HOUBY Charakteristika známo přes 100 000 druhů (odhad až 1,5 miliónů) organismy s eukaryotickou buňkou, bez chlorofylu jedno i mnohobuněčné heterotrofní – organické látky rozkládají vně těla (vylučují trávicí enzymy), pak je absorbují podhoubím (mycelium) saprofyté, mutualisté, parazité – 80% chorob rostlin způsobeno houbami suchozemští, vázaní na vlhko – nepříznivé podmínky přečkávají ve formě spor základní stavební jednotka – HYFA (houbové vlákno) stavební látka bun.stěny - chitin

Spora = mikroskopická částice schopná vyklíčit v dospělého jedince, aniž by musela splynout s nějakou jinou buňkou. U hub může být jednobuněčná nebo i vícebuněčná. Slouží k šíření houby na jiná stanoviště. Hyfa (houbové vlákno) = to, co vznikne vyklíčením spory (i několik m,mikroskopické) Mycelium (podhoubí) = soubor hyf Sporangium (výtrusnice) = specializovaný útvar, ve kterém vznikají spory

ROZMNOŽOVÁNÍ Nepohlavně – pomocí nepohlavních výtrusů zoospory – pohyblivé konidie – nepohyblivé - pučením - vegetativně - fragmentace stélky 2. pohlavně – pohlavní výtrusy méně časté, při nepříznivých podm.

VÝZNAM HUB součást potravního řetězce saprofyté – rozkládají org. hmotu – mineralizace, tvorba humusu, koloběh C, N mykorhíza – mutualismus houbových vláken s kořeny vyšších rostlin (95% rostlin): a) ektomykorhíza = hyfy pouze obalují kořínky, ale nepronikají dovnitř buněk b) endomykorhíza = hyfy pronikají do buněk rostliny potravinářský průmysl – kvasinky – pečivo, pivo, víno, plísně – sýry léčiva (penicilin) parazité, původci chorob, dřevokazné houby

TYPY HUB saprofyté – houby, které důležité látky získávají z odumřelých nebo rozkládajících se živočichů nebo rostlinných těl (dřevokazné houby) parazité – získávají důležité látky z organismu, kterému škodí saproparazité - na začátku životního cyklu preferují parazitický způsob života a pak přecházejí na saprofytický způsob života příležitostní parazité – když jim to podmínky dovolí → parazité, když ne, vyživují se saprofyticky; symbionti – soužití dvou organismů, kteří si neškodí, ale poskytují si navzájem důležité látky

SYSTÉM HUB Oddělení Chytridiomycety (Chytridiomycota) Oddělení Houby vlastní (pravé) (Eumycota) Třída Houby spájivé (Zygomycetes) Třída Houby vřeckovýtrusé (Ascomycetes) Třída Houby stopkovýtrusé (Basidiomycetes)

Oddělení : Chytridomycety vytvářejí trubicovitou stélku hojné v půdě a sladkých vodách jednobuněčné i mnohobuněčné ve stěně buněk převládá chitin nepohlavní rozmnožování – pomocí zoospor s 1 bičíkem pohlavní rozmnožování – splynutí 2 odlišných typ zoospor / nebo splynutím vajíčka a spermie zástupci jsou saprofyté i parazité – mají hostitele řasy, houby, cévnaté rostliny

Rakovinovec bramborový Lahvičkovka brukvovitá - spory žijí až 10 let v půdě v brukvovitých- zelí, kapusta

Oddělení: Houby pravé většinou mnohobuněčné houby tělo – stélka → tvoří přehrádkované hyfy a ty tvoří mycelium kvasinky jsou jednobuněčné – rozmnožují se pučením a nevytvářejí se mycelium v buněčných stěnách je chitin – zpevňuje ji a tvoří její kostru saprofyté, parazité i symbionti

Třída: Houby spájivé popsáno asi 1 000 druhů většinou suchozemské, rostou v půdě (častá mykorhíza) nebo na tlejících organismech (saprofyté nebo parazité) nepohlavně se rozmnožují pomocí sporangiofor (z výtrusnic) pohlavně spájením - konjugací vytvářejí plísňovité povlaky na organických podkladech

Kropidlovec černavý Plíseň hlavičková na chlebu

Třída: Houby vřeckovýtrusé polovina všech známých druhů hub mořské, sladkovodní, suchozemské tvoří vřecka (vřecko = ascus), které obsahují 8 askospor, vřecka vznikají jednotlivě na konci hyf nebo jsou uspořádaná v souvislou vrstvu na povrchu nebo uvnitř plodnic rozmnožují i nepohlavně pomocí konidií (nepohl.výtrus) nebo pučením některé vylučují toxiny jedovaté pro hmyz

Kvasinky nejjednodušší, tělo z jednobuněčné stélky rozmnožují se pučením nacházejí se nejvíce na povrchu rostlin, ve sladkých květních šťávách, výronech → rozkládají cukry na alkohol a oxid uhličitý Kvasinka vinná na povrchu vinné révy, v půdě vinic, výroba vína Kvasinka pivní zkvašování sladu, výroba lihu, droždí, řepné melasy

Štětičkovec vytvářejí podhoubí na org. substrátech, výrobcích z organických látek způsobují hnilobu u rostlin (plody, semena) vylučují do substrátu toxické látky = aflatoxiny využití: antibiotika, sýry + enzymů za objev penicilínu (1928) získal Alexander Fleming v roce 1945 NC Kropidlák povlaky na ovoci, nebezpečné plísně – karcinogenní

Padlí parazitické houby na rostlinách Travní – obiloviny, tráva jabloňové, dubové, révové, jahodníkové vytváří bílý poprašek = podhoubí = má postranní větvě, které pronikají do pokožky → živiny

Paličkovice nachová na žitě, trávách na žitě se objeví v klasech námel a trčí ven, při sklizni vypadá → přezimuje →na jaře vyrůstají nosiče nesoucí plodničky → v plodničkách vznikají výtrusnice → askospory → vystřelovány → hmyzem roznášeny na jinou rostlinu námel obsahuje jedovaté alkaloidy → léčiva na srážení krve

Smrž obecný masité plodnice, žebernaté klobouky jedlé rostou na vápenatých půdách Ucháč obecný podobný smržům, laločnatý klobouk jedovatý jehličnaté lesy

Lanýž letní u nás vzácně, chráněn zákonem plodnice vznikají v půdě → vyrůstají v hnízdech koření, aromatické Lanýže potřebují ke svému růstu žít v symbióze s kořeny stromů - dubů, buků, bříz, lísek, smrků, habrů nebo topolů Nejdražší je bílý lanýž, který se od lanýžových sběračů vykupuje kolem 1 200 eur za kilo, v ČR až 80 000 korun. Lanýžům se říká diamanty kuchyně

Třída: Houby stopkovýtrusé nejznámější skupina hub s typickými makroskopickými plodnicemi asi 25 000 druhů mykorhizální houby i parazité rostlin Výtrusy vznikají na koncích buněk zvaných bazidie Na spodní straně klobouku - hymenofor Hymenofor - hladký, lupenitý, hrotnatý a rourkovitý Pochva- vznikne roztržením obal. plachetky hymenium - zbytek závoje

Rozmnožování Nepohlavní - méně časté - pomocí konidií nebo fragmentací podhoubí Pohlavní - bazidospory - pohlavně rozlišené spory Basidie je čtyřbuněčná o Rzi o Sněti Basidie je jednobuněčná o Chorošotvaré o Bedlotvaré o Břichatky

Rzi, sněti Paraziti, mohou střídat hostitele, netvoří plodnice Rez trávní Prašná sněť pšeničná Prašné sněti- kukuřičná, ječná, ovesná, mazlavá sněť pšeničná

Dřevokazné houby Saprofyté nebo parazité, rozkládají dřevo Dřevomorka domácí Choroš šupinatý - na jehličnanech

Jedlé houby Hřibovité Hřib hnědý Křemenáč osikový Hřib žlutomasý Kozák březový

Pečárkovité Bedla vysoká Žampion ovčí

Holubinkovité Ryzec syrovinka Holubinka mandlová

Čirůvkovité Čirůvka májovka Václavka obecná Penízovka sametová Hlíva ústřičná

Jedovaté houby Muchomůrka zelená Závojenka olovová Vláknice začervenalá Pavučinec plyšový

LIŠEJNÍKY Symbiotické spojení Houba (obvykle vřeckovýtrusá 97 %), tzv. mykobiont + zelená řasa nebo sinice, tzv. fotobiont.  Řasy a sinice (autotrofní) je možno najít běžně volně, houba (heterotrofní) volně žít sama nemůže buď vůbec, nebo jen obtížně. Vztah obou organismů není často zcela jednoznačný, v zásadě platí, že houba dodává celému organismu vodu a anorganické látky, řasa nebo sinice pak organické látky.

Lišejníky tvoří stélku. Stélka je vrstvená. Povrch - korová vrstva - houba- ochranná fce Vrstva s buňkami fotobionta (gonidiová) Dřeň s hyfami mykobionta Tvar stélky lišejníku může být: keříčkovitý lupenitý - k podkladu přichycena částečně korovitý - nedá se oddělit od podkladu

Rozmnožování lišejníků Nepohlavní rozmnožování může být: fragmentace - tvoří se úlomky stélky tvorba soredií – jedná se o zvláštní tělíska (klubíčka hyf mykobionta a několik buněk fotobionta) tvorba izidií - drobné výrůstky na povrchu stélky, které se pravidelně odlamují dělení – jen u řasy nebo sinice 2. Pohlavní - jen u hub – tvorba spor- houba se však musí setkat s řasou, příp. sinicí, jinak rozmnožování neproběhne

Výskyt lišejníků Lišejníky se vyskytují velmi často na stanovištích s extrémními životními podmínkami (jiné organismy zde žít nemohou) – skály, kmeny stromů, zdi. Rostou velmi pomalu. Pro značnou citlivost na znečištěné prostředí bývají lišejníky využívány jako tzv. bioindikátory. Využití - výroba parfémů (trvanlivost), barviv, farmakologie, potrava. V ČR asi 1400 druhů, celosvětově 15.000 druhů.

Lišejníky s keříčkovitou stélkou Pukléřka islandská - má dužnatou stélku, vyskytuje se na lávových svazích Islandu Větvičník slívový – roste obvykle na borce stromů Dutohlávka sobí - potrava sobů, odolává mrazu

Lišejníky s lupenitou stélkou Terčovka bublinatá – roste na kmenech a větvích stromů, odolná Terčník zední – vyskytuje se na stromech, zdech, má nápadnou žlutooranžovou stélku

Lišejníky s korovitou stélkou Mapovník zeměpisný - roste v horských oblastech; jeho stélka, obvykle žlutozelené barvy, bývá ohraničená při okrajích pásy černých výtrusů, stélky k sobě přirůstají a tím působí dojmem mapy, která má černé a zelené linie