 Složitým problémem pro člověka vždy byla a dodnes je nutnost vyrovnat se se smrtí svých bližních. S tímto jevem se přirozeně setkáváme i v archeologii.  Pohřeb je ceremoniál posledního rozloučení se zemřelým člověkem, obvykle spojený s uložením ostatků zesnulého, nejčastěji pohřbením do země nebo spálením.  Pohřební obřady patří k nejstarším známkám lidské kultury a téměř vždy vyjadřovaly nějakou formu představy o posmrtném životě.  Moderní společnosti na takové představy masově rezignují a pohřební obřad je tak často setkáním přátel zemřelého a nanejvýš symbolickým rozloučením.

Důvodů, proč naši předkové začali své zemřelé pohřbívat, je v literatuře uváděno velké množství a z nich nejčastěji:  strach člověka ze smrti a tedy i strach z mrtvých, který vedl k odstraňování mrtvých ze společnosti živých  pietní vztah k zemřelým, který se člověk odlišuje od ostatních tvorů, protože lidé jako jediní své zemřelé pohřbívají.  hygienické důvody, které měly zabránit při úmrtí většího množství lidí vzniku nakažlivých chorob.

Nejstarší a starý paleolit  nemáme archeologické prameny, které by dokazovaly ritualizované pohřbívání, avšak předpokládáme existenci představ o posmrtném životě  kosti se zachovaly jen náhodně, např. překrytím sedimentů, nacházejí se spíše jen fragmenty Střední paleolit  objevují se náznaky pohřbívání, např. uložení těla na boku či nálezy milodarů, avšak existují spory, zda šlo skutečně o záměr

Lebka nalezená v Tešik-Taši - Uzbekistán V roce 1938 ostatky rituálního pohřbu osmi až deseti-letého neandrtálského dítěte. Nález byl starý okolo let a skládal se z téměř úplné kostry dítěte ležící na boku v kruhu ulámaných rohů zvířat. 1)

Mladý paleolit  objevují se početnější doklady pohřbívání mrtvých a představ o posmrtném životě  naprostá většina pohřbů té doby jsou pohřby kostrové, což zřejmě souvisí s představou í posmrtného života jako pouhého pokračování života pozemského  v některých nálezech ze sklonku mladého či pozdního paleolitu spatřují někteří vědci první doklady spalování mrtvých  první spalování mrtvých mohlo souviset se strachem z mrtvého a se snahou jej zničit

Dolní Věstonice  Zde byl roku 1986 unikátní trojhrob starý asi let. Šlo pohřeb tří lidí ve věku kolem 20 let, jejich hlavy jsou posypány okrovým barvivem, to se objevuje i v pánevní oblasti prostředního jedince. Dva mrtví byli muži, prostřední kostra je pravděpodobně ženská. V hrobě byla nalezena i tyč ve zvláštní poloze vůči tělům mrtvých. Nezvyklé uspořádání těl vede k mnoha spekulacím, žádná hypotéza však není podložená. N  Nejznámější spekulace: Žena mohla zemřít při těžkém porodu. Jeden z mužů byl snad jejím manželem a druhý mohl být například šamanem-léčitelem. Ten nešťastnic zřejmě nedokázal zachránit, nebo byl přímo podezřelý z její smrti, a musel ji tak nedobrovolně následovat do záhrobí. Jde o kostru, jejíž obličej byl zakryt maskou. Zbývá ale vysvětlit, proč by musel zemřít i partner ženy. V tom případě by tato žena musela mít velmi významné postavení.

Trojhrob z Dolních Věstonic 3)

Dolní Věstonice  hrob muže ve skrčené poloze, okrové barvivo v oblasti bederní a v oblasti hlavy, u těla byly nalezeny čtyři provrtané špičáky z lišky Brno, Francouzská ulice  pohřby v této době obvykle neměly výraznější milodary, výjimku tvoří hrob „kouzelníka“, který byl vybaven mnoha neobvyklými předměty - např. figurkou muže vyřezané z mamutoviny, kamenný kotouč s otvorem, zvířecími kostmi atd.

tělo uložené v rituální poloze (poloha na boku, ve skrčené poloze – snad napodobení polohy plodu v matčině těle) milodary barvivo 2)

Převažujícím způsobem pohřbívání jsou zpočátku pohřby kostrové (u nás např. lid s keramikou volutovou:  typické je užití okrového barviva v oblasti hlavy či obecně v horní polovině těla  typickým milodarem jsou keramické nádoby umístěné nejčastěji u hlavy  objevují se kamenné nástroje - typické pro mužské hroby, které jsou na milodary celkově bohatší  mohou objevit šperky  lidé byli pohřbíváni v oblečení

 tyto nejstarší žárové hroby nejsou však jednotného rázu. V některých jsou spálené kosti roztroušeny v hrobové jámě, jindy jsou soustředěny na hromádce nebo vloženy do malé podzemní jamky  teprve kolem vlastního pohřbu jsou rozestaveny milodary (obětiny), především hliněné nádoby, obsahující původně potravu pro nebožtíka  někdy jsou u pohřbu položeny i nespálené zvířecí kosti, zřejmě to zbytky masa, které nebožtík dostal do hrobu pro život na onom světě

V Německu se však již i u lidu s volutovou keramikou začíná objevovat žárový pohřební ritus  k nám se dostává s lidem kultury vypíchané keramiky (přicházejícím právě ze západu), u něhož vedle sebe existují oba dva rity  V jiných hrobech – těch je ovšem méně –jsou však spálené kůstky mrtvého uloženy v hliněné nádobě, která se tak stává popelnicí. Tyto první popelnice se neliší svým zjevem nijak od ostatních nádob, které nalézáme v hrobech a sídlištích tohoto lidu. Popelnice stojí opět v podzemní hrobové jámě, samy nebo obklopené ostatními hrobovými nádobami.

 Zřídka jsou spálené kosti mrtvého u lidu s keramikou vypíchanou uloženy v hliněné nádobě, která se tak stává popelnicí. Tyto první popelnice se nijak neliší svým vzhledem od ostatních nádob, které nalézáme v hrobech a sídlištích tohoto lidu. Popelnice stojí opět v podzemní hrobové jámě - samy nebo obklopené ostatními hrobovými nádobami.

 AUTOR NEUVEDEN.. Pohřeb [online]. [cit ]. Dostupný na WWW:   PEČÍRKA, Jan. Dějiny pravěku a starověku. Praha: SPN,  AUTOR NEUVEDEN.. Pohřební ritus [online]. [cit ]. Dostupný na WWW: prednasky.fpf.slu.cz/index.php?page=pohrebni-ritus 1) KOZLOVSKIY, Stanislav. Wikipedia.org [online]. [cit ]. Dostupný na WWW: 2) MANDELOVÁ, Helena. Pravěk Starověk: Dějepisné atlasy pro zákaldní školy a víceletá gymnázia. Praha: Kartografie, 1995, s.12. ISBN ) MANDELOVÁ, Helena. Pravěk Starověk: Dějepisné atlasy pro zákaldní školy a víceletá gymnázia. Praha: Kartografie, 1995, s.13. ISBN