Sciurus vulgaris Daniel Dvořák Církevní ZŠ logopedická Don Bosco
Vědecká klasifikace Říše: živočichové (Animalia) Kmen: strunatci (Chordata) Podkmen: obratlovci (Vertebrata) Nadtřída: čtyřnožci (Tetrapoda) Třída: savci (Mammalia) Řád: hlodavci (Rodentia) Čeleď: veverkovití (Sciuridae) Rod: veverka (Sciurus)
Veverka obecná Sciurus vulgaris Stupeň ohrožení málo dotčený Binomické jménoBinomické jméno Sciurus vulgaris Linné, 1758Linné1758 Rozšíření veverky obecné (červeně).
Výskyt v České republice VV České republice ji nalezneme v lesích všech typů, parcích, alejích, větších zahradách nebo hřbitovech se stromovým porostem.
Veverka obecná obývá široké území v rozmezí od západní Evropy až po východní Asii.západní Evropy východní Asii Máme veverku zrzavou a černou. Veverka zrzavá žije hlavně v listnatých lesích a černá veverka žije hlavně v jehličnatých lesích.
Veverka obecná (Sciurus vulgaris) je středně velký hlodavec z čeledi veverkovitých (Sciuridae). hlodavecčeledi veverkovitých Veverka obecná může být černé i zrzavé barvy. Veverka se dá velmi dobře rozeznat podle svého velkého chundelatého ocasu. (Ocas jí pomáhá udržet rovnováhu při lezení a skocích. Dále ho využívá jako pokrývku při spánku.)
Veverka má na uších výstupky, které jsou tvořeny dlouhými chlupy. Veverka má také bílé bříško. (Toto je u zrzavé i černé veverky.)
Veverka je aktivní přes den, ale ve vrcholné části dne je většinou ukryta ve svém hnízdě, přičemž se vyhýbá teplu a větší viditelnosti vůči predátorům, mezi které patří především kuna lesní, kočka divoká, liška obecná, lasice kolčava, která loví především mláďata, ale také větší dravci, např. káňata lesní nebo sovy.
Veverky až do doby rozmnožování jsou samotářské a přítomnost ostatních nevyhledávají. V zimě nehybernuje, ale tráví ve svém hnízdě větší dobu než v létě. Dokáže se pohybovat rychlostí až 19 km/h
Veverka má typické lehce rozeznatelné stopy. Zanechává po sobě čtyři prohlubně : zadní jsou kratší, přední delší. Leze po stromech, dokáže přeskakovat ze stromu na strom Veverky nechodí, ale poskakují.
U některých jedinců probíhá páření již na konci zimy a na samotném počátku jara. Většinou je však obvyklejší doba páření v letním období, během června a července. Samec svou partnerku nachází díky pronikavému pachu, který samice vypuzuje. Po setkání dvou partnerů začne samec svou partnerku honit po stromech a tak činí až do hodiny před spářením. Před rozmnožováním se také samice vykrmují s cílem přibrat na váze, jelikož obecně platí, že samice s vyšší hmotností rodí více mláďat než samice s hmotností nižší.
Veverky si staví hnízda v dutinách stromů, někdy i na tlustších větvích. Hnízdo má velikost cm a je tvořené mechem, listy, travou a kůrou. Veverčí hnízdo v dutině rozeznáte podle hub napíchaných na větvičkách stromu.
Samice může mít i dva vrhy za rok, přičemž jeden vrh obsahuje obvykle 3 až 4 mláďata, která se rodí po 38 až 39 denní březosti. Mláďata se rodí slepá a téměř holá a po narození váží 10 až 15 g.
PPlně osrstěná jsou po 21 dnech života, oči se jim otevřou po čtyřech týdnech a chrup se jim plně vyvíjí až po 42 dnech, kdy začínají požírat pevnou potravu. Samice je však kojí až do jejich odstavení, tedy do 8 až 10 týdnů po narození.
Veverky se i se svými mláďaty stěhují z hnízda do hnízda. Je to kvůli obrovskému množství blech. Nejvíce, % mláďat přitom umírá během svého prvního zimního období.
Samice dosahuje pohlavní dospělosti zhruba v druhém roce života, samci o něco později. Veverka obecná se v přírodě dožívá průměrně 3 let, v zajetí se může tato hranice vyšplhat až na 10 let.
Veverka obecná je ve většině států Evropy chráněným druhem. To platí i v České republice, kde je v současnosti podle vyhlášky 395/1992 Sb. vyhodnocena jako ohrožený druh.Evropy V posledních letech u nás došlo k příkrému poklesu početnosti tohoto druhu a z původních tisíc kusů ulovených ročně ve 20. letech 20. století se počet ulovených veverek o 50 let později snížil pouze na několik stovek jedinců. V některých částech světa se již od starověku loví pro svou srst, ale v současné době ji nejvíce ohrožuje spíše ztráta lesů - jejího přirozeného biomu. V jiných částech světa, např. ve Spojeném království, se potýkají s jiným problémem, a to vytlačováním veverky obecné úspěšnějším druhem – veverkou popelavou.
Zdroj - internet avn%C3%AD_strana cz.eu/mammalia.html Tak jděte a ochraňujte veverky. A přitom poznávejte přírodu.
Zvláštní poděkování bych chtěl věnovat paní učitelce Svatkové.