Český umělec, výtvarník a milovník hudby FRANTIŠEK KUPKA

KRÁTCE K ŽIVOTOPISU František Kupka se narodil 22. září 1871 jako nejstarší z pěti dětí v rodině notářského úředníka v Opočně. Své mládí prožil v Dobrušce pod Orlickými horami. Od mala se projevuje velkým nadáním v kresbě, ale přes to je nucen vyučit se sedlářskému řemeslu u Josefa Šimka. Kupka nebyl z řemesla příliš nadšený, chtěl se věnovat studiu, kresbě a malbě. Mecenášem se mu stal starosta Dobrušky Josef Archleb. Spolupracuje s Aloisem Studničkou, vydavatele časopisu Český kreslíř a v roce 1888 je přijat na Akademii. Zde si změnil křestní jméno na Dobroš, aby to znělo jako Aleš. V letech pobývá ve Vídni a projevuje se ctižádostivě Chce získávat ceny a popularitu. Dostává zakázky na portréty.

Z mladého Kupky se stává intelektuál, který se chce vyrovnat vídeňské elitě a tak čte vše možné, od Platóna, Aristotela, přes Kanta, Nietzscheho až po encyklopedisty. Ve Vídni se seznamuje s Marií Bruhnovou. Cestuje s ní do Dánska a sím do Norska, pak zpět do Vídně a nakonec před ní utíká do Paříže. Je možně, že jeho tvorbu ovlivnily i obrazy E. Muncha, které mohl vidět v Norsku, ale jsou to jen dohady. Získal stipendium průmyslníka a mecenáše Vojtěcha Lanny a roku 1895 odjel do Paříže. Po příjezdu do Francie se mění Kupkova nálada. Opustil dekadenci Vídně a vychutnává světlo a teplo života v Paříži. Kupka potkává krásnou Gabrielu. Ta ho seznamuje s klimatem montmartských ulic a objevuje se na jeho obrazech.

Kolem roku 1903 se poprvé mezinárodně proslavil publikací svých satirických kreseb v pařížském časopisu L´Assiette au Beurre Po zkušenostech s karikaturou je Kupka osloven pro práci ilustrátora šestisvazkového díla Člověk a Země. V roce 1914 odchází dobrovolně na frontu, kde je v bitvě u řeky Aisne raněn. Je vyznamenán Řádem důstojníka Čestné legie. Pomáhá organizovat československé legie ve Francii. Po válce se Kupka vrací do ČSR a pracuje na ministerstvu obrany. Poté je jmenován profesorem pražské Akademie, kde v roce 1920 také přednáší. Jeho styky s domovem však nebyly příliš časté. Více vystavoval ve Francii a v Americe, kam se postupně přesouvalo centrum moderního umění. Během druhé světové války byl nucen před nacisty. V té době trpěl vážnými nervovými krizemi a depresemi. Byl několikrát hospitalizován. V červnu 1957 zemřel na rakovinu.

DÍLO FRANTIŠKA KUPKY Výtvarná tvorba Františka Kupky začíná s dětstvím, ač nebyl macechou příliš podporován. Dělal si kresby, studie rostlin a zvířat. Ve volných chvílích maloval vývěsní štíty, krajiny a světce. Kupka tvoří na pražské Akademii výtvarných umění ( ) náboženskou malbu u Františka Sequense a na akademii ve Vídni u Augusta Eisenmengera. Práce se bohužel nedochovaly. Při pobytu ve Francii kreslil nejprve dezény látek, módní kresby pro Harpers' Bazaar, ale později i do humoristických časopisů představil Paříži svůj obraz Biblioman, ale ten bohužel nenaplnil očekávání. V prvních dílech se ozývala ještě tradice a akademismus, nad nimiž brzy zvítězily vlivy secesního symbolismu.

Období symbolismu v jeho tvorbě vrcholí s cyklem kreseb a grafik „Cesta ticha“. Nejznámější jsou barevné akvatinty Vzdor – Černý idol, Cesta ticha, Počátek života. Vyniká zde jako zdatný grafik. Kde se řemeslu naučil se však neví. Nejvýraznější malbou období symbolismu v Kupkově tvorbě je Balada – Radosti života Vzdor- Černý idol Balada – Radosti života

Na světové výstavě v St. Louis získal zlatou medaili za cyklus Radosti. Úspěchy s malbami měl i u nás, kde byl zván na výstavy Mánesu a často byl reprodukován. již roku 1910 byl jmenován členem České akademie věd a umění Stále větší smysl pro barvu vedl k jeho inspiraci fauvismem: Červeno-modrý Prométheus (1908), Kosmické jaro ( ) následuje úplné uvolnění námětu, postupuje k pouze barevné kompozici a linii. Předznamenávají to i obrazy Děvčátko s míčem (1908) a První krok (1909), z nichž vycházejí pozdější dynamické, rotační, nefigurativní kompozice. Děvčátko s míčem

Stejný význam mají současně vznikající ilustrace: Recluseovy Písně písní, Aristofanovy Lysistraty, Aischylova Prométhea především však Mallarméových básní, které právě již předjímají příklon k nefigurativní tvorbě. Červené a modré disky ( ), Newtonovy kotouče ( ) jsou plně zaujaty rotačním pohybem a zbavují se posledních náznaků reality. Newtonovy kotouče

Dvoubarevná fuga (1912) znamenala zlom k vytvoření nového stylu, známého jako orfismus. Vertikální plány, rotující útvary, jejímž předobrazem bylo patrně plátno Klávesy piana- Jezero (1909). Dvoubarevná fuga Klávesy- Jezero

Grafické lineární prvky i barva se pak zcela osamostatnily Kupka zde uvažuje na propojení malby s architekturou, obrací se k dórskému sloupu, vertikále. Plány vertikální a diagonální; Vertikální plány modré a červené, Filosofická architektura, (1913), Sólo hnědé čáry ( ) Vertikální plány 1 Sólo hnědé čáry

Kupkova poválečná tvorba navazuje na díla vznikající před rokem 1914 Příběh o pestících a tyčinkách , mnoho doprovodných náčrtů a studií. Je několik verzí. Modré žebroví

ZDROJE A LITERATURA: Kupka Miroslav Lamač, František Kupka, Malá galerie, Odeon, praha 1984 Katalog k výstavě: František Kupka: průkopník abstrakce, malíř kosmu. Dallas Museum of Art, 1997