Číslo projektu CZ.1.07/1.5.00/34.0565 Číslo materiálu VY-32-INOVACE-489 Výslovnost vedlejších názvu rostlin Název školy Masarykova střední škola zemědělská a Vyšší odborná škola, Opava, příspěvková organizace Autor Ing. Daniela Brímusová Průřezová témata Člověk a životní prostředí Tematický celek Sadovnické úpravy Ročník 1. Datum tvorby 5. 12. 2012 Datum a místo ověření 20. 12. 2012 ZZV 1. Za Druh učebního materiálu Prezentace Anotace Výklad nové látky – názornější a přehlednější vysvětlení učiva Klíčová slova Druh, rod, čeleď, rodové jméno, druhové jméno, kultivar, odrůda Metodický pokyn Určeno do hodiny i pro samostudium, osvojení si vědeckých názvů rostlin při práci s odbornou literaturou Pokud není uvedeno jinak, použitý materiál je z vlastních zdrojů autora.

Vědecké názvy rostlin

Pojmy Dendrologie – nauka o dřevinách Taxonomie – klasifikace dřevin (rozpoznání, popis, pojmenování, utřídění) Druh – skupina jednotlivců s podobnými genetickými vlastnostmi (vzhled, znaky, nároky, společný původ, vyskytuje se na určitém zemí) Rod – soubor příbuzných druhů Čeleď – soubor rodů

Vědecké názvy Rodové jméno – podstatné jméno Druhové jméno – přídavné jméno Kultivar Jméno (zkratka), botanika Synonyma (ostatní používané názvy) Poddruh (subspecie) Odrůda (var.) Příklad: Fagus silbatica L. (Carl von Linné), Acer davidii subsp. Grosseri, Malus toringo var. Sergentii, Picea abies 'Inversa‚ X názvy kříženců: Viburnum x pragense

Výslovnost vědeckých (latinských) názvů dřevin Samohlásky má latina krátké a dlouhé, délka se však neoznačuje Samohlásky se vyslovují zřetelně, neredukují se, nemění Př.: COTONEASTER → KOTONEASTER (ne kotonastr)

EU → EU AU → É EU → EU Phyteuma → fyteuma AU → É Europaeus → európéus

I → J AI, OI → AJ, OJ PH → F Na začátku slov (Iovis → Jovis) Ph se čte jako f (Dáphne → Dafné)

DI, TI, NI → DY, TY, NY Latina nemá měkké souhlásky. Di, ti, ni se čte jako dy, ty, ny (Digitális → Dygitális, Potentílla → Potentýlla). Ti před samohláskou se čte většinou jako ci (Gentiána → Gencijána, elátior → alacior) Pokud po ti následuje s, t, x, vyslovuje se jako ty (Cerástium → Cerastyum)

S → S, Z SS → S S se vysluvuje S na začátku a na konci slova S se čte jako Z, je-li napsáno mezi samohláskami a ve skupinách ns, rs, ls (obtúsus → optúzus, speciósus → speciózus) Pokud se má číst jako S mezi samohláskami, píše se SS (spinosissimus → spínózisimus)

SU → SV AE → OE QU, NQU → KV, NQV SU před samohláskou čteme SV (suávis → svávis) Ae a oe se většinou čtou jako é (europáeus → európé- us; Chamaebúxus → Chamébúxus; caespotósus → céspitózus; coerúleus → cérule-us) Dvojhlásky qu se před samohláskou čtou kv (aquilégia → akvilégia). Nqu se před samohláskou čte jako ngv (Sanquíneus → Sanvine-us)

C → C, K Vyslovujeme C když: C před e, i, y, ae, eo Před a, o, u (Cýtisus → Cytyzus) Vyslovujeme K když: Před souhláskami Na konci slova (gláucus → gláukus; Campánula → Kampánula; occidentális → okcidentális, Cyclamen → Cyklamen)

Použitá literatura ŠMÍD, Miloslav. Průvodce odbornými názvy rostlin: latinsko-český slovník. Vyd. 2., v nakl. Brázda 1. Praha: Brázda, 2002, 316 s. ISBN 80- 209-0302-X. VLASÁK, Martin. Okrasné dřeviny: latinsko- český slovník. 1. vyd. Mělník: Vyšší odborná škola zahradnická a Střední zahradnická škola ve spolupráci s nakl. Rebo, 2012, 376 s. ISBN 978- 80-904782-9-9.