Michel Foucault (s důrazem na práci Dohlížet a trestat)

Je považován za čelného představitele poststrukturalismu – tedy směru ve filozofickém a sociálním myšlení, který navazuje na strukturalismus (především ten francouzský, proslavený Levi-Straussem) s tím, že odmítá možnost, že by šlo struktury (i struktury společnosti a kultury) nějak definitivně a jednoznačně definovat a/nebo popsat. Struktury jsou pro něj vždy částečně otevřené, ne zcela určité, ovlivnitelné a proměnlivé

Biografická data o Foucaultovi Narozen v roce 1926 Vystudoval filozofii a psychologii Ovlivněn marxismem (v letech 50 až 53 člen komunistické strany) Využil podněty strukturalismu v jeho různých podobách (Lacan, Levi-Strauss, Dumézil, Althusser) Jeho dizertační prací byly Dějiny šílenství Ve Francii ho proslavila Slova a věci, na mezinárodní scéně Dohlížet a trestat Od 1970 profesor na College de France Zemřel 1984

Bibliografická data Psychologie a duševní nemoc. (1954) Dějiny šílenství v době osvícenství (1961) Zrod kliniky (1963) Raymond Roussel (1963) Slova a věci (1966) Myšlení vnějšku. (1966) Archeologie vědění (1969) Diskurs, autor, genealogie - obsahuje díla: Nietzsche, genealogie, historie; (1971), Řád diskursu;(1971), Co je autor?; (1969) Dohlížet a trestat. Kniha o zrodu vězení. (1975) Dějiny sexuality; Vůle k vědění. (1976) Užívání slastí. (1984) Péče o sebe. (1984)

Dohlížet a trestat (1973) Na počátku 70´iniciuje Foucault „Skupinu pro informace o věznicích“ Je hlavním autorem publikace této skupiny, která se jmenuje „Nepřijatelné“. V ní se píše: „Nepřijatelné jsou: soudní tribunály, policajti, nemocnice, útulky, škola, vojenská služba, tisk, televize, stát.“ Svou angažovanost doplňuje studiem a akademickou prací na tématu trestání

Proměna trestání na přelomu 18. a 19 Proměna trestání na přelomu 18. a 19. století (od represivního k produktivnímu) V této době se podle Foucaulta během několika málo desítek let zcela proměnil charakter trestání. Došlo k tomu podle něj proto, že se změnil i přístup ke člověku – k jeho roli ve společnosti, k jeho „duši“, k jeho tělu. Došlo k tomu i díky vzestupu „věd o člověku“. Člověk se stává stále více objektem vědeckého zkoumání. Moc se stále více věděním (i věděním sociálních věd) zaštiťuje. Již není možné dělat z trestání divadlo a předvádět jej jako mstu panovníka/společnosti – i trestání musí být racionální, v souladu s nálezy věd o člověku. K čemu, mezi jiným, v tomto období došlo: 1. přechod od utajovaného souzení a veřejného mučení k veřejnému souzení a utajovanému trestání; vyšetřování jako hledání obecné pravdy po vzoru vědy 2. zrod disciplíny a disciplinace jako umění ovládání lidského těla, které ho činí „poslušným a užitečným“ – to se podle Foucaulta neprojevuje jen v trestním systému, ale ve školství, v armádě nebo třeba i v nemocnici. Všude je člověk obklopen jemnou sítí disciplinačních mechanismů, které z něj mají udělat platného a poslušného člena společnosti, který je poslušný ne primárně proto, že se bojí, ale protože přijal zásady disciplinárního mechanismu 3. zrození vězení jako jednotné instituce trestání

Foucault popisu proměnu trestání (a jak už víme nejde jen o trestání ale o celé disciplinační pole, jehož součástí je mnohem více institucí) s pomocí analogie zacházení s nemocnými ve středověku a raném novověku lepra mor Zatímco ještě během velkých středověkých epidemií lepry byli nemocní vyháněni a přinejlepším umisťováni do nějakých primitivních zařízení za hranicemi obce, během novověkých epidemií moru byla již strategie jiná. Nemocní zůstávali v obci, ale ta byla rozčleněna, pro každý obvod byl určen někdo kdo měl dohlížet, měl bránit šíření nemoci, měl dbát o péči o nemocné. Vše mělo být podřízeno jasným pravidlům a řádu, každý měl jednat tak, aby byl s těmito pravidly v souladu, byla vytvořena struktura dohlížení. nahrazení modelu lepry modelem moru odpovídá velmi důležitému historickému procesu – vynálezu pozitivních technik moci – pozitivních v tom smyslu, že jsou postaveny na nějakém vědění, že jsou (považují se za) racionální

psychiatrická expertíza a panoptikum (od práva k technologii; vědění a moc) sociální věda a psychologie se ustavuje v souvislosti s výkonem moci nad jednotlivci; situace moci a dozoru umožňovala pozorování a vědění a naopak, aby bylo možné získat potřebné vědění, bylo nutné podrobit objekt zkoumání dozoru Panoptikum – model vězení z počátku 19. století. Reálně existující věznice v současných USA

Foucault jako intelektuální ikona