AUTOR: Mgr. Marcela Lazáková NÁZEV ŠKOLY: ZÁKLADNÍ ŠKOLA TIŠICE, okres MĚLNÍK AUTOR: Mgr. Marcela Lazáková NÁZEV: VY_32_INOVACE_04_LITERATURA PRO DĚTI_LIDOVÁ POHÁDKA ČÍSLO PROJEKTU: CZ.1.07/1.4.00/21.3130

ANOTACE: Prezentace vede k vymezení pojmu lidová pohádka a k seznámení s některými autory a jejich díly. JAZYK: Čeština OČEKÁVANÝ VÝSTUP: Umí charakterizovat prózu s dívčí hrdinkou a uvede příklady. KLÍČOVÁ SLOVA: Typy pohádek, K.J.Erben, B.Němcová, F.Bartoš, J.Š.Baar. J.Horák, O.Sirovátka, E.Petiška, F.Hrubín. DRUH UČEBNÍHO MATERIÁLU: Prezentace DRUH INTERAKTIVITY: Výklad CÍLOVÁ SKUPINA: Žák STUPEŇ A TYP VZDĚLÁNÍ: Základní vzdělávání – první stupeň TYPICKÁ VĚKOVÁ SKUPINA 9 - 12 let

Pohádky byly vytvořeny kvůli spravedlnosti v době, kdy otcové rodin pracovali na polích pod dozorem drábů. Proto si lidé začali vymýšlet "pohádky", které vždy končily šťastně a dodávaly jim naději, že vše dopadne dobře. Pohádka zaujímá v dětské literatuře dominantní postavení. Nejlépe odpovídá mentalitě, potřebám a zájmům čtenářů mladšího školního věku.

Lidovou pohádkou rozumíme přesný záznam autentického lidového vyprávění pořízený sběratelem. Původně představovaly jeden ze základních prozaických útvarů ústní lidové slovesnosti. Obracely se zpravidla k dospělým posluchačům. Byly vyprávěny v lidových vrstvách pro rozptýlení, jejich obsahem jsou příběhy z hlediska běžného pojetí neobyčejné (fantastické, zázračné nebo z všedního života).

Typy pohádek: kouzelné bojují proti nespravedlnosti, zlu, prosazují vítězství dobra Zlatovláska, Princ Bajaja variantou kouzelné pohádky je tzv. pohádka démonická - má blízko k regionální démonické pověsti, vystupují v ní především nadpřirozené bytosti (hejkal, vodník, skřítek…)

zvířecí - jsou pokládány za nejstarší typ zvířata vystupují jako pomocníci člověka a dělají kouzla Král tchoř, Pták Ohnivák a liška Ryška ke zvířecí pohádce můžeme přiřadit další 2 typy: pěstounská (didaktická) - měla výchovný charakter O Budulínkovi, O Smolíčkovi, O Červené karkulce kumulativní - v ní se celé pasáže opakují s přidáním dalšího článku až k finálnímu řešení Jak stařeček měnil až vyměnil, O koblížkovi, O kohoutkovi a slepičce, O veliké řepě  

novelistické (realistické) vycházejí z reality, odráží se v nich život prostých lidí, i jejich řešení vychází ze života kouzla v něm nehrají hlavní roli, prostý hrdina dochází úspěchu vlastními silami a důvtipem Chytrá horákyně, Šelma sedlák… k tomuto typu patří také pohádky anekdotické, žertovné (např. O hloupém Honzovi)  

Zvláštní skupinu tvoří pohádky: Mytologické vystupují zde postavy z národních hrdinských pověstí Legendární pracují s motivy z biblických textů v českém folkloru nejsou příliš zastoupeny 

Lidová pohádka sehrála u nás během 19 Lidová pohádka sehrála u nás během 19. století rozhodující úlohu při utváření umělecky hodnotné literatury pro děti a mládež, především zásluhou sběratelské činnosti a pohádkové tvorby B. Němcové a K. J. Erbena.

Na jejich dílo pak pohádkovými soubory navázali v průběhu 19 Na jejich dílo pak pohádkovými soubory navázali v průběhu 19. a počátkem 20. století čeští a moravští slovesní tvůrci M. Mikšíček, B. M. Kulda, František Bartoš, Adolf Wenig, V. Říha-Tille, J. F. Hruška aj.

Klasické dědictví lidové pohádky oživili ve svých zdařilých literárních adaptacích v době mezi dvěma světovými válkami zvláště V. Říha, V. Martínek, J. Š. Kubín a J. Š. Baar. Za nacistické okupace pokračovali v linii této pohádkové tvorby např. J. Horák, V. Martínek, J. Spilka a L. Dvořáček.

V poválečném období a v současnosti obnovují tradice též renomovaní folkloristé O. Sirovátka, J. Jech a F. Larecký, hlavně v převyprávěních lidových látek regionálních.

Orientální svět a pohádka Pohádky tisíce a jedné noci patří asi k nejznámějším dílům světové literatury Nejstarší rukopisy pocházejí ze 14. a 15. stol. Velké kvality dosahuje výbor Františka Hrubína, Pohádky z Tisíce a jedné noci. Praha: Albatros, 1979. Některé z příběhů převyprávěl Eduard Petiška: Příběhy tisíce a jedné noci. Praha: Mladá fronta, 1971.  

Pohádka v 18. stol. zůstávala stranou autorské přízně Pohádka v 18. stol. zůstávala stranou autorské přízně. Zájem o ni vyvolal romantismus, charakteristický příklonem k lidovosti:   Jacob Grimm a Wilhelm Grimm se věnovali sbírání, a vydávání lidových pohádek. soustředili se zvláště na pohádky kouzelné, méně na zvířecí. Vlk a sedm kůzlátek, Sedm havranů, Jeníček a Mařenka aj. Balady a pohádky Pohádky pro děti a celou rodinu (1812 – 1815)

Zájem o pohádku kulminuje po celé Evropě v polovině 19. století Zájem o pohádku kulminuje po celé Evropě v polovině 19. století. Alexandr Nikolajevič Afanasjev vydává obsáhlý soubor Ruské lidové pohádky (1855 – 1866) z něho čerpali další autoři - ve 20. stol. Irina Karnauchova Krása nesmírná: ruské lidové pohádky. Joseph Jacobs (1854 – 1916) vydal koncem 19. stol. sbírky anglických a dalších ostrovních pohádek: Keltské pohádky, Keltské pověsti a pohádky, O krásné Hadrničce a kouzelném Husopasovi.

Použité zdroje: vlastní fotografie Erben, K.J.: Zlatovláska Pleva J.V.: BudulínekHelena Chlumecký, A.: Pohádky o hloupém Honzovi Erben, K.J.: Pohádky Němcová,B.: Němcová maličkým Erben, K.J, Němcová,B.: Pohádky Bartoš, F.: Kytice Kolektiv: České pohádky Baar, J.Š.: Chodské písně a pohádky Horák, J.: Český Honza Sirovátka, O.: Čarovná stolička Sirovátka, O.: Moravské národní pohádky a pověsti Hrubín ,F.: Pohádky z tisíce a jedné noci Petiška, E.: Příběhy tisíce a jedné noci Grimmovi, J. a W.: Pohádky bratří Grimmů Karnauchova, I.: Krása nesmírná [cit. 2013-03-17].