ČESKÁ BAROKNÍ LITERATURA VÝZNAMNÍ PŘEDSTAVITELÉ Mgr. Michal Oblouk

ČESKÁ POBĚLOHORSKÁ LITERATURA poznamenána nucenou rekatolizací, přesto autoři (často jezuité) působící v českých zemích navazovali na předchozí tradice, znali tvorbu minulosti a cítili se být Čechy z důvodu nepříznivých politicko-kulturních okolností byla žánrově omezená, jedná se především o náboženskou literaturu - kazatelská próza, rozsáhlé kancionály, duchovní poezie, modlitební knihy, dále dějepisná próza, mluvnice, kuchařky, kalendáře či hospodářské příručky v letech 1719 – 1772 vycházely Pražské poštovské noviny popularitě se těšily i překlady a adaptace zahraničních autorů čeština byla postupně vytlačována z nejvyšších společenských funkcí, především z oblasti elitní kultury a státní správy, byla mluvou středních a nižších vrstev, psaná čeština si stále udržovala velice vysokou úroveň v jezuitských tiscích českému jazyku byla věnována značná teoretická pozornost v podobě několika gramatik v oblasti školství došlo k zásadním organizačním změnám, monopol na vyšší vzdělání získal jezuitský řád roku 1654 se sloučila Karolínská akademie a Univerzita Karlova okleštění stavovských svobod a zrovnoprávnění němčiny s češtinou

SPECIFICKÉ RYSY ČESKÉHO BAROKA spjato s protireformací – náboženský charakter nadvláda Habsburků (1526 – 1918), vítězství Habsburků v bitvě na Bílé hoře (8. 11. 1620) – 27 hlavních účastníků odboje popraveno na Staroměstském náměstí (27. 6. 1621), konfiskace jejich majetku, hospodářský rozvrat, vydáno Obnovené zřízení zemské násilná rekatolizace a germanizace, utužování nevolnictví, nositelé kultury – jezuité, kult sv. Jana Nepomuckého a mariánský kult podstatná část vzdělanců odešla do emigrace, např. Pavel Skála ze Zhoře, Jiří Třanovský, J. A. Komenský oslabené postavení češtiny cenzura knih – ničení nekatolických knih, soupis nábožensky nepřípustné literatury převažuje tvorba náboženská a díla naučná, psaná většinou latinsky

DOMÁCÍ LITERATURA – oficiální, jezuitská SVATOVÁCLAVSKÁ BIBLE katolický barokní překlad celé Bible pořízený jezuity vyšla v letech 1677 (Nový zákon), 1712 a 1715 (Starý zákon) nový, katolický překlad Bible měl uspokojit českou katolickou potřebu tohoto textu - šlo o reakci na již existující bratrský překlad kralický, který jezuité po jazykové stránce sice velmi chválili, avšak nesouhlasili s mnoha překlady a hlavně komentáři, které byly poznamenány bratrskou teologií

BEDŘICH BRIDEL (1619 – 1680) spisovatel, básník a jezuitský misionář narodil se ve Vysokém Mýtě jako syn radního písaře, vystudoval teologii a filosofii působil jako profesor rétoriky na Karlově univerzitě, založil zde tiskárnu v roce 1660 se však začal věnovat misijní činnosti na Boleslavsku, Čáslavsku, Hradecku a Chrudimsku, kde obracel lidi na katolickou víru zemřel v Kutné Hoře na mor při ošetřování nemocných dílo: CO BŮH? ČLOVĚK? – vrcholné dílo české barokní poezie, promluva samotného básníka v první osobě k Bohu, básník vede úvahu nad mladostí a pomíjivostí člověka v protikladu k nekonečnosti a velikosti Boha ŽIVOT SVATÉHO IVANA – spis o životě svatého Ivana, syna charvátského krále, který se na své pouti dostal až do Čech a žil zde jako poustevník JESLIČKY – vánoční kancionál

ADAM VÁCLAV MICHNA Z OTRADOVIC (1600 – 1676) básník, hudební skladatel, sbormistr a varhaník narodil se a zemřel v Jindřichově Hradci pocházel ze staré vladycké rodiny studoval na škole Řádu Tovaryšstva Ježíšova ve svém rodišti byl dlouhá léta varhaníkem, měl zde i dům a obchod s vínem byl dvakrát ženatý dílo: ČESKÁ MARIÁNSKÁ MUZIKA – kancionál, obsahuje ukolébavky (např. Hajej, můj andílku), milostné písně (např. Pod našima okny) a vánoční koledy (např. Chtíc, aby spal) LOUTNA ČESKÁ – kancionál duchovních písní, cyklus třinácti písní, věnovaných mystickému sňatku Ženicha a Nevěsty, tedy Krista a církve nebo Boha Otce a Panny Marie

BOHUSLAV BALBÍN (1621 – 1688) spisovatel, literární teoretik, historik, jezuita, všestranný vzdělanec a český vlastenec narodil se v Hradci Králové v měšťanské rodině studoval klasické jazyky, literaturu a filozofii v Praze, Olomouci a Brně r. 1648 se zúčastnil obrany Prahy proti švédským vojskům, byl vážně zraněn r. 1650 byl vysvěcen na kněze a na vlastní žádost se stává misionářem, především na Kunvaldsku, Rychnovsku a Žambersku po ukončení misionářské činnosti působil jako profesor na gymnáziu učil až do r. 1661, kdy byl zbaven oprávnění pracovat s mládeží do r. 1676 byl nucen pro své názory žít mimo Prahu (Klatovy), poslední léta života strávil v pražském Klementinu rok před smrtí ochrnul na následky mrtvice zemřel v Praze psal výhradně latinsky

BALBÍNOVO DÍLO Rozmanitosti z historie Království českého – latinsky psaná souborná česká vlastivěda (historie, zeměpis, etnografie), plánoval celkem 30 svazků, ale do své smrti stihl dokončit pouze část a něco nebylo napsáno vůbec Učené Čechy – české kulturní a literární dějiny Rozprava na obranu jazyka slovanského, zvláště českého – latinsky psaná obrana češtiny proti germanizaci, vyšla až r. 1775, přesvědčuje zde o schopnosti češtiny a snaží se o její vzkříšení Životopis Jana Nepomuckého - zasloužil se o popularizaci Jana z Pomuku, shromáždil existující prameny, pověsti i lidové zkazky, ze kterých vznikla nepomucká legenda Výtah z českých dějin - od počátků křesťanství v Čechách do roku 1526, vyzdvihuje hlavně vládu císaře Karla IV.

TOMÁŠ PEŠINA Z ČECHORODU (1629 – 1680) český katolický duchovní, dějepisec a spisovatel narodil se v Počátkách v rodině řezníka studoval na jezuitské akademii v Klementinu, stal se mistrem literárního umění a bakalářem teologie roku 1653 byl vysvěcen na kněze - stal se děkanem, biskupským vikářem, kanovníkem a biskupem samandrijským byl moravským historiografem, sběratelem a pořadatelem svatých relikvií byl první, kdo pojmenoval autora nejstarší české kroniky, tak zvaného Dalimila zemřel v Praze na morovou nákazu dílo: MORAVOPIS - pětisvazkové dílo o Moravě

JAN FRANTIŠEK BECKOVSKÝ (1658 – 1725) český spisovatel, historik, překladatel náboženské literatury a kněz narodil se v Havlíčkově Brodě studoval poezii a rétoriku, od roku 1680 byl posluchačem filozofie ve Vídni v době jeho studia zachvátila Vídeň morová epidemie - pomáhal u hromadných šachtových hrobů (zážitky rozhodly, že složil řeholní slib v rytířském řádu křižovníků s červenou hvězdou) věnoval se studiu teologie, po vysvěcení na kněze působil jako správce klášterní kuchyně zemřel v Praze psal především česky, ale i latinsky a německy dílo: POSELKYNĚ STARÝCH PŘÍBĚHŮV ČESKÝCH – převyprávění kroniky Václava Hájka z Libočan, opravil některé nepřesnosti a chyby, vydal pouze první díl (události do r. 1526), druhý díl nedopsal

Felix Kadlinský (1613, Horšovský Týn – 1675, Uherské Hradiště) - český spisovatel a překladatel, člen jezuitského řádu, profesor teologie, přírodních věd, uznávaný učitel, dílo: Zdoroslavíček v kratochvilném hájíčku postavený – písně o přírodě a náboženské písně, oslava života a krásy, Zrcadlo bolestné Matky Boží Panny Marie – dílo oslavující Pannu Marii, Pokladnice duchovní – meditace a úvahy Matěj Antonín Koniáš (1691, Praha – 1760, Praha) - český kazatel, misionář, cenzor a náboženský spisovatel, člen jezuitského řádu, celý svůj život zasvětil protireformaci v českých zemích - věnoval se jí jak v kázáních, tak i ve své literární činnosti, jeho boj proti protestantské literatuře vedl k zabavení značného množství knih (30 000 podle pečlivě vedených záznamů), z nichž některé byly poté spáleny, dílo: Klíč kacířské bludy k rozeznávání otvírající, k vykořenění zamykající - seznam závadné literatury, byl schválen až roku 1770, zakazuje většinu evangelické literatury z let 1414 – 1620 a exulantskou protikatolickou literaturu

PURISTÉ brusiči z latiny purus = čistý snaha očistit český jazyk, zbavit ho cizích slov nesetkali se s ohlasem, přeceňovali tvorbu českých slov skládáním Václav Jan Rosa (1620, Zdice – 1689, Praha) - český jazykovědec, básník, purista a právník, dílo: Čechořečnost - latinsky psaná česká mluvnice, má 4 části: orthographia, etymologia, syntaxis & prosodia, poslední část obsahuje překlady do češtiny a mnoho neologismů, navrhoval také řadu reforem v českém pravopisu: chtěl nahradit psaní ů písmenem ú, místo dia, tia, nia a ie psát ďa, ťa, ňa či ě, doporučoval odstranit spřežky a psát ř místo rz Matěj Václav Šteyer (1630, Praha – 1692, Praha) - český jezuitský kněz, kazatel, překladatel, náboženský spisovatel a jazykovědec, podílel se na novém překladu bible (Svatováclavská bible), dílo: Kancionál český – sbírka českých katolických duchovních písní, mnoho z nich se při bohoslužbách zpívá dodnes

POLOLIDOVÁ TVORBA o lidu, ale z měšťanských pozic knížky lidového čtení kramářské (jarmareční) písně – šířeny potulnými kramáři s flašinetem a obrázkovým doprovodem Václav František Kocmánek (1607, Čáslav - 1679, Praha) - český básník, spisovatel a kronikář, autor interludií (interludium = mezihra, krátká instrumentální skladba nebo i scénka jiného žánru, která se vkládala mezi jednotlivé scény barokní opery nebo dramatu)

KNÍŽKY LIDOVÉHO ČTENÍ zábavná četba různé příběhy, v nichž děj probíhal bez úvah a bez motivace a končil šťastným rozuzlením na způsob pohádky v době baroka byly distribuovány v jednodušší úpravě a s dřevorytovými ilustracemi do širokých lidových vrstev součást české slovesné kultury ve většině případů šlo o dobrodružně fantastická vyprávění cizího původu, často velmi stará, společná s jinými evropskými literaturami náměty: Ezop příběhy o proslulém německém šibalovi Enšpíglovi Faust Don Juan (vyprávění o proslulém španělském svůdci žen) vyprávění o šaškovi Palečkovi krále Jiřího z Poděbrad Krakonoš Kocourkovské příběhy o obyvatelích fiktivního německého městečka

ústní lidová slovesnost LIDOVÁ TVORBA tvorba lidu, zvl. venkovského, odraz životních zkušeností ústní lidová slovesnost inspirační zdroj pro krásnou literaturu dodnes, zvl. za národního obrození bohatství tematické, žánrové, výrazové folklorní žánry - lidová próza (pohádky, legendy, pověsti, pověrečné povídky, humorky, povídky ze života), malé folklorní žánry (přísloví, pranostiky, pořekadla, hádanky, zaříkání a zaklínání), textová složka lidové písně, lidové divadlo (obřadní, obchůzkové, selské a loutkové hry), dětský folklor (říkadla, rozpočitadla, dětské hry a obřady), psaný folklor (nápisy či verše na domech, džbánech, kraslicích, šátcích apod.)

ZDROJE http://cs.wikipedia.org/wiki/Bohuslav_Balb%C3%ADn http://www.spisovatele.cz/adam-vaclav-michna-z-otradovic http://cs.wikipedia.org/wiki/Adam_V%C3%A1clav_Michna_z_Otradovic http://cs.wikipedia.org/wiki/Bed%C5%99ich_Bridel https://cs.wikipedia.org/wiki/Pob%C4%9Blohorsk%C3%A1_literatura https://cs.wikipedia.org/wiki/Bible_svatov%C3%A1clavsk%C3%A1 https://cs.wikipedia.org/wiki/Tom%C3%A1%C5%A1_Pe%C5%A1ina_z_%C4%8Cechorodu https://cs.wikipedia.org/wiki/V%C3%A1clav_Jan_Rosa https://cs.wikipedia.org/wiki/Mat%C4%9Bj_V%C3%A1clav_%C5%A0teyer https://cs.wikipedia.org/wiki/V%C3%A1clav_Franti%C5%A1ek_Kocm%C3%A1nek https://cs.wikipedia.org/wiki/Felix_Kadlinsk%C3%BD https://cs.wikipedia.org/wiki/Jan_Franti%C5%A1ek_Beckovsk%C3%BD https://cs.wikipedia.org/wiki/Anton%C3%ADn_Koni%C3%A1%C5%A1 https://cs.wikipedia.org/wiki/Interludium https://cs.wikipedia.org/wiki/Kram%C3%A1%C5%99sk%C3%A1_p%C3%ADse%C5%88 https://cs.wikipedia.org/wiki/Kn%C3%AD%C5%BEky_lidov%C3%A9ho_%C4%8Dten%C3%AD https://cs.wikipedia.org/wiki/Lidov%C3%A1_slovesnost