Pravěk

Pravěk Pravěk začíná vznikem člověka asi před třemi milióny let. Pravěk je nejstarším a nejdelším obdobím v dějinách lidstva. Pravěk je možné rozdělit na dvě etapy podle toho, jakým způsobem si lidé získávali obživu. Pravěk je také možné dělit podle materiálu, z kterého si tehdejší lidé zhotovovali zbraně a nářadí. Podle toho, z jakých materiálů si pravěcí lidé vyráběli zbraně a nástroje, se pravěk dělí na dobu kamennou, bronzovou a železnou. Nejstarší státy vznikly kolem roku 3 000 př. n. l. v Mezopotámii a v Egyptě. Nejrychleji probíhal vývoj na území Asie a Afriky. Konec období pravěku je spojen se vznikem prvních států;státních útvarů. V průběhu pravěku osídlili lidé Evropu, Asii, Ameriku, Afriku a Austrálii.

Doba kamenná  Ve starší době kamenné (paleolit, cca do 11. tisíciletí př.n.l.) je část Evropy ještě pokryta ledovci. Nevznikají žádné stavby a rodovému uspořádání předcházejí tlupy pohybující se za obživou a žijící v jeskyních, na jejichž vnitřních stěnách lze v některých částech Evropy nalézt jeskynní malby s motivy pravěkých zvířat. Mezi hlavní způsoby obživy patří lov zvěře a sběr plodů, rostlin a semen. Příležitost k lovu a sběru poskytovalo zejména okolí vodních toků a ploch, v jejichž blízkosti se paleolitický člověk pohyboval. Převratným objevem je zejména oheň, představující zdroj tepla i světla a sloužící pro přípravu pokrmů i ochranu před zvěří. Kromě nedávných nálezů z počátku čtvrtohor je u nás z paleolitu doložena především proslulá soška Venuše z Dolních Věstonic, symbol matrilinearity (dříve domnělý matriarchát) v době lovců mamutů. Později se život přesouvá pod širé nebe, využívány mohou být skalní převisy, a malby se objevují i na vnějších plochách skalních stěn.

Doba bronzová Asi před 8000 tisíci lety přišli lidé na to, jak zpracovávat kovy. Nejdříve vyráběli předměty z mědi, kterou našli v přírodním stavu, a ze zlatých nugetů. Vykovávali je do požadovaného tvaru pomocí tvrdých kamenů. Ale později se naučili pracovat s kovy zahřátými na vysokou teplotu, nakonec je i tavili a ve formách z nich odlévali různé předměty. Výhody kovů byli obrovské.Daly se odlévat do rozličných tvarů, takže se z nic daly zhotovovat zbraně, nástroje i jiné předměty, a když se polámaly, mohly se roztavit a použít znovu. Lidé asi nejdříve objevili bronz, když náhodou přimíchali do mědi trochu cínu. Brzy zjistili, že bronz je tvrdší než jiné kovy a dá se také lépe nabrousit. Bronzové zbraně a nástroje bylo také možno opakovaně přibrušovat. A tak začala doba bronzová; lidé zpracovávali bronz v dílnách ve vesnicích. Jedním z prvních míst, kde se bronz vyráběl, byl Sumer v Mezopotánii.Zde také vznikla první města. Sumerské pláně byly úrodné, ale suché. Zemědělci kopali příkopy a kanály, jimiž přiváděli vodu z řek a zavlažovali půdu. Dosahovali tak velkých sklizní, někdy i dvakrát do roka.

Doba železná V některých starých jazycích slovo železo znamená " kov z nebe ", zřejmě proto, že první železo, ze kterého se vyráběli nástroje a zbraně, pocházelo z meteoritů, které dopadají na Zemi z vesmíru. Železo se začalo zpracovávat patrně asi před 6000 lety na Středním východě. Lidé nejprve zpracovávali železo kováním zastudena. Později se naučili železo tavit - zahřívali železnou rudu, získávali z ní železo a to zpracovávali. Na rozdíl od bronzu, který naši předkové také používali, se železo neroztékalo. Tavením vznikala houbovitá hmota, která se znovu zahřívala a kováním zpracovávala do požadovaného tvaru. K dosažení správné teploty bylo třeba postavit speciální pece. Kolem roku 1000 př. Kr. se tavení železa rozšířilo. Od tohoto data můžeme tedy mluvit o době železné. V západní Evropě se jako první zabývali výrobou a zpracováním železa Keltové. Keltové si potrpěli na ozdoby. Keltské oděvy byly vlněné, často zdobené kostkou. Bohatší ženy i muži nosili těžké zlaté nebo bronzové náhrdelníky z krouceného kovu a pláště sepnuté ozdobnými brožemi

Stalo se 13. července 1925 v popelišti v horní části pravěkého naleziště mezi Dolními Věstonicemi a Pavlovem. Zprvu to nevypadalo na nález světové úrovně. Nevelká soška byla totiž rozlomená na dva kusy a obě části ležely mezi jinými předměty, například nástroji nebo plastikami. "Tam toho bylo opravdu hodně," říká Martin Oliva, vedoucí Ústavu Anthropos Moravského zemského muzea. Až když dělníci oba kousky očistili a přiložili je k sobě, byl na světě jeden z největších archeologických nálezů v dějinách. Soška nahé ženy s výraznými atributy plodnosti s rozměry 11,5 centimetrů na výšku a 4,3 centimetrů přes boky. Podle odhadů je stará až 29 tisíc let a je to vůbec nejstarší nalezená soška z pálené hlíny. Dokládá, že naši prapředci už v době paleolitu dokázali s keramikou pracovat, a vytvářet dokonce umělecká díla. Obdobné plastiky byly totiž většinou zhotovovány z kostí nebo z kamene. Na sošce Věstonické venuše je několik zajímavostí. Třeba to, že oči jsou naznačeny krátkými šikmými rýhami, figurka nemá krk, má výrazně široké boky, levé ňadro povislého a naddimenzovaného poprsí je větší než pravé a na zadní straně jsou rýhy, které zřejmě znázorňují tukové záhyby, lidově "faldíky". Od počátku nálezu samozřejmě soška vyvolávala spoustu otázek. Z čeho přesně je vyrobená? Jsou součástí materiálu i rozdrobené kousky mamuta? První vědecké zkoumání přišlo ještě před válkou, pak následovaly další. Teď paleolitickou památku prověřili experti v technologickém centru firmy FEI na speciálním mikrotomografu, který dokáže předměty prozkoumat v řádu mikrometrů. Odborníci očekávají, že se jim podaří identifikovat i vnitřní strukturu sošky a její přesné materiálové složení.                                                               Evoluce

Věstonická venuše Stalo se 13. července 1925 v popelišti v horní části pravěkého naleziště mezi Dolními Věstonicemi a Pavlovem. Nevelká soška byla totiž rozlomená na dva kusy a obě části ležely mezi jinými předměty, například nástroji nebo plastikami. Až když dělníci oba kousky očistili a přiložili je k sobě, byl na světě jeden z největších archeologických nálezů v dějinách. Soška nahé ženy s rozměry 11,5 centimetrů na výšku a 4,3 centimetrů přes boky. Podle odhadů je stará až 29 tisíc let a je to vůbec nejstarší nalezená soška z pálené hlíny. Na sošce Věstonické venuše je několik zajímavostí. Třeba to, že oči jsou naznačeny krátkými šikmými rýhami, figurka nemá krk, má výrazně široké boky, levé ňadro povislého a naddimenzovaného poprsí je větší než pravé a na zadní straně jsou rýhy, které zřejmě znázorňují tukové záhyby, lidově "faldíky". Od počátku nálezu samozřejmě soška vyvolávala spoustu otázek. Z čeho přesně je vyrobená? Jsou součástí materiálu i rozdrobené kousky mamuta? První vědecké zkoumání přišlo ještě před válkou, pak následovaly další.