Hodnoty, výchova k hodnotám.

HODNOTA OBECNĚ Pojem hodnota/hodnoty může mít několik významů: představuje množství peněz nebo jiného zboží, za které může být zboží nebo služba vyměněna jsou současně kritéria, podle nichž něco hodnotíme přijaté sdělení o užitečnosti nebo důležitosti něčeho přesvědčení nebo víra, že daná věc je špatná, dobrá nebo důležitá pro život v matematice je to množství, reprezentované písmenem nebo symbolem http://cs.wikipedia.org/wiki/Hodnota

Hodnoty obecně = představy jedinců nebo skupin o tom, co je žádoucí, správné, dobré či špatné (=> co je hodnotou pro jednoho, nemusí být hodnotou pro druhého) úzce souvisí s morálními normami (ty nejvýznamnější hodnoty jsou ve společnosti chráněny zákony) právě na rozdílných hodnotách do značné míry spočívá variabilita mezi kulturami (=> hodnoty jedince jsou výrazně ovlivněny konkrétní kulturou, v níž žije) - nelze je chápat odděleně (=>tvoří soustavy, hierarchie hodnot)

PŘÍKLAD ŽEBŘÍČKU HODNOT. PREFERENCÍ 1 = žít ve spokojené rodině 2 = pomáhat rodině, přátelům 3 = mít přátele, se kterými si rozumím 4 = žít podle svého přesvědčení 5 = žít ve zdravém životním prostředí 6 = žít zdravě, starat se o sebe 7 = žít v hezkém prostředí 8 = mít zajímavou práci Centrum pro výzkum veřejného mínění

TŘÍDĚNÍ HODNOT je různé… VÝKONOVÉ - souvisí s podáním výkonu, bývají ekonomicky ocenitelné ETICKÉ - souvisí s mravními otázkami a mravním rozhodováním ESTETICKÉ - souvisejí s krásou a potřebou krásna PŘÍRODNÍ vitální, životní + mezilidské vztahy CIVILIZAČNÍ - společenská organizace od rodiny až po stát DUŠEVNÍ - lidská osobnost, hledání smyslu a podstaty života…

RVP PV a hodnoty

RVP PV a hodnoty Dítě ukončující PV: - má základní dětskou představu o tom, co je v souladu se základními lidskými hodnotami a normami, i co je s nimi v rozporu, a snaží se podle toho chovat - má smysl pro povinnost ve hře, práci i učení; k úkolům a povinnostem přistupuje odpovědně; váží si práce i úsilí druhých - chápe, že zájem o to, co se kolem děje, činorodost, pracovitost a podnikavost jsou přínosem a že naopak lhostejnost, nevšímavost, pohodlnost a nízká aktivita mají svoje nepříznivé důsledky - uvědomuje si svá práva i práva druhých, učí se je hájit a respektovat; chápe, že všichni lidé mají stejnou hodnotu - samostatně se rozhoduje o svých činnostech, umí si vytvořit svůj názor a vyjádřit jej, ale za svá rozhodnutí i odpovídá - ví, že není jedno, v jakém prostředí žije, uvědomuje si, že se svým chováním na něm podílí a že je může ovlivnit + další činnostní a občanské kompetence… ……  dochází u něj k osvojení zákl. hodnot, na kterých je naše společnost založena (= rámcový cíl č.2 v RVP PV)

Předškolní dítě a morálka Morálka se definuje jako soubor principů posuzovaných z hlediska dobra a zla a řídících chování a jednání lidí v dané společnosti nebo v dané skupině. Mravní kodex lze pak chápat jako vnitřní víru a přesvědčení, nebo jako vnější principy vyžadované společností. Jean Piaget (1896 – 1980) - jeden z prvních psychologů zabývající se přímo teorií mravního vývoje. - své poznatky sepsal a roku 1932 vznikla jeho kniha Morální úsudek dítěte. - odmítal tvrzení, že by se morální smýšlení dědilo pokrevně, ale upozorňuje na vlastní osvojování a porozumění morálním principům. Piaget tvrdil, že se děti liší od dospělých nejen v kognitivním vývoji, ale i morálním a definoval 2 stádia morálního vývoje u menších dětí mluvíme o tzv. heteronomní morálce, kdy jednají v závislosti na vnějších zákonech (tj. povinnosti znamenají pro dítě pouze soubor příkazů od rodičů či jiných dospělých, které musí plnit, jelikož jsou od těchto autorit uznávané a tudíž správné. Proto je dítě v tomto období závislé (heteronomní) na vnějších autoritách.) u starších dětí se již projevuje tzv. autonomní morálka,čili závislost na vnitřních morálních zákonech (Po vstupu dětí do školy čili od 7-9 let věku, se utváří autonomní pojetí morálky. Dítě se již snaží rozlišit, co je správné a co špatné bez ohledu na to co si myslí starší autority. Autonomní morálka nezávisí na zprostředkování zkušenosti a naučení se pravidel, ale souvisí s vnímáním rovnosti mezi jinými lidmi, především vrstevníky. Pro vnímání této zkušenosti je třeba, aby dítě bylo schopno abstraktně myslet a dokázalo přecházet od egocentrismu k vidění situace z pohledu jiné osoby.)  

L. Kohlberg (1927 – 1987) Problematikou morálního vývoje v dětském věku se intenzivně zabýval americký psycholog Lawrence Kohlberg (navazoval na učení švýcar. psychologa Jeana Piageta) - tvrdil, že existují určitá stadia morálního vývoje člověka, která souvisejí s jeho věkem a rozumovými schopnostmi. Tato stadia na sebe navazují, žádné není možné přeskočit a k dalšímu se nedostaneme, aniž bychom prošli předchozím. Zajímal se o to, na základě čeho považují lidé určité jednání za spravedlivé nebo nespravedlivé, a zkoumal, jak lidé vnímají morální problémy a jakým způsobem se je pokoušejí řešit. Jeho výzkumy probíhaly tak, že nechal lidem (dětem i dospělým) předčítat příběhy se zápletkou a morálním dilematem, poté následovala diskuse. Podle toho usuzoval na stupeň jejich morálního vývoje a vytvořil teorii, která zahrnuje 6 stupňů morálního usuzování. Těchto 6 stupňů rozdělil do tří rovin předkonvenční (orientace na trest nebo na odměnu) konvenční (dodržování konvencí – kolem 10.roku věku) postkonvenční (založ. na principech a hodnotách, které jsou platné nezávisle na autoritách, jež tyto principy zastupují)

axiologie timologie učení o hodnotách, jejich povaze, místě a vztazích věda o hodnotách, jejich hierarchizaci a systemizaci, též axiologie

axiologie filozofie hodnot - filozofická nauka o původu a povaze hodnot, např. mravních estetických, náboženských, atd. Problematikou hodnot a hodnocení se zabývala už antická filozofie, jako samostatná filozofická disciplína se ale vyvinula až ve druhé polovině 19. století. Za skutečného zakladatele filozofie hodnot je všeobecně považován Hermann Lotze (1817-1881, německý fyzik, lékař a filozof). K nejvýznamnějším představitelům patří Max Scheller a Heinrich Rickert. Podle axiologie jsou hodnoty nezávislé na bytí (které je hodnotově indiferentní), nemají skutečnu existenci, ale "platí" - vytvářejí vlastní říši platnosti.

Max SCHELER [Šéler], 1874 – 1928, německý filozof, psycholog a sociolog, jeden ze zakladatelů tzv. filozofie antropologie, profesor univerzity ve Frankfurtu nad Mohanem. Byl ovlivněn fenomenologií E. Husserla a filozofií W. Diltheye. V díle Der Formalismus in der Ethik und die materiele Wertethik (Formalismus v etice a materiální hodnotová etika) založil "hodnotovou" etiku, jejímž středem je člověk a která spočívá na apriorním, intuitivním uchopování hodnot. Scheler vidí v člověku dvě vzájemně odlišné stránky: na jedné straně pudovou, živočišnou, na druhé straně duchovní. Duchovní, vyšší skutečnost mu představují hodnoty, jež díky svému apriornímu uspořádání přesahují člověka a nabývají kosmického, náboženského charakteru.

Děkujeme za pozornost ☺