Politický systém České republiky Politologie a mezinárodní vztahy Politický systém České republiky Operační program Vzdělávání pro konkurenceschopnost Název projektu: Inovace magisterského studijního programu Fakulty ekonomiky a managementu Registrační číslo projektu: CZ.1.07/2.2.00/28.0326

Cíl přednášky Seznámit s hlavními charakteristikami politického systému ČR Objasnit postavení ozbrojených sil v rámci demokratického státu

Obsah přednášky Politický systém ČR Historický vývoj civilních a vojenských vztahů v rámci politického systému ČSR, ČSSR, ČR

Politický systém ČR Poslanecká sněmovna volená poměrným volebním systémem dává důvěru vládě Senát volený většinovým volebním systémem má funkci stabilizátora a pojistky Prezident (v minulosti volený na společné schůzi obou komor parlamentu) má v parlamentním systému omezené pravomoci a roli pojistky pro případ krize. (V současnosti přímá volba: může vést k poloprezidentskému systému a faktickému posílení jeho pravomocí) Vláda jmenovaná prezidentem na základě hlasování parlamentu představuje výkonnou moc Ústavní soud, soudci jmenovaní prezidentem, garant Ústavy ČR Ústava vymezuje fungování politického systému, možné měnit na základě hlasování ústavní většiny (obě komory parlamentu)

Stát a armáda Úkolem státu je ochrana individuálních práv a svobod jednotlivce (občana), chrání je pomocí práva, které je platné, vymahatelné a vynutitelné pro všechny Aby mohl stát plnit své základní funkce musí zajistit své vlastní přežití V mezinárodním prostředí neexistuje arbitr, který by garantoval nenásilné řešení sporů prostřednictvím práva a soudů. Neexistuje ani právo, které by bylo platné a vynutitelné pro všechny stejnou měrou, bez ohledu na jejich aktuální moc Stát proto musí zajistit vlastní bezpečnost i pro extrémní případy mocenskými prostředky – buduje armádu Hlavním úkolem armády je zajistit přežití státu Každá armáda je ze své podstaty nástrojem určeným pro uplatňování státní moci

Stát a armáda Armáda je nejlépe organizovanou, vycvičenou, vyzbrojenou skupinou ve státě primárně určenou k uplatňování státem organizovaného násilí. (není jediná viz. policie a některé další složky) V demokracii lze k armádě lze přistupovat jako k politicky neutrálnímu nástroji, který si společnost dobrovolně buduje, aby mohla čelit případnému nebezpečí. Vzdává se přitom části svých práv a prostředků, z čehož dle teorie společenské smlouvy vyplývá, že společnost má právo ji prostřednictvím nástrojů civilního řízení a demokratické kontroly ozbrojených sil řídit a kontrolovat

Společnost a armáda Armáda: totální instituce : stav, ve kterém větší počet relativně obdobně postavených jedinců po určitý časový okamžik vede uzavřený a zejména formálními pravidly přesně regulovaný život. Armáda bývá někdy označována za cizí prvek v životě společnosti, zejména demokratické. (hierarchická, centralizovaná, byrokratická instituci, ve které se o rozhodnutích nehlasuje a jež je z těchto příčin s demokracií neslučitelná. Armáda má mnohem více centralizovanou a hierarchizovanou strukturu řízení než je typické pro civilní organizace (disciplína) Role autority je založena na dominanci důstojnického sboru, který se vyznačuje i odlišnými expertními znalostmi než civilní struktury, což vyplývá z faktu, že je cvičen v používání organizovaného násilí (zvláštní etické normy chování)

Civilní řízení a demokratická kontrola Modely civilního řízení a demokratické kontroly ozbrojených sil aplikované v demokratických státech vykazují často poměrně značné rozdíly. Přesto ovšem existují jisté obecné znaky, které jsou všem uplatňovaným modelům společné. Patří mezi ně: Jasné vymezení vztahů mezi ozbrojenými silami, společností a jejími nejvyššími orgány v právním systému země Podřízení ozbrojených sil vládě práva Primát společnosti při tvorbě rozhodnutí týkajících se ozbrojených sil realizující se prostřednictvím nositelů suverenity lidu (parlament, občany volený prezident) Primát civilních osob při prosazování politických rozhodnutí vyjádřený nejčastěji civilním ministrem obrany Kontrola ozbrojených sil prostřednictvím svobodného působení hromadných sdělovacích prostředků

Československo (1918-1938) Problém budování ozbrojených sil na rozdílných základech Nutnost vymezení role armády v nově vzniklém státě Vymezování se vůči militarismu, resp. problematický vztah politických elit k ozbrojeným silám Aktivní zapojení armády vůči vnitřním hrozbám Snaha o depolitizace armády (absence hlasovacího práva pro vojáky) Armáda vnímána jako potenciálně významná hrozba pro demokratický charakter státu Navzdory depolitizaci je zde poměrně silný politický vliv na armádu a její charakter (daný i vnitropolitickou situací v ČSR)

Československo (1938-1939) Specifické postavení ozbrojených sil v pomnichovském období Nutnost zásadním způsobem redefinovat jejich úlohu a schopnosti Ojedinělá participace na politické moci: vojenští představitelé v ministerských funkcích úřednické vlády Ojedinělý pokus využít armádu jako mocenský nástroj v politickém boji

Československo (1948-1989) Do roku 1989 struktura vztahů politika – armáda založena na dominanci KSČ Ministrem národní obrany je generál v aktivní službě Ministr obrany se podílí na politickém rozhodování hlavně prostřednictvím své pozice v ÚV KSČ Náčelník generálního štábu armády je zároveň prvním náměstkem ministra obrany Civilní politické vedení zasahuje do řízení armády jen v omezené míře. Široká řídící autonomie armády. Armáda má i vlastní strukturu vojenské prokuratury a soudů Priority vojenské politiky jsou určovány zvenčí (Politický poradní výbor Varšavské smlouvy) Opatření vojenské politiky projednává Rada obrany státu

Stranická kontrola ČSLA Politická (ideologická) kontrola armády Podmínkou vojenské kariéry je členství v politické straně Velitelskou strukturu armády kopíruje struktura tzv. politických pracovníků, jejichž úkolem byl nejen dohled nad politickou přípravou mužstva, ale i např. organizace kulturních a sportovních akcí Politická kontrola armády je realizována prostřednictvím vojenské kontrarozvědky, která nepodléhá armádnímu velení. Kontrarozvědka je součástí organizace STB (Hlavní správa vojenské kontrarozvědky tzv. III. správa) a podléhá tak civilnímu řízení ministra vnitra Vojenská kontrarozvědka plní i běžné úkoly vojenské policie

Armáda jako represivní složka státu Aktivní zásah ČSLA proti občanským nepokojům v srpnu 1969 Role ČSLA při potlačování vnitřních nepokojů – Rozkaz MNO pro vyčlenění sil a prostředků ČSLA k zabezpečení klidu a pořádku na území ČSSR (1974) V listopadu 1989 se armáda připravuje k provedení „mimořádných bezpečnostních opatření“ a určené jednotky jsou uváděny do stavu pohotovosti V prosinci 1989 se stává ministrem dosavadní NGŠ generál Miroslav Vacek, který aktivně spolupracuje s novou vládou a prezidentem a zahajuje reformní kroky v rámci OS

Demokratizace Prosinec 1989 - červen 1990: přechodná vláda Zrušení politických struktur v rámci armády Dochází k personální obměně v rámci OS, tzv. atestace Vojenská obroda: organizace důstojníků vyhozených z armády v rámci normalizace, po změně režimu se vracejí do činné služby a nastupují do vedoucích pozic (zneužívá i řada lidí vyhozených z nepolitických důvodů). Podílejí se na práci atestačních komisí Během roku 1990 opouští armádu dobrovolně kolem 10 000 VZP (ČSLA celkem 210 000 z toho 61 000 VZP), využívají možností odchodu ke změně zaměstnání a zajištění výsluhových náležitostí 1991: Zrušení Varšavské smlouvy, odsun vojsk SSSR z území ČSFR

Vývojové etapy OS ČR Demokratizace Integrace REFORMA PROFESIONALIZACE TRANSFORMACE EXPEDIČNÍ SÍLY 1989 1993 1994 1999 2006 2007 2010 Demokratizace Integrace Reforma – profesionalizace Transformace – expediční síly

Nová dokrína Vojenská doktrína 1991: armáda výlučně obranného charakteru Rizikové období přechodu k novému bezpečnostnímu systému v Evropě: Kruhová obrana Hlavním úkolem Československé armády je na základě zjištění příprav k vojenskému napadení ČSFR odvrátit ohrožení suverenity ČSFR včasným přijetím nezbytných obranných opatřeních. V případě napadení odrazit pozemní i vzdušný útok agresora z kteréhokoliv směru a na kteroukoliv část území ČSFR. Síly, které pronikly na území republiky ničit aktivní činností pravidelných nebo mobilizačně rozvinutých sil k obnovení územní celistvosti a suverenity státu Redislokace na základě nové doktríny, přesun jednotek od západní hranice na východ, rovnoměrné rozmístění Zkrácení základní vojenské služby na 18/12 měsíců

Politické zadání v letech 1992-2000 Prioritou je zapojení do NATO a schopnost působit společně s armádami NATO Pokračování koncepce kruhové obrany: AČR musí být připravena čelit vojenskému napadení jakkoli silným protivníkem a z kteréhokoli směru a za jakýchkoli podmínek zahájení a vedení války Navíc schopnost přispívat do mírových misí v zahraničí Počítá se s nárůstem počtu profesionálních vojáků (hlavně poddůstojníků), dlouhodobě má být zachována armáda doplňovaná povoláváním branců

Profesionalizace Po přijetí ČR do NATO se nejvýznamnějším politickým tématem vojenské politiky stala profesionalizace OS Změna názorů koncem 90. let. nejprve u ODS 1996: Armáda České republiky se bude i nadále opírat o brannou povinnost, i když s rostoucí mírou profesionalizace….. 1998: programový dokument Česká armáda pro 21. století Konkretizovaný návrh harmonogramu na zřízení plně profesionální české armády. Ta by měla být malá, moderní, mobilní, čítající 38 tisíc vojáků a 6 tisíc občanských zaměstnanců, s vytvořeným systémem aktivních záloh (30-50 tisíc osob)

Profesionalizace Od roku 2000 ODS otevřeně propaguje profesionální armádu v médiích. Přechod měl trvat 8-10 let Argumenty: Dochází k razantnímu posunu od ochrany nebo obrany území k obraně zájmů Obranou našich zájmů je účast v operacích na podporu a vynucování míru i obrana našich spojenců. Všechny tyto operace budou s největší pravděpodobností probíhat mimo naše území Základní vojenskou službu absolvuje pouze menšina mužské populace a tato služba získává diskriminační charakter

Profesionalizace Do roku 1998 se obranné politice ČSSD v programech příliš nevěnuje ČSSD zasazuje za zachování stávajícího stavu, považuje stále za primární rozvoj vlastních ozbrojených sil s důrazem na výstavbu a výcvik jednotek rychlé reakce a územní obrany Programové prohlášení 1998: Obranu České republiky vláda nepovažuje za záležitost pouze armády, ale za úkol celé společnosti, všech občanů. Proto předpokládá zachování branné povinnosti 1999: Profesionalizace je sice žádoucí, ale je příliš nákladná a není v současných ani výhledových možnostech možností státního rozpočtu

Profesionalizace Profesionalizace: po 2002 změna postoje vládní ČSSD Události 2001, Summit NATO v Praze Koncepce výstavby profesionální AČR 2002 předpokládal dokončení profesionalizace do roku 2006 Problémem bylo garantování finančních zdrojů k provedení reformy. Od roku 2003 zdrojový rámec 5x snížen Otázka vnímání OS občanskou veřejností (do jaké míry vede profesionalizace k poklesu celospolečenského zájmu o otázky obrany a bezpečnosti) V minulosti všeobecná branná povinnost chápána jako „legitimní sestra demokracie“

Politická percepce ozbrojených sil OS nepatří mezi priority politických stran: Rezort obrany nepatří mezi klíčová ministerstva Nevěrohodnost garancí politického vedení v dlouhodobém horizontu Neschopnost trvalejší politické shody hlavních politických aktérů v některých otázkách spojených s bezpečností

Politický systém České republiky Politologie a mezinárodní vztahy Politický systém České republiky Operační program Vzdělávání pro konkurenceschopnost Název projektu: Inovace magisterského studijního programu Fakulty ekonomiky a managementu Registrační číslo projektu: CZ.1.07/2.2.00/28.0326