Úvod do islámu I 10. týden

Sekty - islám jako neměnný monolit X historické a soudobá diverzita a geografické rozdíly > existuje tolik islámů, v kolik situacích se objevuje - 3 hlavní uskupení: sunna, ší'a, súfismus - slavní díla od al-Baghdádího (z. 1037) a aš-Šahrastáního (z. 1153) podávají výčet 73 “skupin” (založeno na hadíthu – pouze jedna z těchto skupin bude spasena) - cháridža (ve věrouce strohá přísnost, dodnes se zachovala pouze v podobě ibáditů) - islám v klasické podobě zůstával pozoruhodně unifikovaný - pouze rozdíly mezi právními a teologickými školami - rozkol mezi sunnou a ší'ou – jediný rozkol, který utvořil v pravém slova smyslu “alternativní vizi” islámu

Původ ší'y - ší'ité datují svůj vznik do dob Alího ibn Abí Táliba a raných chalífů - Alí měl podle nich legitimní nárok na vládnutí - zprávy o Alího zvláštním vztahu k Muhammadovi (ovšem to spadá do obecného okruhu zpráv o “zásluhách prorokových druhů”) - těšil se Alí nejprve svému politickému postavení díky svému náboženskému významu? Nebo čistě politický manévr, který na sebe dostal náboženské zabarvení až mnohem později? - význam abbásovské revoluce (nejprve byla podporována ší'ity, později je pronásledovala) - co začalo jako politická, regionální a kmenová frakce brzy nabralo náboženský význam - od 16. st. se ší'a stala oficiální vírou Íránu

Ší'a - Korán a hadíth - obecné přijímání textu Koránu jako v podstatě nepozměněného (=sunnitského) - Korán 3/110: “Vy jste národ (umma) nejlepší, jenž kdy povstal mezi lidmi” - ší'a: “imámové” místo “národ” > rozdíly mezi sunnity a ší'ity vznikly až po vytvoření kanonického textu Koránu - odlišný korpus tradic (vznikal od 9. st., tedy ve stejnou dobu jako sunnitské – odráží to věroučné spory) - sunnité v tu dobu obhajovali autoritu chalífů zvolených legitimní muslimskou obcí > ší'ité se soustředili na jiné téma – autorita vložená na jednotlivce

Ší'itský imám - klíčový element ší'itského islámu - náboženská autorita - Muhammad určil jako svého nástupce Alího – pro ší'ity je to první imám - duchovní postavení, ne světská moc - funkce: vést své následovníky vysvětlováním a objasňováním božského zákona + směřovat tyto věřící na vnitřní, duchovní cestu islámu - svět nikdy nemůže být bez imáma - považován za ctnostného a nejlepšího ze stvoření

Ší'itský imám - “dvanáctníci” (arabsky ithná'ašaríja), případně generické pojmenování “imámité” - identifikují řetězec 12 imámů - jasné vymezení tohoto řetězce bylo učiněno ex post facto (v polovině 10. st. ší'itské zdoje hovoří o tom, že lidé si nejsou jisti identitou imáma) - když se ve společenství věřících objevila potřeba po autoritě, objevil se zpětné datování řetězce autorit (jako v případě hadíthů)

Okultace 12. imáma imám údajně zmizel - okultace (ghayba) potrvá až do doby, kdy ji ukončí Bůh - pak se imám vrátí v roli mesiášského Mahdího, krátce před soudným dnem > dobro zvítězí nad zlem a imám bude poté vládnout světa v době míru - politické důvody za myšlenkou “zmizení” - imám představoval hrozbu, byť neúčinnou, vládnoucím vrstvám (pronásledování ze strany Abbásovců > odstranění světské reality imáma = zajištění pokračující existence skupiny) - růst postavení a moci ulamá'

Ši'itská teologie a právo - víra v imáma a podřízenost jemu - silnější role doktríny o svobodné vůli než u sunnitů - právo: modlitba (odlišný ádhán, odlišné omývání), sňatky (došasný sňatek – mut'a), uctívání hrobek imámů (důležitá role v ší'itské věrouce) - Ašúrá – mučednictví Husajna ibn Alího - doktrína taqíja - “náboženské přetvářka” = zatajování své náboženské příslušnosti v případě nepřátelského prostředí - právní škola - Dža'farí (důraz na idžtihád, užívání rozumu k interpretaci islámského práva) - sunnity přijatelný muslimský madhhab (1959: fatwa od šejcha z al-Azharu)

Ší'itské varianty - vznik různých odnoží v rámci ší'y (rozdíly ohledně linie imámů) - Zajdité: dnes především v horách Jemenu, nejotevřenější ze ší'itů, odmítají myšlenku skrytého imáma, považují sunnity za rebely, ne odpadlíky; nepřátelští k súfitským řádům - Ismá'ílité (“Sedmíci”): odklon od ostatních ší'itů v roce 765 kvůli následování 6. imáma; přejali stary myšlenkový systém, extrémní ezoterické principy, různé teosofické prvky - Nizárí (odnož Ismá'ílitů): zakladatel - Hasan-e Sabbáh, Assassins (haššášín, tj. kuřáci hašiše?); rozšíření z Egypt do Indie, včetně Íránu, Iráku a Sýrie; v r qádžárovský šáh z Persie udělil nizáritskému imámovi titul Agha Chán; dnes ústředí v Bombaji - Ghulát (“extremisté”): ti, kdož členům M. rodiny (zejména Alímu) či raným M. druhům (např. Salmán al-Fárisí) - Alawité, Drúzové, Ahl-e Haqq – heretici v očích většiny ší'itů