy objektivně a na základě vnějších skutečností (se zřetelem ke všem okolnostem), tedy tak, jak by se v postavení držitele choval každý průměrně uvažující (rozumný, pečlivý, obezřetný) člověk; možný rozpor mezi skutečnou vírou a jejím objektivním posouzením problematika dobré víry právnických osob dobrá víra se pro účely vydržení práva vyžaduje po celou dobu trvání držby (mala fides superveniens nocet)

DRŽBA VLASTNICKÉHO PRÁVA podrobná úprava práv a povinností poctivého držitele vl. práva (např. právo věc užívat, zničit ji, spotřebovat atd.) vypořádání poctivého a nepoctivého držitele a vlastníka možnost vydržení vl. práva (úprava v § 1089 an.) držba jiných práv přiměřená aplikace ustanovení o držbě vlastnického práva

OCHRANA DRŽBY tzv. posesorní ochrana svépomocná soudní subsidiární charakter ochrany držby ochrana držby praktická i pro vlastníka, který není schopen prokázat vlastnický titul, ale je schopen prokázat držbu, resp. pro jiné držitele, jimž skutečně náleží držené právo, ale nejsou schopni je prokázat svépomocná ochrana držby (§ 1006 an.: držitel se smí svémocnému rušení vzepřít a věci, jež mu byla odňata, při rušebním činu znovu zmocnit, nepřekročí-li přitom meze nutné obrany)

OCHRANA DRŽBY soudní ochrana držby není ochranou petitorní, tj. ochranou subjektivního práva, nýbrž ochranou faktického stavu (námitky o právu jsou zde irelevantní) § 1003: kdo je v držbě rušen, může se domáhat, aby rušení bylo zakázáno a vše uvedeno v předešlý stav § 1007: byl-li držitel z držby vypuzen, může se na vypuditeli domáhat, aby se zdržel dalšího vypuzení a obnovil původní stav OSŘ de lege ferenda: zvláštní ustanovení pro řízení o žalobách z rušené držby v řízení se soud omezí na zjištění poslední držby a jejího svémocného rušení a nepřihlédne k námitkám o právu k držbě a o povaze držby (uplatnění námitky žalovaného, že žalobce proti žalovanému získal nepravou držbu nebo ho z držby vypudil, tím není dotčeno)

OCHRANA DRŽBY v řízení nelze rozhodnout o náhradě újmy vzniklé rušením držby proti rozhodnutí nejsou přípustné mimořádné opravné prostředky

VYPOŘÁDÁNÍ DRŽITELE A VLASTNÍKA poctivý držitel povinnost vydat věc vlastníkovi (přestat vykonávat domnělé právo) právo na ponechání si oddělených plodů a užitků získaných v dobré víře právo poškodit věc, zničit ji, spotřebovat ji apod. (držitel za to není vlastníku povinen náhradou) právo na náhradu nákladů účelně vynaložených na věc po dobu poctivé držby, a to v rozsahu odpovídajícím zhodnocení věci ke dni jejího vrácení; obvyklé náklady související s údržbou a provozem se nenahrazují

VYPOŘÁDÁNÍ DRŽITELE A VLASTNÍKA nepoctivý držitel povinnost vydat věc vlastníkovi spolu s oddělenými plody a užitky (popř. nahradit jejich hodnotu) právo na odpočítání vynaložených nákladů nutných pro údržbu a provoz věci právo na oddělení toho, čím byla věc nákladem držitele zhodnocena, je-li to možné bez zhoršení podstaty věci

VYDRŽENÍ – EXKURS vydržení způsob nabytí vlastnického práva na základě dlouhodobé nepřerušené poctivé držby (movité věci 3 roky, nemovité věci 10 let) problematika započítávání poctivé držby právního předchůdce k podrobnostem srov. další výklad o originárním nabývání vlastnictví spoludržba (compossessio) situace, kdy držba téhož práva existuje u několika osob společně není možná simultánní držba jednoho a téhož práva několika osobami samostatně, ale je možná simultánní držba několika práv na jedné a téže věci (např. vlastnické právo a služebnost)

DETENCE institut odlišný od držby pojmové znaky detence faktická moc nad věcí (corpus detinendi) úmysl nakládat s věcí jako s cizí (animus detinendi); není zde úmysl nakládat s věcí jako s vlastní příklady detence: nájem, výpůjčka, úschova (nájemce, vypůjčitel i schovatel mají věc ve své faktické moci, avšak nakládají s ní jako s věcí cizí) poctivá a nepoctivá detence – analogie poctivé a nepoctivé držby (příklady) detence se může změnit v držbu (poctivou či nepoctivou), stejně jako držba se může změnit v detenci ochrana detence: § 1044

4. Právo vlastnické I. obecné výklady, sousedská práva a jiná omezení vlastnického práva

VLASTNICKÉ PRÁVO lat. dominium, proprietas jeden ze tří pilířů soukromého práva: člověk-vlastnictví-smlouva institut práva soukromého i veřejného, chráněný na ústavní úrovni různé chápání vlastnického práva (pojetí právní, ekonomické, filozofické apod.), různé teorie vlastnického práva (rozdílné i v kontinentálním právu a systému common law)  pojem: nejširší majetkové (věcné) právo, v jehož rámci mohou vznikat ostatní věcná práva (věcná práva k věci cizí) či práva obligační časově zásadně neomezené právo co do rozsahu nejméně omezené majetkové právo zajišťuje oprávněnému subjektu tzv. přímé (nezprostředkované) panství nad věcí

VLASTNICKÉ PRÁVO terminologie vlastnictví X vlastnické právo (pojmy užívané zákonodárstvím i teorií promiscue); ve smyslu subjektivním (vlastnické právo) a objektivním (předmět tohoto práva) § 1011: vše, co někomu patří, všechny jeho věci hmotné a nehmotné, je jeho vlastnictvím (objektivní význam) § 1099: vlastnické právo k věci určené jednotlivě se převádí už samotnou smlouvou k okamžiku její účinnosti, ledaže je jinak ujednáno nebo stanoveno zákonem (subjektivní význam)

VLASTNICKÉ PRÁVO průmyslové vlastnictví (resp. v širším smyslu vlastnictví duševní či intelektuální) nejednotné chápání pojmů 1. názor: východiskem je vlastnictví duševní, jehož součástí je vlastnictví literární a umělecké a vlastnictví průmyslové 2. názor: duševní (intelekt.) vlastnictví a prům. vlastnictví jsou pojmy stejné úrovně – duš. vlastnictvím se rozumí práva k výsledkům tvůrčí lidské činnosti, jejichž subjektem mohou být z povahy věci jen fyz. osoby, zatímco prům. vlastnictvím lze rozumět práva k nehmotným součástem obchodního jmění dle § 6 odst. 2 ObchZ

VLASTNICKÉ PRÁVO právní úprava čl. 11 Listiny § 1011-1114 § 1115-1239 (spoluvlastnictví) § 708-742 (společné jmění manželů) zák. č. 72/1994 Sb., o vlastnictví bytů (bude zrušen k 31. 12. 2013) zák. č. 219/2000 Sb., o majetku ČR a jeho vystupování v právních vztazích zák. č. 128/2000 Sb., o obcích zák. č. 129/2000 Sb., o krajích

PRINCIPY VL. PRÁVA princip rovnosti vlastnických práv všech subjektů (čl. 11 odst. 1 Listiny – historické důvody) vlastnictví státu (zák. č. 219/2000 Sb., o majetku ČR a jeho vystupování v právních vztazích, zák. č. 128/2000 Sb., o obcích, zák. č. 129/2000 Sb., o krajích)   princip zásadní neomezenosti nabývání vlastnického práva: každý může nabývat vlastnické právo ke všem věcem, není-li z tohoto práva v konkrétním případě vyloučen (čl. 11 odst. 2 Listiny), a to v neomezeném rozsahu (historické příklady – omezení nabývání vlastnického práva k půdě apod.) princip zásadně volné převoditelnosti vlastnického práva

SUBJEKT A OBSAH VL. PR. subjekty vlastnického práva: fyzické osoby, právnické osoby, stát jedna věc může být v tomtéž okamžiku buď ve výlučném vlastnictví jedné osoby (f.o., p.o., stát) ve spoluvlastnictví dvou či více osob společně nebo ve společném jmění manželů  obsah vlastnického práva § 1012: vlastník má právo se svým vlastnictvím v mezích právního řádu libovolně nakládat a jiné osoby z toho vyloučit .Vlastníku se zakazuje nad míru přiměřenou poměrům závažně rušit práva jiných osob, jakož i vykonávat takové činy, jejichž hlavním účelem je jiné osoby obtěžovat nebo poškodit obsahem jsou práva a povinnosti vlastníka (např. věc užívat či neužívat, zničit, poškodit, převést na jiného atd.)

VÝKON VL. PRÁVA výkon vlastnického práva (realizace jednotlivých oprávnění vlastníka) konáním či nekonáním: vlastnické právo vykonávám tím, že sedím na své židli i tím, že na ní nesedím právním jednáním či faktickou činností (reálným úkonem): prodej věci je výkon vlastnického práva právním jednáním (smlouva), jízda na kole je výkon vlastnického práva faktickou činností meze výkonu vlastnického práva: (§ 1012 – právní řád); zákaz zneužití práva a šikany (obecný institut)

SOUSEDSKÁ PRÁVA sousedská práva (§ 1013) (§ 127 OZ 1964) smysl úpravy: předcházení sporům při výkonu vlastnického práva vlastníky sousedních nemovitých věcí (zejm. pozemků) ve svém důsledku rozšíření oprávnění vlastníka i na cizí nemovité věci analog. aplikace i na jiné oprávněné (nájemce), popř. i na jiné objekty (byty) pojem imise – jakýkoli element mající původ na pozemku jednoho vlastníka a účinky na pozemku jiného vlastníka (nejen přímo sousedící, nýbrž i vzdálenější pozemek) imise jsou v OZ vyjmenovány demonstrativně

SOUSEDSKÁ PRÁVA dělení imisí přímé (přímo, tj. záměrně vháněné na sousední nemovitost – např. vykopání trativodu a jeho vyústění pod základy sousedovy stavby) nepřímé (vznikající při výkonu vl. pr. k pozemku či v důsledku přirozené povahy věci – např. stékání dešťové vody na sousední pozemek, zalétávání včel) smysl dělení: přímé imise zakázány vždy bez dalšího, nepřímé jen překračují-li míru přiměřenou místním poměrům pozitivní (např. pyl, prach, popílek) negativní (např. bránění přístupu světla, proudění vzduchu) materiální (např. hluk, pyl, světlo) imateriální (tzv. ideální) (např. obtěžování pohledem, složení nebezpečného odpadu na sousední pozemek). Judikatura NS: 22 Cdo 1629/99 či 22 Cdo 2251/2005

SOUSEDSKÁ PRÁVA obrana proti imisím tzv. negatorní žaloba (žaloba na zdržení se zásahů do vlastnického práva) vždy je nutno formulovat tzv. negativní žalobní petit, tj. povinnost žalovaného zdržet se přesně vymezených zásahů (např. povinnost zdržet se zásahů do vlastnického práva žalobce vypouštěním popílku). Není možné formulovat pozitivní petit (např. povinnost žalovaného odstranit zdroj popílku) pravomocný rozsudek ukládající povinnost zdržet se obtěžování imisemi je podkladem pro výkon rozhodnutí pro každé další (obdobné) budoucí rušení střet soukromého a veřejného práva při obraně proti imisím § 1013 odst. 2: jsou-li imise důsledkem provozu závodu nebo podobného zařízení, který byl úředně schválen, má soused právo jen na náhradu újmy v penězích, i když byla újma způsobena okolnostmi, k nimž se při úředním projednávání nepřihlédlo

OMEZENÍ VL. PRÁVA kritéria dělení omezení vlastnického práva vnitřní – pojmová (vlastnictví zavazuje, čl. 11 Listiny) vnější (uložena zákonem, rozhodnutím orgánu veřejné moci či dobrovolně převzatá vlastníkem) soukromoprávní i veřejnoprávní

OMEZENÍ VL. PRÁVA § 1014: ocitne-li se na pozemku cizí movitá věc, vydá ji vlastník pozemku bez zbytečného odkladu jejímu vlastníku, popřípadě tomu, kdo ji měl u sebe; jinak mu umožní vstoupit na svůj pozemek a věc si vyhledat a odnést. Stejně tak může vlastník stíhat na cizím pozemku chované zvíře nebo roj včel; vletí-li však roj včel do cizího obsazeného úlu, nabývá vlastník úlu vlastnické právo k roji, aniž je povinen k náhradě způsobí-li věc, zvíře, roj včel nebo výkon práva podle odstavce 1 na pozemku škodu, má vlastník pozemku právo na její náhradu § 1015: způsobila-li movitá věc na cizím pozemku škodu, může ji vlastník pozemku zadržet, dokud neobdrží jinou jistotu nebo náhradu škody

OMEZENÍ VL. PRÁVA § 1016: nabytí vlastnického práva k plodům spadlým na sousední pozemek (změna dosavadního přístupu) plody spadlé ze stromů a keřů na sousední pozemek náleží vlastníkovi sousedního pozemku. To neplatí, je-li sousední pozemek veřejným statkem neučiní-li to vlastník v přiměřené době poté, co ho o to soused požádal, smí soused šetrným způsobem a ve vhodné roční době odstranit kořeny nebo větve stromu přesahující na jeho pozemek, působí-li mu to škodu nebo jiné obtíže převyšující zájem na nedotčeném zachování stromu. Jemu také náleží, co z odstraněných kořenů a větví získá části jiných rostlin přesahující na sousední pozemek může soused odstranit šetrným způsobem bez dalších omezení

OMEZENÍ VL. PRÁVA § 1018 (§ 127 odst. 1 OZ 1964): pozemek nesmí být upraven tak, aby sousední pozemek ztratil náležitou oporu, ledaže se provede jiné dostatečné upevnění § 1019: vlastník pozemku má právo požadovat, aby soused upravil stavbu na sousedním pozemku tak, aby ze stavby nestékala voda nebo nepadal sníh nebo led na jeho pozemek. Stéká-li však na pozemek přirozeným způsobem z výše položeného pozemku voda, zejména pokud tam pramení či v důsledku deště nebo oblevy, nemůže soused požadovat, aby vlastník tohoto pozemku svůj pozemek upravil je-li pro níže položený pozemek nutný přítok vody, může soused na vlastníku výše položeného pozemku požadovat, aby odtoku vody nebránil v rozsahu, ve kterém vodu sám nepotřebuje

OMEZENÍ VL. PRÁVA § 1020: má-li pro to vlastník pozemku rozumný důvod, může požadovat, aby se soused zdržel zřizování stavby na sousedním pozemku v těsné blízkosti společné hranice pozemků § 1021 (§ 127 odst. 3 OZ 1964): vlastník umožní sousedovi vstup na svůj pozemek v době, rozsahu a způsobem, které jsou nezbytné k údržbě sousedního pozemku nebo k hospodaření na něm, nelze-li tohoto účelu dosáhnout jinak; soused však nahradí vlastníku pozemku škodu tím způsobenou (absolutní objektivní odpovědnost za škodu – bez ohledu na zavinění, nejsou dány liberační důvody) § 1022 (§ 127 odst. 3 OZ 1964): nemůže-li se stavba stavět nebo bourat, nebo nemůže-li se opravit nebo obnovit jinak než užitím sousedního pozemku, má vlastník právo po sousedovi požadovat, aby za přiměřenou náhradu snášel, co je pro tyto práce potřebné. Žádosti nelze vyhovět, převyšuje-li sousedův zájem na nerušeném užívání pozemku zájem na provedení prací

OMEZENÍ VL. PRÁVA § 1023 vlastník pozemku musí snášet užívání prostoru nad pozemkem nebo pod pozemkem, je-li pro to důležitý důvod a děje-li se to takovým způsobem, že vlastník nemůže mít rozumný důvod tomu bránit. Z takového užívání cizího prostoru nemůže nikdo odvodit právo, jehož by se mohl někdo dovolávat po odpadnutí důvodu, který k užívání opravňoval; pokud však v důsledku tohoto užívání vzniklo úředně schválené zařízení, může vlastník žádat náhradu škody návaznost na § 506 (vymezení součásti pozemku)

OMEZENÍ VL. PRÁVA rozhrady (§ 1024 an.) má se za to, že ploty, zdi, meze, strouhy a jiné podobné přirozené nebo umělé rozhrady mezi sousedními pozemky jsou společné neřeší se vlastnický režim, ale správa a užívání věci, náklady atd. v zásadě je třeba přistupovat k řešení rozhrad analogicky jako kdyby byly předmětem spoluvlastnictví povinnost oplotit pozemek (§ 1027) (§ 127 odst. 2 OZ 1964) na návrh souseda, po zjištění stanoviska stavebního úřadu, je-li to potřebné k nerušenému výkonu vl. práva souseda, účelnost určení hranic mezi pozemky (§ 1028) podle poslední pokojné držby, popř. podle slušného uvážení

OMEZENÍ VL. PRÁVA nezbytná cesta (§ 1029 an.) (§ 151o odst. 3 OZ 1964) vlastník nemovité věci, na níž nelze řádně hospodařit či jinak ji řádně užívat proto, že není dostatečně spojena s veřejnou cestou, může žádat, aby mu soused za náhradu povolil nezbytnou cestu přes svůj pozemek soud zřizuje buď jako obligační právo, nebo jako služebnost za účelem možnosti užívání či obhospodařování nemovité věci podmínky: § 1029 odst. 2 (princip subsidiarity – co nejmenší obtěžování dotčeného vlastníka) úplata: § 1030 případy, kdy nezbytná cesta nebude povolena: § 1032

OMEZENÍ VL. PRÁVA použití cizí věci bez souhlasu vlastníka (§ 1037) (§ 128 OZ 1964) ve stavu nouze nebo v naléhavém veřejném zájmu na nezbytnou dobu v nezbytné míře pouze pokud nelze účelu dosáhnout jinak omezení vlastnického práva a vyvlastnění (§ 1038) (§ 128 OZ 1964) ve veřejném zájmu, který nelze uspokojit jinak na základě zákona za náhradu (vlastníkovi se poskytuje plná náhrada odpovídající míře, v jaké byl jeho majetek zásahem dotčen – primárně v penězích, popř. jiným způsobem, pokud si to strany ujednají) zvláštní úpravy (např. zákon č. … Sb.)

LITERATURA ELIÁŠ, K. a kol. Velký akademický komentář k OZ, 1. svazek ELIÁŠ, K. Vlastnické právo. Paradigmata českého pojetí pod zkušebním kamenem kontinentální právní kultury. Právní rozhledy, 2005, č. 22 KNAPP, V. Quieta non movere (§ 5 občanského zákoníku). Právní praxe, 1993, č. 3 KNAPPOVÁ, M. Držba. Právo a zákonnost, 1992, č. 10 KRČMÁŘ, J. Právo občanské II. Práva věcná. Praha: Všehrd, 1934 PETR, B. Vydržení v českém právu. 2. vydání. Praha: C. H. Beck, 2006 RANDA, A. Držba dle rakouského práva v pořádku systematickém. Právo vlastnické dle rakouského práva v pořádku systematickém. Praha: J. Otto, 1890, reprint Praha: Wolters Kluwer, 2008 ROUČEK, F., SEDLÁČEK, J. Komentář k československému obecnému zákoníku občanskému, 2. svazek SEDLÁČEK, J. Vlastnictví a vlastnické právo. Kritický pokus. Brno: Barvič a Novotný, 1919 SPÁČIL, J. Ochrana vlastnictví a držby v občanském zákoníku. 2. vydání. Praha: C. H. Beck, 2005 SPÁČIL, J. Může oprávněný držitel převést vlastnictví k věci? Právní rozhledy, 2000, č. 9 SPÁČIL, J. Problémy vlastnické jistoty v České republice. Právní rozhledy, 2005, č. 1 SPÁČIL, J. Současné problémy vlastnického práva. Právní rozhledy, 2006, č. 2 ŠVESTKA, J., DVOŘÁK, J. et al. Občanské právo hmotné, 1. svazek. 5. vydání. Praha: Wolters Kluwer, 2010 ŠVESTKA, J., SPÁČIL, J., ŠKÁROVÁ, M., HULMÁK, M. et al. Občanský zákoník I. § 1 až 459. Komentář. 2. vydání. Praha: C. H. Beck, 2009 TELEC, I. Duševní vlastnictví a jeho vliv na věc v právním smyslu. Právní rozhledy, 2011, č. 12