Socializace Autorem materiálu a všech jeho částí, není-li uvedeno jinak, je Mgr. Miroslava Wrubelová. Dostupné z Metodického portálu www.rvp.cz, ISSN: 1802-4785. Provozuje Národní ústav pro vzdělávání, školské poradenské zařízení a zařízení pro další vzdělávání pedagogických pracovníků (NÚV).  

Socializace z latinského slova socialis – společný; pojem používaný v sociologii, psychologii a pedagogice; proces, během kterého se jedinec začleňuje do společnosti; osobnost si během tohoto procesu osvojuje sociální normy, hodnoty, sociální role.

Sociologie společenská věda zkoumající sociální život jednotlivců, skupin a společností; August Comte – zakladatel sociologie – 1883 poprvé používá slovo sociologie; z latinského slova socius – společník nebo societas – společnost a řeckého logos = slovo, výklad.

Proces socializace není nikdy ukončen; jedná se o proces probíhající od narození do smrti; jde o vývoj lidské osobnosti v rovině individuální i sociální; osobnost se mění z biologické bytosti v bytost kulturní.

Primární socializace probíhá v rodině a končí s uzavřenou individualizací jednotlivce; normy, které si osobnost během tohoto procesu osvojí, platí jako stabilní, ale mohou se během života ještě změnit; trvá do třetího roku života.

Sekundární socializace osobnost je připravována na život ve společnosti; probíhá v rodině, ve škole a mezi vrstevníky; probíhá asi od třetího roku života.

Terciární socializace probíhá v dospělosti; označuje přejímání norem, které osobnost uskutečňuje v interakci se svým sociálním okolím.

Sociální normy jsou standardy, které regulují chování ve skupině; jde o chování, které je ve skupině přijatelné; rozdělují chování na přípustné a nepřípustné; řídí sociální jednání.

Typy norem Normy přikazující – ,,jak to má být„ Normy popisující – ,,jak je to normálně"

Způsoby osvojování norem pod hrozbou trestu; internalizací – považujeme-li normu za správnou, bez problémů ji přijmeme; konsensem a podporou – pokud to tak dělají ostatní, budu to tak dělat také – jedná se o typ konformity; opakovaným upozorňováním – dlouhodobě budu upozorňován, že to, co dělám, není správné – dělat to přestanu; akční heuristikou – dodržování normy mi zjednodušuje život.

Mechanismy sociálního učení sociálním podmiňováním – učení se na základě důsledků našich činů, tzn. metoda odměny a trestu; učení nápodobou 1. imitace – nápodoba úspěšných lidí; 2. modelování – vidím-li u někoho úspěšnou strategii, přijmu ji.

Rozhodněte o správnosti tvrzení Socializace je proces. Ano Ne Sociologie jako věda vznikla ve 20. století. Osobnost se mění během socializace z biologické bytosti v bytost kulturní. Ano Ne

Rozhodněte o správnosti tvrzení Sociální normy jsou přikazující a zakazující. Ano Ne Sociální normy nelze osvojovat pod hrozbou trestu. Učení se na základě důsledků našich činů nazýváme modelováním.

Řešení Socializace je proces. Ano Ne Sociologie jako věda vznikla ve 20. století. Osobnost se mění během socializace z biologické bytosti v bytost kulturní. Ano Ne

Řešení Sociální normy jsou přikazující a zakazující. Ano Ne Sociální normy nelze osvojovat pod hrozbou trestu. Učení se na základě důsledků našich činů nazýváme modelováním.

Použité zdroje Socilizace. In: Wikipedia [online]. [cit. 2013-09- 27]. Dostupné z: <http://cs.wikipedia.org/wiki/Socializace>. Sociální normy. In: Wikipedia [online]. [cit. 2013-09-27]. Dostupné z: <http://cs.wikipedia.org/wiki/Soci%C3%A1ln%C 3%AD_normy>.