Marie Baronová
křižovatka obchodních cest pozůstatky kmenové organizace vůdci kmene: světští: agové, bejové, mírové, chánové, begové duchovní (silnější postavení): šejchové, pírové zdrojem bohatství chov ovcí na jejich území žijí další kmeny (Arméni, Asyřani…)
konflikt mezi kočovníky (aširet) a usedlíky (raja) konflikt mezi Kurdy a jinými kmeny v oblastech, kde Kurdové netvořili většinu rozpory mezi vůdci kmene a centrální vládou boje mezi náboženskými skupinami (pronásledování jezídů) cechovní tradice bránila rozvoji průmyslu a jednotného trhu vliv VB, Ruska, USA, Německa
1514 bitva u Čaldyránu a rozdělení Kurdistánu mezi Osmanskou říši (Turecko) a Perskou říši (Írán) v 19. století pokusy Tureckého Kurdistánu o osamostatnění (Íránská část má větší autonomii): neúspěšné silný vůdce Bedirchán X Osmanská ř. + VB a USA (stáhly na svou stranu křesťanskou menšinu pod záminkou její ochrany)
Osmanská říše si v době oslabení „kupovala“ bojeschopné muže, ze kterých vytvářela speciální jednotky na potlačení nepokojů => zvýšení konfliktů mezi Kurdistánem a ostatními kmeny 1908 vítězství mladoturecké revoluce: snaha o autonomii – na západě podpora, na východě odmítnutí -> začátek rozkladu Kurdistánu 1. světová válka: špatná ekonomická situace
po 1. světové válce dohoda s evropskými velmocemi o uznání Kurdistánu: vzápětí anulována Kurdistán rozdělen mezi nově vzniklé státy každá část se vyvíjí odděleně
PJAK: íránské hnutí bojující za samostatnost PKK: Strana kurdských pracujících, kořeny v Turecku HHK: vládnoucí orgán iráckého Kurdistánu jezídové: komunita, kde se mísí prvky židovství, křesťanství, islámu, hinduismu a dalších náboženství pešmergové: kurdské milice v Iráku PYD: Strana demokratické jednoty, syrský Kurdistán YPG: ozbrojená složka PYD
7 – 8 mil. obyvatel v průběhu 2. světové války stoupal vliv centrální vlády nacionalismus, očištění perského jazyka a celé kultury od jiných Kurdové vyhlásili Mahabádskou republiku – nejednotnost ve vnitřních vztazích – zásah Íránu a rozpad republiky další povstání 1967, 1979 a 1989 2007 vznik hnutí PJAK, jehož cílem je vyhlášení autonomního Kurdistánu PJAK na listině teroristických organizací PJAK podporovaná USA a Izraelem, zatímco Turecko podporuje centrální íránskou vládu
11 – 15 mil. obyvatel nacionalismus kurdská kultura potlačována, trestána vzpoury v meziválečném období, potlačeno 1978 vznik Strany kurdských pracujících PKK PKK vedena na seznamu teroristických organizací kvůli obchodu s drogami 1995 Turecko vyhlásilo PKK válku 1999 summit EU v Helsinkách: Turecko kandidátskou zemí, ale podmínkou mimo jiné ochrana kurdské menšiny od 2008 bombardování základen PKK na iráckém území: odvetné reakce
mil. obyvatel muslimové, křesťané, jezídi 1958 revoluce: místo monarchie nastolena republika špatné vztahy mezi Kurdy a centrální vládou: válka do r násilné přesuny Kurdů do oblastí vlivu centrální vlády, genocida v 90. letech jednotky OSN, po jejich odchodu regionální autonomie připojení k jednotkám, které svrhly Saddáma Husajna nyní boj proti IS na jedné straně a Turecku na straně druhé (bombardováno kvůli základnám PKK)
1. výdaje na válku s mnohem lépe vybaveným Islámským státem 2. nutnost živit a zabezpečit více než milion válečných uprchlíků 3. závislost ekonomiky na ropě, jejíž cena je dlouhodobě na rekordním minimu 4. neochota bagdádské vlády vyplácet Regionální vládě Kurdistánu 17 % svého rozpočtu, jak jí nařizuje federální ústava
mil. kurdských obyvatel nejednotnost za vlády Háfize Asada mělo Turecko vliv pod záminkou ochrany tureckých obyvatel 2011 občanská válka vznik PYD - sesterské organizace PKK a převaha syrských Kurdů, Turecko to bere jako provokaci
Spojené státy začnou přímo vojensky podporovat YPG (vojenská složka PYD) 2. V Syrském Kurdistánu budou působit pešmergové trénovaní v HHK (iráckém Kurdistánu) 3. Postup USA, PYD (Sýrie) a HHK (Irák) bude koordinován z společného velícího centra, ve kterém budou zástupci všech tří stran. problém: zhoršení vztahů mezi USA a Tureckem
KŘIKAVOVÁ, Adéla a V ČERNÝ. Národnostní problematika v zemích Západní Asie: Kurdové, Čerkesové. Praha: Orientální ústav ČSAV, [1985], 3, 92 s. kurdistan-bude-mit-sve-pesmergy-s-podporou-usa.html kurdistan-bude-mit-sve-pesmergy-s-podporou-usa.html