Sociální práce s lidmi s duševním onemocněním Mgr. Marek Laštovica

Obecná část Speciální část Sociální práce Metody sociální práce Klient v sociální práci Systém sociálních služeb Etika v sociální práci Zákonné úpravy a agenda Multidisciplinární tým Psychiatrické minimum Možnosti terapie duševních nemocí Vztah a komunikace s klientem Specifika práce s vybranými skupinami klientů (dítě s DN, senior s DN, člověk s mentálním postižením, člověk s psychotickým onemocněním a komunitní péče, uživatel návykových látek, problematický klient, ochranná léčba v psychiatrii.

Základní principy Potřeba jistoty a celistvosti Spojení praktické a teoretické části Nutnost spolupráce pracovníku z různých oblastí sociální práce Propojení sociální a zdravotní sféry Týmovost, multidisciplinarita

Sociální práce Koncept Definice soc. práce Hlavní představitelé Psychosociální SP je psychosociální pomoc jedincům, kteří ztroskotali ve svém sociálním přizpůsobení Hollisová Systémový SP se zabývá problémy, které vznikají v interakcích mezi klienty a jejich prostředím Pincus, Minahanová Ekologický Sociální práce se zabývá problémy, které vznikají jako problémy adaptace klientů v prostředí sociálním a fyzickém. Germain, Gitterman Úkolový Způsob pomoci lidem s jejich životními problémy Reid, Epsteinová Sociální fungování Pomoc jednotlivcům a systémům zlepšovat jejich sociální fungování a měnit sociální podmínky tak, aby chránily jednotlivce a systémy před potížemi ve fungování Sheafor, Horejsi základní principy sociální práce – týmovost, multidisciplinarita, kooperace a individuální přístup profesní zařazení zdravotně sociální pracovník Supervize sociální práce s duševně nemocnými

Metody sociální práce Individuální sociální práce - v současné době lze definovat individuální sociální práci v souladu s Wendetem jako metodu sociální práce s jednotlivcem nebo rodinami, kteří potřebují podporu jakoukoliv formou osobní (individuální) pomoci.  Skupinová sociální práce - Termín skupinová práce je obecný výraz používaný k označení různých typů profesionální práce se skupinami lidí. V sociální práci rozlišujeme tři orientace v práci se skupinou. Komunitní sociální práce - Novotná a Schimmerlingová ji definují jako pomoc lidem v konkrétních životních situacích v určitém územním celku, bez ohledu na to, zda jde o jednotlivce, skupinu nebo celou komunitu. Respektuje biologické, etnické, psychologické, kulturní, sociální, ekonomické a ekologické potřeby komunity.

Metody sociální práce podle Middlemanové a Golberga   SKUPINOVÁ SOCIÁLNÍ PRÁCE SKUPINOVÁ TERAPIE SOCIÁLNÍ PRÁCE SE SKUPINAMI Zaměření pozornosti Primárně na skupinu, sekundárně na jednotlivce Primárně na jednotlivce, sekundárně na skupinu Primárně na skupinu, sekundárně či rovnocenně na jednotlivce Požadované vědomosti Skupinová struktura a proces, způsoby intervence (např. sociálně cílený nebo interakční model) Ego psychologie, intrapsychické procesy, relevantní teorie intervence Skupinová struktura a proces, individuální psychologie, teorie učení, relevantní teorie intervence Pohled na klienty Členové skupiny Účastníci Interakce Je důležitá při činnosti, sledování a dosahování společných skupinových cílů (důraz je kladen na maximalizaci vzájemné pomoci) Je zaměřena na interpretaci psychodynamiky každého účastníka (důraz je kladen na interakci profesionál – účastník) Je zaměřena na dosahování společných skupinových cílů a na individuální a/nebo interpersonální dynamiku, maximalizaci vzájemné pomoci, rozvoj skupiny v autonomní systém Obsah (náplň) Různá témata a/nebo aktivity navržené členy či pracovníkem ve shodě s potřebami a zájmy členů Interpretace současného chování ve světle minulých vztahů a individuální dynamiky Různá témata a/nebo aktivity navržené členy či pracovníkem, strukturované aktivity zaměřené na dosahování specifických, krátkodobých cílů Stupeň profesionální kontroly Nízký (pracovník dává prostor svobodné vůli a spontánní komunikaci mezi členy) Vysoký (profesionál je vnímán jako expert, je v centru a kontroluje interakce) Nízký až vysoký (závisí na cíli a obsahu, pracovník zplnomocňuje, je mediátorem nebo pomáhá při porozumění podstatě problému) Hybná síla změny Skupinový proces sám vede ke změně a růstu jednotlivců, skupin a skrze sociální akci i ke změně širšího prostředí Změna plyne z přímé interpretivní interakce mezi profesionálem a účastníkem a z porozumění sobě samému (z vhledu) Hybnou silou je skupinový proces, porozumění podstatě věci, obsah Vztah ke každodenní životní zkušenosti klientů Skupina je mikrokosmem, závěry ve skupině udělané je možno převést na vztahy v širším prostředí Současné chování je vnímáno jako replikace minulého nežádoucího chování, pokud se toto chování odhalí, nebude se už opakovat mimo skupinu Cokoliv klienti vyřeší či získají ve skupině je aplikovatelné na vztahy v širším prostředí; členové mohou pokračovat jako svépomocná skupina Hodnoty Vzájemná pomoc, skupinová autonomie, demokratické rozhodování, všeobecné dobro Důvěrnost, otevřenost a upřímnost, autonomie členů, mínění profesionála Závazek vztahující se k práci skupiny (specifikován v kontraktu), vzájemná pomoc, skupinový rozvoj a autonomie, sounáležitost se skupinou

Klient v sociální práci Klient obecně vystupuje vůči sociálnímu pracovníkovi v roli spolupracovníka a rovnocenného partnera. Tato filozofie vzájemného pracovního vztahu vychází z psychosociálního pojetí sociální práce Lidé s duševním onemocněním, jsou často v pacientské roli, někdy i nedobrovolně hospitalizovaní, nebo je jejich nemocí způsob života ovlivněn směrem, kdy je ohroženo jejich sociální fungování, zdraví a život. Nejčastěji jsou v postavení lékař – pacient a zároveň sociální pracovník – klient. A je na nás na odbornících, abychom zachovali možnost v klientské roli s námi zůstat. Zaměřujeme se na podporu zdravého potenciálu Není to však vždy lehké, mnohým klientům se v pacientské roli líbí. Nenesou v ní tak velkou zodpovědnost za svá rozhodnutí. Klientem není pouze jedinec s duševními problémy, ale i jeho blízké vztahové okolí. Pokud je to jen trochu možné, zapojíme do spolupráce všechny zúčastněné, s cílem získat co největší samostatnost, spokojenost a kompetence v přístupu k duševní nemoci Nikdy bychom na něj neměli pohlížet jen jako na diagnózu, nebo jako na problém. Je to člověk, který má specifické potřeby a odlišné způsoby jejich uspokojení. Nutná je znalost psychopatologie, abychom byli schopní porozumět klientovým problémům a možnostem.

Systém sociálních služeb Systém sociálních služeb by měl zahrnovat co největší pestrost služeb, které jsou cíleně mířeny na skupiny potřebných klientů. Tyto služby by měly být vzájemně propojeny, navazovat jedna na druhou a odpovídat potřebám jak klientů tak společnosti. Dochází zde ke spolupráci různých rezortů – zdravotnictví, sociálních věcí, školství a zároveň se prolíná státní a nestátní sektor. Cílem je vytvořit systém, který by působil ve všech sférách prevence a přispíval ke kvalitě života. Z toho nejobecnějšího hlediska do systému péče o duševně nemocné patří všichni lidé vyskytující se v jejich blízkosti. Určitě největší základ tvoří rodina, přátelé, učitelé nebo spolupracovníci, komunita ve které klient žije. Ti jsou nedílnou součástí jeho sociálního světa, nejlépe ho znají a provázejí ho životem. Duševní onemocnění většinou ukáže na potřebu odborné pomoci. Tady pak nastupuje síť pomáhajících pracovníků, specialistů, zařízení a organizací, které nabízejí své služby. Rodina, přátelé, spolupracovníci jsou někdy tak blízko, že problém nevidí, nechtějí vidět, nebo ho zcela popírají. Je to přirozená reakce. Základní vlastností sociálního systému o duševně nemocné by mělo být aktivní vyhledávání. Každý sociální pracovník by si měl klást otázku, do jaké míry je schopen vidět a mluvit o psychických problémech klienta. Sociální pracovník bývá někdy ten, kdo klienty s duševním onemocněním předává jinému odborníkovi. Jindy pracuje v rámci odborného týmu přímo s klientem.

Schéma systému sociálních služeb pro lidi s duševním onemocněním

Etika v sociální práci Etických kodexů je celá řada. Relevantní pro nás je Konvence o biomedicíně a etický kodex sociálního pracovníka. Tyto dva dokumenty lze považovat za zásadní. V návaznosti na svou profesi a specializaci by pak každý profesionál měl do své praxe zavést zásady vyplývající i z dalších dokumentů (např. práva pacientů apod.) Na prvním místě stojí priorita zájmů člověka. Významným tématem je „souhlas“. Velkou pozornost věnuje Konvence ochraně nezpůsobilých osob. Konvence bere v potaz i přání klientů, která byla dříve vyslovena. Zabývá se také oblastí soukromí a práva získávat informace umožňuje klientům právo na informace týkající s jeho aktuálního stavu. Výjimkou jsou pak situace, kdy klient nechce informaci slyšet, nebo není v jeho zájmu mu ji poskytnout.

Zákonné úpravy a agenda Problém náhlého či dlouhodobého onemocnění s sebou vždy přináší množství problémů, které zároveň zpětně působí na psychiku člověka. V případě duševního onemocnění je problematika často o to komplikovanější, že se jedná o člověka produktivního, vykolejeného ze svého zaběhnutého způsobu života, člověka, který je svým stavem, prognózami a též předsudky vlastními i cizími dezorientován a uvržen do problémů, o kterých jen zpovzdálí slýchal. Nemocenské dávky Invalidní důchod Možnost získání navazující finanční a jiné pomoci -Možnosti pomoci v hmotné nouzi. Způsobilost k právním úkonům – „zbavení svéprávnosti“ Nedobrovolná hospitalizace - hospitalizovaný musí jevit známky duševní poruchy či intoxikace a ohrožovat sebe nebo své okolí. Pokud je klient takto hospitalizován, musí zdravotnické zařízení do 24 hodin ohlásit soudu nedobrovolnou hospitalizaci. Na podkladě toho by měl být stejně jako u zbavení způsobilosti k právním úkonům stanoven opatrovník pro řízení a na základě lékařského posouzení by mělo být rozhodnuto o nutnosti hospitalizace. Tato by měla být limitována maximálně třemi měsíci, pak by mělo pravidelně docházet k přezkoumání, pokud klient nepodepíše souhlas s hospitalizací. Zákon o ochraně osobních dat

Multidisciplinární tým Vykazuje charakteristiky malé společenské skupiny Má definovaný cíl Má své vnitřní prostředí Má skupinovou dynamiku Má formální a neformální vztahovou strukturu Zdroj uspokojení individuálních potřeb Lékaři, středně-zdravotnický personál, ošetřovatelský personál, psycholog, terapeuti, sociální pracovníci, pedagogové a další. Velké nároky na komunikaci, nutná supervize

Psychiatrické minimum V péči o duševně nemocné dochází k prolínání mnoha oborů. V pomáhajících profesích už je zakotvený pohled na jedince jako na bytost bio-psycho-sociální. V týmech, které pracují s lidmi s duševním onemocněním, by tedy měli být zástupci jednotlivých oborů, kteří budou zároveň vybavení alespoň základními znalostmi oborů příbuzných. Dostáváme se tak k tolik obávanému pojmu – psychiatrická diagnóza. Stanovuje ji samozřejmě lékař – psychiatr. Sociální pracovník se snaží podpořit ve svém klientovi to zdravé a pokouší se dosáhnout jeho sociálního fungování. Prvním krokem je mít co nejvíce základních informací a něco o duševních nemocech a jejich diagnostice vědět.

F00 – F09 Organické duševní poruchy, včetně symptomatických F10 – F19  Duševní poruchy a poruchy chování vyvolané účinkem psychoaktivních látek F20 – F29  Schizofrenie, schizofrenní poruchy a poruchy s bludy F30 – F39  Poruchy nálady (afektivní poruchy) F40 – F49  Neurotické poruchy, poruchy vyvolané stresem a somatoformní poruchy F50 – F59  Behaviorální syndromy spojené s fyziologickými poruchami a somatickými faktory F60 – F69  Poruchy osobnosti a chování u dospělých F70 – F79  Mentální retardace (duševní opoždění) F80 – F89  Poruchy psychického vývoje F90 – F98  Poruchy chování a emocí se začátkem obvykle v dětství a v adolescenci F 99 – Nespecifikovaná duševní porucha Poruchy osobnosti patří ke stále častěji diagnostikovaným poruchám v psychiatrii. Poruchy osobnosti nejsou nemocemi. Poruchy osobnosti jsou vnitřně odlišné. Poruchy osobnosti jsou dynamické, mění se. Osobnost je složena z mnoha jednotek. Neexistuje ostrá hranice mezi patologií a normalitou. Poruchy osobnosti vyžadují strategicky plánované a kombinované způsoby intervence. Trs A – podivíni, excentrici Trs B – afektovaní, emotivní, dramatizující Trs C – úzkostní, uhýbaví, ustrašení Paranoidní porucha osobnosti Schizoidní porucha osobnosti Schizotypální porucha osobnosti   Disociální porucha osobnosti Emočně nestabilní porucha osobnosti - hraniční typ, impulzivní typ Histriónská porucha osobnosti Anankastická porucha osobnosti Anxiózní (vyhýbavá) porucha osobnosti Závislá porucha osobnosti

Možnosti terapie duševních nemocí Socioterapie a sociální práce Biologická léčba Psychoterapie Režimová terapie Péče o každodenní chod zařízení a ergoterapie Volnočasové aktivity, sport, zátěžové programy

Vztah a komunikace s klientem S postupným vývojem pomáhajících profesí vyvstává otázka, co je vlastně účinné v práci s klientem. Jde o rady, intervence, techniky práce užívané v různých profesích? Spojujícím faktorem je vznik vztahu mezi klientem a pracovníkem. Ukazuje se, že vztah je pole, na kterém se odehrává samotná práce. Je motivující, dodává klientovi pozitivní zkušenost s jinými lidmi. Nástrojem pro vytváření vztahu je komunikace. (Venglářová 2008) Dobrý vztah podporují tyto principy: respekt, dobrý úmysl, flexibilita, důvěra, partnerství Hranice mezi pracovníkem a klientem - Za udržení hranic je zodpovědný sociální pracovník. Hranice prostoru a času Hranice pomoci a kontroly Hranice profesionálního vztahu Komunikace je specifická dle klientových možností a limitů daných duševním onemocněním.

Specifika práce s vybranými skupinami klientů Sociální práce s dítětem s duševním onemocněním v kontextu rodiny Sociální práce se seniorem s duševním onemocněním Sociální práce s člověkem s mentálním postižením Sociální práce s člověkem s psychotickým onemocněním a komunitní péče (Překonání společenské izolace a stigmatizace, získání a rozvíjení užitečných sociálních dovedností a schopností, chráněné a podporované bydlení pro duševně nemocné, chráněná práce, smysluplné trávení volného času.) Sociální práce s uživatelem návykových látek Sociální práce s problematickým klientem - pacienti v ochranné léčbě, zejména protialkoholní, protitoxikomanické, sexuologické - akutně hospitalizovaní lidé s problematickou minulostí ( v anamnéze je násilí, výkon trestu, mnohdy opakovaně) - bezdomovci, kteří vyhledávají hospitalizaci z různých důvodů (skutečná psychiatrická onemocnění či stavy krize, ale též problematika závislostí či sociální hospitalizace)

Ochranná léčba v psychiatrii : Ústavní ochranné léčení Ambulantní - lze změnit na ústavní, pokud ambulantní forma neplní svůj účel Vzhledem k prostředí ochranných léčeb je sociální pracovník klíčovým v oblasti kontaktu pacienta s institucemi. Zejména s justicí (nařízení ochranné léčby, sledování průběhu a ukončení). Situace kontaktu klienta se sociálním pracovníkem: Aktuální krize Akutní psychické obtíže Nařízený kontakt Sekundární zisky, zneužívání pomoci

Použitá literatura Stimmer, F., et all. Lexikon der Sozialpädagogik und der Sozialarbeit, München: R. Oldenbourg Verlag. 1996 Encyclopedia of social work. Vol. II. (b). Silver Spring: Natilonal Association of Social Workers. 1987, str. 718 – 722 Novotná,V., Schimerlingová,V.: Sociální práce, její vývoj a metodické postupy. Praha, Univerzita Karlova, 1992, str. 87 Matra III.: Komunitní psychiatrie v praxi. Kapitola Vztah a komunikace. WWW.cmhcd.cz Kooyman,M.: Terapeutická komunita pro závislé, In: Terapeutická komunita pro závislé I.-Vznik a vývoj (sborník), Nakladatelství Lidové noviny,Praha, 2004 Kopřiva,K.: Lidský vztah jako součást profese. Praha Portál 2003 Venglářová,M., Mahrová,G.: Komunikace pro zdravotní sestry, Grada, Praha Mahrová, G.; Venglářová, M.; aj. Sociální práce s lidmi s duševním onemocněním. Praha:Grada,2008.

Děkuji za pozornost. Mgr. Marek Laštovica m.lastovica@email.cz