Důlní požáry a chemismus výbušniny VY_32_INOVACE_Racek_ 01-2-03 Exogenní požáry v dolech Autor: Mgr. Ing. Ladislav Ráček Tento výukový materiál byl zpracován v rámci projektu EU peníze středním školám - OP VK 1.5. CZ.1.07/1.5.00/34.0195 – Individualizace a inovace výuky

Anotace Exogenní požáry vznikají jen v otevřených přístupných důlních dílech. Možnost jejich vzniku je dáno tím, že v dole používáme hořlavých materiálů. Lze jim zabránit zachováváním předpisů.

PŘÍČINY A MÍSTA POŽÁRŮ Příčiny jsou — teplo tření u pásových souprav a dopravníků, vadná elektrická zařízení, práce svařovací a řezací, hořlavé kapaliny, mazadla a čisticí materiál, kouření, trhací práce a exploze. Exogenní požáry jsou požáry s viditelnými světelnými účinky (plameny). Jsou to požáry ve strojovnách, náražích, třídách, pásových chodbách, ve slepých jamách, stropní požáry a otevřené požáry ve stěnách a konečně i požáry v jámách.

Při dostatečné rychlosti větrů šíří se exogenní ohně po větrech. Rychlost postupu požáru je závislá od hořlavosti výztuže a výstroje, ostatního materiálu, od vlhkosti, teploty a rychlosti větrů k požáru — nelze-li očekávat nahromadění třaskavých větrů a obrácení směru větrů. Je třeba odstavit el.proud a uzavřít stlačený vzduch. Postup zmáhacích prací volíme po větrech. Ostatní přístupy do požářiště izolujeme vodními clonami. K hašení používáme vodu, kal ‚ CO2 a jiné inertní plyny, hasicí prášky nebo pěnu a kamenný prach. Přirozeně, že požár vzniklý od elektrické energie hasíme sněhem CO2 a lze jej použít k hašení elektrických zařízení do 1000 V.

POŽÁRY V JÁMÁCH A U ÚSTÍ JAM Při požárech v blízkosti ústí jam nastává nebezpečí proniknutí otravných kouřů do dolu, případně i přeskočení vlastního ohně na šachetní stvol. Úvodní jámy a kanály musí být v případě požáru na povrchu vzduchotěsně uzavřeny. Předepsané uzávěry (poklopy) se musí utěsnit pískem, jílem, azbestem, skelnou vatou apod. Ohně v jámách jsou řídkým zjevem, ale jsou velmi nebezpečné, protože mohou ohrozit všechno osazenstvo dolu.

HAŠENÍ POMOCÍ VĚNCŮ Je třeba zastavit ventilátor, uzavřít všechny požární dveře, předtím však musí ovšem všechno osazenstvo z dolu vyfárat. Hasí se vodou a to z věnců kruhových umístěných pod ohlubní, opatřených výkonnými tryskami a s obsluhou mimo jámu. Věnce se někdy umísťují v několika místech v jámě nad sebou ve vzdálenostech až 100 m.

VENTILÁTOR A JÁMY Od počátku požáru do zastavení ventilátoru by se dostaly otravné kouře do důlního pole a následným přibrzděním množství větrů dojde ke zvýšení koncentrace exhalovaného metanu a při obrácení větrů může dojít k explozi. Při několika výdušných a úvodních jámách dojde při obrácení větrů k nejasnostem ve vedení větrů a ke zkomplikování situace. Proto je třeba ihned hasit vodou a sice množstvím asi 50litrů na m2 za minutu.

ZASTAVOVÁNÍ VENTILÁTORU Pro výdušnou jámu platí podle předpisů: nezastavit ventilátor, pokud osazenstvo z dolu nevyfáralo. Jinde je nařízeno okamžité zastavení ventilátoru a uzavření šoupátka ve větrním kanálu a krátké spojení mezi jamou a povrchovým ovzduším. Toto lze ovšem provést u vícejámového systému jen tehdy, lze-li oddělit ventilátory v nehořících jamách od ventilátorů v hořící jámě.

POŽÁRY NA DOPRAVNÍCH PÁSECH Snadno se šíří po výdřevě i na samotném pásu. Větší nebezpečí nastane, pokud je na pásu uhlí, protože tyto ohně vyvíjí velké množství CO. Teplo vzniklé třením pohonného bubnu o stojící pás, který není položen přímo, se tře o výdřevu a výztuž nebo o uhelnou drť, až se zastaví. Otáčející se pohonný buben tře o pás a při teplotě přes 200 °C — dochází k přetržení žhnoucího pásu a od něj může vzniknout požár. Jsou-li nosné válečky vadné nebo nenamazané, netočí se a zahřejí se při posunu pásu po nich. Od válečků se zahřeje pás a zahřátí je ještě zvyšováno uhelným prachem, který počne žhnout.

Je třeba udržovat pásy v pořádku a čistotě, za provozu hlídat a čistit a udržovat předepsané mezery od počvy, stropu i boků. V pásových třídách nesmí se nic uskladňovat. Po vypnutí chodu třeba vyloučit možnost samovolného uvedení pasu do chodu. U pohonných stanic musí být uskladněno alespoň 50 kg kamenného prášku, ve vzdálenostech vždy po 100 m třeba uskladnit stejně množství. Pásové konstrukce musí být kovové a na pásových soupravách třeba umístit hlídače pásů, které při překročení 55°C vypnou chod dopravníku. Vlastní čidlo se umístí uprostřed bubnu a na takovém místě, kde nemůže být poškozeno.

POŽÁRY NÁSLEDKEM ZÁVAD NA ELEKTRICKÉM ZAŘÍZENÍ K požáru může dojít při zkratu mezi dvěma fázemi proti zemi. K jiskrám při krátkém spojení mezi dvě fázemi dojde při přetížení a poškození izolace teplem. Příčina požárů zapříčiněných el.proudem leží obyčejně mimo elektrické zařízení. Bývají to mechanické příčiny, nezodpovědné jednání apod. Horským tlakem mohou být porušeny kabely, také trhací prací a přetížením elektrického zařízení.

POŽÁRY NÁSLEDKEM ZÁVAD PŘI SVAŘOVÁNÍ Tyto požáry vznikají od kapek rozžhavených při svařování nebo řezání, dostanou-li se do styku s hořlavinou. V dole, resp. na povrchu dolu je uhelný prach a to je vhodná hořlavina pro tyto požáry. Jsou předepsána opatření pro samotné svařování, ale hlavně prohlídky po ukončení práce, opakované v předepsaných intervalech.

HOŘENÍ TEKUTÝCH HOŘLAVIN Jsou to hlavně tekuté oleje pro dieselové lokomotivy a nyní i různé oleje určené do strojního zařízení. Proto je předepsán pro každou lokomotivu suchý a pěnový hasicí přístroj. Výfukové zplodiny ochlazeny na teplotu min. < 70 °C. Vlastní výfuková roura se nesmí zahřát na více než < 200 °C. Zvláštní předpisy platí pro stavbu a větrání lokomotivních garáží; je to ohnivzdorná stavba, separátní větrání a možnost těsného uzavření. Při používání minerálních olejů je předepsáno v předpisech používání látek, které olej do sebe vsakují - Vapex.

POŽÁRY PO TRHACÍ PRÁCI Při trhací práci mohou být z vývrtu vymrštěny zbytky žhavých rozbušek, trhaviny, vedení apod. Dopadnou—li do uhelného prachu, šatstva, papíru atp., mohou zapříčinit požár. Proto je třeba je odstranit do bezpečné vzdálenosti. Jako ucpávky smí být použito pouze nehořlavého materiálu. Vyfouklá rána nebo její plamen nezapálí — její trvání je krátké.

POŽÁR PO EXPLOZI Po explozi velmi často dochází k důlnímu požáru. Přímé zapálení plamenem exploze je velmi těžko možné, protože při explozi bývá spotřebován všechen kyslík, což brzdí zapálení. Ohně vznikají na konci plamene exploze, což lze vysvětlit rychlým přílivem kyslíku. Větry po explozi způsobují sání a tím přivedou kyslík ke žhavému dřevu nebo uhelné drti. Velkou roli zde hraje zpětný ráz. Požáry v ostatních důlních dílech vznikají později, až čerstvé větry přivedou kyslík ke žhavícímu uhelnému prachu.

POŽÁRY VZNIKLÉ OD OTEVŘENÉHO OHNĚ I přes zákaz se můžeme na dole setkat s kouřením a to vlivem velmi nezodpovědných lidí. Může se kouřit v místech jinak nefáraných, kde je dostatek uhelného prachu a jiných hořlavin (papíru atp.). Odhozené nedopalky zapálí hořlavinu a požár se obyčejně objeví, až se rozroste.

POUŽITÁ LITERATURA KOLASA, Karel. Důlní požáry – jejich vznik – rozpoznání a hašení. 1. vydání. Ostrava: ES VŠB Ostrava, 1976