Dějiny evropského myšlení 3. Aristotelés

Opakování - Platón Co jsou podle Platóna ideje?

Opakování - Platón Jak chápe vztah mezi noetikou, etikou a politikou?

Opakování - Platón Co je pro Platóna nejvyšší ideou a oním arché ve smyslu staré řecké filosofie a jak jej chápe?

Opakování - Platón Jaká je Platónova představa o ideálním státě a čím má být kvalifikován jeho vladař a proč?

Opakování - Platón Jaká je úloha filosofa a jaká je úloha vzdělávání? Co je to dialektika a k čemu slouží?

Opakování - Platón Jakou roli hrála pro Platóna a jeho školu matematika a proč?

Opakování - Platón Jaké je pravé poznání a které poznávání naopak Platón kritizuje a proč? Co znamená pojem anamnesis a v jaké souvislosti jej Platón používá?

Platónova Ústava – doplňující komentář k vybraným ukázkám 1. kniha VI pojednává o filosofii, resp. o roli filosofie v obci (polis) i o tom, co je skutečný filosof a co ten, kdo bytí filosofem pouze předstírá. Otázkou je, jak to,že se nezdá, že by platila Platónova teze, podle níž poznání filosofické vede nutně k dobrému a mravnému životu kniha VII pojednává o pravém poznání a jeho síle. Otázkou také je, jak to, že filosofové nejsou obcí uznáváni a není respektováno jejich poznání a vzdělání. Zároveň se ukazuje, co je tím pravým poznáním – poznání podstat věcí ve světle slunce (ideje dobra)

Hlavní otázky (antické) filosofie politiky Jaké je ideální či nejlepší uspořádání státu /obce? Jak se nejlepší upořádání státu pozná? K čemu má stát směřovat, co je tedy cílem politického života? Kdo má mít ve státě rozhodovací pravomoc, tedy kdo má vládnout a proč? Co je úkolem politika? Jaké schopnosti a vlastnosti má mít politik? Jak má být k výkonu tohoto povolání vychováván a vzděláván? Co je spravedlnost a jaký poměr k ní má právo? Jak se má idea spravedlnosti podílet na politickém životě?

Platónova filosofie politiky Platónova Ústava má jako hlavní téma spravedlnost. Skrze diskusi o jejím vymezení se dopívá k otázce ideálního uspořádání obce. Co znamená v této souvislosti „ideální“? V pozdějším dialogu Politikos Platón nehodnotí obec dle uspořádání, ale dle kvalit vládců – ideální je ta, v níž vládnou nejlepší vládci. Vedle rozumového poznání musí být ideální vládce také schopen nařizovacího vědění, tj. schopnosti určit v každé situaci, co má být vykonáno Platón (a po něm i Aristoteles) se zbývá rozdíly mezi lidmi z hlediska jejich vloh a připravenosti pro práci politika, resp. pro účast na veřejném životě obce. Schopnosti pro vládu hledá v přirozenosti člověka, kterou je třeba jen správným způsobem ve výchově a vzdělávání rozvíjet. Kdo tedy má vlohy pro politickou činnost a kdo ne? Lze takto lidi dělit? Platón toto dělení doplňuje výčtem vlastností, pro něž je filosof ideálním politikem

Platónův výčet vlastností filosofa, které jej předurčují pro dráhu politika 1. touha po poznání neměnné jsoucnosti; 2. pravdymilovnost, nelhavost; 3. upřednostňování duševních rozkoší před tělesnými, uměřenost a nezájem o peníze; 4. povznesenost, tj. nezájem o věci sprosté a malicherné, nelpění na životě; 5. poctivost, spravedlnost a vlídnost, nikoli nedružnost a divokost; 6. učenlivost; 7. dobrá paměť; 8. uměřenost a ladnost. Jaké vlastnosti by měl mít dobrý politik?

Disciplíny, v nichž by měli být dle Platóna budoucí vládcové vzděláváni 1. múzická výchova (báje, hudba) – základ etiky 2. nauky rozvíjející rozumové poznání (matematika, aritmetika, geometrie, stereometrie, astronomie, nauka o harmonii) 3. gymnastika – tělesná výchova a vojenství 4. filosofie (dialektika, poznání dobra)

Aristotelův život nar. 384 v severořecké Stageiře poblíž hranic s Makedonií, jeho rodiče pocházeli z lékařských rodin, otec byl lékařem na makedonském dvoře v 16 osiřel, jeho opatrovník Proxenos jej v roce 366 poslal do Akadémie, kde Aristotelés zůstal až do Platónovy smrti roku 347 zakládá spolu s Theofrastem, Théleem a Oriskem v Assu (v Mysii, tj, v SZ části Malé Asie) pobočku Akademie roku 344 přichází na Lesbos, kde 3 roky studuje přírodovědu roku 341 se dostává do Pelly k Filipovi II. Stává se vychovatelem Alexandra 336 se králem stává Alexandr 335 odchází do Atén, kde je protektorem Antipatros, zde zakládá 2. filosofickou školu v Lykeiu, kde původně vyučoval na gymnáziu. Hlavními předměty v Lykeiu, peripatetické škole jsou logika, metodologie vědy, filosofie, rétorika, politika a etika a také praktický výzkum, zejm. přírodovědný, ale i dějin filosofie, kronikářství či encyklopedismus Po Alexandrově smrti byl obviněn ze zločinů proti náboženství , roku 322 odešel do Chalkidy, kde o rok později zemřel

Aristotelovo dílo a problém pramenů Podle Diogena Laertia napsal 146 spisů, které dělíme na tzv. ezoterické (pro vnitřní potřebu školy, které jsou z velké části zachovány a tzv. exoterické (pro veřejnost), z nichž jsou zachovány pouze zlomky dílo vydal kolem roku 50 př. Kr. Andronikos Rhodský v novověku kritické vydání v letech 1830-57 v redakci I. Bekkera:Opera omnia v 5 dílech, obsahujících řecké originály, překlady do latiny a tzv. schólia Možné členění knih: 1. logické 2. přírodněfilosofické 3. přírodovědné 4. politické a etické 5. o slovesném umění 5. metafyzické Jiné možné členění podle vědních disciplín: disciplíny praktické (politika, etika, ekonomie), teoretické (logika, fyzika a metafyzika/ontologie/teologie) a poetické (krásná umění, řemesla, rétorika)

Aristotelovy spisy logické Kategorie – 1 kniha o pojmech Peri hermeniás (Die interpretatione) – o interpretování První analytiky – úvod do sylogismu Druhé analytiky – deduktivní soustavy Topika – 8 knih o hledání argumentů a Sofististikón elenchón – o umění, jak vést spor

Aristotelovy přírodněfilosofické a přírodovědecké spisy Fyzika O vzniku a zániku (Peri genesiós kai chorás) Oduši (Peri psychés) Tzv. malé knihy o přírodě (Parva naturalia) s částmi O nebi a o meteorologii O smyslovém vnímání (De sensu)

Rozdělení vědních disciplín Hlavní dělení je na vědy praktické a vědy teoretické Tato se zabývá jednak věcmi týkajícími se obce (politika), jednak věcmi domácími (ekonomie). Do teoretické patří fyzika a logika, ta však ne jako soustavná nauka, nýbrž jako dokonalý nástroj myšlení

Aristotelova etika Zachovaly se tři etické spisy: Etika Eudémova (dle žáka Lykeionu), Etika Nikomachova (dle Aristotelova syna) a Magna moralia pojem dobra - kritik ideje dobra o sobě – idea dobra jako něco společného jednotlivostem blaženost: tj. výkon člověka ve shodě s rozumem způsobem krásným a dobrým podle zdatnosti ctnosti rozumové (vznikající učením) a mravní (ze zvyku) etika nemá účel teoretický – zkoumat , co je dobro, ale praktický, tj. stát se dobrými

Komentář k vybrané ukázce z Etiky Nikomachovy Kniha první, kapitola 1, 2, 3 a 4 Na vlastní pokus o definici etiky, blaženosti a dobra navazuje výklad o pojmu blaženosti a dobra u různých filosofů a Aristotelova kritika: Aristotelés nejprve ukáže na to, že každá lidská činnost (umění, věda, praxe i záměr) směřuje k nějakému dobru, jež je jejím cílem. Existuje nějaký nejvyšší cíl? nějaké nejvyšší dobro? Snad dobro ve smyslu nauky politické, protože ta pojednává o dobru pro obec, které jest víc než dobro jednotlivce. Zdá se však, že toto dobro (krása a spravedlnost) není založena přirozeností, ale zákonem, tj. dohodou a je ve své definici nejisté a je možno o něm hovořit jen přibližně. Toto dobro lze nazvat blaženost, ale co to je? A je nějaké obecné dobro, které zapříčiňuje, že jednotlivosti jsou dobré? Dobro jako rozkoš, dobro politické a dobro kontemplativní Kritika Platónova pojetí dobra, resp. spíše pojetí dobra u platonistů: je idea dobra oddělená od jednotlivých věcí? a je nějaké vědění o tomto jediném dobru? Jednotlivá dobra jsou však velmi odlišná, co mohou mít společného, jednoho? Aristotelovi však jde o dobra v jednotlivostech

Komentář k ukázce z Politiky 1. snaha o vymezení pojmů obec a pojmu občan a definování vztahů mezi nadřízenými a podřízenými, přičemž tento vztah v demokratické obci je jiný než v domácnosti, mezi otroky a pány či mezi mužem a ženou 2. vymezení různých druhů ústav obcí a jejich hodnocení: kvalita není dle typu vlády, ale dle účelu – zda jde o dobro obce, či o prospěch vládnoucího 3. možné hledání dokonalosti u jednotlivce či ve skupině?

Výchova ideálních politiků dle Aristotela Občané mají být dle A. tak zajištěni, že se nemusí živit vlastní prací a mají tedy volný čas, který je nezbytný pro rozvoj ctností Výchova /vzdělávání: nejprve v rodině (mýty, hry, pověsti), poté veřejné: gramatika (čtení a psaní), tělocvik, hudba a kreslení, následně i nauky teoretické –matematika a astronomie a dále i hudba, nakonec pak vojenské umění Ježto pak vlastností hudby jest příjemnost, ctnost však záleží v tom, abychom se správně radovali, milovali a nenáviděli, jest zjevno, že se ničemu není třeba tak učiti a navykati tomu, jako správnému soudu a radosti z dobrých mravů a krásných skutků. V rytmech a nápěvech pak jest veliká podobnost s opravdovou povahou hněvu a klidnosti, mužnosti a uměřenosti i všech jejich protiv i ostatních mravních vlastností“

Komentář k ukázce z Poetiky V Poetice jde primárně o zachycení základních prvků tragédie, ale při tom řeší Aristotelés i obecnější otázky spojené s literární tvorbou Jednou z těchto otázek je i vztah k poznání k pravdě. Zajímavé je, že se A dostává do blízkosti Platóna v okamžiku, kdy chválí to poznání, které není zaměřeno na (nahodilou) skutečnost, ale na ideální obecné podstaty. Odtud také přednost poezie před historiografií (ve smyslu kronikářství)

Co je to rozumnost (fronésis, prudentia) Termín používá už Platón jako jeden z prvků areté Naváží na něj stoikové: „věda o tom, co se má a nemá dělat“, resp. „vědění o věcech dobrých i zlých, jakož i o věcech lhostejných“ i třeba Tomáš Akvinský: „správné pravidlo, jak je třeba jednat“ Aristotelés: „trvalá dispozice (habitus) provázená správným pravidlem, jež se týká toho, co je pro člověka dobré a špatné! Aristotelés však nevychází z definice fronesis, ale: „Nejlepší způsob, jak vystihnout, co je rozumnost, je všimnout si, jací lidé se nazývají rozumnými 4 základní ctnosti podle platoniků: uměřenost (sofrosyné, statečnost (andreia, moudrost (sofia či fronesis) a spravedlnost (dikaiosyné) Aristotelés nedefinuje základní ctnosti, ale vybírá výtečné osobnosti jako typy /ideály