F EJETON Ivana Samcová

F EJETON z franc. feuilleton respektive feuille [fœj] = lístek, či též poznámka pod čarou, v češtině také tzv. podčárník specifický publicistický žánr, obvykle používaný v tisku jako protějšek k hlavním článkům Jde o méně rozsáhlý článek, či spíše krátký komentář typický silným subjektivním nádechem a lehkou stylistickou formou, zaměřený na aktuální společenské nebo kulturní téma, často o několika volně spojených tématech.

F EJETON Je napsán lehkým zábavným slohem, mnohdy satiricky komentující či ironizující trefně vybrané dobové události. Častá je nadsázka, humorné postřehy, jazykové hry a hry se slovy, nebo hyperbola. Autor se většinou soustředí na jeden fakt a často využívá sarkasmu. Fejeton by měl být gradován do pointy a obsahovat nové, nečekané pohledy na věc a vést čtenáře k zamyšlení nad tématem.

T ŘI TYPY FEJETONŮ : Beseda - je vlastně forma jakéhosi rozhovoru se čtenáři. Autor se často přímo obrací na čtenáře. Najdeme tu pravděpodobně věty typu "co myslíte..." nebo "co byste vy dělali, kdyby..." či třeba "to vám jistě nemusím vysvětlovat..." a podobně. Polemický fejeton - je založený na nějaké polemice. Autor se snaží vyvracet určité názory, útočí proti nim a seznamuje čtenáře se svým způsobem vidění daného problému. Snaží se čtenáře získat na svou stranu. Ani tady nesmí však chybět svěží, lehký jazyk, protože jinak by mohlo dojít k tomu, že místo fejetonu napíšeme například polemickou úvahu nebo třeba esej. Satirický fejeton - Satira sice nechybí v drobné míře ani u předchozích dvou typů, satirický fejeton je však na ní přímo postavený. Satiricky zaměřený fejeton brojí proti lidské hlouposti, pověrám, odhaluje zbabělost i prázdnotu apod.

J AK PSÁT FEJETON 1) Je třeba mít jasný autorský záměr. Autorský záměr je autorův cíl, kterého chce dosáhnout napsáním textu. Autorským záměrem může být snaha čtenáře pobavit, donutit k zamyšlení a podobně. 2) Fejeton se vždy omezuje na jeden předmět, fakt, myšlenku atd. Nikdy neřešte, nerozvíjejte více témat současně.

J AK PSÁT FEJETON 3) Důležitá je vhodná volba jazyka. Jazyk, tedy styl, je pro fejeton alfou a omegou. Proto je bohužel psaní fejetonů často otázkou vrozeného talentu. Je to jeden ze žánrů, který se velmi špatně učí. Jazyk fejetonu musí být lehký, často se používají citově zabarvená slova nebo třeba slova zvláštní až podivná. Můžete si dovolit různé jazykové úlety. Nesmíte se dostat do složitých a těžko srozumitelných souvětí. Styl fejetonu musí být přátelský a spíše lidový. Nesmí chybět humor a nadhled! 4) Nezbytná je závěrečná pointa. Fejeton nemůže končit "do ztracena". Musí mít tečku, čili nějakou pointu nebo závěrečné vygradování.

A UTOŘI Zahraniční: Victor Hugo Heinrich Heine U nás: Jan Neruda Karel Poláček Karel Čapek Současní: Ludvík Vaculík Rudolf Křesťan Jindřiška Smetanová Karel Kyncl