ALŽBĚTINSKÁ RENESANCE II. © Pavel Trtílek, 2008

JAK ALŽBĚTINSKÉ DIVADLO VYPADALO, JAK SE HRÁLO (do roku 1642) Herecké soubory: do 1572 nevyžadována „urozená patronace“ 1575 – 1642 více než 100 společností

4 možnosti působení souborů: hrály v Londýně (kočovaly výjimečně) kočovaly legálně kočovaly ilegálně kočovaly na kontinentální části Evropy

2) chlapecké soubory (vedené „manažerem“) Nejznámější soubory: 1) společnosti dospělých (podílnický systém) Služebníci královny Služebníci lorda Admirála Služebníci lorda Komořího 2) chlapecké soubory (vedené „manažerem“) Chlapci od sv. Pavla Chlapci od Černých bratří

Služebníci královny založeni 1583 soubor z nejlepších herců 2 podsoubory (1 kočoval mimo Londýn) 12 podílníků (maximum v podílnickém systému) hry s velkým obsazením 1588 úpadek 1594 rozpad a vytvoření 2 nejslavnějších anglických souborů (Služebníci lorda Admirála, Služebníci lorda Komořího – soupeřily spolu 20 let o nadvládu)

Služebníci lorda Admirála vedeni hercem Edwardem Alleynem, finančně jištěných divadelním podnikatelem Philipem Henslowem 1604 přejmenováni: Služebníci prince Jindřicha (do 1613), pak Služebníci kurfiřta 1625 rozpad

Služebníci lorda Komořího podnik rodiny Burbageů a skupiny herců (včetně Williama Shakespeara) 1603 přejmenováni na Služebníky královy 1642 zanikají

složení běžného profesionálního souboru: Služebníci královi nejbohatší soubor (roční zisk herců-podílníků byl 180 liber; podle herců „jen“ 50 liber) složení běžného profesionálního souboru: stálí herci (mezi nimi i podílníci) námezdní herci (týdenní mzda 5 – 10 šilinků) 4 – 6 chlapců (učedníci) orchestr + trubači a bubeníci další členové (?)

Finanční výdaje společností: pronájem budovy (sálu) odměna autorovi odměna námezdným hercům fond (na fundus kostýmů, rekvizit) zbytek si dělili podílníci Finanční příjmy společností: honorář od krále či královny honorář od města (kočovné soubory) divácké vstupné

systém pokut za porušení pracovního řádu Služebníků královny: pozdní příchod na zkoušku 1 šilink (= 12 pencí) pozdní příchod na představení 3 šilinky opilost během představení 10 šilinků promeškání představení 1 libra (= 20 šilinků) nošení kostýmu mimo divadlo či za zcizení majetku souboru 40 liber

Počet profesionálních společností v Londýně: 1 (roku 1583) 2 (roku 1594) 3 (roku 1602) vrchol: 6 (roku 1611) pak poklesl jejich počet na 4

Chlapecké soubory: při kůrových školách vrchol popularity v 60. a 70. letech 16. stol. počátek 17. stol. profesionalizace

2) Chlapci od Černých bratří 1) Chlapci od sv. Pavla vlastní Svatopavelské divadlo (1575 – 1590 a 1599 – 1606) prosluli občanskými komediemi (Middleton, Chapman, Beaumont aj.) 2) Chlapci od Černých bratří 1. divadlo U černých bratří (od 1576), 2. divadlo U černých bratří (1600 – 1608) hry nejvýznamnějších autorů doby (např. Ben Jonson), nactiutrhačské komedie 1608 popuzený král nechal soubor rozpustit (1609 reorganizace, pak divadlo U bílých bratří, 1613 ukončili činnost)

Financování autorů: průměrný honorář za hru 6 liber (1603) 10 – 12 liber (kolem 1613) někdy dostával autor i celou tržbu (po odečtení nákladů souboru) z 1. reprízy, jde o tzv. benefiční systém (1. repríza pak byla označ. jako „benefiční představení“) jindy týdenní plat text hry se stal majetkem společnosti…

Texty her: schvalovány Mistrem radovánek jím povolený text = oficiální exemplář hry herci dostávali jen své „role“ 3 týdny od zakoupení textu k uvedení (z toho čas na zkoušení minimální)

Herci a herectví: Služebníci královny: - RICHARD TARLETON (1530-1588) známe jména více než 1000 herců Služebníci královny: - RICHARD TARLETON (1530-1588) - ROBERT WILSON (1572-1600) Služebníci lorda Komořího (později Služebníci královi) - RICHARD BURBAGE (asi 1567-1619) byl protagonistou souboru (Romeo, Richard III., Hamlet, Lear či Othello)

RICHARD BURBAGE

Herecký styl (domněnky): A) „nerealistický“ obsazování herců do několika rolí v jedné inscenaci ženské role hráli muži nerealistický ráz textů konvenční scénické pozadí rozsáhlý repertoár (který museli herci pojmout) omezený čas zkoušek

B) „realistický“ Shakespearovy rady hercům" v Hamletovi dobové odkazy na přesvědčivou charakterizaci u herců jako Burbage důraz na současný život a mravy v mnoha komediích barvitostí lidské psychologie u vážných postav v tragédiích

Divadelní prostory (dvojí divadelní tradice): exteriérové (náboženské cykly, turnaje, pouliční podívané, kočovné zájezdy) náměstí, ulice interiérové (interludia, mumraje apod.) radniční síně, panská sídla, hospody Veřejná divadla: otevřená stavba určená širokému publiku – tzv. veřejné divadelní budovy, nezastřešené zastřešená stavba pro aristokratičtější publikum – tzv. soukromé divadelní sály oba typy byly v provozu už v pol. 70. let 16. stol.

V letech 1567 – 1623 bylo poblíž Londýna postaveno 13 veřejných divadel, nejznámější: Červený lev (The Red Lion, 1567-?) Divadlo (The Theatre, 1576-1597) Růže (The Rose, 1587-asi 1606) Labuť (The Swan, asi 1595-asi 1637) Zeměkoule (The Globe, 1599-1613) Štěstěna (The Fortune,1600-1621) Červený býk (The Red Bull, 1605-1663) Naděje (The Hope, 1614-1656)

nahoře: panorama Londýna (z roku 1616) detaily: uprostřed: vlevo aréna Medvědí zahrada, vpravo Zeměkoule; dole: Labuť

Divadlo Labuť (de Wittův nákres)

Divadlo Globe (rekonstrukce)

rekonstrukce divadla Globe (interiér)

průřez divadlem Globe

boční průřez jevištěm a zákulisím

Inspirační zdroje alžbětinského jeviště: jeviště univerzitních aul pevné jeviště náboženských her pódiové jeviště kočovných herců výpravný vůz Tvar a rozměry divadel: Příklad – divadlo Růže: 12-úhleník, 1592 rozšířeno na 14-úhleník průměr budovy: 22,5 m; průměr dvora: 15 m galerie: hloubka 4 m kapacita cca 3.000 diváků

Hospody a arény: 6 hospodských dvorů v Londýně hrálo se venku (nebo snad uvnitř?) arény pro býčí či medvědí zápasy a pro šermířské či zápasnické hry kapacita neznámá

Soukromá divadla: Nejznámější: v letech 1558 – 1642 se odehrálo více představení v interiéru než pod širým nebem (hrálo se v panských sídlech, radničních síních, hospodách či u dvora) zajímavá jsou však soukromá divadla: hrály v nich chlapecké společnosti byla zastřešená kapacita 100 – 1.000 diváků Nejznámější: Svatopavelské (asi 1575-1590, 1599-asi 1688) U černých bratří (1576-1584) U bílých bratří (asi 1606-1629)

Výprava, rekvizity, efekty, hudba: Zdroje informací: 1) texty her (tzv. slovní dekorace) 2) záznamy úřadu Mistra radovánek (seznamy rekvizit) 3) Henslowův deník (Philip Henslowe, majitel Služebníků lorda Admirála) žádné záznamy o platbách malířům, tesařům apod. efekty: létání, pyrotechnika, čarodějné kousky, šerm hudba: orchestry složené z 6 hudebníků, navíc trumpetisti a bubeníci taneční čísla

Kostýmy: nákladné, elegantní soudobé (středověká konvence) – s výjimkami: 1) starodávné oblečení, vyšlé z módy 2) antický oděv 3) fantastický oděv 4) tradiční kostýmy 5) národní či rasové kostýmy

Obecenstvo: v období 1567 – 1642 vzrostla populace Londýna ze 100.000 obyvatel na 400.000 10 – 20 % obyvatel navštěvovalo divadlo (díky tomu stálá divadla) představení se oznamovala: plakáty průvod s bubny a trubkami vlajky troubení na věžičce před představením oznámeny blízké akce

LITERATURA: Bejblík, Alois – Shakespearův svět (Praha, 1979) Bejblík, Hornát, Lukeš – Alžbětinské divadlo I. – III. (Praha, 1980) Bžochová-Wild, Jana – Úvod do shakespearovského divadla (Bratislava, 1999) Hornát, Jaroslav – Alžbětinské drama (Praha, 1986) Maurois, André – Dějiny Anglie (Praha, 1993) Pokorný, Jaroslav – Shakespearova doba a divadlo (Praha, 1955) Stříbrný, Zdeněk – Dějiny anglické literatury (Praha, 1987) Stříbrný, Zdeněk – Shakespearovi předchůdci (Praha, 1965)