VEŘEJNÉ FINANCE VEŘEJNÉ VÝDAJE

Veřejné výdaje Veřejné výdaje označují tok finančních prostředků, které jsou v rámci veřejné rozpočtové soustavy alokovány na realizaci různých fiskálních funkcí* státu (resp. vlády, města nebo obce), a to na principu nenávratnosti (částečné nebo plné) a neekvivalence. Zdrojem krytí veřejných výdajů jsou v rámci veřejných rozpočtů veřejné příjmy, nebo může docházet i k jejich dluhovému financování. ________________________________________ *Fiskální fce státu: alokační (stát prostřednictvím veřejných rozpočtů rozmisťuje zdroje do produkce k zajišťování veřejných statků), redistribuční (při efektivní alokaci zdrojů lze dosáhnout relativně spravedlivého rozdělení důchodů mezi občany státu), stabilizační (stát se prostřednictvím daní a státních výdajů a zásahů snaží tlumit výkyvy hospodářského cyklu).

Veřejné výdaje, veřejné výdajové programy a projekty Veřejné výdaje, veřejné výdajové programy a projekty jsou pojmy označující reálné ekonomické procesy a finanční pohyby. Nejsou synonyma, u veřejných projektů a veřejných výdajových programů nejde pouze o pohyb finančních prostředků, nýbrž o realizaci určitých, konkrétních cílů, Veřejný výdajový program je (ve srovnání s výdajovým projektem) soubornější, komplexnější. Program má konkrétní cíle, předpokládá určitý postup a časový harmonogram. Sestává z různých na sebe navazujících kroků, činností, dílčích projektů.

Veřejné výdaje Členění vládní výdaje = „ujídající“ výdaje (zatěžují výrobní kapacity ekonomiky), spotřební investiční transfery = „neujídající“ výdaje, protože stát za tyto platby neočekává žádné protiplnění (princip neekvivalence). Neujídají tak z výrobních kapacit ekonomiky, pouze zvyšují disponibilní důchod daného ekonomického subjektu. jsou také označovány jako „záporné daně“, jsou projevem redistribuční fiskální funkce státu.

Soukromá spotřeba a investice vládní spotřeba a investice Daně – transfery = „čisté daně“ … skutečně odčerpané prostředky soukromým subjektům ve prospěch státních financí Vláda ovlivňuje svou politikou výši veřejných výdajů a tím i velikost veřejného sektoru v ekonomice. Tedy má vliv i na proporce mezi soukromým a veřejným sektorem, jakož i na chování ekonomických subjektů.

Veřejné výdaje Členění – z hlediska vazby na fiskální funkci státu alokační výdaje výdaje na zabezpečování veřejných statků. dlouhodobě stagnují či klesají, neboť se postupně zvyšuje podíl občanů na úhradě nákladů na smíšené veřejné statky redistribuční výdaje peněžní transfery různým subjektům ke zmírnění nerovnosti v majetku a důchodech, Účelové i neúčelové dotace, příspěvky (např. příspěvkovým organizacím), plošné i adresné dávky. stabilizační výdaje zvyšováním či snižováním lze ovlivňovat agregátní poptávku, a tím zmírňovat cyklický vývoj, výdaje na nákup zboží a služeb pro veřejný sektor.

Mandatorní (obligatorní) výdaje jsou výdaje na takové potřeby, na které existuje nárok podložený zákonem nebo jinou legislativní normou (např. výplaty penzí, nemocenských dávek, splácení dluhové služby, příspěvek ke stavebnímu spoření, …). Tvoří až 80 % výdajů státního rozpočtu ČR.

Růst veřejných výdajů Důvod: ??? Snaha získat voliče, zvýšená poptávka po veřejných statcích… Ekonomové se jím zabývají od 19. stol. Alfred Wagner (1835–1917) Wagnerův zákon: „S růstem důchodu na hlavu roste v ekonomice velikost veřejného sektoru.“

Růst veřejných výdajů Posunový efekt A.T. Peacock a J. Wiseman. ke změně ve výši státních výdajů dochází skokově. Skoky se odehrávají především díky mimořádným událostem (válka, přírodní katastrofy, apod.). Spouštěčem posunového efektu (prahem) je začátek války; společnost je ochotna nést zvýšené břímě daňové zátěže (tzv. snesitelný daňový náklad); Po skončení období se pak úroveň veřejných výdajů nevrací na původní stav, ba naopak. % HDP

Růst veřejných výdajů Mezi hlavní faktory zvyšování veřejných výdajů patří: Demografické faktory (růst počtu obyvatel, stárnutí populace), Situace na trhu práce, nezaměstnanost, Ubranizace, migrace obyvatelstva do měst, Inflace (růst nákladů ve veřejném sektoru, valorizace sociálních dávek), tzv.demonstrační efekt (snaha vyrovnat se ostatním zemím), Politické vlivy, popř. vládní populismus (zvyšování sociálních transferů), Splácením veřejného dluhu včetně úroků (roste tzv. dluhová služba). Ostatní vlivy (války, zvyšování výdajů na obranu země).

Zdroj: ČSÚ.

Mikroekonomické aspekty veřejných výdajů Substituční efekt – změna chování spotřebitele, Důchodový efekt – nedochází ke změně preferencí spotřebitele. Linie rozpočtového omezení se posune v důsledku např. transferu – rovnoběžně (nemění se preference)

Změna sklonu linie rozpočtového omezení v důsledku dotace na produkt X (stává se pro spotřebitele levnější)

Pouze důsledek substitučního efektu J.R. Hicks, britský ekonom (1904 – 1989) Změna sklonu linie rozpočtového omezení v důsledku dotace na produkt X (stává se pro spotřebitele levnější) Pouze důsledek substitučního efektu

Skuteční příjemci veřejných výdajů Ne vždy jsou ti, kterým jsou vládní dotace či programy určeny, jejich skutečnými příjemci. Záleží na elasticitě nabídky dotovaného statku.

Díky dotaci stoupne poptávka z D na D1 Díky dotaci stoupne poptávka z D na D1. Při málo elastické nabídce v krátkém období se spíše zvedne cena nabízeného statku z P na P1, než jeho nabízené množství (z Q na Q1). Skutečným příjemcem v krátkém období je spíš strana nabídky než poptávky.

Institucionální vs. Programové financování Institucionální financování plošné financování veřejné instituce bez konkrétních cílů, rozpočet je přidělován jednotlivým institucím – nárokem na výdaj je existence dané instituce, NIKOLIV skutečná potřeba tohoto výdaje, převažují běžné výdaje na udržení provozu instituce a kapitálové (modernizace a inovace) jsou omezeny, Není jasné, k jakým účelům byly zdroje vynaloženy, alokační paradox při institucionálním financování: instituce dostává zdroje díky své existenci a existuje díky tomu, že dostává zdroje.

Institucionální vs. Programové financování rozpočet je vytvářen podle skutečné potřeby daného výdaje. jsou stanoveny cíle (transformované potřeby) a jejich plnění je hodnoceno) Je možné měřit efektivnost výdajů. V případě nedostatků prostředků nejsou všechny programy kráceny plošně, jak tomu bývá u institucionálního způsobu financování. Nejprve jsou omezeny programy s nejnižší prioritou. Je velmi podobné soukromým podnikatelským činnostem.

Veřejné zakázky Veřejný sektor v rámci plnění svých funkcí potřebuje zajistit množství statků a služeb, které může produkovat sám nebo je zadat soukromému sektoru. Soukromý subjekt zpravidla dokáže požadované statky a služby vyprodukovat levněji, u veřejných institucí chybí ziskový motiv, tj. chybí tlak na snižování nákladů, veřejná instituce nemůže zkrachovat.

Veřejné zakázky Veřejná zakázka, i když je realizována soukromým subjektem, se podstatně liší od zakázek mezi soukromými subjekty: zadavatel (poskytovatel financí) nebývá konečným spotřebitelem, o nákupu (přidělení veřejné zakázky) zpravidla rozhoduje skupina lidí, objem obchodu bývá mnohonásobně vyšší než v případě běžných spotřebitelů, proces rozhodování bývá značně formalizovaný.

Veřejné zakázky – fáze VZ Identifikace potřeb zadavatele (veřejné instituce). Specifikace požadovaného statku – jeho vlastností. Výběr dodavatele na základě předem stanovených kritérií. Podpis smlouvy. Plnění. Monitorování a vyhodnocení pro budoucí VZ.

Veřejné zakázky Cílem: získání statků a služeb v požadované kvalitě za nejnižší možnou cenu. Poskytování kvalitnějších statků/služeb veřejnosti za nižší cenu, než jaké by byl schopen dosáhnout veřejný sektor. Možné ohrožení splnění cílů veřejné zakázky je způsobeno především výskytem korupce a koluzního kartelu. Příčiny korupce: zadavatel (zástupci) přijetím úplatku zvýší svůj příjem, ale náklady spojené s neefektivností veřejných výdajů nese někdo jiný (daňoví poplatníci); Je možné minimalizovat transparentním postupem při zadávání VZ.

Veřejné zakázky – jaké statky/služby jsou vhodné pro nákup – „make or buy“ To záleží na transakčních nákladech = všechny ostatní náklady (kromě produkčních N), které souvisí s realizací daného kontraktu. Zadavatel ušetří na produkčních nákladech díky VZ, ale díky transakčním nákladům budou celkové N vyšší, než kdyby statek/službu veřejný sektor vyprodukoval sám. Transakční náklady závisí na: Specifičnosti aktivit (čím specifičtější, tím vyšší náklady na vyjednávání), Měřitelnosti výstupu (čím nižší měřitelnost výstupů, tím vyšší náklady na monitorování),

Nevhodné pro nákup (VZ), vhodnější je produkce veřejným sektorem Nejvhodnější pro nákup (VZ) Zdroj: Hamerníková, B., Maaytová, A. Veřejné finance, s. 104.

Vládní příjmy a výdaje, 2014 (% HDP)

Veřejné saldo a dluh vládních institucí, 2011–14 (% HDP)