Humanistický a existencionální přístup Mgr. Věra Pucová

Humanistický přístup Carla Rogerse je spojen s jeho zakladatelem začíná se využívat od 50. let 20. století přístup je často spojován s nedirektivní psychoterapií využívá se jak u jednotlivců, tak u skupin terapeut používající tento přístup musí mít speciální výcvik

Východiska humanistického přístupu člověk je ve své přirozenosti schopný pozitivního růstu hlavní hnací silou člověka je potřeba být pozitivně přijímán jinými lidmi nejdříve potřebujeme být pozitivně přijímáni rodiči (tento vztah není vždy ideální) podle toho, jak jsme hodnoceni druhými, hodnotíme sami sebe nevhodné sociální učení často vede k zápornému sebehodnocení

Úloha terapeuta terapeut by měl vytvořit takovou atmosféru, která změní klientovo sebehodnocení dobré je zrcadlit vše, co mu klient svěřuje (strach, vztek, rozrušení) výpověď klienta nehodnotí během terapie sedí klient proti terapeutovi, nemají mezi sebou žádný nábytek doba trvání 6 – 12 měsíců (1x týdně)

Vhodní klienti klienti, kteří vyrůstali v příliš striktním a necitlivém rodinném prostředí klienti, kteří chtějí na sobě pracovat klienti, kteří se nebojí vlastního sebevyjádření

Nevhodní klienti klienti, kteří byli vychováváni příliš benevolentně klienti, které rodiče zanedbávali klienti, kteří jsou příliš sebevědomí

Humanistický přístup využívaný ve skupinové psychoterapii počátky ve 20. letech 20. století velký rozvoj po 2. světové válce vedle rozhovoru jsou využívány i jiné postupy psychoterapie – arteterapie, muzikoterapie skupina mívá 8 – 12 členů 2 terapeuti (1 hlavní, druhý koterapeut)

Východiska skupinové psychoterapie skupinová psychoterapie se opírá o předpoklad, že každý člověk, i ten, který není psychicky vyrovnaný, má určitou kapacitu k posuzování problémů jiných lidí skupinová diskuse pod vedením terapeuta pomáhá nahlédnout na problém klienta očima dalších účastníků pohled ovlivněn dosavadními zkušenostmi, zážitky ostatních členů skupiny

Pozitivní faktory ovlivňující skupinovou psychoterapii příslušnost ke skupině lidí, kteří mají podobný problém (klient si nepřipadá výlučný a osamělý) možnost pomáhat druhým (klient si připadá užitečný, to zvyšuje jeho sebevědomí) možnost zpracovat konstruktivně minulé zážitky příležitost k vytvoření nové naděje

Využití v praxi poradny pro manželství a mezilidské vztahy psychiatrické léčebny komunitní centra

Existencionální přístup, východiska představitel Thompson (1992) sleduje vztah člověka a jeho bytí zdůrazňuje, že to, co je důležité, je interpretace naší minulosti jak interpretujeme minulost a jak jednáme směrem k budoucím cílům, dává smysl našemu životu lidé jsou díky své osobní svobodě schopni tvořit či definovat sami sebe

Existencionalismus podle Sartra pracuje s pojmem absurdita života život je absurdní, protože nemá žádný konečný smysl (Sartr byl ateista) dalším pojmem je hledání smyslu života pocit životního smyslu vychází z voleb, které člověk učinil a činí

Existencionalismus - logoterapie spojena s rakouským psychologem Viktorem Franklem podstatou jeho přístupu je hledání smyslu života a pojmenování smyslu života Frankl vychází ze své osobní zkušenosti, v koncentračních táborech, kterými prošel, zjistil, že častěji přežili ti, kteří smysl života měli, než ti, kteří jej neměli

Cesty hledání smyslu života prožívání něčeho hezkého a cenného, zejména vztahů k lidem vytváření hodnot, z nichž mají druzí užitek jako je péče o rodinu, děti, práce, občanské aktivity zastávání vlastních vnitřních přesvědčení, zejména přesvědčení o hodnotě života

Vhodní klienti klienti na prahu dospělosti klienti v posledním stádiu života (hospice – dochází ke smíření) klienti trpící depresemi

Práce terapeuta terapeut a klient sedí tváří v tvář terapeut cílenými otázkami pomáhá klientovi hledat smysl života terapie se pohybuje ve sféře hodnot, objevují se i náboženská témata

Výsledek logoterapeutické léčby pokornější postoj člověka k životu vyjádřený obratem od otázky „Co mně život může dát?“ k otázce „Co mohu dát životu já?“

Použitá literatura Matoušek, O.: Potřebujete psychoterapii? Portál, Praha 1999 Navrátil, P.: Úvod do teorií a metod sociální práce, MU Brno, 2000