PEDOSFÉRA = vznikl přeměnou svrchní části zemské kůry spolupůsobením: – = věda zabývající se půdou a jejím geografickým rozšířením = věda zabývající se vznikem, vývojem a vlastnostmi půdy

Půda – přírodní útvar od povrchu až po podloží (matečnou horninu) základní výrobní prostředek v zemědělské výrobě a lesnictví přírodní prostředí pro suchozemské živočichy a rostlinstvo nejdůležitější vlastnost: – – voda, živiny, vzduch => pro rostliny – bez zásahu člověka, podmíněna typem půdy – kultivace půd (obděláváním, hnojením, zavlažováním, odvodňováním, osevními postupy, …)

Půdní složky (skladba půdy) 1. = úlomky nerostů a hornin 2. = půdní roztok ( půdní voda s rozpuštěnými minerálními a organickými látkami 3. = půdní vzduch (N, 0 2, CO 2 ) 4. = humus (zbytky odumřelého rostlinstva a živočišstva v různých stupních rozkladu) 5. = edafon (půdní organismy a kořenové systémy)

Vlastnosti půd CHEMICKÉ určována aktivitou volných iontů H + a OH - v půdním roztoku NEUTRÁLNÍ – pH = 7 (koncentrace iontů H + a OH - v půdním roztoku je stejná) KYSELÁ – pH pod 7 (H + > OH - ) ZÁSADITÁ – pH nad 7 (H + < OH - )

Fyzikální vlastnosti půd – zastoupení jednotlivých zrnitostních kategorií v půdě ( skelet, jemnozem) – schopnost půdní hmoty se seskupovat nebo rozpadat na shluky různé velikosti a tvaru ( kulovité shluky, deskovité shluky, kostkovité shluky a jiné) – množství pórů (volné prostory mezi pevnými částmi půdy) vyjádřené v procentech k určitému objemu půdy

Zrnitost půd (textura) zrnitost pevné anorganické složky půdy fyzikální vlastnost půdy podle zrnitosti se půdy třídí na půdní druhy Zrnitostní kategorie kat.označení průměr zrn jílovité částice pod 0, 01 mm prach 0,01 – 0,05 mm práškový písek 0,05 – 0,1 mm písek 0,1 – 2,0 mm krupkovitý písek 2 – 5 mm drobný štěrk 5 – 10 mm hrubý štěrk 10 – 50 mm kameny 50 – 500 mm balvany > 500 mm JEMNOZEM SKELET

Půdní druhy PŮDY LEHKÉ – písčité – lehce obdělávatelné, hodně provzdušněné, minimum jílovitých částic, dobře propustné pro H 2 O, málo humusu (naváté písky, pískovce) PŮDY STŘEDNĚ TĚŽKÉ – hlinité – středně obdělávatelné, stejný podílu písku a jílovitých částic, hluboké, zemědělsky vhodná půda (nížiny) PŮDY TĚŽKÉ – jílovité – nesnadno obdělávatelné, nadbytek jílovitých částic, pro H 2 O a vzduch špatně propustné, mají velkou vodní a malou vzdušnou kapacitu, pro rostliny nepřípustná

HLAVNÍ PŮDOTVORNÍ ČINITELÉ – nerostným složením určuje zásobu živin, chem. složení, ovlivňuje barvu a zrnitost půdy – teplota a srážky ovlivňují rychlost chemických reakcí v půdě – hlavně mikroorganismy – způsobují rozklad organické hmoty - humus – umožňuje pohyb složek půdní hmoty – nadmořská výška, sklon, expozice svahů (vlhkost, teplota půdy) – podmiňuje vyhraněnost půdního typu – reguluje průběh půdotvorného procesu (zvyšuje úrodnost půd, degraduje půdy)

Půdní horizonty = vrstvy, které vznikají při půdotvorném procesu půdní profil = kolmý řez půdou, na kterém můžeme pozorovat půdní horizonty základní horizonty: A, B, C další horizonty: G, Ca, T, … subhorizonty: přechodné typy (např. A 1 )

Základní a další půdní horizonty horizont – svrchní pásmo půdního profilu – dokonale zvětralé částice, vysoký obsah humusu (tmavý), biologické procesy A 1 – humózní A 2 – eluviální (bez humusu) horizont – iluviální, obohacený o látky vyplavené z horizontu A (humus, sloučeniny železa a hliníku), barva dle hromadících se látek (hnědý – železitý), černošedý (humus) horizont – půdotvorný substrát a nezvětralá matečná hornina horizont – glejový, vzniká vlivem podzemní vody horizont – vzniká na karbonátových horninách, nejčastěji na vápencích a dolomitech (CaCO 3 ) – rendziny horizont – rašelinový horizont

Půdní typy se určují podle uspořádání = základní jednotka klasifikace půd půdy jednoho typu vznikly působením stejných půdotvorných činitelů a vyznačují se stejným uspořádáním půdních horizontů

Rozšíření půd na Zemi pedosféra je rozdělena podle typu podnebí a georeliéfu na velkých územích se rozšíření půd řídí zákonitostmi zeměpisné zonálnosti ZONÁLNOST – vodorovná pásmovitost, projevuje se ve velkých nížinách nebo na zarovnaných površích – podmíněno změnami teploty, vlhkosti se změnou geografické šířky nebo délky ZONÁLNOST – výšková stupňovitost, v hornatých krajinách, kde dochází ke klimatickým změnám v souvislosti s narůstáním nadmořské výšky Azonálnost – v důsledku různorodosti geologicko- geomorfologických poměrů

tundrové půdy – subarktické podmínky – horizont A, C – je tvořen PERMAFROSTEM (nepropustná, dlouhodobě zmrzlá půda) – půda se nehodí pro obdělávání, chudá pastvina pro soby podzolové půdy – Skandinávie, sever Ruska (tajga), Kanada – podzolizační proces – rozklad nerostů působením silných organických kyselin – horizonty A 2, B, C – popelavě šedá barva – nekvalitní humus, kyselost, nedostatek živin, málo úrodné, pokryté jehličnatými lesy

černozemě – stepi, lesostepi – mírného pásu – horizont A 1, C – spraš vápnité, sedimenty – nejúrodnější půdy (světové obilnice) – největší plochy Ukrajina, jih Ruska, Severní Amerika, Kanada hnědozemě – mírně teplých a mírně vlhké oblasti do 450 m n. m. – při vhodných podmínkách tvoří kvalitní zemědělské půdy

žlutozemě a červenozemě – vlhké subtropické lesy – – horizonty – kyselé, chudé na živiny, intenzivní hnojení (bavlna, čaj, tabák, sója …) pouštní a polopouštní půdy – subtropy, mírný, tropický pás (suché klima) – málo humusu, hlinité, písčité, štěrkovité, kamenité – chudé pastviny červenožluté půdy é tropické lesy – Amazonské nížina, Konžská pánev, – vlhko, teplo, – cukrová třtina, kakaovník, tropické ovoce – kácení lesů – eroze půdy

Rozšíření půd střední Evropy – vertikální zonálnost – níže položená místa, říční roviny, říční náplavy podél vodních toků, bývají zaplavovány (povodně), C 1 = zvětralá matečná hornina – slabě vyvinuté horizonty, štěrkovité až jílovité – pole, louky, pastviny – větší vzdálenost od vodních toků, nebývají zaplavovány – 30 cm – 1 m mocný tmavošedý humusový horizont (A 1 ) – velmi úrodná půda 100 cm A1A1 C1C1 C C A1A1 G

– suché a teplé místa střední Evropy – do 300 m n. m. – velmi úrodná půda – na svazích pahorkatin – lemují černozemě, mírně teplé a mírně vlhké podnebí – probíhá proces mírné illimerizace (mechanické prosakování jílovitých částic z povrchu do spodních částí půd – díky prosakující vodě) – A 1, B (jílový, hnědý), C (spraš) – úrodné zemědělské půdy – půdy s hladinou podzemní vody blízkou povrchu reliéfu – pseudoglejové – mají nepropustnou vrstvu pro vodu 100 cm C A1A1 C A1A1 B A1A1 G

– navazují na hnědozemě směrem do výše položených oblastí – intenzivní illimerizační proces (větší vlhkost) – A 1, eluviální A 2, illimerizovaný B (rezavě hnědý) – kultivovaná půda může být středně úrodná – půdy vrchovin, – A 1 - malá mocnost, chemickým zvětráváním se uvolňuje Fe – B (hnědý) – převládající půdní typ stř. Evropy – lesní produkce, na mírných svazích možno pěstovat nenáročné plodiny – půdy hornatin, horní hranice lesa, kosodřevina – A 1 chybí 100 cm B A1A1 C A2A2 B A0A0 C A1A1 B C A2A2