KIV/ZD cvičení 3 Tomáš Potužák

3D tabulka I Tabulka v rámci jednoho listu 2D Má řádky (čísla) a sloupce (písmena) Listů obvykle více  možnost využít ve vzorcích 3 rozměry Příklad na 3D tabulku – součet studentů V listech uložena data o počtu studentů třech fakult, každý list jeden rok Spočítat celkové součty studentů

3D tabulka II 3D tabulka s počty studentů

3D tabulka III Pro součet potřeba provést: Do příslušné buňky vložit funkci =SUMA( Kliknout na záložku prvního listu Kliknout na pole, které chceme do součtu Držet [Shift] a kliknout na poslední list Dopsat uzavírací závorku Psaní vzorec ukončit stisknutím [Enter]

3D tabulka IV Výsledný vzorec možno nakopírovat do ostatních buněk  Hotovo

3D tabulka V – časté chyby Související data musí být na všech listech ve stejných buňkách Listy musí tvořit souvislou oblast

3D tabulka VI – časté chyby Listy musí být správně seřazené Nesmí mezi nimi být nesouvisející list

Adresování R1C1 I Jiný způsob adresování buněk Nepoužívá se příliš často Vhodnější pro programování ve VisualBasic (v Excelu možno) Lze použít ke zmatení nezkušených uživatelů Číslo po R udává řádku, číslo po C sloupec Musí se zapnout (implicitně adresování A1) Soubor  Možnosti  Vzorce  Styl odkazu R1C1

Adresování R1C1 II

Adresování R1C1 III Odkazy mohou být relativní, absolutní nebo smíšené (stejně jako adresování A1) Relativní odkaz adresování R1C1 Čísla uzavřená v hranatých závorkách, Mohou být kladná nebo záporná Místo 0 se závorka i číslo zcela vypustí Udávají počet buněk od buňky se vzorcem Např. R[1]C[-3] (ukazuje o 1 buňku níže a 3 vlevo), RC[3] (stejný řádek), R[-1]C (stejný sloupec), R[1]C[6]

Adresování R1C1 IV Smíšený, absolutní odkaz adresování R1C1 Absolutní část odkazu není uzavřena v hranatých závorkách Číslo v absolutní části udává číslo řádky či sloupce od začátku tabulky (může být tedy pouze kladné) Např. R1C[-3], R[-4]C1 (smíšené) nebo R9C1 (absolutní) Přepínání při psaní vzorce Stejně jako u adresování A1 – klávesa [F4]

Pojmenované oblasti I Buňce nebo oblasti lze přiřadit jméno Lze použít ve vzorci místo adresy Může být přehlednější Podmínky pojmenování Nesmí obsahovat mezeru a začínat číslem Nesmí se shodovat s názvem funkce nebo „R“ a „C“, maximální délka 255 znaků Není citlivé na velikost písmen Je vhodné mít v pojmenování systém

Pojmenované oblasti II Pojmenování buňky/oblasti Označit buňku či oblast Vzorce  Definované názvy  Definovat název Vyplnit název oblasti a zda je platná pro celý sešit nebo jen konkrétní list Potvrdit Ok

Pojmenované oblasti III Správa názvů Vzorce  Definované názvy  Správce názvů Seznam vytvořených pojmenování Možnost přidání, úprav, mazání

Pojmenované oblasti IV Použití názvů Napsat vytvořený název přímo do vzorce místo adresy buňky či oblasti Příklad Mám oblast buněk obsahující známky (B1:B28) pojmenovanou jako „znamky“ Průměr známek pak mohu spočítat jako =PRŮMĚR(B1:B28) nebo jako =PRŮMĚR(znamky)

Nepřímý odkaz Funkce, převede řetězec na odkaz NEPŘÍMÝ.ODKAZ(odkaz;a1) Umožňuje např. poskládat odkaz z částí zadaných uživatelem a1 je nepovinná logická hodnota udávající styl odkazu (PRAVDA pro A1, NEPRAVDA pro R1C1); implicitně předpokládá A1 Např. V buňce A1 je „B“, buňce A2 je „5“  funkce =NEPŘÍMÝ.ODKAZ(A1&A2) vrátí odkaz na buňku B5

Převod vzorce na hodnotu Místo vzorce lze do buňky uložit výsledek Může se hodit při kopírování Může urychlit výpočty (vzorce jsou nahrazeny statickými hodnotami) – pouze při složitých výpočtech a velkém množství dat Postup Při psaní vzorce nebo úpravě vzorce (dvojklik na buňku nebo [F2]) Stisknout [F9] a následně [Enter]

Chyby při výpočtech I #DĚLENÍ_NULOU! #NULL! #NÁZEV? #HODNOTA! Dříve #DIV/0! Pokus o dělení nulou (např. =20/0) #NULL! Prázdný průnik dvou oblastí (např. A1:B2 C3:D4) #NÁZEV? Nesprávný název buňky, funkce (např. SUMMA) #HODNOTA! Nesprávný parametr (např. text místo čísla)

Chyby při výpočtech II #NENÍ_K_DISPOZICI! #ČÍSLO! #ODKAZ! Dříve #N/A! Odkaz na neexistující hodnotu #ČÍSLO! Dříve #NUM! Nesprávné použití čísla #ODKAZ! Dříve #REF! Odkaz na neexistující buňku

Chyby při výpočtech III ###### Hodnota se nevejde do buňky Zvětšit šířku buňky S chybami lze pracovat s využitím několika funkcí Odchycení chyby Zobrazení jiného textu a podobně

Funkce pro práci s chybami I CHYBA.TYP(chyba) Vrátí číslo chyby chyba – chyba nebo odkaz na buňku obsahující chybu JE.CHYBA(hodnota) Vrátí PRAVDA, pokud je hodnota (odkaz na buňku) chybová Kromě chyby #NENÍ_K_DISPOZICI!

Funkce pro práci s chybami II JE.CHYBAODN(hodnota) Vrátí PRAVDA, pokud je hodnota (odkaz na buňku) chybová Funguje pro libovolnou chybovou hodnotu CHYBHODN(hodnota;hodnota_při_chybě) Pokud je hodnota (odkaz na buňku) chybná, vrátí hodnota_při_chybě Jinak vrátí přímo hodnotu buňky

Základní funkce I Matematické funkce ABS(číslo) – absolutní hodnota čísla SIN(úhel) – sinus úhlu (v radiánech) COS(úhel) – cosinus úhlu (v radiánech) TG(úhel) – tangens úhlu (v radiánech) RADIANS(úhel ve stupních) – převedení úhlu ve stupních na radiány DEGREES(úhel v radiánech) – převedení úhlu v radiánech na stupně

Základní funkce II Matematické funkce LOG(číslo) – dekadický logaritmus čísla LN(číslo) – přirozený logaritmus čísla ODMOCNINA(číslo) – druhá odmocnina z čísla POWER(číslo;exponent) – libovolná mocnina (celý exponent) či odmocnina (zlomkový/ desetinný exponent) z čísla číslo ^ exponent – libovolná mocnina (celý exponent) či odmocnina (zlomkový/desetinný exponent) z čísla (operátor ^)

Základní funkce III Zaokrouhlování POZOR! Změna formátu buňky ZAOKROUHLIT(číslo;počet_míst) – zaokrouhlení čísla na požadovaný počet míst (zbytek desetinných míst se zahodí a už se s ním nepočítá) POZOR! Změna formátu buňky Lze nastavit, kolik desetinných míst se zobrazí v buňce  to není zaokrouhlování, MS Excel stále počítá se všemi číslicemi (tj. na 15 desetinných míst)

Základní funkce IV Práce s texty (řetězci) DÉLKA(řetězec) – délka (počet znaků) řetězce (textu) ČÁST(řetězec;počátek;počet_znaků) – podřetězec (část) řetězce, začínající znakem s číslem počátek a s požadovaným počtem znaků, znaky očíslovány zleva doprava od 1 CONCATENATE(řetězec1;řetězec2;…) – spojení dva a více řetězců do jednoho řetězec1 & řetězec2 – stejné ↑ (operátor &)

Základní funkce V Práce s oblastmi buněk SUMA(oblast1;oblast2;…) – součet čísel v oblastech (např. SUMA(A1;A3:B6;2)) PRŮMĚR(oblast1;oblast2;…) – aritmetický průměr čísel v oblastech MIN(oblast1;oblast2;…) – minimum (nejmenší číslo, text nejblíže A, nejnižší datum, …) MAX(oblast1;oblast2;…) – maximum POČET(oblast1;oblast2,…) – počet neprázdných buněk s čísly POČET2(oblast1;oblast2,…) – počet neprázdných buněk

Základní funkce VI Počet buněk odpovídající kritériu COUNTIF(oblast;kritérium) – počet neprázdných buněk v oblasti odpovídající kritériu kritérium – zapsané přímo nebo obsažené v odkazované buňce – číslo, výraz, text, např. 32, “Ahoj“, “>32“ Např. COUNTIF(A1:B5;“<3“) – vrátí počet buněk menších než 3 v oblasti A1:B5

Základní funkce VII COUNTIF(oblast; kritérium)

Základní funkce VIII Součet buněk odpovídající kritériu SUMIF(oblast; kritérium; součet) – součet neprázdných buněk v oblasti oblast odpovída-jící kritériu v oblasti součet (stejný tvar) kritérium – stejné jako u COUNTIF Splnění kritéria se hledá v oblasti oblast, na odpovídajících místech v oblasti součet se sečou čísla  výsledek SUMIF SUMIF(oblast; kritérium) – stejné, ale pro hledání kritéria i sčítání se použije oblast

Základní funkce IX SUMIF(oblast; kritérium; součet)

Základní funkce X Větvení, jedna ze dvou hodnot KDYŽ(podmínka;ano;ne) – Vrátí hodnotu ano, pokud je podmínka splněna (PRAVDA), jinak vrátí hodnotu ne ano, ne – konstanty, odkazy na buňky, výrazy – např. “Ano“, A1, 1+A1, … podmínka – logický výraz (libovolně složitý, výsledkem je PRAVA nebo NEPRAVDA) Lze zanořovat, např. KDYŽ(A1=1;“výborně“; KDYŽ(A1=2;“chvalitebně“;“dobře“))

Základní funkce XI Logický součin („a zároveň“) Funkce A(podmínka1; podmínka2; …) Všechny podmínky splněny (jejich výsledek je PRAVDA)  celkový výsledek PRAVDA, jinak NEPRAVDA Stačí najít jednu NEPRAVDU a celý výsledek je nepravda Např. A(3>1;5*3 >12) = PRAVDA, A(NEPRAVDA;B4<5) = NEPRAVDA

Základní funkce XII Logický součet („nebo“) Funkce NEBO(podmínka1;podmínka2;…) Alespoň jedna podmínka splněna  celkový výsledek PRAVDA, pouze pokud všechny podmínky nesplněny  NEPRAVDA Stačí najít jednu PRAVDU a celý výsledek je PRAVDA Např. NEBO(3<1;5*3<12) = NEPRAVDA, NEBO(PRAVDA;B4<5) = PRAVDA

Základní funkce XIII Negace Funkce NENÍ(logická_hodnota) Do verze MS Excel 2007 (včetně) funkce NE(logická_hodnota)) Změní hodnotu PRAVDA na NEPRAVDA a naopak Např. NENÍ(NEPRAVDA) = PRAVDA, NENÍ(3<>4) = (3=4) = NEPRAVDA

Vyhledávací funkce I SVYHLEDAT(hledat;tabulka;sloupec;typ) V 1. sloupci oblasti tabulka vyhledá hodnotu Pokud ji najde, vrátí hodnotu ve stejném řádku a sloupci sloupec (pořadí sloupce v oblasti tabulka číslovaný od 1 odleva) typ je nepovinná logická hodnota udávající, zda použít přesnou shodu (NEPRAVDA) nebo přibližnou (PRAVDA), výchozí je přibližná VVYHLEDAT(hledat;tabulka;řádek;typ) Podobné, ale pro řádky

Vyhledávací funkce II POZVYHLEDAT(co;prohledat;shoda) Vyhledá relativní pozici (odshora nebo odleva) hodnoty co v řádku nebo sloupci prohledat (oblast) shoda – nepovinná hodnota, určuje, jak se porovnává – 1 – najde nejvyšší hodnotu rovno nebo menší než co (implicitní – seřazeno vzestupně); -1 – najde nejnižší hodnotu rovno nebo větší než co (seřazeno sestupně); 0 – přesná shoda s co (řazení není nutné)

Vyhledávací funkce III INDEX(pole;řádek;sloupec) Vrátí hodnotu na zadaném řádku a/nebo sloupci oblasti pole Pokud je oblast pole jednorozměrná (jeden řádek či jeden sloupec), udává se jen řádek nebo jen sloupec Pozice jsou číslovány od 1 odleva/odshora