Příprava na ústní část maturitní zkoušky

Struktura ústní zkoušky každý si vybere ze školního maturitního seznamu svých 20 knih kritéria: - přesně určený počet z jednotlivých období - minimálně 2x poezie, 2x próza a 2x drama (z celkových 20 knih)

Průběh zkoušky žák si vylosuje číslo od 1 do 20 podle jeho seznamu četby je mu přidělen pracovní list list obsahuje 2 texty – úryvek z knihy a neumělecký text dostane i strukturu zkoušky příprava na potítku = 20 minut samotná zkoušky = 15 minut

CHARAKTERISTIKA UMĚLECKÉHO TEXTU cca 10 minut z celkových 15 minut na zkoušku

1.1 Zasazení výňatku do kontextu celého díla z které části knihy ukázka je (začátek, konec, střední část…) popis ukázky vlastními slovy – co se v ní děje, které postavy zde vystupují, jaké prostředí je popisováno… stručně také zmínit obsah celé knihy

1.2 Téma a motivy knihy téma = shrnutí smyslu knihy, její hlavní myšlenky př. Osudy dobrého vojáka Švejka = hlavním tématem knihy je 1. světová válka a její nesmyslnost př. Malý princ = hlavním tématem knihy je fantazie, rozdílný svět dětí a dospělých

Motivy - hlavní a vedlejší motivů může být celé množství jedná se např. o lásku, přátelství, odvahu, magii, tajemství, zradu, humor, rodinu… hledejte motivy i přímo v ukázce na pracovním listě – dokazujte na konkrétních částech textu

1.3 Časoprostor kde a kdy se odehrává děj knihy, kde a kdy se odehrává ukázka na pracovním listě kde: Praha, britský venkov, cizí planeta, vesmír, vymyšlený svět, Středozem konkrétněji: pokoj hlavního hrdiny, ve Dnu pytle, v ordinaci lékaře… kdy: konkrétní rok či datum (pokud je uvedeno nebo se dá odvodit), 1. sv. válka, 17. století, ráno, po západu slunce, čas může být i neurčen, případně autorova současnost

1.4 Kompoziční výstavba způsob, jakým je příběh knihy vystavěn může být volný proud vědomí (myšlenky přicházejí různě za sebou) výstavba chronologická = od nejstarších dějů k nejnovějším, zachována časová posloupnost výstavba retrospektivní = minulé příběhy, vzpomínky, časté i při chronologickém vyprávění

výstavba paralelní = více dějových linií je vyprávěno současně př. Pán prstenů – Návrat krále střídání kapitol o putování Froda se Samem a o boji proti Sauronovi výstavba rámcová = do hlavního příběhu vloženy další př. Dekameron

do kompoziční výstavby patří také informace o tom, zda je ukázka z části uvedení do děje, gradace děje, zápletky, otevřený konec apod.

1.5 Literární druh a žánr druh: lyrika, epika nebo drama lyrika = nemá děj, vyjadřuje pocity, dojmy, nálady a názory epika = má děj, obsahuje vypravěče a postavy

drama = text je určený pro předvádění v divadle, obsahuje repliky postav (co mají říkat) a scénické poznámky forma textu: poezie, próza nebo drama poezie = text psaný ve verších próza = neveršovaný text drama = text určený pro jeviště

Literární žánr druh: lyrika žánry lyriky: milostná, přírodní, vlastenecká, píseň, epigram (krátká satirická báseň)… druh: epika žánry epiky: epos, román (dlouhý děj, více postav) (velká epika), povídka (kratší, jednoduchý děj), novela (uzavřený, jednoduchý a poutavý příběh) (střední epika), pohádka, legenda (=život svatého) (drobná epika)

žánry lyrickoepické: balada (=končí většinou tragicky), básnická povídka… druh: drama žánry dramatu: komedie, tragédie, činohra (= civilní prostředí, často ze současnosti), opera, balet

2.1 Vypravěč/lyrický subjekt literární subjekt, který zprostředkovává příběh není totožný s autorem vypravěči se mohou střídat vypravěčem je buď postava příběhu, nebo je vypravěč tzv. vševědoucí (stojí nad dějem, jen ho popisuje, komentuje) u básní – lyrický subjekt (=průvodce básní)

2.2 Postavy (hlavní, vedlejší) popište nejdůležitější postavy knihy, zaměřte se na postavy z úryvku co vše o nich víme – vzhled, povahu, chování, příbuzenské vztahy, názory, charakter… které postavy jsou hlavní, které vedlejší hrdina, či antihrdina (= obyčejný člověk, bez výjimečných schopností)

2.3 Vyprávěcí způsoby 2.4 Typy promluv rozlišíme v textu, zda mluví postavy (= pásmo řeči postav), či mluví vypravěč (= pásmo řeči vypravěče)

Pásmo řeči vypravěče er-forma – vypráví ve 3. osobě, je nestranný pozorovatel děje př. Potkal ji samotnou uprostřed lesa, nechápal, kde se tam vzala. ich-forma – vypráví v 1. osobě, děj vypráví přímo jedna z postav př. V tu chvíli jsem si uvědomila, že se vidíme naposledy.

Pásmo řeči postav přímá řeč – doslovná řeč některé z postav, označena uvozovkami př. „Nechoďte ještě,“ přemlouval je. nepřímá řeč – nepřímo sdělený projev postavy, ve 3. osobě př. Říkala, že to nenechá jen tak.

Pásmo řeči postav neznačená přímá řeč – postava se obrací sama k sobě, vnitřní řeč postavy př. Jak to myslí? nechápal jsem. polopřímá řeč – popisování řeči či myšlenek postavy jinou osobou př. Pokud by ho někdo viděl, jsou jeho dny sečteny. Zkrátka… nesmí být zpozorován za žádnou cenu.

u dramatu: není přímá řeč, ale monolog (= jedna postava mluví sama k sobě) nebo dialog (= dvě a více postav mluví spolu)

2.5 Veršová výstavba (jen u básní) verš = jeden řádek básně sloka = více veršů, patřících k sobě verš volný – slabší rytmus, verše si moc neodpovídají, většinou se nerýmuje verš vázaný – má rytmus, ve verších si odpovídají přízvuky či délky slabik, často se rýmuje (ale nemusí)

Příklady: vázaný verš: Krásná jako kvítka na modranském džbánku je ta země, která vlastí je ti, krásná jako kvítka na modranském džbánku, sladká jako střída dalamánku, do nějž nůž jsi vložil k rukojeti.

Příklady: volný verš: Život už mě dávno naučil, že hudba a poezie jsou na světě to nejkrásnější, co nám život může dát. Kromě lásky ovšem.

Typy rýmů podle rozložení veršů rým střídavý – schéma abab A Zemřela matka a do hrobu dána, B siroty po ní zůstaly, A i chodívaly každičkého rána B a matičku svou hledaly.

rým sdružený – schéma aabb A v hedvábné chvíli večerní A harfy jak kolmé splavy ční B traviči studní studny tráví B a modře ze sna křičí pávi

rým obkročný – schéma abba A Přístav utajených říší B čekání tmu odívá B v slibů roucha zářivá. A Kdo je sám, vždy kroky slyší.

rým přerývaný – schéma abcb defe A Tuberkulózní slunce B Lány řípy C Nízko nad zemí dýchají B oblaka jak velké šedivé lípy

Urči rýmová schémata: Nic, tato pěna, cudný rým, jen, abych vytkl hlavní body, tak mizí střemhlav na dně vody houf sirén, jenž si ztropil šprým. ABBA - obkročný

Urči rýmová schémata: Šiju, šiju si botičky do sucha i do vodičky: sviť, měsíčku, sviť, ať mi šije niť. AABB - sdružený

Urči rýmová schémata: Hajej, dadej, můj synáčku s zelenými vlásky! Nevdala se tvá matička ve příbytek lásky. ABCB - přerývaný

Urči rýmová schémata: Velké, širé, rodné lány, jak jste krásny na vše strany, od souvratě ku souvrati jak vás dnes to slunko zlatí! AABB - sdružený

Urči rýmová schémata: E, nevím k čemu bych tě přirovnal Tři linky táhlý tón tvůj zaznívá Telegrafistce někdo lásku lhal? Tři linky každá stejně pravdivá ABAB - střídavý

Urči rýmová schémata: Jak jsem, olše, měl vás rád v podvečerní, vonný chlad, nad vodou, když schýlen sám, stín váš chvěl se sem a tam AABB - sdružený

Urči rýmová schémata: Beruško, půjč mi jednu tečku! Třeba tu, co máš na zadečku. ABCB - přerývaný

Urči rýmová schémata: Někdo se bojí vlastní ženy A někdo třeba upíra Někdo je v přítmí vyděšený Ve tmě už téměř umírá ABAB - střídavý

Urči rýmová schémata: Král Karel s Buškem z Vilhartic teď zasedli si k dubovému stolu - ti dva už pili mnohou číši spolu a zapěli si z plných plic. ABBA - obkročný

3.1 Jazykové prostředky a jejich funkce ve výňatku určíme, zda je v ukázce použita spisovná či nespisovná čeština všimneme si, zda jsou spíše používány věty jednoduché či delší souvětí sledujeme i zvláštnosti ve stavbě vět (chybějící podmět, přehozený slovosled, nedokončené věty…)

sledovat používání cizích slov (např. z němčiny – Tyrolské elegie od K sledovat používání cizích slov (např. z němčiny – Tyrolské elegie od K. Havlíčka Borovského, Obsluhoval jsem anglického krále od B. Hrabala, Pán prstenů) zmínit se o vlastních jménech (např. zda jsou v původním jazyce, či přeložené – Harry Potter)

Spisovná čeština má 3 vrstvy a) knižní prostředky (=archaické) dnes již zastaralé, působí velmi spisovně zastaralá slova: líce, chrabrý, odvětit pravopisně starší varianty slov: these, visum místo teze, vízum zastaralé slovesné tvary: psáti, já peku, oni namaží, vzlykajíc, zatarasivše zastaralé vazby: učit se češtině, nebylo peněz

Spisovná čeština b) neutrální prostředky součást téměř každého sdělení, pojmenování běžných věcí, vlastností, dějů jádro slovní zásoby: dům, psát, dřevěný, mnoho, hezký, dělat kodifikované tvary slov: těmi ženami, mému

Spisovná čeština c) hovorové prostředky charakteristické pro běžnou mluvenou komunikaci, ale i v rozhlase, televizi, některých publicistických žánrech (interview či fejeton) hovorová slova: prima, zubař, nakousnout (nové téma), Pražák místo Pražan hovorové hláskoslovné varianty: kolíbat místo kolébat, taky místo také hovorové koncovky: organizujou místo organizují, o sáčkách místo o sáčcích

Nespisovná čeština a) nářečí Milej strejček. Voheň. Cejtit. Mílé stréček. Móka. Múka. Nesú. slezská nářečí – ptak, stary b) obecná čeština mičuda, feťák, litrovka

Nespisovná čeština c) profesní mluva používají lidé se stejným povoláním zjednodušuje a zrychluje jejich komunikaci užívaná zdravotníky: jipka – jednotka intenzivní péče ležák – pacient s dlouhým pobytem v nemocnici reska – resuscitační oddělení kajzr – císařský řez

užívaná novináři: otvírák – první, nejdůležitější zpráva utavit – zkrátit rozhlasový záznam bez stříhání repo – reportáž užívaná marketingovými pracovníky: lónčovat – uvádět na trh cílovka – cílová skupina; lidé, které chtějí oslovit

Nespisovná čeština d) slang soubor slov a frází užívaných lidmi se stejným koníčkem či zájmem vyjadřuje příslušnost ke skupině užívaný sportovci: kanár – čistý set v tenise jesle – prostřelení míče protihráči mezi nohama klíště – pro motorkáře: spolujezdec

užívaný studenty: biflovat se, zemák, dostat bůra, zelí, prázky, šprt, hnojárna, vejška…

Nespisovná čeština e) argot nespisovný útvar, jímž se domlouvá společenská spodina, dříve sloužil jako tajná mluva stříkačka, chlupatej, fízl, skončit v lochu, sníh, halušky, kapříci (úplatky ve fotbale)

3.2 Tropy a figury a jejich funkce ve výňatku tropy = pojmenování založená na přeneseném významu metafora přenesení významu založené na vnější podobnosti př. oči jsou modré a studánka je modrá, tedy místo slova „oči“ použiji výraz „studánka“ Koukaly na mě dvě studánky. Moře světel v dáli.

Tropy metonymie přenesení významu na základě vnější souvislosti např. pivo Pilsner Urquell je z Plzně, tak místo „pivo Pilsner Urquell“ použiji výraz „plzeň“ Četli jsme ve škole Němcovou. (= knihu od B. Němcové)

Tropy synekdocha záměna části za celek či celku za část Nebyla tam ani noha. (= myšleno lidé) personifikace (zosobnění) neživé věci či zvířata mají vlastnosti lidí běžící čas, smutný les, o lásce šeptal tichý mech

Tropy alegorie (jinotaj) nepřímé pojmenování skutečnosti, skrytý smysl Farma zvířat jako alegorie komunismu přirovnání Byl bílý jako stěna.

Tropy oxymóron (protimluv) nelogické spojení černé světlo, mrtvý život, svítání na západě hyperbola (zveličení, přehánění) Trvá ti to dvě hodiny. Byla tam miliarda lidí. Sto roků v šachtě žil jsem… (Slezské písně)

figury = u nich se nemění význam slova, ale slova, slabiky a hlásky se hromadí, aby ozvláštnily běžný jazyk (často u básní) anafora opakování slov na začátku po sobě následujících veršů či vět Pojď si proň, ty polednice, pojď, vem si ho zlostníka!

Figury epifora opakování stejných slov na konci veršů nebo vět kolébku mou, hrob můj, matku mou… elipsa (výpustka) nedořečení části slova nebo věty, kterou si lze domyslet z kontextu Kdo jinému jámu kopá… Jsem pro!

Figury gradace stupňování slov on jde, ne, on běží, on přímo letí Sázíš! Tiskneš! Válka! Srážky! Eroze! už se jen plouží, už se skoro, plazí, už se ani nehne

Figury inverze nezvyklé řazení slov ve větě statečným rytířem muž ten chrabrý byl pára v tichý déšť se sbírá apostrofa oslovení nepřítomné osoby nebo neživé věci, neočekává se odpověď ty mé slunce zlaté Vy, jenž dalekosáhlým během svým, co ramenem tajemným zemi objímáte

4.1 Kontext autorovy tvorby základní životopisná data: narození, úmrtí (přibližně) země původu zaměření (básník, dramatik, prozaik, překladatel…) ke které literární skupině nebo uměleckému směru se hlásil (př. romantismus, prokletí básníci, anarchističtí buřiči, realismus, tvorba pro děti…)

další významná díla autora podobní autoři (zdůvodni, čím jsou mu podobní) př. King – Osvícení, podobný je E. A. Poe, protože psal také horory nebo King – Osvícení, podobný je D. Brown, protože jsou to oba současní američtí autoři

4.2 Literárněhistorický kontext doba vzniku knihy a významné události té doby př. doba renesance, doba po 2. sv. válce, v knize se objevuje strach z jaderné války… umělecké směry doby vzniku knihy (je kniha typická pro dobu vzniku, či je výjimečná?) př. Babička – typická pro národní obrození Máj – vznikl v době národního obrození, ale patří do romantismu, nebyl přijat

CHARAKTERISTIKA NEUMĚLECKÉHO TEXTU cca 5 minut z celkových 15 minut zkoušky

1.1 Souvislost mezi výňatky co mají společného umělecký a neumělecký text? př. umělecký text – Babička od B. Němcové neumělecký text – objednávka knihy Babička, recenze na film Babička, encyklopedické heslo o B. Němcové, článek z novin o seniorech…

1.2 Hlavní myšlenka textu co je tématem neuměleckého textu, o čem text vypráví, co chce autor naznačit…

1.3 Podstatné a nepodstatné informace př. recenze filmu podstatné – zda je podle recenzenta film povedený či nikoliv, zda doporučuje jeho návštěvu, kde vidí hlavní přínos filmu nepodstatné – drby o hercích, návštěvnost předchozího režisérova filmu, že film přišel do kin o měsíc později, než se plánovalo apod.

1.4 Různé možné způsoby čtení a interpretace textu interpretace = různé způsoby výkladu a chápání textu je text jednoznačný? chápeme, jaký měl autor záměr? je vyznění pozitivní, či negativní? …

1.5 Domněnky a fakta domněnka – tvrzení, které nebylo dokázáno, názor, mínění př. Podle mě není film dobře natočen. Zřejmě zemřel na otravu plynem. fakt – skutečnost, objektivní jistota př. Na film přišlo jen 20 tisíc diváků. Zemřel v roce 1950.

1.6 Komunikační situace např. účel vzniku textu nebo jeho adresát př. recenze filmu účel – zhodnotit film, informovat případného diváka o jeho kladech a záporech (případný divák je adresátem)

př. heslo z wikipedie účel – vysvětlit nějaký pojem, informovat o všem, co o pojmu víme adresát – zájemce o příslušný obor, student při přípravě referátu… př. článek z novin účel – informovat o události, popsat všechny dostupné okolnosti… adresát – čtenář novin, obyvatel města (u textů regionálních), milovník kultury

2.1 Funkční styl prostěsdělovací odborný administrativní publicistický umělecký

styl prostěsdělovací spojen s každodenní komunikací, podávání běžných informací př. oznámení, inzerát, nabídka, pozvánka…

styl odborný styl odborných publikací, odborných časopisů a učebnic, snaha podat přesné, jasné a úplné informace poučit adresáta obsahuje odborné výrazy např. hesla z wikipedie a slovníků, biografie (spol. uměleckým stylem), recenze, jiné odborné texty

styl administrativní forma, používaná v úředním styku obsahuje věcné informace a fakta neosobní, neutrální a spisovný jazyk např. vyhlášky, formuláře, dopisy

styl publicistický styl médií, novin spisovný jazyk snaha předat informace a získat si adresáta např. článek, reportáž, rozhovor, reklama, názory čtenářů, diváků, recenze…

styl umělecký snaha esteticky působit na čtenáře, často osobní např. vzpomínky

2.2 Slohový postup informační vyprávěcí popisný výkladový úvahový

informační postup chceme získat, předat nebo si vyměnit stručné, neutrální informace častý v běžné denní komunikaci, ve zpravodajství, administrativě slohové útvary: oznámení, zpráva, heslo z encyklopedie, pozvánka…

vyprávěcí postup chceme představit zajímavý děj poutavě, barvitě, má pointu častý v umělecké tvorbě, ale také v publicistice – reportáž

popisný postup jak se co dělá, jak to vypadá či funguje odborný popis, popis pracovního postupu, recepty, návody

výkladový postup snaha pochopit podstatu a souvislosti určitých jevů autorem často odborník přednáška, výklad, slovníkový text

úvahový postup zamyšlení nad různými tématy, jejich hodnocení recenze, esej, úvaha

2.3 Slohový útvar inzerát, nabídka, pozvánka heslo z wikipedie či slovníku, biografie, odborný text dopis článek, reportáž, rozhovor, recenze, názory čtenářů, reklama vzpomínky

2.4 Kompoziční výstavba výňatku jak je text dělen – má titulek, nadpis, mezititulky je rozdělen na více odstavců je dělen na body, odrážkami jsou použity různé velikosti písma, tučné písmo, kurzíva (kvůli přehlednosti, odlišení důležitých informací…) jsou využity i obrázky, tabulky…

2.5 Jazykové prostředky a jejich funkce ve výňatku jazyk spisovný či nespisovný odborné výrazy výrazy v jiných jazycích přezdívky u komentářů zkratky otázky a odpovědi u rozhovoru …