Obecná psychologie

Teoretická disciplína, která studuje psychické stavy a procesy. Obecná psychologie Teoretická disciplína, která studuje psychické stavy a procesy. Pozornost Paměť Učení Emoce Motivace Myšlení Tvořivost

POZORNOST „Everyone knows what attention is. It is taking possession of the mind, in clear and vivid form, of one out of what seems several simultaneously possible objects or trains of thought. Focalization, concentration of consciousness are of its essence. It implies a withdrawal from some things in order to deal effectively with others.“ William James Principles of Psychology (1890) pozornost

pozornost - stav zaměřenosti vědomí na určitý objekt - ovlivňují jí emoce a motivace a je předpokladem úspěšného učení Vlastnosti:  selektivita (výběrovost) – schopnost ignorovat bezvýznamné podněty  koncentrace (soustředění) – intenzita soustředění na omezený počet podnětů ve velké míře  distribuce (rozdělení) – rozdělení pozornosti mezi vícero aktivit  kapacita pozornosti (rozsah) – schopnost zachycení určitého počtu objektů  stálost pozornosti (stabilita) – časový interval, během něhož jsme schopni sledovat jeden podnět Treismanova teorie filtru https://www.youtube.com/watch?v=vJG698U2Mvo

paměť - proces vštípení (ukládání, kódování), uložení, vybavení (plné vybavení – reprodukce, částečné vybavení – znovupoznání) informací. Struktura: - různé informace jsou v paměti uložené v různých „systémech“, propojených, ale relativně na sobě nezávislých. Jejich funkce závisí na různých anatomických stukturách mozku.

Paměť jako sklad

Senzorická paměť uchovávají informace z oddělených senzorických modalit. Informace přetrvává i po skončení stimulace percepčních orgánů. odpovědné za předpozornostní zpracování informace, jestli je důležitá nebo ne. délka „uskladnění“ ms - několik s. „Co si to říkal?“ Psaní do vzduchu

Krátkodobá (pracovní) paměť její funkcí je podržení informací, které aktuálně potřebujeme ke svým psychickým aktivitám. (montážní linka) limitována kapacita (7+-2 prvky) - zvyšuje se správnou organizací, když prvky známe apod. časové uskladnění: v řádu sekund Má tři složky: Centrální vykonavatel – řídí a organizuje práci dvou subsystémů, aktivuje dlouhodobou paměť, průběžné kontroluje jejich práci. Artikulační smyčka: zaznamenává zvukovou podobu slov, mechanismem opakování ji umožňuje oživovat a udržovat obsah zásobníku – jako ozvěna, dokud nezanikne. Vizuálně-prostorový náčrtník: zaznamenává zrakově a prostorově kódované informace AS a VPN jsou na sobě relativně nezávislé – pokud dvě činnosti využívají stejnou část krátkodobé paměti, nelze je vykonávat současně.

Dlouhodobá paměť Teoreticky neomezená kapacita Čas skladování: minuty až celý život Nově zapamatované údaje spontánně spojuje se staršími informacemi a začleňuje je do širších celků, což může vést k určitým změnám (zkreslením) v obsahu zapamatovávaného, ale zároveň to zlepšuje zapamatování i vybavení. I již zapamatované není jenom pasivně zkladováno, ale pravidelně se informace přeorganizují ve vztahu k nově příchozím informacím. (falešné vzpomínky, očité svědectví)

Implicitní x explicitní paměť Implicitní paměť – formování vzpomínky a vybavení probíhají podvědomě a nejsou verbálně kódovány. Procedurální paměť Podmíněné reflexy (H.M a bzučák) Explicitní paměť – formulace vzpomínek i jejich vybavování probíhá s účastní vědomí, informace můžou být kódovány názorně i verbálně. Sémantická Epizodická paměť

Sémantická paměť Epizodická paměť Znalosti o světě Nevíme za jakých okolností jsme vzpomínku zformovali Jsou organizovány do schémat a scénářů, sémantických sítí Slova na S X zvířata Vzpomínky na náš život Co se stalo, kdy a kde, co jsem se u toho cítil. Flasbulb vzpomínky (11.9.2001)

Vzpomínání Vybavování Znovupoznávání 1. prohledávání asociační sítě 2. rozhodování jestli je to informace, o kterou jsme stáli Pouze poces rozhodování –proto rekognice probíhá lépe jak vybavení. Na vybavování vzpomínek má vliv: situační kontext vnější (pokud jsme si nějakou informaci zapamatovali v určitém prostředí, pak si jej snáze vybavíme v podobném prostředí), i vnitřní situační kontext (vybavování je snazší, pokud naše aktuální ladění odpovídá tomu, který u nás nastal ve chvíli, kdy jsme informaci kódovali). Obecně špatná nálada vede k vyššímu výskytu negativních vzpomínek, dobrá nálada pozitivních. Tento princip se nazývá efekt kongruence.

zapomínání chrání nervový systém před přetížením či zahlcením nejméně prozkoumaný jev vrámci paměti Teorie rozpadu paměťových stop nejsou-li neurofyziologické změny vyvolané učením občas reaktivovány, postupně se rozpadají a s nimi zanikají paměťové stopy. Vysvětlení pomocí rozpadu pamětních stop je platné u senzorické a krátkodobé paměti, neplatí u dlouhodobé sémantické paměti. Teorie účelného zapomínání říká, že zapomínáme nepotřebné nebo chybné informace.

zapomínání Teorie interference naše schopnost zapamatovat a později vybavit naučené může být oslabena nebo posílená tím, co jsme se snažili si zapamatovat předtím (proaktivní interference) nebo potom (retroaktivní). Interference zejména narušuje vybavování těch údajů, které nejsou v paměti zapojeny do širších logických souvislostí. Teorie ztráty vodítek říká, že vybavování z dlouhodobé paměti může znesnadňovat, vycházíme-li z neefektivních nebo chybných vodítek. („mám to na jazyku“)

Myšlení Myšlení je proces zpracování a využívání informací. Cílem je řešení problémů.  Názorné myšlení (obsahem jsou představy, nejčastěji vizuální)  Abstraktní myšlení (provádí operace s abstraktními znaky verbálními, matematickými, logickými)  Analytické (explicitní, vedoucí krok za krokem, s plným vědomím obsahu i operací)  Intuitivní (nepostupuje po krocích, nýbrž skokově rychlým, implicitním vhledem do problému)

Myšlenkové operace + Komparace a kategorizace Myšlenky, vjemy nebo pojmy a pod. jsou seskupovány do hierarchických systémů na základě podobností.

Myšlenkové operace Logické Heuristické se řídí přesnými pravidly, vedou ke správnému závěru Algoritmus je specifický myšlenkový postup vhodný pro řešení určitého typu problému. Nevýhodou algoritmů je značná časová náročnost na vyhodnocení správnosti postupu a náročnost na paměťovou kapacitu. Uplatňují se zejména u dobře definovaných problémů, kde mají zpravidla jedno nebo několik málo správných řešení. jsou zkrácené myšlenkové strategie, které nám pomáhají zjednodušit si problémy nebo zkrátit cestu k jejich řešení. Oproti algoritmům nezaručují nalezení správného řešení, jejich výsledky lze vyhodnotit jako vhodné, vyhovující, nevhodné, nevyhovující na cestě k vyřešení problému. Uplatňují se zejména u problémů špatně definovaných, kde existuje několik víc nebo méně vhodných řešení. Např.: analogie

Myšlení Konvergentní Divergentní neboli tvořivé Využíváme u problémů, které mají jedno správné řešení. Používáme tam, kde k řešení vede několik cest nebo kde existuje několik řešení.