ŽIVOT PRAVĚKÝCH ZEMĚDĚLCŮ Každá společnost po sobě zanechá nesmazatelné stopy. V období pravěku, kdy lidé ještě neznali písmo, byla takovou stopou keramika, kamenné a kostěné nástroje a další ozdoby. Tyto stopy života lidí na určitém území v určité době mají často společné znaky. Podle nich vědci rozlišují jednotlivé archeologické kultury. Pojmenovávají se podle místa prvního nálezu např. bylanská kultura byla pojmenována podle obce Bylany u Kutné Hory. Také kultura našeho 21. století po sobě zanechává stopy. Za několik desetiletí nebo století se i naše současná kultura stane zdrojem zkoumání budoucích generací vědců. Kdo ví, jak budou naše činy, pokrok ve vědě a umění, změny ve společnosti, chápat a hodnotit oni? Část keramické nádoby

KERAMIKA Keramika byla novinkou neolitu. První zemědělci k nám přinesli i první nádoby. Vesměs připomínaly úseč koule. Čtvrtina koule představovala misku, polovina až tři čtvrtiny hrnec, zásobní nádobu. Naše nejstarší keramika se vyznačovala charakteristickou výzdobou rytých závitnic nebo spirál, tzv. volut – odtud starší název volutová keramika. Dnes je moderněji nazývaná jako keramika lineární. Dost brzo začali hrnčíři své výtvory kolorovat, žlutě nebo červeně. Na počátku zemědělství si každá rodina vyráběla vlastní hrnce. Používala se jílovitá hlína, do které se přidávalo ostřivo (kamínky, písek, slída). Hrnce se vypalovaly u otevřeného ohniště, později v píckách. Hrnčířský kruh ještě neexistoval. Nádoby se tvarovaly z válečků a proužků hlíny- spirálovitě se navazoval kousek po kousku. Zručnost pravěkých hrnčířů a hrnčířek musela být mimořádná. Vždyť bylo zapotřebí pracovat co nejrychleji, modelovat a zdobit, dokud měla rychle schnoucí hmota vhodnou vlhkost a poddajnost. Nejstarší česká keramika byla nalezena V Bylanech u Kutné Hory. Analýzy, provedené radiouhlíkovou metodou, udaly stáří kolem 5100 let př. n. l.

TKALCOVSTVÍ Vhodná vlákna ke spřádání nití získávali lidé buď ostříháním ovcí, nebo zpracováním stonků lnu a konopí. Zkušenostmi se poučili, že stonky obou rostlin se dají třepit na vlákna a z vláken lze spřádat nit. Pro spřádání si však museli vyrobit pracovní pomůcky: přeslici a vřeteno. Předivo, len, konopí nebo ovčí vlnu si upevnili na přeslici a soukali z něho nit. Nit se natáčela na vřeteno. K přeslici brzy přidali přeslen = setrvačník. První přesleny byly vyrobeny z kusů keramických střepů a byly zabroušené do tvaru okrouhlých destiček. Přesleny jsou jedním z důkazů, že neolitičtí lidé už ovládali výrobu textilií, protože textilie samotné se do dnešních dní až na nepatrné zbytky nedochovaly. LenPřeslenyKonopí

VERTIKÁLNÍ TKALCOVSKÝ STAV Vertikální tkalcovský stav byl vynález prvních zemědělců. U nás se žáden z doby pravěku nedochoval, ale byly nalezeny drobné součástí tkalcovských stavů – kamenná závaží, používaná k vypínání osnovy. Do vláken osnovy, splývajících z horního břevna a dole zatížených kameny, se jednoduchým pravěkým člunkem vplétal příčný útek. Rekonstrukce vertikálního tkalcovského stavu

DLOUHÉ DOMY Typickým příbytkem nejstarších zemědělců na našem území byl tzv. dlouhý dům. Neolitický člověk byl vlastně prvním skutečným stavitelem a architektem. Konstrukční finesy ještě příliš neovládali, činila jim potíže zejména příčná vazba krovu a nedokázali spojit napevno tři trámy v jednom bodě. Domy byly všude takřka stejné, lišily se jen délkou. Zpravidla byly otočeny zadním štítem k severu. Základní konstrukci domu vytvářelo pět řad kůlů zatlučených do země. Tři vnitřní řady nesly tíhu střešní konstrukce, dvě vnější řady kůlů měly funkci opory pro obvodové stěny. Stěny vznikly tak, že stavitelé mezi kůly propletli proutí a poté celou plochu omazali vrstvou hlíny. Střešní krytinu tvořily došky z rákosu. Některé domy mohly mít délku až 45 metrů. Takový dům obývaly dvě až tři rodiny pokrevně příbuzné. Domy byly bez oken, protože je neuměli neolitičtí stavitelé do konstrukce zabudovat, dým z ohnišť unikal otvory pod střešní konstrukcí.

NEOLITICKÁ OSADA

MATRIARCHÁLNÍ RODY Neolitičtí zemědělci, tak jako před nimi lovci, žili v matriarchálních rodech. Do mateřského rodu patřila pramatka, její děti (matka byla vždy jistá, otec ne, protože v době promiskuity mohl mít děti i s jinými ženami), děti matčiných dcer, vnuček a dalších ženských potomků. Děti matčiných synů patřily do rodu žen, s nimiž je zplodily. Nepředstavujme si ale matriarchát jako vládu nějakých úskočných Amazonek. Ženy ztělesňovaly rod, prokazovala se jim úcta. Byla uctívána plodivá síla žen. Lidé odvozovali svůj původ od Velké matky. Mezi archeologické nálezy patří sošky ženských těl z pálené hlíny = venuše. PETŘKOVICKÁ VENUŠE jemná řezba v kreveli stará let z doby lovců mamutů

LITERATURA KOLEKTIV AUTORŮ. Dějepis 6: Učebnice pro základní školy a pro víceletá gymnázia. 1. vyd. Plzeň: Fraus, ISBN MICHOVSKÝ, Václav. Dějepis I. díl: Pravěk a starověk pro základní školy. 1. vyd. Praha: Práce, ISBN HORA, Petr. Toulky českou minulostí: První díl. 1. vyd. Praha: Práce, ISBN BAUER, Jan, Josef FRAIS, Kristina VOLNÁ a Zdeněk VOLNÝ. Toulky minulostí světa 1: Od počátku dějin člověka po rozvrat velkých říší v Mezopotámii a Egyptě. 1. vyd. Praha: Baronet Via Facti, ISBN ROBERTSOVÁ, Alice. Evoluce: Příběh člověka. 1. vyd. Praha: Euromedia Group, k.s. - Knižní klub, Universum. ISBN FAGAN, Brian M. Sedmdesát velkých vynálezů starověku. 1. vyd. Praha: Slovart, ISBN ZDROJE OBRÁZKŮ [ ] Část keramické nádoby m=isch [ ] Len [ ] Konopí ch [ ] Přesleny [ ] Rekonstrukce vertikálního tkalcovského stavu Neolitická osada – vlastní zdroje Petřkovická Venuše – vlastní zdroje