Globalizace III

Immanuel Wallerstein Wallersteinova teorie je globální ze svojí podstaty – podle něj se od 15. století rozvíjí síť ekonomických vazeb mezi státy i celými regiony a postupně (nejpozději od konce 19. století) tato síť zasahuje celý svět Wallerstein vycházel především z těchto autorů a teorií: Karl Marx Fernand Braudel Teorie závislosti Vzal si z nich důraz na ekonomické faktory (podle některých kritiků jde o ekonomický determinismus), a v rámci těchto faktorů na vztahy (ekonomické) nerovnosti a závislosti Zvláště v 70´ téměř ignoroval kulturní faktory Wallerstein se stal globálním intelektuálem – významná akademická postava a současně postava „antiglobalizačního hnutí“

Dělení světového systému: Jádro – vysoká technologická úroveň, produkce s vysokou přidanou hodnotou Semiperiférie Periférie – nízká úroveň technologií, produkce surovin a jednoduchých výrobků Podle Wallersteina toto dělení není jen přechodné (jak by navrhovala teorie modernizace), ale spíše velmi stabilní, právě proto že odpovídá principům kapitalistické ekonomiky Wallerstein nahlíží vývoj světového systému spíše v dlouhých cyklech (Kondratěvovy cykly) trvajících desítky let. Ty popisují cyklický vývoj světového hospodářství – růst a krize Období krize jsou časem kdy je systém nestabilní a může se tedy relativně snadno transformovat (zatímco v období růstu by jeho změna byla extrémně obtížná

Od osmdesátých let se Wallerstein zabývá více i intelektuálními základy („strukturami vědění) světového systému, tedy vlastně ideologiemi, které jej udržují v současné podobě a na druhé straně možnou úlohou sociálních hnutí a sociálních věd pro změnu podoby systému –Kritizuje disciplinární roztříštěnost –Kritizuje eurocentrismus společenských věd

Paul Collier Miliarda nejchudších proč má globalizace negativní dopad na rozvojové státy? - vysává vzdělanou elitu - díky globálnímu propojení začínají rozvojové země více obchodovat se zahraničím, ovšem s tím, že se podřizují poptávce globálního trhu - stávají se vývozci surovin (především do asijských velmocí) - poptávka po surovinách na jednu stranu zvyšuje příjmy rozvojových zemí, ale na druhou stranu brání reformám, udržuje velkou část pracovní síly mimo využití a také často vede ke konfliktům - rozvojové země se do globální ekonomiky integrují spíše prostřednictvím úniku kapitálu než jeho přílivem - globalizace přináší možnost kapitál investovat jinde, ve vlastních zemích příliš rizika a málo příležitostí Důvod zaostávání většiny afrických zemí - ještě se nerozevřela dostatečná mzdová mezera mezi Asií a Afrikou - lidé v Asii jsou stále placeni velmi málo a navíc vznikly obrovské průmyslové aglomerace, které přinášejí úspory z rozsahu, takže není potřeba hledat lacinější v Africe

Keller - Teorie modernizace globalizace je nezamýšleným důsledkem snahy Severu rozšířit svoje obchodní možnosti lze rozlišit první a druhou fázi globalizace v první fázi je manifestním cílem modernizovat Jih, přenést do něj vlastní vzorce průmyslové i politické – hlavními aktéry jsou státy vyvrcholení v 80´- programy strukturální adaptace jako důsledek zadlužování rozvojových zemí – rozvojové země jsou nuceny přijmout podmínky vyspělých zemí jádrem globalizace v druhé fázi jsou pronikavé změny organizace produkčních a distribučních aktivit – korporace opouštějí hranice národních států a stávají se čím dál autonomnějšími Dochází k dualizaci trhu práce jak uvnitř států tak i mezi státy v důsledku globalizace - stále více pracovních pozic nejistých

Naomi Klein Spíše novinářka a aktivistka než akademička – jde o neakademické psaní o globalizaci Drží se vysoko na žebříčcích „vlivných intelektuálů“ V posledních cca deseti letech napsala několik vlivných prací (diskutovány v médiích, přeloženy do mnoha jazyků)

Bez loga Kritika ekonomických korporací, ale současně i kritika současného životního stylu, posedlého nakupováním, fascinovaného okázalou spotřebou („logy“) – jde o odsouzení „značkově orientovaná spotřební společnosti“, kdy do pozadí ustupuje praktická funkce výrobků ve prospěch hodnoty založené na prestiži značky Korporace skrze jejich snahu dosáhnout stále většího zisku jednají tak, že se zhoršují životní podmínky řady lidí – pracovníků ve vyspělých zemích, kteří jsou propouštěni kvůli snižování nákladů, stejně jako pracovníků v zemích nových, kteří pracují za špatných podmínek a za velmi nízkou mzdu Na prestiž orientovaní konzumenti se nestarají o to, kde jimi koupené výrobky vznikly a za jakých podmínek

Šoková doktrína Neoliberalismus (představovaný pro Kleinovou především privatizací, deregulací a snižováním sociálních výdajů) se šíří i s využitím krizí a katastrof (války, přírodní katastrofy, teroristické útoky) Podle Kleinové jde prakticky o nový kolonialismus (maskovaný jako „rekonstrukce“). „obchodníky-politiky byla tsunami odpovědí na jejich modlitby, neboť doslovně vyčistila pobřežní oblasti od komunit, které před tím stály v cestě jejich plánům o střediscích zábavy, hotelích, kasinech a farmách garnátů. Pro ně jsou všechny tyto pobřežní oblasti otevřenou zemí“

Zygmunt Bauman Globalizace „zmatenost vysvětlení pojmu globalizace je daná tím, že jde o značné míry o pocit, že se nám věci vymkly z rukou“ pro Baumana globalizace (ve stejně nazvané knize) znamená především oslabování hranic národního státu (alespoň pro firmy a část obyvatelstva) a díky rozvoji komunikace ztrácejícímu se významu prostorových vzdáleností „Slabé státy, kvazistáty, lze snadno přimět k (užitečné) roli lokálních policejních okrsků zajišťujících onu trochu pořádku, jíž je třeba k podnikání, u níž však nehrozí, že by byla nějakou faktickou brzdou svobody globálních společností.“ Globalizace přinesla i novou podobu sociální stratifikace „Staří bohatí potřebovali chudé, kteří vytvářeli a udržovali jejich bohatství. Tato závislost ve všech dřívějších dobách mírnila střet zájmů a ponoukala k jistému, byť jen chabému úsilí a starosti. Noví bohatí už chudé nepotřebují“

Významným stratifikačním faktorem se stává schopnost mobility - mobilita znamená možnost uniknout a vyhnout se důsledkům svých jednání. Vždycky existují místa, kde se budou lokální strážci pořádku v případě střetu rádi a ochotně dívat stranou. Bauman rozlišuje mezi lidmi, kteří se přesouvají a stěhují „turisty“ a „tuláky“ – turisté (mezi které patří zejména elity a střední třídy bohatých zemí) cestují proto, že chtějí; tuláci proto, že nemají jinou snesitelnou volbu. Elity se od zbytku společnosti čím dál více izolují