Obecné výklady o jazyce 1 Hradec Králové CZECH SALES ACADEMY Hradec Králové – VOŠ a SOŠ s.r.o. Hradecká 1151, Hradec Králové

2 Tento učební materiál vznikl za podpory OPVK 1.5 Název školyCZECH SALES ACADEMY Hradec Králové – VOŠ a SOŠ s.r.o. Číslo projektuCZ 1.07/1.5.00/ Název projektuModerní škola Číslo DUMCSA_OPVK15_087číslo materiálu PředmětČeský jazyk a literatura Tematický celekObecné výklady o jazyce Název materiáluObecné výklady o jazyce AutorMgr. Hana Voralová Datum ověření, třída , 2A Časová dotace20 min. PomůckyInteraktivní tabule, PC, flash disk Vzdělávací cílZopakování a rozšíření učiva základní školy. Ověření a upevnění znalostí žáků.

Vznik a vývoj jazyka neexistují žádné hmatatelné důkazy a doklady o vzniku jazyka stáří lidského rodu se odhaduje na 5 mil. let vývoj jazyka byl postupný, utvářel se řadu let jazyk v dnešním chápání se předpokládá u hommo sapiens (před 300tis. lety) k rozvoji jazyka přispěl velkou měrou nárůst mozkové kapacity o plně rozvinutém jazyce hovoříme v období před 50-70tis. lety

Teorie o vzniku jazyka A)Polygenetická – jazyk vznikl nezávisle na různých místech zeměkoule B)Monogenetická – jazyk vznikl na jednom místě a pak se rozšířil Člověk má společný původ v Africe, to svědčí spíše pro monogenetickou teorii.

Funkce jazyka Dorozumívací – jazyk jako prostředek ke komunikaci Myšlenková – jazyk je nástrojem myšlení Reprezentativní – jazyk jako znak národní příslušnosti Expresivní (výrazová) – jazyk jako prostředek k vyjádření pocitů a přání Apelová (výzvová) – přesvědčování ostatních Estetická – krása řeči a její umělecké využití

Klasifikace jazyků přesný počet jazyků nebyl zjištěn, uvádí se, že to ani není možné (střídání diferenciační a integrační tendence) obvyklý počet se pohybuje mezi jazyků velký problém činí rozlišení samostatného jazyka a nářečí nelze vyloučit, že by se mohla do budoucna prosadit integrační tendence – což by mohlo mít za následek radikální omezení počtu jazyků

Sociolingvistická klasifikace Při klasifikaci jazyků se vychází z počtu mluvčích, způsobu utváření a osvojení jazyka, národní příslušnosti a jiných sociologických faktorů V tomto smyslu dělíme jazyky na: – světové (AJ, čínština) a ostatní – jednací (OSN, EU) – živé a mrtvé – přirozené a umělé – národní a menšinové – mateřské jazyky (osvojování přirozenou cestou) – cizí jazyky (všechny, které nejsou mateřské) – druhé jazyky (jazykově smíšené rodiny, děti azylantů)

Genealogická klasifikace vychází z předpokladu, že jazyk vznikl na různých místech rozlišuje jazykové rodiny, které sdružují jazyky dle příbuznosti v současnosti se uvádí celkem 20 jazykových rodin (př. indoevropské, kavkazské, uralské, altajské, austroasijské aj.) čeština patří mezi jazyky indoevropské, které se dále dělí na 12 dalších skupin

Indoevropské jazyky INDOÍRÁNSKÉ (sanskrt, hindština, perština, cikánština, atd.) ARMÉNŠTINA ŘEČTINABALKÁNSKÉ (albánština, atd.) ITALICKÉ (latina, umberština, atd.)ROMÁNSKÉ (francouzština, španělština, portugalština, italština, rumunština, moldavština, atd.) KELTSKÉ (irština, velština, bretonština, atd.) GERMÁNSKÉ (angličtina, němčina, holandština, dánština, švédština, norština, islandština, atd.) BALTSKÉ (pruština, litevština, lotyšština) SLOVANSKÉ (staroslověnština, bulharština, čeština, slovenština, ruština, polština, atd.) ANATOLSKÉ (chetitština, atd.)TOCHARSKÉ (tocharština)

Slovanské jazyky západoslovanské (čeština, slovenština, polština, kašubština, horní a dolní lužická srbština, vymřelá polabština východoslovanské (ruština, běloruština, ukrajinština) jihoslovanské (slovinština, makedonština, bulharština, srbština, chorvatština, staroslověnština)

Typologická klasifikace třídí jazyky pouze na základě typů jejich gramatiky (srovnání se provádí především v morfologii) tvůrcem klasifikace je Vl. Skalička, člen tvz. pražské školy jazyky jsou srovnávány na rovině synchronie (současný stav) Neexistují ale čisté typy jazyků, spíše platí, že v každém jazyce převládá jeden typ a další se vyskytují v menší míře.

Typologická klasifikace Rozlišuje me 3 základní typy jazyka, podle užívání afixů: – Izolační (angličtina, francouzština; typická jsou pomocná slova, chybí ohýbání, pevný slovosled) – Aglutinační (finština, maďarština, turečtina; gramatické kategorie se vyjadřují pomocí afixů – předpona, přípona, které se připojují ke slovnímu základu, př. ev=dům, evlerin=domů) – Flexivní (slovanské jazyky, volný slovosled, ohýbání – časování, skloňování pomocí různých afixů) ; tyto se dále dělí na syntetické, analytické a polysyntetické

Odkazy, literatura Martinec, I. a kol. Mluvnice : učebnice českého jazyka pro střední školy. Plzeň : Fraus, Černý, J. Úvod do studia jazyka. Olomouc : Rubico, Kostečka, J. Český jazyk pro 4. ročník gymnázií. Praha : SPN, 2005.