Témata VYPS (na přednášky a semináře) Vývojová psychologie – základní pojmy, učení, zrání Determinace vývoje člověka – psycholog. teorie Zákonitosti psychického vývoje Periodizace vývoje - dětství, dospělost, stáří Periodizace Eriksona, psychosociální vývoj Periodizace Piageta, vývoj myšlení Periodizace S. Freuda, vývoj kresby, diagnostické využití Školní zralost Zvláštnosti jednotlivých vývojových období s důrazem na charakteristiky mladšího a staršího škol. věku Morální vývoj, (sebe)výchova jako významný faktor vývoje jedince

Vývojová psychologie -objasňuje sled a průběh zákonitých vývojových změn v životě jednotlivce, zjišťuje, které faktory se podílejí na probíhajících změnách v daných podmínkách, charakterizuje věkové zvláštnosti - řadí jedince do určité věkové kategorie, pro níž jsou charakteristické určité znaky týkající se kognitivního, emočního a sociálního vývoje -zkoumá vnitřní, vnější činitele formování psychic. vývoje – zrání a učení ve vzájemné interakci- dědičné dispozice, socializační činitele – kultura, sociální prostředí, výchova

Zařazení vývojové psychologie Pedagogicko-psychologická diagnostika Školní psychologie Pedagogická psychologie… Vztah k pedagogice: Obecná didaktika Obecná teorie výchovy…

Podstata duševního života Zrání je zákonitá posloupnost evolučních (růstových, rozvojových) a involučních (zánikových – na konci života) změn ve stavbě a funkci organismu. Zrání vytváří předpoklady pro duševní rozvoj, který je realizován učením Učení lze definovat jako veškeré behaviorální a mentální změny, které jsou důsledkem životních zkušeností.

Determinace vývoje člověka - psychologické teorie 1. Environmentalistické teorie – význam prostředí přeceňují význam učení, podceňují význam dědičných dispozic Behaviorismus objektivně pozorovatelné chování ( ne psychika člověka), chování je reakcí na podněty základním mechanismem učení je podmiňování

2. Nativistické teorie duševní vývoj je určen vrozenými mechanismy a prostředí zde nemá významnější vliv Psychoanalýza S. Freuda lidské chování a prožívání je ovládáno převážně nevědomými pudy a instinkty – sexualitou a agresivitou jako vrozenými tendencemi chování

Současné přístupy k vývoji psychiky Ontogenetický přístup: čím jedinec mladší, tím více determinován dědičnými faktory, kolem 15 let poměr opačný – prostředí, výchova, zkušenost, slábne význam dědičných faktorů Strukturální přístup: různost podílu dědičnosti a prostředí s ohledem na typ strukturální charakteristiky psychiky– temperament - dědičnost, charakter, postoje - prostředí

Intervariabilní přístup: schopnosti jedince - Gaussova křivka rozložení četnosti výskytu vlastností podle měřitelných výkonů– jiný podíl na jedince, který se nachází v pásmu průměru (68% populace – velký vliv výchovy), jiný u krajních poloh – mentální retardace, talentovaní žáci genialita – nad 140 70 – 80 – hraniční pásmo mezi normou a mentální retardací

Zákonitosti psychického vývoje 1. celistvost, nepřetržitost – psychika se neustále vyvíjí a mění ve vzájemné interakci somatické a psychické složky 2. nerovnoměrnost – v raných obdobích rychlý vývoj, v dospělosti zpomaluje, ve stáří klesá Akcelerace – urychlení, např. dospívání Retardace – zaostávání, opožďování vývoje

3. posloupnost, stadiálnost – přechod z jedné vývojové fáze do druhé 4. harmoničnost – vývoj je celistvý, rovnoměrně se rozvíjejí všechny složky psychiky 5. individuálně-specifický - vývoj od obecných reakcí ke specifickým

Vývojová stádia – 3 stádia: 1. fáze: Dětství: 0 – 20 let Předškolní, školní věk, dělí se na: Novorozenecký – do 2 měsíců Kojenecký – do 1 roku Mladší předškolní věk (batole) – do tří let Starší předškolní věk – do 6 let Mladší školní věk – do 11 let Střední školní věk (puberta) – do 15 let Starší školní věk (adolescence) – do 20 let

2. a 3. fáze: Dospělost a stáří 2. fáze: Dospělost: 20 – přibližně 65 let: 1. do 30 let – období životních cílů 2. do 50 let – nejproduktivnější období 3. do 65 let – životní zkušenost, moudrost 3. fáze: Stáří: 1. Stáří - od 65 let 2. Kmetství – od 75 let 3. Patriarchální věk – od 91 let

Periodizace psychického vývoje podle Eriksona Erikson: „8 věků člověka“ – rozhraní vývojových fází; řešení psychosociálního konfliktu- každé stádium konflikt dvou tendencí (pozitivní, negativní) - zdárné řešení přináší postup, selhání vede ke stagnaci nebo ohrožení psychického vývoje. Klíčová charakteristika - identita vlastního já

Periodizace psychického vývoje - Erikson 1) 0-1 - rané dětství (jistota – nejistota – důvěra světu?) kvalita vztahů – matka – dítě, dítě potřebuje důvěru, rozvíjí jistotu – tj. naději 2) 1-3 roky (autonomie – pochybnost) tj. rozpor mezi pocitem autonomie a studu v závislosti na požadavcích okolí, rozvíjenou ctností je vůle

3) 3-6 let (předškolní věk) (iniciativa – pocit viny)-tj. konflikt mezi vlastní iniciativou a pocity viny, vytváří se lidské svědomí 4) 6-12 let (píle a pocit méněcennosti) -tj. konflikt mezi snaživostí v cestě za svými cíli a pocitem méněcennosti „vstup do života“; ctností je kompetence

5) - 12-19 let (věk dospívání) (identita – převzetí role)- tj. hledání celistvosti a vlastní identity v konfliktu s nejistotou, hledání své role mezi lidmi, ctností je věrnost 6) - 19-25 let (mladá dospělost) (intimita – izolace)-tj. jedinec je připraven splynout s druhou osobou, překonat izolaci, objevuje hranice své intimity, ctností je láska

7) 25-50 let (střední dospělost) (generativita – zaujetí sebou samým) – tj. pocit generavity (touha tvořit, budování vlastního přesahu) se dostává do konfliktu s pocitem osobní stagnace, ctností je schopnost pečovat o někoho nebo něco 8) od 50 let (pozdní dospělost, stáří) (integrita – zoufalství) –tj. vyrovnanost, která se projeví přijetím vlastního života, je v konfliktu s pocitem zoufalství a strachu ze smrti, ctností je moudrost. Toto období je výsledkem předcházejících etap.

Periodizace psychického vývoje S. Freuda Sigmund Freud: Význam raného dětství pro další vývoj osobnosti Chování dítěte je ovlivněno principem slasti Vliv rodiny –princip reality – usměrňující Učení – nápodoba, identifikace Pokud není objekt dosažitelný – přesun energie na náhradní objekt – saturace potřeb

Periodizace psychického vývoje- dle Freuda Osobnost ID –vrozený, pudy, nevědomý, iracionální – princip slasti Ego – rozvíjí se z činnosti Id od raného dětství, převážně vědomé, racionální, tlak vnějšího světa – princip reality Superego – naučená složka osobnosti, vyšší regulace chování odpovídající požadavkům společnosti

Periodizace S. Freuda (kresebný projev dítěte a její diagnostické využití) 5 psychoanalytických stádii – dětství má rozhodující roli ve vývoji jedince: orální stadium – do 1 roku, zdrojem slasti ústa (dítě,které se nedokázalo odpoutat od orálního stádia, kreslí postavy s velkými ústy nebo s předmětem k cucání); anální – zaměřeno na anální zónu, do 3 let (děti s nevyřešeným análním obdobím kreslí násilné,špinavě působící kresby);

falické - do 5 let, zvýšený zájem o genitálie a rozdíly mezi pohlavím – v tomto období řešen oidipovský komplex – erotické tíhnutí syna k matce a dcery k otci spojené s bázní z trestu, součást normálního vývoje, jeho řešením je identifikace s rodičem stejného pohlaví, pokud ne, děti jsou neurotické, v kresbách ovládají svého rodiče, potíže s adaptací;

latentní stádium – do nástupu puberty, relativně citově klidné období, rozvoj poznávacích procesů, myšlení a dovedností; genitální stádium – schopnost vytvořit citový vztah k osobě opačného pohlaví, nevyřešené genitální stádium se v kresbě projevuje četnými falickými symboly – tyč, zbraň, hůl.., chybami, vynechávkami, snížením hodnoty člena rodiny, obrazy masturbace, jež je pociťována jako vina – např. zmrzačené, žádné ruce, homosexuálními sklony – obtíže s kresbou postavy opačného pohlaví, odmítnutím ji kreslit…

Vývoj kresby a její diagnostické využití Kresba zahrnuje: hru, žádoucí činnost dítěte, snění – nevědomá i vědomá přání realitu – dítě motivováno tím, co ho zajímá, nebo trápí Kresba se využívá: při testování mentální úrovně, jako komunikační prostředek jako prostředek zkoumání afektivity dítěte, jako prostředek k vyjádření znalostí dítěte o sobě

Vývoj kresby Vývoj kresby: stadium „hlavonožců“ – kolem 3.roku, obrázky mají obsah, s růstem mentální úrovně přibývá detailů, kolem 6 let postava úplná, dítě kreslí samo sebe, transparentnost – normální do 7 až 9 let, po 10 roce možná retardace duševního vývoje

Kresba Kresba – nevědomé písmo - síla čáry – slabá,přerušovaná – malá sebedůvěra, silná – až agresivita,časté gumování,přeškrtávání – snaha o potlačení něčeho,co by dítě mohlo na sebe prozradit; kreslí intelekt a emoce – pečlivé prokreslení – kladný vztah, umístění na obrázku, barevnost…

Analýza a interpretace dětských kreseb: vyjádření vlastních pocitů a prožitků; – to nejdůležitější na obrázku největší a nejvíce zdůrazněné; ve stresových situacích často kreslí to, co jim připadá šťastné a veselé; kreslení umožňuje uvolnit napětí, umožní neverbálně vylíčit prožitek – vždy promítá vlastní osobnost; vynechávky – citové, sociální problémy, např. chybí cesta nebo dveře u domu – dítě uzavřené do sebe, špatně komunikuje, postava bez úst – neschopnost komunikovat…; kvalitativní a kvantitativní analýza

Kognitivní teorie – strukturalismus J. Piageta Piaget - dítě se rodí s určitou strukturou reflexů, která se vyvíjí a kvalitativně mění. K učení dochází v interakci mezi vnitřní, biologicky danou strukturou a prostředím- učení je aplikace těchto struktur na nové obsahy. Základními procesy interakce jsou: Asimilace a akomodace

Strukturalismus asimilace – nové obsahy jsou zabudovány do již existujících mentálních struktur akomodace - nové poznatky vedou k modifikaci stávajících nebo ke vzniku nových struktur. Podmínky učení: podávat nové obsahy tak, aby odpovídaly úrovni mentálních struktur dítěte, stimulovat kvalitativní vývoj těchto struktur „svět se musí vejít do toho, co už dítě zná“

Kognitivní teorie-konstruktivismus Piaget: “ Padesát let experimentálního zkoumání nás poučilo, že neexistuje žádné poznání, které by bylo výsledkem pouhého zaznamenávání pozorovaného a jež by nebylo strukturováno aktivitou subjektu“ Piaget prokázal, že jestliže se dítě dopustí chyby, není to obvykle způsobeno jeho neschopností - reaguje na základě své dosažené úrovně myšlení.

Periodizace psychického vývoje Teorie kognitivního vývoje J.Piageta Fáze senzomotorické inteligence – od narození do 2 let, vázána na prováděné činnosti, myšlení - rozvoj vnímání a motorické aktivity, nevědomý egocentrismus(nemá vědomí vlastního já, postupně se vyvíjí, začíná jednat záměrně) Dítě dosahuje vědomí stálosti objektu (objekty existují i když nejsou přítomné)

Fáze symbolického a předpojmového myšlení – 2-4 roky, předpojem – nejistý význam, jednoduché úsudky založené na analogii mezi individuálními předměty, fantazie Fáze názorného myšlení – 4-7 let, směřuje více k obecnosti, dítě uvažuje v celostních pojmech, které vznikají na základě vystižení podstatných podrobností, usuzování vázáno na vnímání nebo představování- (korálky), názorné myšlení, intuitivní-těžší kg železa než peří, neschopné uvažovat komplexněji

Fáze konkrét. logických operací -7-11 Žák chápe příčinné vztahy, hledá souvislosti mezi jevy, logické myšlení v oblasti konkrétních objektů, ještě ne abstraktní, méně egocentrické, zaměření na druhé – logické usuzování, ale vázáno na konkrétní obsahy, které si může názorně představit, konvergentní myšlení, sklon popisovat, vysvětlovat, grupování – spojovat pojmy podle společných znaků, vztahy mezi předměty i na pozadí vlastní zkušenosti.

Fáze formálních logických operací nastává 11 -12 až do dospělosti Divergentní myšlení, formální logika a abstraktní myšlení - formulace hypotézy i bez přímé zkušenosti, nová kvalita myšlenkových operací, vyvozují soudy o soudech, jsou schopni myšlenkových kombinací, tvořivého myšlení, rozvíjení metakognice (vlastní myšlenkové soudy).

Věkové, individuální zvláštnosti- Věkové zvláštnosti: - řadí jedince do určité věkové kategorie, pro níž jsou charakteristické určité znaky týkající se kognitivního, emočního vývoje i sociálního chování Individuální zvláštnosti: - jak jedinec odpovídá charakteristickým projevům své věkové kategorie a zároveň čím se odlišuje, jaké jsou jeho mimořádné schopnosti kognitivní i mimo kognitivní

Kojenec Poznávací procesy - senzomotorická inteligence.Zrakové vnímání: 1) zraková ostrost – 3měsíční dítě dovede zaostřit 12 – 50 cm, v půl roce až 1m 2) barvocit – zelená a červená již brzy po narození, ve 3 měsících základní barvy, dávají přednost červené a modré před zelenou a žlutou (možná vrozená, vyskytuje se i u dospělých) 3) zrakové podněty jsou stimulací pro zvedání hlavičky, dítě chce lépe vidět 5) Po 6. měsíci dovede vnímat i prostor, dítě samo sedí, výhodnější pozice 6) Postupně se rozvíjí koordinace očí a rukou, na počátku posledního kvartálu dosahuje takové úrovně zralosti, že se objevuje klíšťový úchop – dítě bere malé předměty mezi palec a ukazovák.

Kojenec Motorické dovednosti -mezníky: Ovládnutí hlavičky – spolehlivě zvedne a udrží hlavičku – 2. Měsíc Úchop a manipulace s předměty – 4 měsíce – koordinace aktivity ruky a úst, 6. měsíc – koordinace pohybu obou rukou, přendávat z ruky do ruky Sezení – 7. Měsíc – obohacení pohledu na svět Samostatná lokomoce – ke konci 1. Roku, 10.-12. Měsíc samo leze, posléze udělá první krůčky, Tím se osamostatňuje.

Kojenec Rozvoj řeči Sluch - již v prenatálním období. Děti dávají přednost vysokým tónům Vrozená dispozice začít produkovat zvuky podobné fonémům již od 4. měsíce života. Toto broukání - reflexní charakter. Kruhová reakce u slyšících –opakování- poslouchání. Mezi 6. A 8 měsícem -žvatlání, koncem prvního roku začínají děti používat první slova

Batole Výrazný rozvoj osobnosti Osamostatňování . Období první emancipace, která je podmínkou dalšího vývoje Motorický vývoj souvisí s potřebou aktivity- útlum při nemoci Neuspokojená potřeba aktivity - nečinnost vyvolává napětí – potřebují tenzi vybít – záchvaty vzteku.

Batole rozvoje symbolického myšlení - hra Rozvoj poznávacích procesů je v interakci s řečí. Předpokladem pro symbolické myšlení je pochopení trvalosti objektů Poznatek trvalosti je základem k vytváření předpojmu – označovat stabilní objekty jménem Dítě má dost informací, ale jsou útržkovité, chybí vzájemné propojení situace - prostředek k odreagování napětí -ve fantazii je dítě pánem situace a příběh je takový, jaký ho potřebuje mít)

Batole Orientace v prostoru – dole, nahoře, velikost – výřezy kostek, vzdálenost je však značně nepřesná – pouze aktuální zobrazení Orientace v čase – ještě obtížnější –orientuje se na přítomnost Orientace v množství- teprve na počátku, chápou, že část původního množství chybí – dítě hledá objekty. Používají vizuální odhad – zatím „více – méně“

Batole Vývoj řeči – rozvíjí si slovník Pasivní – porozumění, výrazy, kterým dítě rozumí Aktivní – rozsah slovní zásoby Aktivní řečový projev: 14. 15. měsíční batole – jeden slovní výraz – „ham“ – veškeré věci k jídlu i pití 2 roky – dvouslovní sdělení – primární věty První řečové projevy jsou agramatické. Mezi 2.a 3. rokem osvojují základ syntaxe –plurál, časovat, skloňovat

Batole Rozvíjí se vědomí sebe sama: Separace od matky- rozvoj vlastní identity Vznik potřeby sebeprosazování, negativismus – má dvě složky A) „já sám“ –vědomí vlastních kompetencí a s tím souvisejícím uvolňováním ze závislosti B) „Já chci“ – v tomto věku převažuje důraz na formu, o obsah dítěti velmi často vůbec nejde.

Předškolní období – poznávací procesy Zaměřenost na nejbližší svět a pravidla Piaget – uvažování předškolních dětí je názorné, intuitivní myšlení – málo flexibilní, nepřesné Egocentrismus, prezentismus , magičnost ,Absolutismus – je jedním z projevů potřeby jistoty (reklama)

Poznávací procesy Názorné myšlení, intuitivní – těžší kilogram železa než kilogram peří. Předškolní děti nejsou schopné uvažovat komplexněji.

Kresba Batolecí věk – čmárání zajímavé samo od sebe, více než výsledek. Výsledek je často pojmenován až dodatečně Předškolák – symbolická funkce – zobrazení reality tak, jak ji dítě chápe Mohou tam převažovat subjektivně důležité rysy nad jeho reálnou podobou – kresba je pojímána jako vyjádření postoje dítěte k danému objektu Kresba lidské postavy – nejdříve hlava a končetiny, průhlednost

Hra Symbolická hra -chovat se podle svých představ a přizpůsobit realitu svým potřebám situace - opakování Stejné znaky má pohádkový svět – postavy jednoznačný charakter, příběh má dobrý konec, zlo je potrestáno

Vývoj verbálních schopností Zdokonalení v obsahu i formě, otázka typu proč Užívají slova jako včera, ale často špatně Učí se mluvit pomocí nápodoby dospělých, i gramatická pravidla V dětském vyprávění často nepřesnosti a dramatismy Egocentrická řeč, není určena pro jinou osobu a bývá spojena s myšlením – později na úroveň vnitřní řeči

Rozvoj dětské identity Rozvoj poznávacích procesů ovlivňuje i sebepojetí (dítě si uvědomuje svoji jedinečnost a odlišnost) Začíná chápat sebe sama jako subjekt – tak vzniká vědomí vlastní identity Sebehodnocení je závislé na názoru jiných osob vzhledem ke své citové a rozumové nezralosti Dítě přijímá názor na sebe sama nekriticky, tak jak je mu prezentován Nezralost sebepojetí se může projevovat majetnickými sklony

Vývoj sebepojetí - pokračování Sklon k vychloubání – nekritičnost a přehnaný důraz na sebe sama Ztotožnění s rodiči slouží jako obohacení dětské identity, posiluje jeho sebevědomí Součástí identity je osobní teritorium – lidé, k nimž má vztah, věci, jež mu patří, prostředí, v němž žije

Školní zralost Tělesná zralost 12O cm, 22kg Většinou na počátku mírné urychlení růstu, protahuje se postava,druhé zuby Změny motoriky – pohyby lepší koordinovanost, je jasná lateralita

Školní zralost Rozumová zralost Myšlení v logických operacích – ze známých soudů vyvozuje soud nový (Piagetův test) Nastupuje stadium konkrétních operací Začíná chápat neměnnost, velikost, množství Nespokojí se jen s povrchním globálním vjemem, ale začíná rozlišovat prvky, postřehne, co tam chybí Kresba více pročleněná Lépe diferencuje zvukovou a vizuální skladbu slov – předpoklad úspěšného čtení a psaní – vizuální diferenciace Slovní zásoba

Mladší školní věk kognitivní vývoj: Logické myšlení v oblasti konkrétních objektů, ještě ne abstraktní, méně egocentrické, zaměření na druhé – období střízlivého realismu – zaměření na to, co je a jak to je – realistický, střízlivý pohled na svět vývoj smyslového vnímání, představivosti – záměrná pozornost, vytrvalost, smysl pro detaily kvalitativní rozvoj řeči ( 7 leté děti – 18000 slov,11 leté – 26000) realismus naivní – závislost na autoritě realismus kritický – vlastní názor – závislost na výchově

Morální, emoční vývoj, socializace schopnost seberegulace, rozumí vlastním pocitům, sociální zkušenost - autority, vývoj morálního vědomí a jednání; heteronomní - autonomní morálka dále závisí na záměrných výchovných technikách, ale důraz na každodenní, bezděčné autentické způsoby interakce osvojování sociálních rolí: žáka, spolužáka - společenské očekávání mužské role – sebeprosazování, odvaha.. ženská role – citovější, přizpůsobivější nevyspělá sexuální identita –až v 11 letech obecné porozumění sexuální identity

Starší školní věk, období dospívání Stádium formálních operací – od 11 let: Formální logika, abstraktní myšlení Období pubescence – od 11 do 15 let fáze prepuberty – 11 – 13 let fáze vlastní puberty – 13 – 15 let Období adolescence – od 15 do 20 let – plná reprodukční zralost, zásadní změna sebepojetí

Kognitivní vývoj maximální výkon intelektových schopností, nová kvalita myšlenkových operací – formálních operací – vyvozují se soudy o soudech, myšlenkové kombinace, metakognice práce s obecnými, abstraktními pojmy tvořivé myšlení- možná, alternativní řešení výraznější vývoj motoriky vývoj vnímání – vizuálního, souvisí s abstraktním myšlením vývoj řeči – talent literárního vyjádření

Psychologické charakteristiky období dospívání období emoční lability, spojené s pohlavním dozráváním, negativní rozlady, impulzivita v jednání, nestálost a nepředvídatelnost reakcí a postojů, obtíže při koncentraci pozornosti, výkyvy ve školním prospěchu, unavitelnost, apatičnost, krátké fáze vystupňované aktivity nevyrovnanost, konfliktnost, nejistota  

Volba povolání od 11 let přání srovnáváno se skutečností – 3 typy volby povolání: typ A – pasivní přístup,rozhodnutí dospělých typ B – obecná široká orientace, podléhání tlaku okolí typ C – vlastní volba, vlastní cíle, silné seberealizační tendence pomoc spočívá ve vytváření integrovaného a přiměřeného obrazu sebe sama

Emoční vývoj a socializace v období dospívání revolta proti rodičům, racionalizace kritického hodnocení psychosociální konflikt navozování vztahů s vrstevníky – nové, diferencovanější vztahy – nejprve vytváření skupin stejného pohlaví (skupinová izosexuální fáze), ve vlastní pubertě potřeba intimního párového přátelství – svěřování pocitů, hluboké přátelství (individuální izosexuální fáze)

období puberty – zájem o druhé pohlaví – přechodná etapa – nejistota, tápání na přelomu pubescence a adolescence – nové zážitky ( heterosexuální fáze polygamní), etapa zamilovanosti – mezi 14. a 16.rokem

Vývoj sebepojetí cesta ke stabilnímu pocitu vlastní identity – kým jsem, jaký jsem, kam patřím, kam směřuju, jaké hodnoty uznávam? – poznat své možnosti i meze… přijmout svou jedinečnost i s některými nedostatky a omezeními, přijmout vlastní vzhled i dosáhnout identity sexuální úroveň sebehodnocení prudce klesá na počátku dospívání, kolem 15,16 let zvolna narůstá

vliv vrstevníků, zesílené sebepozorování, snaha o porozumění vlastním myšlenkám a pocitům aktivní proces sebepoznávání i sebeutváření samostatnost, nezávislost, společenské uplatnění – přizpůsobit výchovné působení!

Specifické vývojové problémy dospívajících rozpor mezi fyzickou a sociální zralostí, nezávislostí ekonomickou i osobní rozpor mezi rolí a statusem – mezi očekávaným chováním a právem a povinnostmi, které určují společenskou hierarchii rozpor mezi hodnotami mladé a starší generace rozpor mezi hodnotami rodiny a vnější společnosti – dospívající není tak vázán na normy a hodnoty svých rodičů taktní vedení ,dostatek volnosti při rozhodování, ale vymezení jasných hranic chování

Rozdíly v psychickém vývoji chlapců a dívek, rozdíly ve školním prospěchu Kognitivní schopnost:i -odlišnosti ve vývoji řeči – 11-13 let: dívky lepší verbální schopnosti hoši lepší vizuálně prostorovou představivost sociální chování: odlišnosti v míře agresivity – hierarchie dominance větší ve skupinách hochů dívky dosahují dříve školní zralosti, lepší výsledky na nižším stupni, hoši – specializovanější mentální schopnosti vliv výchovy, vzdělání, zkušeností, ale více shod než rozdílů  

Adolescence Sebehodnocení adolescentů: - snaha brát život s humorem; touha dozvědět se něco nového - přitažlivost osoby opačného pohlaví; - snaha vyniknout; - ochota riskovat; - nezávislost na druhých - vlastní tělo jako součást identity – pokud odpovídá představám , opora vlastního sebevědomí - zevnějšek prostředkem k dosažení sociální akceptace a prestiže

Adolescence - kompetence a výkon jako součást identity - typická flexibilita a schopnost používat nová řešení - preference řešení, která vedou k cíli, jistota řešení, kompromis nežádoucí - školní úspěšnost jiný význam, nezávislost - nadšení pro činnosti, které mají větší subjektivní význam než škola;- negativní zkušenost má korektivní význam - dotváří se vztah k výkonu – takové pojetí úspěšnosti, které souvisí se schopností sociální prezentace - cesta k dospělosti

Mladá dospělost 20-40 let Doba nadějí, otevřených možností Větší práva i nárůst povinností Větší sociální prestiž Ambivalentní postoje –samostatnost-nezávislost, ekonomická soběstačnost – minimální prostředky Fáze intimity

Mladá dospělost Období prvního bilancování Stabilizace zodpovědnosti a zaměření na dlouhodobé cíle Vrchol sil, silná potřeba seberealizace Životní mezníky – profese, manželství, rodičovství

Mladá dospělost Proměna kognitivních funkcí Postformální myšlení: Mnohoznačnost i celkový kontext Různé aspekty problému, protiklady Chápání relativity, otevřenost ke změně Schopnost kompromisu Metakognice –sledování svých myšlenek, limitů Sebekritika, kognitivní nejistota

Mladá dospělost Proměna emočního prožívání: -klesá labilita -citové prožitky jsou jednoznačné -značná intenzita emocí -schopnost emoční regulace - emoční vnímavost, narůstá přívětivost

Střední dospělost 40-50 let Vrchol zralosti Nárůst zodpovědnosti Doba protikladů – vrchol sil-časové limity Krize středního věku –pocity prázdnosti, nesmyslnosti dosavadního směřování, tendence k bilancování-minulost, budoucnost Roste tendence zabývat se sám sebou

Střední dospělost Stereotyp –významná role –pohodlnost, předvídatelnost, ale i prázdnota Minimum nových podnětů Motivace ke změně –různá – symbolická či experimentace Mění se postoj k hodnotám – hledání skutečného smyslu svého dalšího života, odklon od formálního plnění standardních očekávání Uvolňují se vazby na rodinu – děti Emancipace od rodičovských vzorů –mění se vztah s vlastními rodiči

Střední dospělost Generativa Tendence k přesahu vlastního života – „zanechat po sobě něco“ Rozvoj osobní zralosti, schopnost poskytovat víc emoční podpory Důraz na získané zkušenosti Rozsah a kvalita generativy se liší- individuální rozdíly Naplněnost přispívá k pocitu celkové životní pohody

Střední dospělost Genderová identita Muži -Pomalý ústup tvrdého dominantního přístupu –rozvoj schopnosti emočního prožívání Ženy- větší sebejistota, tendence k sebeprosazování – práce, domov

Střední dospělost Muži Vrcholný výkon, úspěch, spokojenost Na druhou stranu více podléhají problémům Ženy Větší různorodost Ovlivnění mateřstvím Hledání dalšího životního směřování

Střední dospělost Rozvíjení postformálního myšlení, zkušenost, jiný způsob chápání problému Relativní stabilita emočního prožívání Hodnocení vlastních kompetencí – realita Proměna profesní role Druhá krize manželství – po 20 letech – rozdílný vývoj osobnosti obou partnerů

Střední dospělost Mezigenerační konflikt –shoda rodičovského bilancování a hledání nové identity s obdobím hledání identity dospívajících Vlastní rodiče odcházejí do důchodu

Starší dospělost-50, dále Změna intimity – zaměření na sdílení, jistotu akceptace a opory Předávání zkušenosti další generaci Rodina – fáze prázdného hnízda Role prarodiče – odlišná sociální zkušenost, jiné hodnoty, dovednosti Proměna vztahu ke svým rodičům - péče

Starší dospělost Mění se postoj ke světu – zvídavost, otevřenost klesá Mění se postoj k jiným lidem – přednost jistým, stabilním vztahům Mění se postoj k sobě samému Úpadek tělesných funkcí, úbytek prestiže, zdravotní potíže Oblast psychiky-výkyvy v prožívání

Starší dospělost Zpomalení tempa, úbytek flexibility Zhoršená efektivnost mechanického učení Kognitivní rigidita Preference klidu a pohody Proměna partnerského vztahu – partnera si neidealizuje, ale akceptuje jej – vědomí vzájemné blízkosti

Stáří Smíření,sebepojetí je zaměřeno na minulé role a kompetence Důraz na zachovalé kompetence Identita – rodina Zdraví - polymorbidita Zpomalení poznávacích procesů Zhoršení percepce

Stáří Změny v pozornosti, paměti Uvažování – ulpívavost, rozvláčnost Přednost rutině a stereotypu Potřeba stimulace klesá Potřeba citové jistoty a bezpečí – intenzivní

Stáří Změna v komunikaci –nedoslýchavost pomalost,paměťové problémy, opakování sdělení, potíže v porozumění v textu Odchod do důchodu Manželství – ztráta partnera Postupná závislost starších lidí na rodině

Pravé stáří Zátěže smrt partnera zhoršení zdravotního stavu – chronická onemocnění, snížená soběstačnost, demence, deprese ztráta jistoty ztráta soukromí

Pravé stáří Základní nedůvěra ve svět Autonomie klesá – reakcí bývá negativismus Iniciativa se redukuje Starý člověk je zaměstnáván stále obtížnějším zvládáním vlastního života

Pravé stáří Kognitivní funkce – zpomalování Zhoršování zrakových a sluchových funkcí Zhoršení paměti Úbytek komplexivity uvažování Zhoršení časového odhadu Klesá intenzita a frekvence emočních prožitků Zhoršuje se emoční regulace

Pravé stáří Potřeba stimulace – nízká Značná potřeba bezpečí Potřeba sociálního kontaktu – vysoká Potřeba akceptace a uznání – někdy tendence vymáhat pozornost, snaha být něčím užiteční Osamělost

Vývoj morálního usuzování Stádia morálního vývoje podle Kohlberga Morální normy a hodnoty a jejich zvnitřňování souvisí se způsobem myšlení, závislým na věku dítěte, se schopností morálního usuzování. Morálka – soubor principů posuzovaných z hlediska dobra a zla a řídících chování a jednání lidí dané společnosti Stádia morálního vývoje podle Kohlberga: Předkonvenčí morálka 1. Orientace na trest - poslouchá příkazy, aby se vyhnul potrestání 2. Orientace na odměnu - chová se tak, aby byl odměněn (do 10 let)

Stádia morálního vývoje podle Kohlberga: Konvenční morálka: 3. Snaha být dobrým dítětem - přizpůsobuje se tak, aby se vyhnul nesouhlasu druhých 4. Snaha vyhovět autoritě - chová se tak, aby plnil své povinnosti, aby předešel pocitům viny ze selhání Postkonvenční morálka: 5. Orientace na společenskou smlouvu - jedná tak, aby byl obecně prospěšný, aby měl uznání vrstevníků a tak i sama sebe 6. Orientace na univerzální etické principy - jedná podle vlastních etických principů (spravedlnost, rovnost)

(Sebe)výchova jako jako významný faktor vývoje jedince Postupné přijímání pozitivních životních hodnot, rozvoj morálního i kognitivního vývoje, rozvoj sebepojetí jedince (kognitivní, emocionální, konativní rozvoj) Výchova je cílevědomý, záměrný proces vytváření podmínek pro optimální rozvoj jedince Princip respektování žáka jako subjektu Princip svobodného rozhodování a rozvíjení vlastní zkušenosti Princip jedinečnosti, autenticity

Procesuální pojetí (sebe)výchovy 1. fáze – situační – základní a klíčová. Jedinci se dostávají do konkrétních situací, které analyzují podle vlastních zkušeností - jedinec se učí situaci vnímat a reagovat na ni, prvotně ji hodnotit na základě svých potřeb a dosavadních zkušeností 2. fáze – fixační – při opakování týchž nebo podobných situací, kdy si jedinec osvojuje ustálené reaktivní chování, vytváří si postoje, postupy, jak modelově podobné situace řešit a hodnotit.

3. fáze – generalizační – v této fázi již dokáže jedinec vyvozovat určité obecně platné hodnotící soudy, vzniká relativně ustálený hodnotový systém, který se více či méně pozměňuje, obohacuje a rekonstruuje vlivem nových životních zkušeností… 4. fáze – osobnostně – integrační – tato fáze je nejvyšším stádiem formování osobnosti člověka, která znamená cestu k utváření autentické, integrované osobnosti.