PSYCHOLOGIE VÝCHOVY A VZDĚLÁVÁNÍ

Slides:



Advertisements
Podobné prezentace
Environmentální výchova pro základní školu
Advertisements

Diagnostika vnitřních podmínek výuky
AUTOEVALUACE neboli VLASTNÍ HODNOCENÍ MŠ Martina Kupcová.
Didaktika fyziky jako vědecká disciplína
Předmět psychologie Předmět psychologie práce a organizace.
Dosavadní možnost studia učitelství Mgr. - odborné (s možností učitelské způsobilosti) – FF - učitelství (PdF, FTK, PřF)
ZŠ A MŠ BOHUMÍN TŘ. DR. E. Beneše 456 okres Karviná, příspěvková organizace Digitální učební materiály ŠIII/2 VÝCHOVA KE ZDRAVÍ.
sociální psychologie Škola:
Didaktické prostředky
KLÍČOVÉ KOMPETENCE Lucie Hučínová Výzkumný ústav pedagogický v Praze
KLIMA NAŠÍ ŠKOLY Pravidelné diagnostikování prostředí, ve kterém se vzdělávají naši žáci.
Kritická analýza různých přístupů k vyučování SH
Typologie vyučovacích hodin v ekonomickém vzdělávání, použitá kritéria a závěry pro zvyšování kvality výuky © prof. Ing. Ondřej Asztalos, CSc.
Didaktické testy doc. Mgr. Antonín Staněk, Ph.D.
Struktura výuky.
AUTOR: Mgr. Lenka Bečvaříková ANOTACE: Tento modul slouží jako výukový materiál pro žáky 2. ročníku gymnázia na předmět OSZ KLÍČOVÁ SLOVA: Celoživotní.
PRIMÁRNÍ PREVENCE PRÁVNÍ VĚDOMÍ
Metody pedagogické diagnostiky
Teorie a metodika výchovy 2. lekce Základní pojmy Hodnoty ve výchově
OP3BK_PSPP Pedagogická psychologie
Teorie motivace Adéla Furiková.
PLÁNOVÁNÍ CELOROČNÍ VÝUKOVÉ AKTIVITY UČITELE EKONOMICKÝCH PŘEDMĚTŮ
Příprava na vyučovací hodinu a její vyhodnocení
Ukončení: Zkouška Písemný test nebo ústní zkouška Obsah Zk: vysvětlení 4 didaktických pojmů + 2 otázky.
VYUČOVACÍ PROCE S A JEHO FÁZE
ANALÝZA UČIVA V EKONOMICKÉM VZDĚLÁVÁNÍ © Prof. ing. Ondřej Asztalos, CSc.
Teorie vzdělávání dospělých
Androdidaktika Vzdělávání. Smyslem vzdělání je dosáhnout moudrosti, nejen prostého vědění J. A. Komenský.
Seminář z pedagogické psychologie
Vyučovací metody Školní pedagogika 2013.
UČENÍ EVA JEŘÁBKOVÁ.
Psychologie výchovy a vzdělávání
PŘEDŠKOLNÍ PEDAGOGIKA 1
Sociální psychologie se zaměřením na sport
Faktory ovlivňující rozvoj pedagogických dovedností studentů Jana Stávková.
Koncepce třídy  Činnost třídního učitele.  Třídní učitel by měl mít podporu v pracovníkovi pověřeném prevencí, ve školním psychologovi, ve výchovném.
Pedagogická psychologie
Bidrmanová, Rintelová Učitelství praktického vyučování
PŘEDŠKOLNÍ PEDAGOGIKA 1
12. Autodiagnostika = sebepoznání (z hlediska psychologie součást sebereflexe, která je strukturovaným procesem vývoje osobnosti)
U ČENÍ Mgr. Vladimír Velešík. Gymnázium a Jazyková škola s právem státní jazykové zkoušky Svitavy ANOTACE 1.Kód DUMu: VY_32_INOVACE_1.SV.13 2.Číslo projektu:
Co je to učení?. Učení je jeden ze základních vývojových procesů, jehož výsledkem je relativně trvalá změna vyvolaná zkušeností. (Denglerová, 2009)
SEMINÁŘ – STYLY UČENÍ XS150. Vyučující č. 2  Mgr. et Mgr. Jan Mareš, Ph.D.  Prosím uvádět v předmětu kód předmětu (XS150)!  diskusní.
ČESKÝ JAZYK A LITERATURA Praktická aplikace teoretických poznatků z hláskosloví Online diskuse k virtuální hospitaci – Open Gate, gymnázium.
Teorie výchovy a řešení výchovných problémů
Kariérové poradenství v českém středním školství
Osobnostní faktory ovlivňující procesy učení
Výukový materiál zpracován v rámci projektu EU peníze školám
Praha, 1. – ročník mezinárodní konference k profesnímu rozvoji pedagogických pracovníků Profesní rozvoj pedagogů.
Didaktické prostředky
TYPY VÝUKY výuka produkční výuka regulativní výuka heuristická
1. Rámcový vzdělávací program pro předškolní vzdělávání
VYUČOVÁNÍ A UČENÍ A/ B/ a/ cíle výuky b/ klíčové kompetence
Jak se učíme 7 (Styly učení)
PROFESE UČITELE Radek Šír.
Pedagogika jako vědecká disciplína
Ukončení: Zkouška Písemný test nebo ústní zkouška Obsah Zk: vysvětlení 6 didaktických pojmů + zodpovědět 2 otázky.
Teorie vzdělávání dospělých
PŘEDŠKOLNÍ PEDAGOGIKA 1
Standardy pro základní vzdělávání
Bc. Helena Selucká Podpora čtenářství – podzim 2011
Seminář „Psychologie ve školní praxi“
Lekce 6: Dítě v procesu socializace výchovy a vzdělávání
Psychologie výchovy a vzdělávání
ŠKOLNÍ PEDAGOGIKA ZÁKLADY PEDAGOGIKY DPS002 PS 2017
12. Autodiagnostika = sebepoznání (z hlediska psychologie součást sebereflexe, která je strukturovaným procesem vývoje osobnosti)
Pedagogická psychologie
Seminář „Psychologie ve školní praxi“
Lekce 6: Dítě v procesu socializace výchovy a vzdělávání
KLIMA NAŠÍ ŠKOLY 2018/19 Pravidelné diagnostikování prostředí, ve kterém se vzdělávají naši žáci.
Transkript prezentace:

PSYCHOLOGIE VÝCHOVY A VZDĚLÁVÁNÍ Styly učení žáků a studentů

Co říkáme na otázku „Jak se učíš?“ „Jak to děláš?“

Co říkáme na otázku: Jak se učit? 1. Žák je vyzýván k učení, je mu předepisován obsah a rozsah učiva, ale postup je necháván na něm (učení metodou pokusu a omylu) 2. Žák musí dostat od učitele nebo od rodiče určitý návod, jak postupovat (učení podle instrukcí, učení nápodobou vzoru) 3. Žák je vyzýván, aby změnil svůj způsob učení na středoškolský, vysokoškolský atd. (učení nápodobou neexistujícího typického žáka na určitém stupni školy podle pokynů učitele) 4. Žák je vyzýván, aby respektoval velmi obecná doporučení, zásady „univerzálního“ učení (řízené samoučení pomocí příruček) 5. Žák je vyzýván, aby respektoval poznatky získané psychologickým výzkumem lidského učení; množství psychologických teorií a psychologických „škol“ (učení vysvětlováním, výcvikem, přeučováním)

Dosavadní přístupy - problémy a rizika Problémy ve školní praxi nepočítají s individuálními zvláštnostmi žáka individuální diagnostika nepočítají s těmi postupy učení, k nimž se on sám zatím dopracoval subj. „funkční“ postupy chtějí tyto postupy předělat, aniž je hlouběji poznaly někdy je dokonce chtějí zlikvidovat ve prospěch hromadně doporučovaných postupů Rizika pro celý systém školský systém ignoruje individuální styly učení žáků jak se učí „průměrný“ žák školský systém nepřeje individuálním vyučovacím stylům učitelů „správný postup“ (kriteria?) trvá-li tento tlak dlouho a je-li systematický, ztrácíme výrazné individuality, originální myslitele, nekonvenčně uvažující jedince

Hledání východisek Romantické představy: dejme žákovi volnost odstraňme zkoušení a známkování u nás debata v polovině 90. let učení je a musí být vždy radostnou záležitostí odstraňme školu jako přežilou instituci, mrzačí děti a je prostředkem indoktrinace (např. Illyich) pozice levicové i konzervativní

Obtíže současné školy 1 žákovský odpor k učení (negativní zkušenosti se školou – převaha deklarativních poznatků, neužitečnost učiva) žák se většinou nemůže učit „po svém“, ani nemůže spolupracovat se spolužáky V hromadném vyučování tzv. nelegální komunikace důsledekem - omezenost žákovských představ o učení (učení = učení nazpaměť; ve skutečnosti jde o konstruování a rekonstruování poznatků, hledání objektivního významu a subjektivního smyslu vědění)

Obtíže současné školy 2 těsná vázanost žákovského učení na školu a školní vyučování; versus učení mimo školu, celoživotní učení přeceňování úlohy vyučovacích metod a vnějšího řízení; versus autoregulace učení přeceňování úlohy vzdělávacích technologií, počítačů, internetu; versus podceňování psychologie řízeného učení

Pojem učení K uvedeným změnám dochází především na základě zkušeností, tj. výsledků předcházejících činností, které se transformují na systémy znalostí – na vědění. Jde přitom o zkušenosti individuální nebo o přejímání a osvojování zkušenosti společenské. (Kulič, 1992, s.32)

Styly učení 1 jemné projevy individuality člověka v mnoha situacích učení (transsituační) přestavují metakognitivní potenciál člověka svébytné postupy při učení, které jedinec v daném období preferuje

Styly učení 2 jsou svébytné svou: motivovaností (vnější, vnitřní) strukturou (strategie, taktiky) posloupností (pořadí činností) hloubkou (povrchový versus hloubkový styl) propracovaností pružností aplikace

Styly učení 3 vyvíjejí se z vrozeného základu (tj. z kognitivních stylů), ale proměňují se během života jak záměrně, tak bezděčně jedinec je užívá ve většině situací pedagogického typu jsou relativně nezávislé na učivu (obsahu)

Styly učení 4 mají charakter metastrategie učení (sdružují učební strategie – učební taktiky – učební operace) vedou k výsledkům určitého typu, ale komplikují nebo zabraňují dosažení výsledků jiných jedinec si je zpravidla neuvědomuje, neanalyzuje, nezlepšuje; jsou „samozřejmé“ jeví se mu jako postupy samozřejmé, jemu vyhovující, „optimální“ dají se diagnostikovat a do jisté míry měnit

Struktura stylu učení Model „cibule“: bazální charakteristiky osobnosti Např. Eysenck - EOD http://82.208.50.196/infoglueDeliverWorking/ViewPage.action?siteNodeId=167&languageId=1&contentId=524 tendence ve způsobu zpracování informací sociální interakce žáka učební preference, výuková motivace (Curryová, 1983;Claxton, Murrellová, 1987)

Žákovská pojetí učení (Säljö, 1979) „Co to znamená učit se?“ (řazeno dle četnosti): získávat stále více znalostí (kvantitativně) učit se nazpaměť získávat fakta, metody, které člověk může použít, až je bude potřebovat objevovat (abstraktní) smysl interpretovat naučené, aby člověk porozuměl světu

Studentské pojetí učení a učitelova vyučování (van Rossum, 1985) 1. rozšiřovat si znalostí 2. pamětní učení 3. aplikovat znalosti 4. vhled, vztahy 5. rozvoj osobnosti Pojetí vyučování vyhovuje závislost na učiteli vyhovuje technol. postup detailně organiz. výuka, plné zaměst. potřeba nezávis-losti, kon-struktiv. aktivity samost. činnost, dialog s učitelem

Vnější determinanty stylů učení učitel sám (jeho osobnostní zvláštnosti, vyučovací styl, styl učení, pojetí výuky) podmínky pro žákovo učení (místo, čas, pomůcky) sociální situace (sám-společně, spolupráce-soupeření) koncepce výuky (tradiční, alternativní) učivo (volitelnost, relevantnost, operační struktura úloh) způsob zkoušení a hodnocení

Diagnostika stylů učení Metody přímé učení pomocí počítače (procesuální diagnostika – Pask, 1976; Kulič,1992) pozorování průběhu žákova učení etnografické pozorování, analýza in situ, tj. v přirozené situaci (Fleming, 1987; PSŠE) Metody nepřímé – kvalitativní analýza dílčích žákovských produktů (koncept, osnova, náčrtek, poznámky) analýza žákovského portfolia polostandardizovaný rozhovor se žákem a/nebo jeho učitelem fenomenografický rozhovor (Marton, Säljö) volné písemné odpovědi projektivní grafické techniky, např. dynamická, akční kresba Metody nepřímé – kvantitativní dotazníky a posuzovací škály funkce: diagnostika a/nebo autodiagnostika způsob provedení: tužka-papír; počítačová diagnostika

České verze zahraničních metod IASLP (Entwistle, Ramsden, 1984) – 45 položek, čeští vysokoškoláci: 2 072 osob ILP (Schmeck et al., 1983) – 58 položek, čeští vysokoškoláci: 2 016 osob ILS (Vermunt at el., 1987) – 120 položek, čeští vysokoškoláci: 126 osob LSI IIa (Kolb, 1984)

Dotazník stylů učení - LSI (Dunnová, Dunn, Price, 1989) určen pro žáky 3.-12. ročníku jazykové verze: francouzská, španělská, arabská, hindská, hebrejská, česká původně 104 položek česká verze ověřena u 891 žáka ZŠ a 402 žáků středních škol (gymnázií, středních odborných škol a SOU)

Struktura dotazníku LSI –1.část Preferované prostředí při učení zvuky (ticho, hluk) teplota (chladno, teplo) osvětlení (málo, hodně) pracovní nábytek (stůl + židle, křeslo, gauč, postel)

Struktura dotazníku LSI – 2.část Preferované emocionální potřeby vnitřně motivován/nemotivován vnější motivace – rodiče vnější motivace - učitel vytrvalost v učení odpovědnost za výsledky učení struktura/flexibilita postupu při učení

Struktura dotazníku LSI – 3.část Sociální potřeby při učení učit se sám – učit se s kamarády variovat sociální podmínky podle situace dosažitelnost autority při učení

Struktura dotazníku LSI – 4.část Preferované kognitivní potřeby při učení auditivní učení vizuální učení taktilní, kinestetické učení zážitkové učení

Struktura dotazníku LSI – 5.část Preferované tělesné potřeby při učení konzumování něčeho při učení potřeba pohybu při učení preferování ranního/večerního učení („sova“ / „skřivánek“) preferování dopoledního/odpoledního učení

Literatura MAREŠ, J. Styly učení žáků a studentů. Praha: Portál, 1998. ISBN 80-7178-246- 7 Ukázka Free learning styles inventory, including graphical results http://www.learning-styles-online.com/inventory/ eBrary Education – výběr: Sadler-Smith, E. Learning Styles in Education and Training. (2006) http://site.ebrary.com/lib/masaryk/Top?channelName=masaryk&cpage=1&f00=text&frm=smp.x&hitsPerPage=10&id=10132662&lay out=document&p00=learning+styles&sortBy=score&sortOrder=desc Crozier, R.W. Individual Learners : Personality Differences in Education. (1996) http://site.ebrary.com/lib/masaryk/Top?channelName=masaryk&cpage=1&f00=text&frm=smp.x&hitsPerPage=10&id=5003745&layo ut=document&p00=learning+styles&sortBy=score&sortOrder=desc Jako podklad přednášky použity materiály prof. PhDr. J. Mareše, CSc. s jeho souhlasem.

Errata: Dobrý den, měl bych pro Vás návrh na drobnou opravu. V minuloroční prezentaci 03 Styly učení https://is.muni.cz/auth/el/1423/podzim2010/PSY110/um/03_Styly_uceni.pdf, není funkční odkaz Eysenckův osobnostní dotazník, na slidu 13 - http://82.208.50.196/infoglueDeliverWorking/ViewPage.action?siteNodeId=167&languageId=1&contentId=524 Je možné, že je dotazník přístupný pouze ze sítě Eduroam, pokud by tomu tak nebylo, našel jsem pár odkazů, které by jej mohli nahradit (při příštím, aktivním použití prezentace): - http://xestia.net/tests/epq.php - http://www.trans4mind.com/personality/EPQ.html Jinak jsem s prezentacemi moc spokojen, děkuji. S pozdravem Tomáš Votruba UČO: 363896, psychologie