SEVEROATLANTICKÁ ALIANCE Mgr. Michal Oblouk

euroatlantický mezinárodní vojenský pakt NATO euroatlantický mezinárodní vojenský pakt založeno 4. dubna 1949 podpisem Severoatlantické smlouvy sídlí v Bruselu 28 členských států v roce 1966 odešla Francie z vojenských struktur NATO kvůli snaze o udržení si vojenské nezávislosti na USA r. 2002 byla mezi NATO a EU podepsána dohoda o spolupráci Berlín plus, která mimo jiné umožňuje EU využívat prostředky i kapacity NATO

SEVEROATLANTICKÁ SMLOUVA 4. dubna 1949 ji podepsalo 12 států = zakládající státy NATO obsahuje 14 článků - nejdůležitější je článek 5: Smluvní strany se dohodly, že ozbrojený útok proti jedné nebo více z nich v Evropě nebo Severní Americe bude považován za útok proti všem, a proto odsouhlasily, že dojde-li k takovému ozbrojenému útoku, každá z nich uplatní právo na individuální nebo kolektivní obranu, uznané článkem 51 Charty Spojených národů, pomůže smluvní straně nebo stranám takto napadeným tím, že neprodleně podnikne sama a v souladu s ostatními stranami takovou akci, jakou bude považovat za nutnou, včetně použití ozbrojené síly, s cílem obnovit a udržet bezpečnost severoatlantické oblasti. teroristické útoky z 11. září 2001 přiměly NATO poprvé v historii tento článek uplatnit

CÍLE NATO společná obrana a vzájemná pomoc v případě vojenského útoku proti kterékoli členské zemi sledování a potírání rizik a ohrožení (terorismus) mírové operace mimo území států Aliance udržování míru a pořádku po ukončení bojů bojové operace, jejichž cílem je nastolit mír v určité oblasti záchranné práce v případě přírodních katastrof

ČLENSKÉ ZEMĚ 1949 - Spojené státy americké, Kanada, Spojené království, Francie, Portugalsko, Belgie, Lucembursko, Nizozemsko, Dánsko, Norsko, Itálie, Island 1952 – Řecko, Turecko 1955 – Západní Německo (na východě vznikla NDR, založena Varšavská smlouva) 1982 – Španělsko 1999 – Česko, Maďarsko, Polsko 2004 - Litva, Lotyšsko, Estonsko, Rumunsko, Bulharsko, Slovinsko, Slovensko 2009 – Chorvatsko, Albánie

ČLENSKÉ ZEMĚ na summitu v Bukurešti v roce 2008 bylo budoucí členství přislíbeno Gruzii, Ukrajině a Makedonii kvůli sporu o název „Makedonie“ mezi Makedonií a Řeckem nebyla Makedonie ještě přijata a její přijetí bylo odloženo na neurčito (do vyřešení sporu) vstupu Kypru do Aliance brání Turecko ukrajinský parlament v červnu 2010 odhlasoval, že se Ukrajina o vstup do NATO ucházet nebude dalšími potenciálními kandidáty jsou Černá Hora a Bosna a Hercegovina - jsou v současnosti v Akčním plánu členství (MAP) Rusko se snaží rozšiřování NATO zabránit - v roce 2011 Vladimir Putin navštívil Srbsko a prohlásil, že nechce, aby se tento stát stal členem Aliance

PARTNERSTVÍ PRO MÍR program spolupráce Severoatlantické aliance s armádami států, které nejsou jejími členy je zaměřen na neutrální země Evropy a země bývalého Sovětského svazu NATO poskytuje účastníkům projektu pomoc s modernizací armády a sestavováním vojenských rozpočtů, pořádají se společná cvičení

Euroatlantická rada partnerství - ustanovena v roce 1997, slouží jako fórum politické výměny názorů mezi všemi padesáti státy Středomořský dialog - forma spolupráce NATO a sedmi států Středozemního moře, byl zahájen v roce 1994, má pomoci k přispění regionální bezpečnosti a stability – Alžírsko, Egypt, Izrael, Jordánsko, Mauritánie, Maroko a Tunisko Istanbulská iniciativa spolupráce - vyhlášena v roce 2004, soustředí se na státy širšího Blízkého východu - Bahrajn, Katar, Kuvajt, Spojené arabské emiráty Individuální akční plány partnerství - od roku 2002, je otevřen zemím, které mají politickou vůli a schopnosti prohloubit své vztahy s NATO – Gruzie, Ázerbájdžán, Arménie, Kazachstán, Moldavsko, Černá Hora, Srbsko Kontaktní země - od 90. let začala Aliance spolupracovat se státy, se kterými nemá uzavřené žádné z výše uvedených oficiálních partnerství - Austrálie, Japonsko, Nový Zéland, Jižní Korea, Irák, Afghánistán, Pákistán

PŮSOBENÍ NATO válka v Bosně a Hercegovině - operace Rozhodná síla probíhala v r. 1995, bombardování pozic Vojska Republiky srbské ohrožujících tzv. bezpečné zóny Sarajevo a Goražde, zásah dopomohl k podepsání Daytonské dohody (NATO nasadilo mírové jednotky IFOR a později SFOR, 1996 - 2004) válka v Kosovu – r. 1999 NATO zahájilo jedenáctitýdenní leteckou operaci Spojenecká síla proti Svazové republice Jugoslávie s cílem zastavit násilné jednání vůči albánskému obyvatelstvu Kosova ze strany Srbů (do Kosova vstoupili vojáci KFOR za účelem dosažení trvalého míru a stability v oblasti postižené válkou - mise se účastní také Armáda ČR) operace v Afghánistánu – r. 2003 NATO převzalo kontrolu nad Mezinárodními bezpečnostními podpůrnými sílami (ISAF) v Afghánistánu výcvik jednotek v Iráku – od r. 2004 do r. 2011 výcvik nové irácké armády operace Ocean shield – od r. 2009, ochrana mořské dopravy v Adenském zálivu a Indickém oceánu (okolí Afrického rohu) proti somálským pirátům intervence v Libyi – r. 2011, zřízena bezletová zóna nad Libyí, schváleno embargo na dovoz zbraní libyjskému režimu, intervence pomohla svrhnout a zavraždit diktátora Muammara Kaddáfího

POLITICKÁ STRUKTURA NATO hlavní velitelství NATO se nachází v Bruselu - celkový počet stálých zaměstnanců je zhruba 4000 hlavní politická struktura NATO = Severoatlantická rada, Výbor pro obranné plánování a Skupina pro jaderné plánování - těmto orgánům jsou podřízeny Hlavní výbory, které řeší specifické úkoly v politické, vojenské a ekonomické oblasti

SEVEROATLANTICKÁ RADA nejvyšší rozhodovací a konzultační orgán sídlí v Bruselu 28 delegátů schází se nejméně jednou za týden (nejméně jednou za půl roku i na úrovni předsedů vlád nebo ministrů členských zemí) předsedá jí generální tajemník – od r. 2014 Jens Stoltenberg z Norska rozhodnutí jsou přijímána pouze jednomyslně

Velitelství spojeneckých sil pro transformaci VOJENSKÁ STRUKTURA nejvyšší vojenský orgán = Vojenský výbor (předkládá návrhy a doporučení Severoatlantické radě, Výboru pro obranné plánování a Skupině pro jaderné plánování) každá z členských zemí je zastoupena jedním (vojenským) zástupcem a výbor se schází alespoň jednou týdně předseda Vojenského výboru je volen náčelníky generálních štábů členských zemí na tříleté období – od r. 2015 generál Petr Pavel výboru podléhají dvě vojenská velitelství: Velitelství spojeneckých sil pro operace - sídlí ve Vrchním velitelství spojeneckých sil v Evropě (Belgie) a velí mu vrchní velitel sil NATO v Evropě Velitelství spojeneckých sil pro transformaci

Orgány stojící formálně mimo Alianci Parlamentní shromáždění NATO - sestává z poslanců parlamentů všech členských států a 14 přidružených států, má pouze konzultativní charakter, delegáti pracují v pěti výborech: ekonomickém, politickém, bezpečnostním, vědecko-technickém a ve zvláštní skupině pro středomořský dialog, počet poslanců zemí je odvozen od počtu obyvatel; ve shromáždění jich zasedá přes 300 (z Česka 7) Rada NATO-Rusko - založena v roce 2002, Rusko na jedné straně a NATO na druhé v ní jednají jako rovnocenní partneři, slouží ke konzultaci o bezpečnostních a vojenských otázkách, v roce 2014 NATO přerušilo s Ruskem veškerou spolupráci

ZDROJE http://cs.wikipedia.org/wiki/NATO http://cs.wikipedia.org/wiki/Severoatlantick%C3%A1_smlouva http://cs.wikipedia.org/wiki/Severoatlantick%C3%A1_rada http://www.natoaktual.cz/natoaktual/na_zpravy.aspx?y=na_summit/strukturanato.htm https://cs.wikipedia.org/wiki/Partnerstv%C3%AD_pro_m%C3%ADr https://cs.wikipedia.org/wiki/St%C5%99edomo%C5%99sk%C3%BD_dialog https://cs.wikipedia.org/wiki/Vrchn%C3%AD_velitelstv%C3%AD_spojeneck%C3%BDch_sil_v_Evrop%C4%9B