Světlo Předmět: BiologieTřída: 2L Obor: Technické lyceumŠkolní rok: 2015/16 Vyučující: Mgr. L. KašparJméno: Vojtěch Bezděk

Úvod ke světlu Světlo je viditelná část elektromagnetického záření, tedy elektromagnetické vlnění o vlnových délkách z rozsahu přibližně 390– 790 nm (nanometrů) Vlnové délky světla leží mezi vlnovými délkami ultrafialového záření a infračerveného záření Světlo lze charakterizovat pomocí několika hledisek: Mezi nejzákladnější patří fotometrické charakteristiky (např. svítivost či světelný tok, frekvenční spektrum, barva

Úvod ke světlu Na těchto vlastnostech závisí i chování při odrazu, lomu a průchodu prostředím Některé druhy živočichů vnímají rozsah světla jiný Rozsah vnímaných vlnových délek je dán především tím, že v oblasti viditelného světla není elektromagnetické záření ze Slunce absorbováno v atmosféře a dopadá na zemský povrch Povahu světla se pokoušeli vědci vystihnout dlouhou dobu. Např. Platon si myslel, že lidské oči jsou aktivními zdroji světla

Šíření světla Newton chápal světlo jako proud částic v mechanickém smyslu Vlnové vlastnosti světla zkoumal poprvé Christiaan Huygens (1678) Vlnová teorie světla dokázala podat vysvětlení i mnoha jiných jevů Částicový pohled na světlo byl znovu oživen až kvantovou fyzikou Od poloviny 20. století je platná teorie o dualitě částice a vlnění Sudan Tuto teorii popsal Einstein(1905), světlo lze popsat jako vlnu (částici) Světlo se tudíž chová jako vlna, která nese kvantované množství energie

Lom světla Paprsky světla se při přechodu z jednoho prostředí do jiného lámou, například když světlo dopadá šikmo na průhledný materiál, jako je sklo nebo voda Různé materiály zpomalují světlo rozdílně, takže lom nastává vždy pod jiným úhlem

Rychlost světla ve vakuu Rychlost světla ve vakuu je definována přesnou hodnotou metrů za sekundu Označuje se písmenem c Tato rychlost dává přirozený poměr měřítek prostoru a času a je nejvyšší možnou rychlostí šíření signálu či informace Rychlost světla v látkovém prostředí je menší než rychlost světla ve vakuu c a je rovna, kde „n“ je index lomu příslušné látky (materiálu).

Sluneční záření/energie Sluneční energie představuje drtivou většinu energie, která se na Zemi nachází a využívá Vzniká jadernými přeměnami v nitru Slunce Vzhledem k tomu, že vyčerpání zásob vodíku na Slunci je očekáváno až v řádu miliard let, je tento zdroj energie označován jako obnovitelný Podle zákona zachování energie se sluneční energie, dopadající na planetu Zemi, přeměňuje beze zbytku v jiné formy Mezi projevy sluneční energie na Zemi tak patří: Energie fosilních paliv, Energie větru, Energie biomasy, Vodní energie, Teplo, Sluneční vítr Sluneční energie je energií elektromagnetického záření Viditelné záření tvoří asi 45 % dopadajícího záření Příkon záření dopadajícího na povrch zemské atmosféry činí W/m

Využití Sluneční Energie Jsou 2 druhy 1) Přímé : pro výrobu elektrické energie, v zemědělství (skleníky), zpracování užitkové vody, vytápění 2) Nepřímé : potenciální energii vody, kinetickou energii vzdušných mas, chemickou energii biomasy Solární články : Solární články (sluneční baterie) jsou polovodičové prvky, které mění světelnou energii v energii elektrickou Celkově se daří přeměnit v elektrickou energii jen asi 17 % energie dopadajícího záření Solární články jsou tvořeny polovodičovými plátky tenčími než 1 mm

Světelné zdroje Vlastní zdroje : Za vlastní zdroje označujeme taková tělesa nebo látky, v jejichž struktuře dochází ke vzniku světla např. Slunce, žárovku, plamen atd. Nevlastní zdroje : Látky, které samy světlo nevytvářejí, ale pouze odráží a rozptylují dopadající světlo např. Měsíc, mraky, všechny osvětlené předměty apod. Přírodní zdroje : Kosmická tělesa (Slunce, Hvězdy, Měsíc), Chemické reakce - oheň, Biologické zdroje (Světlušky, houby, odrazy očí viditelné ve tmě nebo při záblesku), Elektrické výboje (Blesk), Tektonické jevy (Láva) Umělé zdroje : Rozeznáváme zdroje na principu teplotního záření (např. žárovky), záření elektrického výboje v plynech a parách kovů (zářivky, výbojky) anebo luminiscence (např. svítivé diody)

Vliv světla na člověka Při návrhu všech druhů osvětlení (umělého, denního i sdruženého) se zpravidla za jediný bod zadání považuje vytvoření příznivých světelných podmínek pro uživatele prostor. Zapomíná se ale, že všechny druhy světla a osvětlení působí na člověka a na živé organismy vůbec i jinými vlivy Světlo hraje v životě člověka velkou úlohu. Umožňuje mu prostorové vidění a současně synchronizuje jeho vnitřní den s vnějším dnem. Beze světla by naše vnitřní hodiny volně běžely a společnost by byla fázově desynchronizována. V současné době je však zřejmé, že i bílé světlo o intenzitě 200 až 500 luxů může nastavovat biologické hodiny člověka a synchronizovat je s 24hodinovým dnem.

Zdroje svetlo/vliv-svetla-na-casovy-system-cloveka svetlo/vliv-svetla-na-casovy-system-cloveka cloveka cloveka zdravi.htm zdravi.htm