Keltové v Evropě Keltové je pojmenování velké skupiny kmenů, které  obývaly západní, střední a částečně i jižní a východní Evropu (včetně území dnešního Česka), v těsném sousedství Římanů, a představovaly tzv. laténskou kulturu. Přestože není jisté, zda všechny kmeny měly stejný původ, vyspěly postupně v etnikum s jednotným jazykem, kulturou a náboženstvím, nikdy však nevytvořili jednotný stát. Jejich největší rozkvět nastal mezi 6. a 1. stoletím př. n. l. (období laténské kultury). V 1. století př. n. l. podlehli Římanům a byli postupně asimilováni či vytlačeni do Skotska a Irska.

jádro laténské kultury (450 př. n. l.) její možný vliv (250 př. n. l.) 1)      jádro halštatské kultury (800 př. n. l.)    její možný vliv (500 př. n. l.) jádro laténské kultury (450 př. n. l.)      její možný vliv (250 př. n. l.) Vyznačeny jsou také názvy hlavních keltských kmenů.

Keltské řemeslo Keltové disponovali znalostí hrnčířského kruhu, rotačního mlýnku na obilí, techniky smaltování nádob a ozdob, taženého sklo, korálí, výroby látek; vynalezli pérové nůžky na stříhání vlny, měli rozvinutou produkci kovového nářadí - například lopaty, krumpáče, kladiva, pilníky, kleště, srpy, kosy, hrábě, skoby, hřebíky, železné radlice, ale i podkovy, řetězy a dveřní panty. Velmi technologicky i umělecky jsou vyspělé keltské šperky vyráběné ze skla, stříbra, zlata, elektronu (slitina zlata a stříbra), bronzu i železa. Vysoké úrovně rovněž dosáhla výroby zbraní. Pozoruhodné je i užívání kolových vozů a ražení vlastních mincí (ze zlata, stříbra i bronzu). Keltové jsou známi propracovaností svých výrobků, i nejběžnější užitkové předměty byly zpracovány s nesmírnou přesností a dokonalostí.

Keltské mince – duhovky 2)

Hrnčířská pec 3)

Schéma hrnčířské pece 4)

Keltská keramika 5)

Keltský skleněný náramek 6)

Oppida V některých oblastech (a dobách) si Keltové stavěli na vyvýšených místech opevněná oppida, což byla desítky hektarů velká ohrazená území na vyvýšených místech, centra hospodářského a společenského života, kultu a sídla aristokracie. Tato oppida byla rozčleněna na čtvrti (řemeslnické a sídelní), byly zde vytyčeny hlavní cesty (někdy byly dlážděné), dbalo se na zásobování vodou a kvalitní opevnění. V jednom oppidu žilo až několik tisíc obyvatel. I když oppida nebyla města v plném slova smyslu, můžeme je považovat za jejich předchůdce.

Všechna oppida byla obehnána hradbou, vstupy dovnitř tvořily brány. Vnitřní prostor opevnění byl mnohdy rozdělen dalšími opevněními na několik (zpravidla dvou až tří) prostor. Na té nejvýše postavené bylo zpravidla centrum oppida – nejhustěji zastavěné a nejlépe opevněné. Předhradí (či podhradí) možná sloužila jako prostor pro výběh či letní ustájení dobytka, mohly zde také probíhat trhy.

Podle dosavadních nálezů se dá soudit, že vnitřní prostora –městská část oppida - se dále dělila do tzv. dvorců – prostorů zpravidla čtyřúhelníkového půdorysu ohraničeného cestami. Uvnitř se nacházely již zmíněné čtvrti – – s obytnými budovami, se stavbami vhodnými pro řemeslnou výrobu – např. kovárny, hrnčířské pece apod. , dále pak již menší stavby sloužící buď jako chlévy či jiná útočiště pro domácí zvířenu a stavby nejspíše skladovacího charakteru.

Model osídlení centrální části oppida 7)

Stavební techniky Keltové znali dva způsoby konstrukce opevnění – jeden se nazývá galská zeď. Popsal ji Caesar ve svých Zápiscích o válce galské a byla také odkrytá na mnohých hradištích hlavně ve Francii a Švýcarsku, Tato konstrukce používala dřevěné trámy, jež kladla přes sebe tak, že vytvářela jakési krabice, které pak byly vyplňovány menšími kameny. Vnější strana byla vyzděna z větších kamenů a opřená o krabicovou konstrukci tak, že na líci byla znatelná jen čela příčných trámů. Vnitřní strana hradby byla opatřena hliněným náspem, který umožňoval pohodlný výstup nahoru a mohl tam vyjet i ozbrojenec na koni.

Galská zeď 8)

Druhá technika, která je pravděpodobně mladší, používá trámy svisle zaklíněné do země, s průměrem okolo 30 cm a vzdálené od sebe zhruba metr, mezi něž se pak z kamení vyzdila vnější stěna a tělo hradby a zevnitř byl opět užit hliněný násep. Nahoře trámy hradbu přesahovaly a dá se předpokládat, že se na ně podélně přibíjela další dřeva a tvořila tak vrchol hradby. U některých hradišť byla opevnění posílena i baštami, které nejspíše zároveň sloužily jako strážnice a úkryt hlídek v době nepřízně počasí. Z archeologických nálezů vyplývá, že naprosto nejčastějším stavebním materiálem bylo dřevo a nejčastější stavby byly celodřevěné sruby. U větších staveb (však nalezly i kamenné podezdívky.

Druidové Vládnoucí vrstvou byla rodová a vojenská aristokracie. Přední postavení však měli i kněží – druidové. Byla to hierarchicky uspořádaná, uzavřená vrstva vzdělanců, která měla vedle náboženského významu i politický vliv. Vychovávali mládež, působili jako soudci, strážci mravů a tradice, působili jako léčitelé a věštci. Druidové převážně nevyužívali písma, neboť věřili, že pravda byla uchovávána ve slově a že slovo je tak posvátné, že nesmí být zapsáno.

Náboženské představy Keltský pantheon je velmi široký. Bohové v keltských představách nežili od lidí odděleně, ale sdíleli s lidmi stejný svět. Žili na místech jako jsou jeskyně, hory, vřesoviště, bažiny, vodní prameny, pustiny. Tato msíta Keltové uctívaly a vznikaly zde posvátné okrsky, nejčastěji posvátné háje. Keltové uctívali i řadu zvířat a stromů. Často je spojovali jako symboly s některými božstvy. Ze zvířat to byl především jelen (symbol obnovy díky shazování paroží), kanec (symbol síly a odvahy), had (symbol znovuzrození – Keltové věřili ve stěhování duší), kočky ztělesňovaly duchy.

Symbol obnovy představovaly i stromy Symbol obnovy představovaly i stromy. Velká váha byla připisována tisu, dubu, lísce a jabloni. Uctíváno bylo jmelí, kterému se připisovaly léčivé účinky. Strom, na němž jmelí rostlo, byl považován za posvátný. Podle legend se jmelí sekalo zlatým srpem, archeologické doklady pro toto tvrzení však nejsou.

Svátky Keltové slavili oba dva slunovraty i rovnodennosti. Dalšími významné svátky: Rok začínal svátkem Samhain, a to  1. listopadu v noci z předešlého dne na den sváteční. Jeho název se skládá ze slov „sam-fuin“ tedy „Konec léta“. Byl vnímán také jako doba, kdy se stírá hranice mezi světem živých a mrtvých. Věřilo se, že se duše zesnulých v tento čas vracejí na zemský povrch, a živí mohou navštívit podsvětí.  V noci z 30. dubna na 1. května se slavil Beltaine . Název je tvořen slovy „Bel-tine“, což znamená „jasný(zářící) oheň“ a představoval nástup k pohostinnému letnímu období. Keltové o tomto svátku zapalovali dva velké ohně a mezi nimi proháněli dobytek, ten měl být takto očištěn po zimě.

Keltské svátky dnes Na které dny v roce připadají keltské svátky slunovratu a rovnodennosti? Kterým křesťanským svátkem církev nahradila keltský pohanský Samhain? Jaké zvyky se dnes váží ke keltskému svátku Beltaine?

Zdroje AUTOR NEUVEDEN. Keltové [online]. [cit. 21.3.2013]. Dostupný na WWW: http://cs.wikipedia.org/wiki/Keltov%C3%A9 PODBORSKÝ, Vladimír. Náboženství pravěkých Evropanů. 1. vyd. Brno: Masarykova univerzita, 2006, 607 s. ISBN 80-210-4178-1. 1) DBACHMANN. wikipedia.cz [online]. [cit. 21.3.2013]. Dostupný na WWW: http://cs.wikipedia.org/wiki/Soubor:Hallstatt_LaTene.png 2) SAUBER, Wolfgang. wikipedia.cz [online]. [cit. 24.3.2013]. Dostupný na WWW: http://cs.wikipedia.org/wiki/Soubor:KB_-_Kelten_Goldm%C3%BCnzen.jpg 3) MANGEL, Tomáš; DANIELISOVA, Alžběta; THÉR, Richard a kol. Potraviny, stravování a keramika v mladší době železné. Neuvedeno: Boii o.s., 2012, ISBN NEUVEDENO, s. 43. 4) MANGEL, Tomáš; DANIELISOVA, Alžběta; THÉR, Richard a kol. Potraviny, stravování a keramika v mladší době železné. Neuvedeno: Boii o.s., 2012, ISBN NEUVEDENO, s. 42.

Zdroje 5) PRAEFCKE, Andreas. wikipedia.cz [online]. [cit. 24.3.2013]. Dostupný na WWW: http://cs.wikipedia.org/wiki/Soubor:Linsenflasche_Matzhausen.jpg 6) VASSIL. w [online]. [cit. 24.3.2013]. Dostupný na WWW: http://cs.wikipedia.org/wiki/Soubor:Bracelet_verre_5%C3%A8me_si%C3%A8cle_-_JC_Mus%C3%A9e_Saint-Remi_130208.jpg 7) MÖßBAUER. wikipedia.cz [online]. [cit. 24.3.2013]. Dostupný na WWW: http://cs.wikipedia.org/wiki/Soubor:Manching_oppidum_siedlung.JPG 8) AUGUSTA, Pavel. Dějiny českých zemí v obrazech: od pravěku po současnost. 1. souborné vyd. Ilustrace Lubomír Anlauf. Praha: Albatros, 2006, 970 s. Klub mladých čtenářů (Albatros). ISBN 80-000-1704-0, s. 55.