Anorganické názvosloví Ing. Eva Kroft Gy a SOŠ Přelouč

Chemické vzorce a oxidační číslo Stechiometrický = empirický vzorec Udává vzájemný poměr atomů v molekule. Jednotlivé atomy se zapisují v abecedním pořadí do složených závorek. {H2NO} - dusitan amonný Funkční = racionální vzorec Udává charakteristická uskupení atomů = tzv. funkční skupiny (OH, NO3). V chemii se používá nejčastěji. NH4NO2 – dusitan amonný

Chemické vzorce a oxidační číslo Strukturní = konstituční vzorec Zobrazuje vazebné poměry v molekule. Nezobrazuje prostorové uspořádání atomů v molekule. H-O-H Do strukturních vzorců se mohou vyznačovat i nevazebné elektronové páry H-O-H. Geometrický vzorec Znázorňuje prostorové uspořádání atomů.

Chemické vzorce a oxidační číslo Definice oxidačního čísla: Elektrický náboj, který by byl přítomen na atomu určitého prvku, kdybychom elektrony každé vazby, která z něj vychází, přidělili elektronegativnějšímu z obou vazebných partnerů. Oxidační čísla prvků píšeme římskými číslicemi vpravo nahoru – CaIIO-II, KIMnVIIO-II4 Maximální kladné oxidační číslo, které může nepřechodný prvek dosáhnout, je rovno číslu skupiny, ve které se daný prvek nachází.

Chemické vzorce a oxidační číslo koncovka I -ný II -natý III -itý IV -ičitý V -ičný -ečný VI -ový VII -istý VIII -ičelý IX - utý

Chemické vzorce a oxidační číslo Základní pravidla určování oxidačních čísel prvků: Oxidační čísla prvků v elementárním stavu jsou rovna nule – K0. Součet oxidačních čísel jednotlivých prvků ve sloučenině je nula - FeIIS-II. Oxidační číslo vodíku je I kromě hydridů kovů, kde je –I. Oxidační číslo kyslíku je –II kromě peroxidů, kde uvažujeme –I a fluoridů kyslíku (I, II). V aniontech je součet oxidačních čísel roven náboji iontu – SO2-4 – VI + (4.-II)=-2.

Chemické vzorce a oxidační číslo Příklady k procvičení: Vypočítejte oxidační čísla všech prvků v následujících sloučeninách (oxidační číslo kyslíku je –II a vodíku I). B2O3 NH3 CO2 HBr H2S B2IIIO3-II N-IIIH3I CIVO2-II HIBr-I H2IS-II f) H2SO4 NO HMnO4 SO3 HClO H2ISVIO4-II NIIO-II HIMnVIIO4-II SVIO3-II HIClIO-II

Binární = dvouprvkové sloučeniny oxidy Jsou sloučeniny prvků s kyslíkem. Kyslík má oxidační číslo –II. Oxidační číslo druhého prvku může nabývat hodnot +I až +VIII. Název oxidu se skládá z podstatného jména – oxid a přídavného jména (odvozeného z názvu prvku), ke kterému se připojí koncovka podle odpovídajícího oxidačního čísla.

Binární = dvouprvkové sloučeniny oxidy oxidační číslo obecný vzorec koncovka příklad Název - oxidu I M2O -ný Na2O Sodný II MO -natý CaO Vápenatý III M2O3 -itý Al2O3 Hlinitý IV MO2 -ičitý SO2 Siřičitý V M2O5 -ičný As2O5 Arseničný -ečný P2O5 Fosforečný VI MO3 -ový SO3 Sírový VII M2O7 -istý Mn2O7 Manganistý VIII MO4 -ičelý OsO4 Osmičelý

Binární = dvouprvkové sloučeniny oxidy Př.: Napište vzorec oxidu dusného. Napíšeme značky obou prvků, které tvoří daný oxid (elektronegativnější prvek píšeme vpravo). NO Zapíšeme oxidační čísla prvků. NIO-II Součet oxidačních čísel se musí rovnat O, proto použijeme křížové pravidlo. (Číslo jedna se nepíše. Pokud je to možné, čísla vykrátíme) N2O

Binární = dvouprvkové sloučeniny oxidy Př.: Pojmenujte následující sloučeninu Al2O3 Ze vzorce vyplývá, že se jedná o oxid hliníku. Doplníme oxidační čísla. Kyslík má –II a oxidační číslo hliníku dopočítáme. Víme, že součet oxidačních čísel v molekule se musí rovnat 0. Aby byla molekula oxidu elektroneutrální, musí mít hliník oxidační číslo +III. Z oxidačního čísla hliníku vyplývá, že koncovka přídavného jména bude –itý. oxid hlinitý

Binární = dvouprvkové sloučeniny oxidy MnO I2O5 OsO4 CO2 NiO WO3 Li2O V2O3 Cl2O7 Cl2O BaO SiO2 SeO3 SO2 Oxid manganatý Oxid jodičný Oxid osmičelý Oxid uhličitý Oxid nikelnatý Oxid wolframový Oxid lithný Oxid vanaditý Oxid chloristý Oxid chlorný Oxid barnatý Oxid křemičitý Oxid selenový Oxid siřičitý

Binární = dvouprvkové sloučeniny oxidy Oxid sodný Oxid uhličitý Oxid sírový Oxid olovnatý Oxid železitý Oxid manganistý Oxid vápenatý Oxid bismutičný Oxid beryllnatý Oxid dusičný Oxid hořečnatý Oxid manganičitý Oxid jodičný Oxid chromitý Oxid chloričitý Na2O CO2 SO3 PbO Fe2O3 Mn2O7 CaO Bi2O5 BeO N2O5 MgO MnO2 I2O5 Cr2O3 ClO2

Binární = dvouprvkové sloučeniny sulfidy Jsou sloučeniny prvků se sírou. Síra má oxidační číslo –II. Oxidační číslo druhého prvku může nabývat hodnot +I až +VIII. Název sulfidu se skládá z podstatného jména – sulfid a přídavného jména (odvozeného z názvu prvku), ke kterému se připojí koncovka podle odpovídajícího oxidačního čísla.

Binární = dvouprvkové sloučeniny sulfidy Na podobném principu se odvozuje i názvosloví sulfidů. Oxidační číslo síry v sulfidech je –II. Příklady: K2S FeS As2S3 SnS2 Sb2S5 MoS3

Binární = dvouprvkové sloučeniny Sloučeniny vodíku s prvky I a II skupinou PSP Nazývají se hydridy. Vodík má oxidační číslo –I. Podstatné jméno – hydrid. Přídavné jméno – příslušný prvek + koncovka oxidačního čísla. NaH – hydrid sodný CaH2 – hydrid vápenatý

Binární = dvouprvkové sloučeniny Sloučeniny vodíku s prvky XIII, XIV, XV a XVI skupiny PSP Název – slovní základ prvku, který se sloučil s vodíkem + koncovka –an. Počet atomů vodíku ve sloučenině je závislý na prvku se kterým se vodík sloučil. Jestliže je prvek ze III.A nebo IV.A skupiny - odpovídá číslu skupiny. Jestliže je prvek z V.A nebo VI.A skupiny – odpovídá rozdílu mezi číslem 8 a číslem skupiny daného prvku.

Binární = dvouprvkové sloučeniny Sloučeniny vodíku s prvky XIII, XIV, XV a XVI skupiny PSP skupiny vzorec Název III BH3 Boran AlH3 Alan IV SiH4 Silan GeH4 German SnH4 Stannan V SbH3 Stiban PH3 Fosfan AsH3 Arsan VI H2S Sulfan H2Se Selan H2Te Tellan

Binární = dvouprvkové sloučeniny Sloučeniny vodíku s prvky XVII skupiny PSP Obecný vzorec HX Název – na prvním místě je uveden název prvku, zakončený písmenem –o, ke kterému se připojí slovo „vodík“. HF – fluorovodík HI - jodovodík Ve vzorcích sloučenin prvků I.A – V.A skupiny se vodík píše vpravo od značky prvku a ve vzorcích sloučenin prvků VI.A A VII.A skupiny vlevo.

Binární = dvouprvkové sloučeniny Sloučeniny vodíku KH MgH2 CsH HBr AlH3 H2Te PH3 Hydrid draselný Hydrid hořečnatý Hydrid cesný Bromovodík Alan Tellan Fosfan

Binární = dvouprvkové sloučeniny Sloučeniny vodíku Hydrid sodný Hydrid beryllnatý Hydrid lithný Boran Sulfan Fluorovodík Stannan NaH BeH2 LiH BH3 H2S HF SnH4

Více – prvkové sloučeniny hydroxidy Sloučeniny, které se skládají z atomu kovu a hydroxidové skupiny –OH. Hydroxidová skupina OH má oxidační číslo –I. Počet hydroxidových skupin odpovídá oxidačnímu číslu daného kovu. Podstatné jméno – hydroxid. Přídavné jméno – název prvku se zakončením podle oxidačního čísla.

Více – prvkové sloučeniny hydroxidy Př.: Napište vzorec hydroxidu železitého. Napíšeme značky všech prvků, které tvoří danou sloučeninu. FeOH Zapíšeme oxidační čísla. FeIII(OH)-I Počet OH skupin je shodný s oxidačním číslem železa. (Vyjádříme ho arabskou číslicí za OH skupinu, umístěnou v závorce.) Fe(OH)3

Více – prvkové sloučeniny hydroxidy Př.: Pojmenujte následující sloučeninu Mg(OH)2. Ze vzorce vyplývá, že se jedná o hydroxid hořčíku. Počet OH skupin je totožný s oxidačním číslem hořčíku +II. Z oxidačního čísla hořčíku vyplývá, že koncovka přídavného jména bude –natý. hydroxid hořečnatý

Více – prvkové sloučeniny hydroxidy Hydroxid měďnatý Hydroxid lithný Hydroxid barnatý Hydroxid cesný Hydroxid hlinitý Hydroxid strontnatý Hydroxid thallný Hydroxid vápenatý Cu(OH)2 LiOH Ba(OH)2 CsOH Al(OH)3 Sr(OH)2 TlOH Ca(OH)2

Více – prvkové sloučeniny hydroxidy NaOH Mg(OH)2 Fe(OH)3 Zn(OH)2 RbOH Sn(OH)4 NH4OH Ti(OH)4 Hydroxid sodný Hydroxid hořečnatý Hydroxid železitý Hydroxid zinečnatý Hydroxid rubidný Hydroxid cíničitý Hydroxid amonný Hydroxid titaničitý

Více – prvkové sloučeniny hydrogensulfidů Sirná analoga hydroxidů. Obsahují skupinu SH, která má oxidační číslo –I. Mg(SH)2 – hydrogensulfid hořečnatý Ba(SH)2 NaSH Ti(SH)4 Hydrogensulfid draselný Hydrogensulfid olovnatý Hydrogensulfid barnatý Hydrogensulfid sodný Hydrogensulfid titaničitý KSH Pb(SH)2

Více – prvkové sloučeniny Kyseliny – bezkyslíkaté Název odvozujeme od hydridu nekovu přidáním koncovky –ová. Název hydridu Název kyseliny HF - fluorovodík Kyselina fluorovodíková HCl - chlorovodík Kyselina chlorovodíková HBr - bromovodík Kyselina bromovodíková HI - jodovodík Kyselina jodovodíková H2S - sulfan Kyselina sirovodíková

Více – prvkové sloučeniny Kyseliny – kyslíkaté Kyseliny jsou látky schopné ve vodném prostředí odštěpit vodíkový kation. Kyslíkaté kyseliny jsou tříprvkové sloučeniny – obsahují atomy vodíku, kyslíku a atom (atomy) prvku, od kterého je kyselina odvozena. Název je tvořen podstatným jménem kyselina. Přídavné jméno udává druh a oxidační číslo centrálního atomu kyseliny. Oxidační číslo centrálního atomu je vždy kladné.

Více – prvkové sloučeniny Kyseliny – kyslíkaté Některé prvky tvoří pro určité oxidační číslo více kyselin, které se liší počtem atomů vodíku a kyslíku. Při tvorbě názvu nesmíme zapomenout vyjádřit počet atomů vodíku pomocí číselného údaje (di – dva, tri – tři, tetra – čtyři, penta – pět, hexa – šest, ….). Vzorec kyseliny Název kyseliny HIO4 Kyselina hydrogenjodistá H3IO5 Kyselina trihydrogenjodistá H5IO6 Kyselina pentahydrogenjodistá U kyselin, které nemají více kombinací, se číslovky neuvádí. H2SO4 – kyselina sírová HNO3 – kyselina dusičná

Více – prvkové sloučeniny Kyseliny – kyslíkaté Př.: Napište vzorec kyseliny hexahydrogentellurové. Napíšeme značku centrálního atomu a jeho oxidační číslo. Před značku napíšeme značku atomu vodíku doplněnou oxidačním číslem a indexem, který vyjadřuje počet atomů vodíku v molekule. Za značku centrálního atomu napíšeme značku kyslíku doplněnou oxidačním číslem. HI6TeVIO-II Součet oxidačních čísel v molekule musí být nula. Z toho vyplývá, že součet kladných oxidačních čísel je třeba vyrovnat součtem záporných oxidačních čísel atomu kyslíku. H6TeO6

Více – prvkové sloučeniny Kyseliny – kyslíkaté Př. : Pojmenujte kyselinu H3PO4 Vypočítáme oxidační číslo centrálního atomu. Protože součet oxidačních čísel v molekule musí být roven nule (4*(-2) + 3 = -5), je oxidační číslo fosforu V. HI3PVO-II4 K centrálnímu prvku, fosforu, připojíme koncovku, která odpovídá danému oxidačnímu číslu. Nesmíme zapomenout, že v molekule jsou tři atomy vodíku – trihydrogen. kyselina trihydrogenfosforečná

Více – prvkové sloučeniny Kyseliny – kyslíkaté H3IO5 H3IO4 HBrO4 HBrO3 H2SeO3 H2SO4 HNO3 H2SiO3 H3ReO5 HClO k. trihydrogenjodistá k. trihydrogenjodičná k. bromistá k. bromičná k. seleničitá k. sírová k. dusičná k. křemičitá k. trihydrogenrhenistá k. chlorná

Více – prvkové sloučeniny Kyseliny – kyslíkaté Kyselina bromná Kyselina manganistá Kyselina uhličitá Kyselina selenová Kyselina dusitá Kyselina hydrogenjodistá Kyselina siřičitá Kyselina chlorečná Kyselina chloritá Kyselina bromovodíková HBrO HMnO4 H2CO3 H2SeO4 HNO2 HIO4 H2SO3 HClO3 HClO2 HBr

Více – prvkové sloučeniny Kyseliny – isopolykyseliny Obsahují více atomů centrálních prvků v molekule. Počet centrálních atomů vyjádříme předponou – např. kyselina disírová, … . Vzorce a názvy tvoříme stejným způsobem jako u kyslíkatých kyselin. k. pentahydrogentrifosforečná k. hexahydrogendikřemičitá k. dichromová H2S3O10 H6P4O13 H2Cr4O13 H5P3O10 H6Si2O7 H2Cr2O7 k. trisírová k. hexahydrogentetrafosforečná k. tetrachromová

Více – prvkové sloučeniny Kyseliny – thiokyseliny Thiokyseliny mají v molekule nahrazen jeden nebo více atomů kyslíku atomem síry. V názvu kyseliny tuto náhradu vyjádříme předponou thio-, dithio-, trithio-,… . Stejným způsobem mohou být nahrazeny atomy kyslíku selenem (seleno-) nebo tellurem (telluro-). H3PO2S2 H3AsS3 H2CS3 H2CO2S K. thiosiřičitá K. dithiouhličitá K. tetrathiomolybdenová K. trihydrogendithiofosforečná K. trithioarsenitá K. trithiouhličitá K. thiouhličitá H2SO2S H2COS2 H2MoS4

Více – prvkové sloučeniny Kyseliny – halogeno- a amidokyseliny V molekulách vícesytných kyselin lze také nahradit jednu nebo více –OH skupin halogenem nebo –NH2 skupinou (amidoskupinou). V názvu se tato náhrada vyjadřuje předponou: např. chloro-, bromo-, amido-, …

Více – prvkové sloučeniny Kyseliny – halogeno- a amidokyseliny HPO2F2 H2PO3Br HAsO2(NH2)2 H2AsO3NH2 k. fluorosírová k. chlorofosforečná k. diamidofosforečná k. amidoselenová k. difluorofosforečná k. bromofosforečná k. diamidoarseničná k. amidoarseničná HSO3F H2PO3Cl HPO2(NH2)2 HSeO3NH2

Více – prvkové sloučeniny Kyseliny – peroxokyseliny Obsahují v molekule skupinu peroxo, která nahrazuje kyslík. Dva kyslíky jsou v oxidačním stupni –I. H2SO4 – kyselina sírová H2SO5 – kyselina peroxosírová

Více – prvkové sloučeniny Kyseliny – procvičení k. trichromová k. dithiofosforečná k. hexachloroplatičitá k. peroxotrihydrogenboritá H2S2O8 H2Cr2O8 HSO3Cl H2Cr3O10 H3PO2S2 H2PtCl6 H3BO4 K. peroxodisírová K. peroxodichromová K. chlorosírová

Více – prvkové sloučeniny Soli – bezkyslíkatých kys. Podstatné jméno charakterizuje anion kyseliny (je zakončeno koncovkou -id). Přídavné jméno charakterizuje kation a jeho oxidační číslo. kyselina Sůl Chlorovodíková Chlorid Bromovodíková Bromid Sirovodíková Sulfid kyanovodíková Kyanid

Více – prvkové sloučeniny Soli – bezkyslíkatých kys. Př. : Napište vzorec chloridu vápenatého Napíšeme značky vápníku a chloru (kation se píše první). CaCl Z koncovky kationtu vyplývá, že vápník má oxidační číslo II. Náboj chloridového aniontu, který vznikne odštěpením jednoho atomu vodíku, je 1-. CaIICl- Součet oxidačních čísel v molekule musí být nula (použijeme křížové pravidlo). CaCl2

Více – prvkové sloučeniny Soli – bezkyslíkatých kys. Př. : Pojmenujte tuto sloučeninu ZnBr2 Vypočteme a zapíšeme oxidační čísla prvků. ZnIIBr2-I Ze zadání vyplývá, že se jedná o sůl kyseliny bromovodíkové – bromid. bromid zinečnatý

Více – prvkové sloučeniny Soli – bezkyslíkatých kys. Sulfid železnatý Bromid sodný Jodid hlinitý Sulfid hlinitý Chlorid vápenatý Selenid vápenatý Fluorid vápenatý Chlorid thallný Chlorid cínatý Tellurid thallný Chlorid křemičitý Chlorid stříbrný FeS NaBr AlI3 Al2S3 CaCl2 CaSe CaF2 TlCl SnCl2 Tl2Te SiCl4 AgCl

Více – prvkové sloučeniny Soli – bezkyslíkatých kys. KBr ZnS PbI2 NH4Br K2S CuCl MnCl2 RbBr AgI CrCl3 BaCl2 CuS Bromid draselný Sulfid zinečnatý Jodid olovnatý Bromid amonný Sulfid draselný Chlorid měďný Chlorid manganatý Bromid rubidný Jodid stříbrný Chlorid chromitý Chlorid barnatý Sulfid měďnatý

Více – prvkové sloučeniny Soli – kyslíkatých kys. Podstatné jméno tvoří anion kyseliny a má koncovku –an. Přídavné jméno charakterizuje kation a jeho oxidační číslo. Kyselina Sůl sírová síran křemičitá křemičitan dusičná dusičnan manganistá manganistan

Více – prvkové sloučeniny Soli – kyslíkatých kys. Př. : Napište vzorec síranu železitého. Sůl kyseliny sírové. Náboj aniontu je 2- (odtržení 2 vodíkových kationtů). Náboj kationtu železa je 3+. FeIII(SO4)2- Součet oxidačních čísel musí být roven nule (křížové pravidlo). Fe2(SO4)3 Je-li v molekule větší počet stejných víceatomových iontů, musíme celou skupiny dát do závorky.

Více – prvkové sloučeniny Soli – kyslíkatých k. Př. : Napište název sloučeniny Al2(SO4)3. Ze zadání vyplývá, že se jedná o sůl kyseliny sírové – síran. Pomocí křížového pravidla zjistíme náboj kationtu hliníku. Al3+2(SO4)3 Z oxidačního čísla hliníku vyplývá, že se jedná o hlinitý kation. síran hlinitý

Více – prvkové sloučeniny Soli – kyslíkatých kys. Na2SeO4 KBrO3 ZnSO4 AgNO3 Na3PO4 K2Cr2O7 BaS2O7 K2CO3 AlPO4 Sr(NO3)2 K4P2O7 Na3AsO4 NH4NO2 Ca3(PO4)2 CuSO4 Selenan sodný Bromičnan draselný Síran zinečnatý Dusičnan stříbrný Fosforečnan sodný Dichroman draselný Disíran barnatý Uhličitan draselný Fosforečnan hlinitý Dusičnan strontnatý Difosforečnan draselný Arseničnan sodný Dusitan amonný Fosforečnan vápenatý Síran měďnatý

Více – prvkové sloučeniny Soli – kyslíkatých kys. Dusičnan barnatý Síran hlinitý Uhličitan vápenatý Siřičitan sodný Dusičnan draselný Chroman draselný Seleničitan sodný Dichroman amonný Disíran sodný Selenan vápenatý Chlorečnan draselný Síran amonný Dusitan sodný Dusičnan amonný Manganistan draselný Ba(NO3)2 Al2(SO4)3 CaCO3 Na2SO3 KNO3 K2CrO4 Na2SeO3 (NH4)2Cr2O7 Na2S2O7 CaSeO4 KClO3 (NH4)2SO4 NaNO2 NH4NO3 KMnO4

Více – prvkové sloučeniny Kyselé Soli Obsahují atomy vodíku (tzv. kyselý vodík). Přítomnost atomů vodíku v molekule se vyjadřuje předponou hydrogen- před názvem aniontu. Pokud je v molekule více vodíků, jejich počet vyjádříme předponou di-, tri-, … .

Více – prvkové sloučeniny Kyselé Soli Př. : Napište vzorec hydrogenuhličitanu vápenatého. Jedná se o sůl kyseliny uhličité H2CO3. Hydrogenuhličitanový anion vznikne odtržením jednoho atomu vodíku. HCO3- Z názvu vyplývá, že vápník má oxidační číslo II. Ca2+HCO3- Součet oxidačních čísel v molekule musí být 0, proto použijeme křížové pravidlo. Ca(HCO3)2

Více – prvkové sloučeniny hydrogenuhličitan sodný Kyselé Soli Př. : Pojmenujte tuto sloučeninu NaHCO3 Anion soli HCO3- je odvozen od kyseliny uhličité H2CO3. Z toho vyplývá, že podstatné jméno je hydrogenuhličitan. Pomocí křížového pravidla zjistíme náboj Na. Na+HCO3- Oxidační číslo je I. Koncovka přídavného jména je –ný. hydrogenuhličitan sodný

Více – prvkové sloučeniny Kyselé Soli Hydrogensíran rubidný Hydrogenuhličitan barnatý Dihydrogenfosforečnan amonný Hydrogenuhličitan hořečnatý Hydrogensulfid sodný Dihydrogenarseničnan sodný RbHSO4 Ba(HCO3)2 NH4H2PO4 Mg(HCO3)2 NaHS NaH2AsO4

Více – prvkové sloučeniny zásadité Soli Ve své molekule obsahují hydroxidové anionty OH–, tzv. hydroxid-soli nebo oxidové anionty O2–, tzv. oxid-soli. Přítomnost iontů OH– se vyjadřuje slovem hydroxid (dihydroxid, trihydroxid, …), přítomnost iontů O2– slovem oxid (dioxid, …). Názvy jednotlivých aniontů se oddělují pomlčkou. Anionty se uvádějí v abecedním pořadí symbolů prvků, popř. symbolů centrálních atomů.

Více – prvkové sloučeniny zásadité Soli Víceatomové anionty se uvádějí jako poslední. CaCl(OH) - chlorid-hydroxid vápenatý Zn2CO3(OH)2 - uhličitan-dihydroxid dizinečnatý BiCl(O) - chlorid-oxid bismutitý RuF4(O) - tetrafluorid-oxid rutheniový

Více – prvkové sloučeniny smíšené Soli – dva a více různých kationtů Ve vzorcích se uvádějí jednotlivé kationty v pořadí rostoucích oxidačních čísel. Při stejném oxidačním čísle se kationty uvádějí v abecedním pořadí symbolů prvků. V názvech podvojných solí je pořadí kationtů shodné s jejich pořadím ve vzorcích. Víceatomové kationty se řadí jako poslední ve skupině kationtů stejné velikosti náboje. Názvy kationtů se oddělují pomlčkou.

Více – prvkové sloučeniny smíšené Soli – dva a více různých kationtů KNaCO3 – uhličitan draselno-sodný NH4MgPO4 - fosforečnan amonno-hořečnatý NaNH4HPO4 – hydrogenfosforečnan sodno-amonný

Více – prvkové sloučeniny smíšené Soli – dva a více různých aniontů V jejich vzorcích i názvech se anionty uvádějí v abecedním pořadí symbolů (značek) prvků. V případě víceatomových aniontů v abecedním pořadí značek centrálních atomů. Jednotlivé názvy aniontů se od sebe oddělují pomlčkou. V případě víceatomového aniontu se používá násobné řecké číslovkové předpony (bis-, tris-, tetrakis-, pentakis-, hexakis- apod.), název aniontu je v kulaté závorce.

Více – prvkové sloučeniny smíšené Soli – dva a více různých aniontů Cu3(CO3)2F2 - bis(uhličitan)-difluorid triměďnatý Ca5F(PO4)3 - fluorid-tris(fosforečnan) pentavápenatý Na6ClF(SO4)2 - chlorid-fluorid-bis(síran) hexasodný

Více – prvkové sloučeniny Koordinační sloučeniny K centrálnímu atomu mají vázány tzv. ligandy. Počet ligandů udává koordinační číslo. Nejčastěji je centrální atom obklopen 2, 4, 6 ligandy. Méně časté jsou sloučeniny s 8 ligandy nebo lichým počtem. Koordinační čísla se označují řeckou číselnou předponou.

Více – prvkové sloučeniny Koordinační sloučeniny Aniontové ligandy končí na –o. Anion Název Cl- Chloro Br- Bromo F- Fluoro I- Jodo S-2 Thio CN- Kyano O-2 Oxo SO4-2 Sulfato PO4-3 Fosfato OH- Hydroxo H- Hydrido NO2- Nitro

Více – prvkové sloučeniny Koordinační sloučeniny Neutrální ligandy Ligand Název H2O Aqua NH3 Ammin NO Nitrosyl CO Karbonyl

Více – prvkové sloučeniny Koordinační sloučeniny Pravidla: Záporné oxidační číslo centrálního atomu se vyjadřuje zakončením –id. Kladné oxidační číslo se vyjadřuje stejně jako u běžných sloučenin. Název centrálního atomu se udává až po názvu ligandu.

Více – prvkové sloučeniny Koordinační sloučeniny Určení názvu ze vzorce: Nejdříve uvedeme počet ligandů, druh ligandů a nakonec centrální atom s příslušnou koncovkou. [Cu(NH3)4]2+ - tetraammin měďnatý kation [Cu(NH3)4]SO4 – síran tetraammin měďnatý Pokud sloučenina obsahuje více druhů ligandů, uvádíme je v abecedním pořadí podle počátečních písmen názvů. [Cr(H2O)4Cl2]+ - kation tetraaquadichlorochromitý

Více – prvkové sloučeniny Koordinační sloučeniny Určení vzorce z názvu: Postupujeme podle stejných pravidel. Napište vzorec chloridu pentaamminaquakobaltitého [Co(NH3)5(H2O)]Cl3

Více – prvkové sloučeniny Koordinační sloučeniny Určete název ze vzorce: H2[SiF6] H+1 F-1 ?Si → 6-2 = 4 Kyselina hexafluorokřemičitá Určete vzorec z názvu: Napište vzorec hexakyanoželeznatanu draselného. K+1Fe+2(CN)6-1 → anion má čtyři záporné náboje → sloučenina proto musí obsahovat 4 atomy draslíku. K4[Fe(CN)6]

Více – prvkové sloučeniny Koordinační sloučeniny Anion je vyjádřen podstatným jménem a kation přídavným jménem. Určete název sloučeniny: [Pt(NH3)4][PtCl4] Tetrachloroplatnatan tetraamminplatnatý Napište vzorec sloučeniny: Hexanitrokobaltitan hexaamminkobaltitý [Co(NH3)6] [Co(NO2)6]

Více – prvkové sloučeniny Koordinační sloučeniny K3[Fe(CN)6] Na[Co(CN)4] K2[HgI4] Li[AlH4] [AgCl2]- [Co(NH3)5Br]SO4 [Ni(CN)4]-2 [Zn(NH3)4]2₊ [PtCl4]-2 [Fe(H2O)6]SO4 . H2O [Cu(H2O)4]SO4 . H2O Hexakyanoželezitan draselný Tetrakyanokobaltitan sodný Tetrajodortuťnatan draselný Tetrahydridohlinitan litný Dichlorostříbrnanový anion Síran pentaaminbromokobaltitý Tetrakyanonikelnatý anion Tetraaminzinečnatý kation Tetrachloroplatnatý anion Monohydrát síranu hexaaquaželeznatého Monohydrát síranu hexaaquaměďnatého

Více – prvkové sloučeniny Koordinační sloučeniny Tetrahydroxozlatitan draselný Tetranitroplatnatan sodný Hexafluorohlinitan spdný Diaminstříbrný kation Tetrachlorozlatitanový anion Tetrahydridoboritan draselný Jodo-pentakyanokobaltitan draselný Hexaamin-nikelnatý kation Diamin-dibromopaladnatý komplex Tetrafluorostříbrnan draselný Tetrakyanozlatitan sodný K[Au(OH)4] Na2[Pt(NO2)4] Na3[AlF6] [Ag(NH3)2]₊ [AuCl4]- K[BH4] K3[Co(CN)5I] [Ni(NH3)6]2₊ [Pd(NH3)2Br2] K3[AgF4] Na[Au(CN)4]

Děkuji za pozornost