jen pro vnitřní potřebu Instruktor lyžování © 2010 jen pro vnitřní potřebu Metodická komise OSÚ ZL

Formy výcviku (lyžování) O B S A H 3 hod. Pedagogika a psychologie Základní pojmy Pedagogický proces - formy, cíle, výstupy Pohybové dovednosti Didaktické principy Didaktické zásady, styly, metody, postupy Proces učení Model motorického učení, Fáze motorického učení Účinek zpětné informace, Učební lekce Zvláštnosti výuky dětí Zvláštnosti tělesné výchovy a sportu dětí Vývojové a růstové změny Sportovní zájmy dětí a mládeže, Hry na sněhu a lyžařské hřiště Formy výcviku (lyžování) Obsahové a organizační formy lyžování - výcvik, závody, turistika, závěry

„V každém okamžiku i když jde zdánlivě jen o výcvik na lyžích Pedagogika a psychologie Základní pojmy VÝCHOVA záměrné formování osobnosti cílené k potřebám a hodnotám společnosti VZDĚLÁNÍ poznávání a předávání vědomostí, hodnot a dovedností UČENÍ změna chování a jednání cíleným osvojením vědomostí a dovedností Rozumové Prostředí chápání (bezděčné vlivy) Emoce Potřeby (iracionální vlivy) KOLÁŘ (1995) „V každém okamžiku i když jde zdánlivě jen o výcvik na lyžích dochází k ovlivňování osobnosti i v jiných sférách…“ SUCHODOLSKI (1975)

Pedagogický proces - formy, cíle, výstupy KOTÁSEK (1985) Výsledkem jsou zkušenosti užívané v praxi: 1) naučené vědomosti 2) projevené postoje 3) osvojené dovednosti

Vědomosti Postoje Dovednosti rozumově osvojené, v paměti uložené a v praxi uplatněné údaje, argumenty, znalosti, ... Postoje přijaté hodnoty, názory, vzory chování uplatněné a propagované ve vlastním životě užívání získaných vědomostí, pohotovost vnímat, rozhodovat a řešit praktické úkoly Dovednosti Psychické procesy „Spouštěcí“ potřeby, motivy, zájmy, cíle „Aktivační“ pozornost, city, vůle Emoce strach, úzkost, vztek, smutek, stud, radost Podle JIRÁNEK a SOUČEK (1969)

! Didaktické principy Didaktické zásady Didaktické zásady styly metody * řídící role pedagoga * individuální přístup * všestrannost * vědecká systematičnost * názornost * tvořivost * trvalost výsledků * přiměřenost Didaktické zásady styly metody postupy a způsoby učení pohybu Didaktica Magna J. A. KOMENSKÝ ! V tělovýchovném procesu mají značnou váhu především dvě didaktické zásady: názornosti (ukázky) a přiměřenosti (zátěž) 6

! Didaktické styly * příkazový * úkolový * vzájemný (reciproční) * individuální * programový * objevný * problémový * tvořivý (kreativní) ! Učitel nemůže používat jen „primitivní“ příkazy a úkoly, ale musí volit hodnotnější didaktické styly s mnoha vzájemnými vztahy.

! Didaktické metody * modelovací (plány a přípravy) MÍRA * diagnostické (úroveň předpokladů) * expoziční (prezentace, modifikace, korekce) * fixační (procvičování učiva, opakování, uchování) * expresivní (motivace, výrazy, sugesce) * kontrolní (hodnocení, klasifikace) MÍRA OSVOJENÍ UČIVA poslechem 20 % rozhovorem 70 % vlastní činností 90 % Podle LANGE (1985) a MOJŽÍŠEK (1961) Učitel plánuje výuku podle nových poznatků, zjišťuje úroveň klientů, učí poutavě, kontroluje a dbá na kvalitu i trvalé osvojení všech vědomostí a dovedností ! Upraveno podle: MOJŽÍŠEK (1985) a další 8

! Didaktické postupy a způsoby učení pohybu * komplexní - imitační (pro jednoduché pohyby) * analyticko - syntetický (pro složité pohyby postupně / části - celek) * synteticko - analytický (z celku na části při potížích a pro zdokonalení) * instrukční - zpětnovazební (řízené a kontrolované objevování) * specifické postupy (problémové, heuristické, ideo-motorické učení) Učitel užívá video-rozbory (umí rozložit pohybové struktury na fáze - akty - kombinace) volí optimální postup podle úrovně klientů. Jednoduchý pohyb předvádí, složitý celostní pohyb a operace rozkládá !

Proces učení Model motorického učení PAVLOV - pes (1904) THORNDIKE - kočka (1906)

Fáze motorického učení 1 Iradiace Generalizace 2 Koncentrace Diferenciace 3 Stabilizace Automatizace 4 Asociace Anticipace

NEÚSPĚCH HRUBÁ FORMA JEMNÁ FORMA FÁZE Iradiace Generalizace Koncentrace Diferenciace Stabilizace Automatizace 1 2 3 1. pokusy: „Mnoho vzruchů - mnoho pohybů“ Špatná představa pohybu Cvik neproveden NEÚSPĚCH Po 3 týdnech: Vzruchy soustředěny Pohyby rozlišeny Správná představa Cvik proveden HRUBÁ FORMA Nervová spojení upevněná Pohyby přesné Pohybové vzorce uloženy v paměti JEMNÁ FORMA

JEMNÁ VARIABILNÍ FORMA Terén 4 FÁZE Asociace Anticipace Zápas Zápas “Mistrovství“ (po čase): Vnitřní řízení pohybu Vnější okruh „vnímá“ situaci v terénu, zápase, hře Pohybové vzorce z paměti jsou upravovány a užívány podle situace (tzv. „otevřené dovednosti) JEMNÁ VARIABILNÍ FORMA Hra Upraveno podle MEINEL und SCHNABEL (1987)

Účinek zpětné informace  chyb 8 6 4 2 82 78 74 70 66 62 58 54 Informace o výsledku Bez informace ANO pokusy S informací 1 2 3 4 5 6 ZMĚNA podání info. 1 2 3 4 5  slov týdny plató NE 1 3 5 7 9 11 13 15 bez kontroly (zpětné vazby) se klienti špatně a pomalu učí !!! každé učení má fáze bez zjevného zlepšení (plató) !!! Upraveno podle STRÁNSKÝ (1960), RUBINSTEIN (1973)

Úvodní ( 15 min. / seznámení - rozehřátí - rozcvičení) Učební lekce Běžně má učební lekce tři části a trvá cca 45 minut: Úvodní ( 15 min. / seznámení - rozehřátí - rozcvičení) Hlavní ( 25 min. / nácvik dovedností, rozvoj kondice, prožitek apod.) Závěrečná ( 5 min. / uklidnění, „docvičení“ - zhodnocení) V plánování a hodnocení výuky jsou důležité bezpečnost a hygiena, efektivní učení, tvořivost Délka a náročnost lekcí (i přestávek) se upravuje podle věkových, pohlavních a pohybových zvláštností dětí Např. Soustředěná pozornost ve věku 7 let je maximálně 20 min, u 15 letých jen o 10 minut déle. Pak výkonnost klesá, nastupuje únava a „motorický neklid“ Přestávky mají tři důležité role: aktivní odpočinek, zvýšení fyziologických funkcí, pobyt na čerstvém vzduchu

„…aby 100 mladých lidí cvičilo, musí 50 sportovat, 20 se specializovat Zvláštnosti výuky dětí Zvláštnosti tělesné výchovy a sportu dětí Vývoj a růst Kladný vztah k pohybu Nezkušenost a prostředí „…aby 100 mladých lidí cvičilo, musí 50 sportovat, 20 se specializovat a 5 dosáhnout vrcholu !“ Baron Pierre Fredi de COUBERTIN zakladatel novodobých Olympijských her v roce 1896

Vývojové a růstové změny 1 % 0 2 3 8 8 29 42 51 31 8 12 1 4 Biologický věk Kalendářní věk neodpovídá biologickému !!! 9 10 11 12 13 let 14 15 Somatické změny Růstový skok Podle CRAMPTON (1908) a KEMPER & VERSHUUR ( 1981) Upraveno podle: HAYWOOD (1993) a MĚKOTA et al. (1988)

Sportovní zájmy dětí a mládeže + - 2 nejvíce oblíbené 2 nejméně oblíbené Upraveno podle: FROMEL (1995) Hry na sněhu a lyžařské hřiště Praktické ukázky: CD-rom Dětská výuka (APUL) Publikace: TREML Lyžování dětí (2004)

Formy výcviku (lyžování) Obsahové formy lyžování * výcvik * trénink a závody * turistika * rekreační lyžování Typické organizační formy * družstvo * terénní a volné jízdy * hry a soutěže na lyžích

Diagnostika

Rozcvičení Protáhnout a rozcvičit hlavní svalové skupiny a klouby !!! Kontrola - testy

Organizace 1 2

3 4 5

Hodnocení 1) Fyziologický účinek výcviku a výkonnost 2) Stupeň osvojení a šíře uplatnění dovedností Fyziologickou efektivitu výcviku zjistíme podle subjektivních příznaků únavy (viz tabulka ZOTOVA), záznamem času pohybu, kontrolou tepové frekvence (palpačně, sporttester) v kontrolních běžeckých (vytrvalost) a sjezdových (síla, obratnost a pohyblivost) závodech Stupeň osvojení a šíři uplatnění dovedností zjistíme kontrolními cviky (viz cíle - učivo - kontrola), soutěžemi kvality (demo jízdy skupin), nebo závěrečnou klasifikací (viz zkušební prvky) jízdou v terénu (lyžařská túra, sjezdovky různé obtížnosti: modrá-červená-černá) a v kontrolních a závěrečných závodech

Ukázka dokumentace programové přípravy lyžařské túry

dbá didaktických zásad: ZÁVĚRY: Instruktor volí takové organizační formy, které vedou k pestré, fyziologicky přiměřeně náročné a motoricky úspěšné pohybové aktivitě s výrazným prožitkem každého účastníka akce. ručí za bezpečnost a zdraví: * uvědomělá kázeň, bezpečnost a přiměřenost (podstatné podmínky pestré a účinné činnosti) dbá didaktických zásad: * soustředěná pozornost žáků * co nejdříve první pokusy všech členů * opravy + pobídky hromadné i individuální

K o n e c Autorský kolektiv: KOMEŠTÍK B., FINKOVÁ D., KRNÁČ P. a NOVÁK M.