Workshop k akčnímu výzkumu Šance pro každého žáka Reg. číslo: CZ.02.3.61/0.0/0.0/16_012/0000595 Workshop k akčnímu výzkumu Jihlava, 23. 11. 2016

Co je to akční výzkum? za zakladatele je považován americký sociální psycholog Kurt Lewin (Action Research and Minority Problems, 1946) = snaha najít metodu, jak reálně ovlivnit situaci v organizaci → interní proces se snahou o zlepšení učitel jako výzkumník – akční výzkum jako nástroj k reflexi a zlepšování vlastní praxe, rozvoj školy, instituce (a na tomto základě i celé společnosti) jde o výzkum řízený praktiky – samotnými učiteli, nikoli externími výzkumníky aktéři akčního výzkumu jsou účastníky zkoumaných procesů snaží se překlenout propast mezi teorií a praxí, mezi tradičním akademickým výzkumem (který ovlivňuje praxi jen omezeně) a realitou

Co je to akční výzkum? abychom mohli hovořit o akčním výzkumu, musí splňovat některá kritéria: systematičnost, kontrolovanost spolupráce účastníků výzkumu kritický přístup k praxi reflexe praxe použití standardních metodologických postupů výzkum, který je připraven a uskutečněn v úzké spolupráci se všemi aktéry a jehož cílem je najít společné řešení problému, které bude výhodné pro všechny cílem je utvořit si ucelený a detailní obraz situace → následná intervence a implementace navržených opatření (hledání nových cest, vedoucích ke zlepšení dosavadní praxe) problémy, které se týkají výuky ve třídě, škole problémy jsou diskutovány uvnitř školy, s ostatními učiteli, žáky, rodiči či poradci

Typy akčního výzkumu Pro-aktivní akční výzkum: učitelé nejprve vyvíjejí aktivity a následně studují efekty (výsledky pedagogických aktivit) postaven je na reflexi minulé zkušenosti, zkušenosti kolegů nebo žáků dává naději a nové výzvy do budoucnosti Retroaktivní akční výzkum: učitelé sbírají a analyzují data předtím, než se pokouší inovovat praxi následuje vymezení změn pokus o nové přístupy sledování dopadů sběr dat k diagnóze situace

Kroky akčního výzkumu (AV) Plánování → činnost → pozorování → reflexe → nové plánování (McNiff,1988). Problém z praxe → představa o řešení problému → aktivita k zvolenému řešení → vyhodnocení výsledků aktivit, vedoucích k řešení problému → modifikace problému (Whithead, 1993). Formulace problému → sběr dat → analýza dat → sdělení výsledků → akční plán (Sagor, 1992). Otázky doprovázející AV: Co dělám? Co to znamená? Jak to dělám? Jak to mohu dělat jinak? Co žáci skutečně dělají? Co se učí? Jak je to důležité? Co se učím? Co teď zamýšlím dělat?

7 fází při AV (McNiff, 1993): zhodnocení a reflexe dosavadní praxe identifikace oblasti, kterou chceme zlepšit představit si cestu vpřed zkusit změnu udělat si přehled o tom, co se stalo upravit náš plán s ohledem na to, co jsme zjistili a pokračovat dál zhodnotit upravenou oblast Kemmis a McTaggart (1992)

Metody použitelné při akčním výzkumu

Nejpoužívanější metody sběru dat dotazník rozhovor (interview) skupinový rozhovor ohnisková skupina pozorování analýza dokumentů

Reflektivní deník

Dotazník

Etické aspekty akčního výzkumu úzký vztah učitele-výzkumníka a ostatních účastníků akčního výzkumu = čím užší vztah, tím více informací o sobě navzájem a tím snazší je zradit důvěru a poškodit ostatní moc výzkumníka při ovlivňování ostatních respekt k účastníkům výzkumu právo na informace o výzkumu („tak akorát“) svobodné rozhodování o účasti/neúčasti (poučený souhlas) humánnost přínos pro všechny účastníky nikdo by neměl utrpět žádnou újmu (ochrana soukromí aktérů výzkumu) spravedlnost výzkum by měl být užitečný především pro žáky (pozor na jejich využívání, zneužívání informací)