STŘEDOVĚKÁ LITERATURA - 1

středověká představa o konci potopy ZNAKY STŘEDOVĚKÉ LITERATURY - společným znakem – opakující se náměty z bible nebo antiky hrdinou idealizovaný světec nebo mučedník, popř. král nebo rytíř (rytíř jako symbol a nositel ctností Artuš, Alexander, Roland, …) cíle středověké literatury: a) poučovat b) dojímat a vychovávat c) bavit (až posléze) středověká představa o konci potopy (ilustrace ze 13. stol.)

ZNAKY STŘEDOVĚKÉ LITERATURY libuje si: a) ve formě, obsah není důležitý b) používání ustálených symbolů c) neusiluje o jedinečnost (zdůrazňování toho, co je platné – idealizace) literární jazyk: a) latina b) řečtina c) staroslověnština (jazyky uznávané církví) - od 12. století se rozrůzňuje podle národních celků pod vlivem křižáckých výprav pronikají do literatury náměty exotiky a dobrodružství

ZNAKY STŘEDOVĚKÉ LITERATURY utvořily se dva základní proudy APOKRYFY Biblické spisy starozákonní a novozákonní, nepojaté do kánonu církví uznaných biblických textů. DUCHOVNÍ SVĚTSKÁ duchovní lyrika světská lyrika motlitby, duchovní písně žalmy, hymny dvorská, milostná poezie světská epika duchovní epika hrdinské eposy, rytířské, zvířecí; cestopisy; kroniky, cestopisy legendy, apokryfy INTERLUDIUM Krátký divadelní útvar, typ středověké meziaktní frašky duchovní drama světské drama biblické hry interludia, frašky

STŘEDOVĚKÁ LITERATURA šířena přednesem většina děl veršovaná – zapamatování trubadúři, truvéři, minesengři profesionální přednašeči, básníci, … MINESENGŘI jejich poezie byla psána ve středověké hornoněmčině a byla vždy doprovázena hudebními nástroji nejen milostná poezie ale i opěvování statečných rytířů Trubadúr se svým doprovodem (dobový obraz)

Francouzská literatura PÍSNĚ O ČINECH (Chansons de geste) zpívány v rozmezí 9. – 10. století – lidoví pěvci zpívají první poprvé zapsány v 11. století hrdinské eposy podle nich vznikají umělé eposy dvorských básníků Píseň o Rolandovi (zřejmě z 11. století) - žánrem je to hrdinský epos, nejznámější z „chanson de geste“ [šanson de žest]. Řadí se do královského (karolínského) cyklu s ústřední postavou Karla Velikého, případně členů jeho družiny. Rytíř Roland Pyrenejský průsmyk Roncevaux

OBSAH: Děj se odehrává za vlády Karla Velikého v době bojů se Saracény a pohany na území Španělska, jejíchž poslední baštou je obléhaná Zaragoza. Křesťané se rozhodnou pro vyjednávání. Statečný rytíř Roland navrhne vyslat k saracenskému králi Marsilovi svého nevlastního otce Ganelona. Ganelon je však přesvědčen, že je poslán na smrt, a pomstí se - poradí Marsilovi, aby předstíraným podrobením přiměl Karla Velikého k odchodu a potom přepadl zadní voj vedený Rolandem. Vrcholem písně je líčení bitvy v pyrenejském průsmyku Roncevaux, kde dvacet tisíc Francouzů bojuje proti mnohonásobné přesile nepřátel. Roland zde odmítá rady moudrého Oliviera a nepřivolá pomoc, protože mu v tom brání rytířská čest. Zvolí boj, i když ví, že porážka je nevyhnutelná. Teprve po marném boji se odhodlá zatroubit na kouzelný roh Olifant. Mocné zatroubení znamená jeho smrt - praskne mu tepna na spánku. Karel veliký ale díky tomu poráží Saracény a zmocňuje se Zaragozy. Křesťanství vítězí, Roland však umírá. Boží soud rozhodl proti zrádci Genelonovi - bude rozčtvrcen. Karlovi se ve spánku zjeví archanděl Gabriel a volá jej k nové svaté válce.

Francouzská literatura ALEXANDREIDA (konec 12. století) oblíbený světský námět – Alexandr Veliký – jakýsi pravzor úspěšného mladého panovníka objevuje se v literatuře celé Evropy – nejznámější – GAUTIERE DE CHATTILLON TRISTAN A IZOLDA ve 13. století se ve Francii objevily rytířské romány keltská (skotská) legenda o lásce dvou mladých lidí, po spoustě peripetií končí tragicky ROMÁN O RŮŽI (13. století) básník vzplane láskou k růži, která je symbolem ženství lásky a milostného vzplanutí (P. Maria), učí umění dvoření se

Píseň o Cidovi (Cantar de Mío Cid) Španělská literatura Píseň o Cidovi (Cantar de Mío Cid) je španělský hrdinský epos, předávaný ústně, jehož první literární verze se objevuje kolem roku 1140 ukázka originálního textu

OBSAH: Toto středověké dílo nás zavádí do časů Rodriga Diaze z Vivaru, který se nepohodne se svým králem Alfonsem a proto musí odjet ze země, aniž by si sebou mohl vzít svou rodinu. Cid se v cizině proslaví především svými úspěšnými boji na Maury a dokonce se mu podaří dobýt i proslulou Valencii. Následně posílá králi dary a prosí jej, aby mohla jeho žena a dcery přijet za ním. Král tomu svoluje. Několik následujících let jsou ve znamení úspěšných Cidových bojů a čím dál více vzkvétající královou radostí. V době, když jsou Cidovy dcery dostatečně staré o ně požádají infanti carriónští. Cid jim na přání krále vyhoví a ve Valencii se koná dvojitá velká svatba. Infanti jsou však zrádní muži a neváhají si přivlastňovat činy jiných mužů, aby získali větší slávu. Jejich nenávist vůči Cidovi vzrůstá a jednoho dne požádají, zda by si mohli své manželky odvést na svá panství. Dostávají Cidův věrný souhlas, neváží si však pohostinství svého tchána, pokusí se zradit Cidova významného spojence a nakonec skoro ubíjí jeho dcery k smrti. Ženám se naštěstí podaří přežít. Cid je strašlivě rozezlen a domáhá spravedlnosti před samotným králem. Rozhodnutím dona Alfonsa je to, že výsledek sporu určí souboj. V bitvě vyhrává Cid a jeho družina, infanti s ostudou odtáhnou na svá panství a již nemohou nikomu škodit. O Cidovy dcery tentokrát požádají španělští princové s tím, že je budou věrně ctít a navždy chránit. Cid vyhraje ještě spousty bitev a jeho jméno se navždy zapíše do španělských dějin.

Anglická literatura Beowulf (vznikl mezi lety 675 – 850) staroanglický epos na základě starogermánské pověsti 3000 veršů nejstarší rukopisná verze kolem roku 1000 děj se odehrává v Dánsku a jižním Švédsku hrdinné skutky geatského krále Beowulfa, když zemi napadne ohnivý drak – společně s přítelem se s ním utká – je zabit – do osiřelé země vpadnou Švédové spousta hrůzostrašných výjevů lyrických a elegických pasáží i mravních ponaučení spojuje antické tradice s křesťanskými Beowulf je oslavován jako ideální vládce

Píseň o Nibelunzích (kolem roku 1200) Německá literatura Píseň o Nibelunzích (kolem roku 1200) Nejznámější středohornoněmecký hrdinský epos (o 2316 strofách) anonymního autora. Epos je dochován v několika rukopisech, z nichž je patrno, že je sestaven ze dvou látkových okruhů: z látky o Siegfriedovi a Kriemhildě (včetně Guntherova ucházení se o Brunhildu), končící Siegfriedovým zákeřným zavražděním, a z látky o zániku Burgundů na hunském dvoře, koncipovaném jako dílo Kriemhildiny pomsty. Epos navazuje na starou germánskou epickou tradici (zničení říše Burgundů v 5. století Huny, ohlas této události je zastoupen i v Eddě), která však byla nově aktualizována rytířskou ideologií vrcholného feudalismu. čtyřdílný operní cyklus Richarda Wagnera – Prsten Nibelungův oblíbené dílo Adolfa Hitlera

Ruská literatura Slovo o pluku Igorově (cca konec 12. století) líčící tažení ruských knížat proti Polovcům roku 1185 nalezen byl koncem 18. století a vydán roku 1800. Než však mohl být rukopis vědecky prozkoumán, shořel při požáru Moskvy v roce 1812 vyniká folklórní symbolikou a bohatou obrazností do češtiny ho přeložili J. Jungmann, V. Hanka, M. Hattala, K. J. Erben a F. Kubka