Financováno z ESF a státního rozpočtu ČR. Předmět: Fyzikální vzdělávání Ročník: 2. Autor: Mojmír Možný Světlo, šíření světla Anotace: Digitální materiál objasňující pojem světlo. Vysvětlující pojmy barva světla, světelné spektrum a šíření světla v různých prostředích. Žáci jsou seznámeni s pojmy ultrafialové a infračervené záření. Klíčová slova: světlo světelné spektrum rychlost světla optické prostředí vlnoplocha ultrafialové a infračervené záření Autorem materiálu a všech jeho částí, není-li uvedeno jinak, je Mgr. Mojmír Možný Financováno z ESF a státního rozpočtu ČR.

Digitální učební pomůcka Číslo projektu: CZ.1.07/1.5.00/34.0086 Šablona: III/2 Inovace a zkvalitnění výuky prostřednictvím ICT Sada: 33 Číslo materiálu: VY_32_INOVACE_FG2_05

Podstata světla Světlo je elektromagnetické vlnění, které má vlnovou délku od 390 nm do 760 nm 1 nanometr – 1nm = 10-9 m Rychlost světla ve vakuu: c = 2,997 925 *108 Přibližná hodnota: 3*108 = 300 000 V látkovém prostředí je rychlost světla vždy menší jak ve vakuu.

barva světla Barva světla je dána jeho vlnovou délkou. Světlo různých vlnových délek vyvolá zrakový vjem, ten charakterizujeme jako barvu světla. Nejkratší vlnová délka – barva fialová Nejdelší vlnová délka – barva červená Barvy světla tvoří světelné spektrum Lidské oko je nejcitlivější na žlutozelené světlo, které má vlnovou délku 550 nm Denní bílé světlo je složeno z barevných světel všech vlnových délek

Světelné spektrum Obr. 1

Šíření světla, optické prostředí Prostředí, kterým se světlo šíří se nazývá optické prostředí Druhy optických prostředí: Průhledné – světlo prochází, nedochází k rozptylu světla Průsvitné – světlo částečně prochází a částečně se rozptyluje Neprůhledné – světlo se odráží nebo se úplně pohlcuje Homogenní optické prostředí(stejnorodé) – má v celém svém objemu stejné optické vlastnosti

Šíření světla, vlnoplochy Znázornění šíření světla pomocí vlnoploch Vlnoplochy mají tvar kulové plochy Ve velké vzdálenosti jsou vlnoplochy rovinné Pokud je prostředí stejnorodé, šíří se světlo přímočaře. Obr. 2

Ultrafialové záření Je to elektromagnetické vlnění, které má kratší vlnovou délku jak viditelné světlo Pro lidské oko je neviditelné Zdroje ultrafialového záření: Slunce Tělesa, zahřátá na vysokou teplotu(elektrický oblouk) Ultrafialové záření ničí mikroorganismy Způsobuje zhnědnutí pokožky při opalování Ve velkých dávkách škodí! Je silně pohlcováno zemskou atmosférou.

Infračervené záření Je to elektromagnetické vlnění s delší vlnovou délkou jak viditelné světlo. Zdrojem záření jsou tělesa zahřátá na vyšší teplotu Při pohlcování infračerveného záření tělesem se těleso zahřívá. Záření proniká i zakaleným prostředím (např. mlhou). Využití – infračervený dalekohled

Financováno z ESF a státního rozpočtu ČR. Použité zdroje LEPIL, Oldřich a kol. Fyzika pro střední školy II. 3.vyd. Praha: Prometheus, 1993. 311s. URGOŠÍK, Bohuš. Fyzika. 2.vyd. Praha: SNTL - Nakladatelství technické literatury, 1987. 296s. Obr. 1 Tatoute. Http://cs.wikipedia.org [online]. 11.09. 2009, 08:15 [cit. 2012-12-10]. File: Spectre.svg. Dostupné z WWW: http://cs.wikipedia.org/wiki/Soubor:Spectre.svg Obr. 2 LEPIL, Oldřich a kol. Fyzika pro střední školy II. 3.vyd. Praha: Prometheus, 1993. 311s., str. 191 Autorem materiálu a všech jeho částí, není-li uvedeno jinak, je Mgr. Mojmír Možný Financováno z ESF a státního rozpočtu ČR.