Etika II

Obecný pojem Aristotelés: êthikês theôrias

normativní etika – formuluje morální soudy a pokouší se je zdůvodnit deskriptivní etika – nevynáší morální soudy, jejím předmětem je popis nejrůznějších aspektů morálky a forem jejích projevů metaetika (jazykově analytická etika, analytická morální filozofie běžného jazyka všedního života, analytická etika) - poskytuje pojmové základy pro zkoumání morálky Zkoumá logické, teoreticko poznávací nebo sémantické otázky typu: Jaký je význam výrazu „(morálně) správný“ nebo „dobrý“, jak jsou užívány? Jak mohou být dokázány nebo ospravedlněny etické soudy a hodnotící soudy? Dají se vůbec ospravedlnit?

Metaetika Metaetika se zabývá sférou vztahů mezi myšlením, jazykem a světem - sférou mravního pojímání světa, které se projevuje zaujímáním a formulováním mravních postojů a v jednání, které je těmito postoji motivováno; ptá se, jaký je význam vět, jimiž vyjadřujeme mravní soudy a jaké je jejich zdůvodnění. Je logickým zkoumáním jazyka morálky

Oblasti zájmu metaetiky metaetická sémantika - zabývá se otázkami významu jazykových výroků/projevů/výpovědí zkoumání v oblasti filozofie mysli - analýza morálních přesvědčení a morálních pocitů ontologie - jaký je status morálních vlastností a otázky existence morálních faktů morální epistemologie - ospravedlnění a zdůvodnitelnost morálních soudů

Hlavní oblasti zájmu analytické etiky filozofická zkoumání významu a užití etických termínů logická analýza mravních soudů a vztahů mezi mravními soudy, logická analýza vztahů mezi mravními a faktuálními soudy navzájem analýza etických teorií, systémů morálky z hlediska jejich logické výstavby, jejich důsledků a vzájemných vztahů. zkoumání mravní argumentace co je předmětem etiky, lze se jejího předmětu teoreticky zmocnit, může být etika jako disciplína racionálně založena, tedy budována za použití logických metod?

Otázky analytické etiky a otázky, na něž odpovídají etické teorie Jaký je význam slov správný, dobrý, zlý, krásný, hodnotný, bezcenný, ošklivý. Označují tato slova vlastnosti věcí, lidí, jednání, nebo označují pocity, postoje lidí k věcem, sobě samým a svému jednání? Jak těchto slov užíváme ve filosofickém diskursu a běžném jazyce? Jaké jsou logické vlastnosti morálních pojmů dobra, zla, hodnoty atd. a logické vztahy mezi nimi?

Otázky analytické etiky a otázky, na něž odpovídají etické teorie Jak se odlišují morální soudy od faktuálních soudů Závisí morální soudy na hodnotově neutrálních (faktuálních, deskriptivních) soudech popisujících stav světa? Existují logické vztahy (např. vztah vyplývání) mezi hodnotovými soudy navzájem, podobně jako existují logické vztahy mezi faktuálními soudy? Jaké jsou obecné standardy pro klasifikování lidských jednání či jiných věcí, které se mohou stát předmětem mravního hodnocení? Existují etické hodnoty (dobro, krása, atd.) a pokud ano, existují nezávisle na vůli přání a činech lidí, anebo je lidé svou vůlí, přáním a činy vytvářejí?

Etické a metaetické teorie Teorie je kompaktní systém tvrzení a/nebo hypotéz z nějaké předmětné oblasti, tj. logická konstrukce, pomocí níž se ze základních principů vyvozují důsledky. Formálně se jedná o třídu vět uzavřenou vzhledem k logickému vyplývání. Vědeckou teorií zpravidla chápeme souhrn všech pravdivých vět o určitém výseku reality, teorie popisuje a objasňuje jevy, které nastávají v nějaké oblasti reality. Základním požadavkem, který je kladen na vědeckou teorii, je bezespornost, tj. teorie nesmí obsahovat dvojici vět, které se vylučují, resp. popírají

Etické a metaetické teorie Hypotéza: tvrzení, dosud neprověřená teorie, která je uznána pouze dočasně, má být podrobena zkoumání, která potvrdí nebo vyvrátí, že výrok nebo teorie jsou pravdivé.

Metaetické teorie mají vysvětlit, jaký je význam mravních soudů a etických termínů, jaký je logický status obecných mravních principů, zda je možné etické poznání a jaké je jeho povaha, jaký je vzájemný logický vztah daných etických teorií.

Typologie metaetických teorií teleologické (konsekvencialistické) /deontologické deskriptivistické/nedeskriptivistické naturalistické/nenaturalistické kognitivistické/nonkognitivistické teorie relativistické/nerelativistické subjektivistické a objektivistické teorie intencionalistické/neintencionalistické monistické/ pluralistické

Etika je: 1) racionální reflexe morálních systémů, pravidel či zvyklostí, které se snaží geometrizovat sociální prostředí 2) teorie způsobů lidského života, chování a jednání - tj. praktická filozofie

Morálku tvoří proměnlivé soubory hodnocení, zvyků, názorů, hodnot, ideálů, pravidel, institucí či norem; morálku lze chápat jako systém dlouhodobě koalizovaných a konceptualizovaných zájmů a regulativů.

Pojem morálky obsahuje řadu vzájemně souvisejících aspektů: morálka je systém vzájemných požadavků, vyjadřujících se v povinnostních větách (větách obsahujících povinnost); povinnost je podpírána pocity nevole a studu a k takovému systému patří i pojem morálně dobrého člověka a takový normativní systém musí individua považovat za dostatečně zdůvodněný (protože omezuje herní pole jejich svobody) a individua se jím váží pouze pokud jej považují za zdůvodněný.

F. Nietzsche: Neexistují žádné morální fenomény, nýbrž jen morální výklad fenoménů. Nietzsche, F.: Mimo dobro a zlo. Aurora, Praha 1996, § 108, str. 72. Etika se zabývá zkoumáním jazyka morálky, tedy mravních soudů a usuzování v průběhu mravního diskursu a zkoumá principy správného jednání – metaetika/analytická etika

Definice etiky dnes sahají od určení etiky 1) jako prakticky zaměřené disciplíny, která zohledňuje postoje, chování a rozhodování lidí, 2) jako filozofické disciplíny zkoumající morálku jako systém normativů 3) jako filozofické disciplíny zkoumající morálku jako disciplinační praktiku a nahlížející morálku jako různodobě koalizované zájmy

John Rawls a dějiny etiky - Lectures on the History of Moral Philosophy (2000) Když jsem měl přednášky o Lockovi, Rousseau, Kantovi nebo J.S.Millovi, vždy jsem se snažil o dvě věci. První byl cíl, formulovat problémy tak, jak je oni sami nahlíželi – s ohledem na časově podmíněné porozumění problémů. Často jsem citoval Collingwoodovu poznámku: „Dějiny politických teorií nejsou pouze dějinami různých odpovědí na tutéž otázku, ale dějinami více či méně trvale se měnících problémů, jejichž řešení se mění současně s kladením problému.“

J. Rawls „Teorie je skutečně posouzena teprve tehdy, když ji posoudíme v její nejlepší podobě.“ Nechat při výkladu nějaké teorie stranou primární text je chorobné. „Vycházel jsem z toho, že autoři, které jsem studoval, byli mnohem chytřejší než já. Pokud u nich najdu chybu, předpokládám, že si ji byli sami vědomi a nějak se s ní vypořádali. Ale kde? Nehledám při tom vlastní východisko, ale jejich. Mnohdy je to východisko historického typu: v jejich době nemusela být otázka např. položena a nemohla být proto ani plodně vyznačena. Nebo možná existuje část textu, kterou jsem přehlédl nebo nečetl. Nedomnívám se, že by kdy udělali nějakou zásadní chybu.“

Co jsou kauzalita, determinismus a svoboda vůle? Jaký je vztah duše/mysli a těla? Co je podstatou člověka a identity osoby? Jaké vlastnosti má člověk: je sobecký, laskavý, chamtivý, štědrý,…? Může být člověk mravně „lepší“ než ostatní, nebo máme všichni stejnou schopnost být dobří?

Co je základem morálky, ideje dobra, spravedlnosti a svobody? Co je morálním základem státu a společnosti? Existuje rozdíl mezi mravními zákony a společenskými zákony? Jaký je/existuje smysl života, štěstí a idea dobrého života? Existují způsoby, jak naučit děti, aby jednaly morálně?

Má někdo právo říkat druhým, co je dobro a zlo? Existují činy, které jsou vždy špatné? Jaké? Jaká je nejlepší odpověď na otázku: Proč bych měl být dobrý? Představuje etika zvláštní typ znalostí? Pokud ano, jaké znalosti to jsou a jak a kde je lze získat? Spočívá mravnost v dodržování pravidel nebo v přemýšlení o důsledcích? Vynese-li někdo mravní soud „Mučení je špatné.“ Ví to, nebo je o tom jen přesvědčen?