19. století

Datum: Projekt: Kvalitní výuka Registrační číslo: CZ.1.07/1.5.00/ Číslo DUM: VY_32_INOVACE_137 Jméno autora: Mgr. A. Miloslava Svobodová Název práce: Historie odívání – 19. století Předmět : Navrhování Ročník: 3. Časová dotace : 45 minut Vzdělávací cíl : seznámení s historií odívání v období 19. století a oděvními prvky a siluetami typickými pro toto období Pomůcky : PC Poznámka: Tento materiál je součástí tematického balíčku realistické studie a základy navrhování Inovace: Mezipředmětové vztahy – Modelování, PCV, Konstrukce střihů - zapojení audiovizuální techniky do výuky – popis daného historického období z hlediska vývoje oděvu, materiálu, oděvních prvků a siluet. Téma obsahuje zadání úkolu, kde si žáci vyzkouší přenést inspiraci historickým oděvem do nové podoby.

Autor kresby: Mgr.A. Miloslava Svobodová

Francouzská buržoazní revoluce změnila nejen politické a hospodářské poměry, ale způsobila převrat v celém životním stylu. Doba Napoleonova císařství (císařství = empír) - dala název novému slohu, který z Francie rychle rozšířil po celé Evropě. Vše, co bylo typické pro životní styl šlechty, bylo odsouzeno k zániku. Zmizely krinolíny, napudrované paruky, korzety a šněrovačky. Republika, která si dala do štítu hesla o rovnosti občanů, prosazovala demokratické zásady i v odívání. Rozdíly jednotlivých společenských stavů, dříve záměrně zdůrazněné oděvem, byly setřeny. Republikánské smýšlení prosazovalo jednotnost oděvu. Římská republika se stala pro francouzské republikány vzorem nejen politickým. Stala se i inspirací módní. Především ženská móda přijala téměř bezvýhradně kult antiky. Jednoduchá elegance antického oděvu byla reakcí na rokoko.

Mužský oděv Vzorem módy svobodného občana Francie se stalo oblečení poslanců versailleského národního shromáždění v r Byl to frak, vesta a kalhoty. Pouze kokardy různých barev prozrazovaly příslušnost k politickým táborům. Kalhoty ke kolenům vystřídaly tzv. pantalóny. Byly to dlouhé kalhoty ke kotníkům, které dostaly jméno podle populární postavy Pantalona z italské komedie. Přesahovaly poněkud pas a upevňovaly se pomoci šlí. Tento nový typ kalhot se šil z trikotu, takže těsně obepínaly postavu, která měla být podle antického ideálu jako z mramoru. V r se kalhoty dole rozšířily a dosáhly tvaru, který s malými obměnami trvá dodnes. K dlouhým přiléhavým kalhotám patřil frak s vysokým přeloženým límcem a výraznými klopami. Oblek doplňovala vesta bez rukávů zdobená klopami. Hrdlo zdobily nákrčníky. Byly to šátky umně překládané tak, že rourovitě obalovaly krk. Nad nimi vyčnívaly stojaté naškrobené špičky límce košile. Přes frak se oblékal vlněný plášť redingot, jehož přiléhavý střih zdůrazňoval módní štíhlou siluetu. Jako svrchní oděv sloužila také vlněná pláštěnka. Novinkou v pánském šatníku se stal volný plášť zvaný carrick, pojmenovaný pravděpodobně podle města Carrick v Irsku. Jeho největší ozdobou byla řada límců spadajících až na ramena, takže tvořily malou pláštěnku. Zvonový plášť byl dlouhý (sahal asi 15 cm od země), jeho límce se v zimě pošívaly kožešinou, proto byl vhodným oděvem do zimy a nepohody.

Ženský oděv Vědomý návrat k antice, která se stala vzorem umění i životního stylu direktoria, se výrazně projevil v ženské módě. Ženy se chtěly podobat klasickým sochám oděným jednoduchými tunikami. Základem jejich šatníku se stal proto jednoduchý splývavý oděv košilového střihu. Přirozený pas byl posunut vysoko pod ňadra, kde byl oděv přepásán. Hluboký dekolt a krátké rukávy se staly typické pro tuto "nahou" módu. Oděv měl někdy dvojitou sukni, spodní protaženou do vlečky až metr dlouhé. V oblibě byly vzdušné, jemné a průsvitné materiály: tenké bavlněné tkaniny, batist, mušelín, tyl. Tyto luxusní materiály se platily velmi draze, protože se dovážely z východních zemí. Pod průsvitný oděv oblékaly ženy trikoty tělové barvy. Tato móda, svým způsobem velmi exkluzivní, byla však velmi nevhodná z hlediska zdravotního. Kašmírové šály dovážené z Egypta, které patřily mezi nejžádanější doplňky, nemohly dostatečně ochránit před nachlazením. Podnebí Paříže je mnohem drsnější než teplé klima antického středomoří, proto příliš lehké oblečení způsobovalo tzv. "mušelínovou nemoc" (zánět vaječníků). Radikální zásah provedl sám císař Napoleon. Zakázal drahý dovoz tkanin cizí výroby. Tím posílil císařskou pokladnici i rozvoj francouzského textilního průmyslu (např. lyonského hedvábí). Do módy přišly opět tlustší tkaniny: samet, brokát, taft. Dekoltování se zmenšilo, rukávy šatů se prodloužily. Oblečení se stávalo pestřejší, i když stále ještě dominovala oblíbená bílá barva.

Úprava hlavy Reakcí na složité paruky se stal hladký empírový uzel. Zachovával stylovou jednotu s ženským oděvem, neboť i on byl inspirován antikou. Vlasy, rozdělené pěšinkou a zdůrazňující tvar hlavy, byly spletené do uzlu nebo spoutané do ozdobné síťky. Jediným oživením byly kadeře volně rozhozené po čele. Nosily se nízké a podlouhlé čepce upevněné stužkami pod bradou i čepcovité klobouky, vpředu s výrazně protaženým okrajem. Ozdobu tvořily stuhy, plisované pruhy tkanin, krajky i umělé květiny. Večerní toalety doplňoval turban zdobený peřím. V mužské módě se ujal krátký účes "a la Titus". Na skráních narůstaly vousy do kotlet. Knír nosili většinou jen vojáci. V době, kdy se stal frak denním oděvem, byl jeho neodmyslitelným doplňkem cylindr

Šperky, ozdoby a doplňky šperky byly silně ovlivněny antickými vzory. Nosily se pravé antické kameje (tj. polodrahokam s vystupujícím obrazem; tmavší vrstvy tvoří podklad, světlejší jsou zpracovány reliéfem). Vedle originálu se objevovaly i napodobeniny drahých kamenu a perel. Lemy oděvů zdobily kožešinové pruhy, prýmky, krajky, volány i plisování. Nutným doplňkem oděvu s krátkými rukávy se staly dlouhé rukavice chránící paži vysoko nad loket. Malé taštičky na dlouhé šňůrce, krajkové kapesníčky, slunečníky a vějíře tvořily módní doplňky.

Obuv Muži zasouvali přiléhající kalhoty do vysokých kožených holínek jezdeckého typu. Později byly holínky vystřídány nízkými střevíci. Ženskou obuv rovněž ovlivnila antická. Sandály vázané na řemínky, které se objevily na začátku empíru, se později změnily v nízké ploché střevíčky bez podpatku.

Romantická vlna, která ve dvacátých letech zachvátila Evropu, si libovala v návratech k historickým epochám. I móda, podobně jako dobová architektura, se opírala o historické předlohy a vybírala si prvky různých slohů. Byla výrazně ovlivněna i postupující průmyslovou výrobou. Továrny začínaly dodávat na trh výrobky ve velkém počtu, koupěchtivost rostla a móda se stávala záležitostí stále širšího okruhu společnosti. Od r. 1813, kdy se konal ve Vídni mírový kongres, upoutala na sebe pozornost móda vídeňská. Její ráz byl ryze měšťanský. Symbolem měšťana a jeho životního stylu se stala satirická kreslená postava Gottlieba Biedermeiera. Karikatury s touto postavičkou se staly populární a zasloužily se vlastně o pojmenování měšťanského stylu 1. poloviny 19. století, který bývá označován biedermeier.

Mužský oděv Základním oblečením muže zůstal přiléhavý frak, který doplňovaly dlouhé kalhoty typu: pantalónů. Musely být vypjaty, proto byly vpředu dole obloukovitě vystřiženy, aby se na botě neřasily. Vypnutí napomáhala i páska podtažená pod podešví obuvi. Svým úzkým střihem a přiléhavostí připomínají novodobé šponovky. Do mužské módy se vracela pestrost. Vesta a kabát se šily z různých materiálů odlišných barev. Kalhoty byly vždy světlejší než frak, často i kostkované. Bývaly většinou světlé až bílé, vesta z květované nebo kostkované tkaniny, kabát v oblíbených barvách: tabákově hnědé, lahvově zelené, švestkově modré, šedé. Prvek dekorativnosti zastupovala košile. Původně vysoký tuhý límec se začal překládat přes límec kabátu a dostal tak tvar límce dnešního. Byl podložen kravatou uvázanou na volný uzel. Čím střízlivější byla pánská móda, tím více se soustředila na kravatu, jako na jednu z ozdob oděvu. V době biedermeieru vzniklo dokonce několik knížek o "umění" vázat kravatu (autorem jedné z nich byl Balzac). Výběr a způsob uvázání kravaty měly prozrazovat osobnost člověka, jeho vkus i politické smýšlení. Kabáty zůstávaly stále v oblibě. Nosil se redingot s dlouhými rovnými šosy, který byl těsně tvarován na postavu, a carrick zdobený několika širokými límci. Nejnovější módou byl tweed - rovný kabát z lehké vlněné tkaniny u krku uzavřený. Stal se základem novodobého oblečení.

Ženský oděv Romantickým ideálem už nebyla chladná klasická krása jako v době empíru, ale fantazie a vzlet. Změnila se celková silueta oděvu. Pas se vracel zpět na své přirozené místo a neobyčejně se zúžil. Opětnému zdůraznění tělesných proporcí napomáhal korzet. Sešněrovaný útlý pas kontrastoval se širokou sukní. Její kuželovitý tvar udržovalo množství spodniček. Velká plocha sukně byla oživena stuhami, umělými květinami i samotnými vzory oděvních materiálů (proužky, kostkami, květinami). Hedvábí, atlas a jemné tkaniny se nosily v každou denní dobu. K reprezentativním materiálům patřil měňavý taft a hedvábné moaré. Letní oděvy se šily z nadýchaného mušelínu, tylu či krepu. Rukávy upnutého živůtku se staly zajímavou módní ozdobou. Rozšiřovaly horní část postavy, a tím opticky zužovaly pas. Nízko nasazené bohatě řasené rukávy měly nejrůznější tvar, jak prozrazovaly názvy: "pagodové" rukávy, "šunkové" rukávy, "skopová kýta" apod. Byly tak mohutné, že jejich tvar udržovaly kostice. Dekolty se zvětšovaly hluboko na ramena. Lemovaly je široké límce, jejichž rozměr se stále zvětšoval, takže nakonec pokrývaly jako pláštík celá ramena. Nová módní silueta vyloučila kabáty. V zimním období je nahradily oděvy ze silných vlněných tkanin. Přes šaty se oblékaly peleríny, které svou šíří zakrývaly celou postavu. V oblibě byly šály a velké čtvercové šátky nebo boa (tj. úzký dlouhý šál z kožešiny nebo pštrosích per).

Úprava hlavy Velké dekolty, které odhalily ženskou šíji, nechávaly plně vyniknout hlavě. Uplatňovaly se proto složité účesy, připomínající ozdobnou architekturu. Vlasy se stáčely v pletencích na spánky, nebo spadaly po stranách v nakadeřených loknách. Ostatní se vyčesávaly vysoko do fantastických tvarů. Napomáhaly tomu falešné příčesky, ozdobné hřebínky, stuhy a umělé květiny. Stejně jako oděvy a účes byl i kukaňovitý klobouk zaplaven květinami, stuhami a volánky. K tradičnímu fraku patřil i tradiční doplněk cylindr. Biedermeier si liboval v barevných cylindrech, oblíbená barva byla šedá. Objevovala se i nová technická zlepšení: cylindr se mohl sklapnout a nosit pod paží. Úprava vlasů u mužů zůstávala stejná jako v empíru, vlasy byly jen bohatěji kadeřené.

Šperky a doplňky V období romantismu se s velkou oblibou nosily různé šperky jako např. řetízky s medailóny a nejrůznějšími přívěsky, perlové náhrdelníky, dlouhé náušnice, brože, náramky. Složité účesy zdobily jehlice, hřebeny i šperky. Vedle pravých šperků mnohé ženy nosily i napodobeniny. Ženský oděv doplňovala vyšívaná kabelka zavěšená na stužce a slunečník. Muži nosili lehkou hůlku.

Obuv Široké sukně sahaly ke kotníkům a odkrývaly tak střevíčky. V oblibě zůstávají ploché střevíce, často hluboce vykrojené. Připevňovaly se ke kotníku stuhou. Vedle atlasových střevíčků pastelových barev se nosily i kožené šněrovací boty na vyšším podpatku s tupou špičkou. Punčochy byly bílé nebo pastelové barvy. Muži obouvali kožené polobotky nebo vysoké boty. Módní novinkou se staly tzv. perka (hladká kožená bota bez šněrování).

V druhé polovině 19. století se stále více prosazoval technický pokrok (v textilním odvětví např. "vynález šicího stroje ovlivňoval rozmach konfekce). Vysoké společenské vrstvy se stále častěji obracely k minulosti a hledaly inspiraci v okázalých a dekorativních prvcích. Oděv mužů reagoval pružněji na zrychlující se tempo života, a stával se proto střízlivým a praktickým. Ženská móda se vyvíjela odlišným způsobem. Ideálem se stala žena zámožná, obklopená přepychem, kterou by práce ponižovala. Její oděv okázale manifestoval sociální postavení ve společnosti.

Mužský oděv V zásadě se mužský oděv od počátku století příliš nezměnil. Měnily se spíše detaily a materiály nežli střih. Vycházkovým oblekem zůstával frak v různých variantách, doplněný cylindrem a hůlkou. Stále častěji se objevoval kabát bez frakových šosů, který tvořil přechod k modernímu saku. Po roce 1875 se ustálil typ pánského oděvu, jak jej známe dnes. Sako, vesta i kalhoty se šily z jednoho materiálu. Móda těchto let byla módou velkoměsta a podřizovala se plně jeho modernímu tempu. Proto se rychle rozšířil tento standardní pohodlný oděv, který umožňoval dostatečný pohyb. Frak se od této doby stal pouze slavnostním společenským oděvem. Pánskou módu na dlouhou dobu ovládla paleta temných barev (s výjimkou světlých lázeňských obleků). Barevné oživení přinášela pouze vesta. Košili s tvrdým připínaným límcem a tvrdou náprsenkou zdobily jemné sámky. Vedle tradičně vázané kravaty se objevoval motýlek. Cylindr přežíval jako součást dokonalého oblečení. Vedle něho přicházela do módy buřinka černé barvy. Měla úzkou rovnou krempu a tuhou kupovitou střechu. Rukavice, tenká hůlka, nízké střevíce -to vše dokreslovalo jednoduchou eleganci tehdejší pánské módy.

Ženský oděv ženskou módu ovlivňovaly výrazně tři tehdejší mladé panovnice: anglická královna Viktorie, rakouská Alžběta, francouzská císařovna Evženie. Móda se zhlížela v minulosti. Opět ožívaly krinolíny, proto bývá období nazýváno "druhé rokoko". Krinolíny se šily z lehkých materiálů: mušelínu, hedvábí, saténu, taftu. Jejich tvar udržovalo množství spodniček (až šest). Od roku 1856 se používalo technického zlepšení: krinolínu podpírala elastická ocelová obruč. Sukně tím získala nový, nečekaný pohyb. Zároveň napomáhala vznešené póze, kterou vyžadoval složitý dvorský ceremoniál. Móda císařských a královských dvorů byla napodobována všemi vrstvami. Jakmile se sukně rozšířila do krinolíny, rukávy živůtku se zúžily, takže těsně přiléhaly k paži.

Účesy však nebyly tak fantastické a ohromné jako v rokoku. Nosily se nadále lokny, doplněné stužkami a květinami, a malé kloboučky. Móda krinolín trvala do Světové výstavy v Paříži roku V roce 1870 se objevil nový typ sukně - tzv. turnýra, česky " honzík ". Nová módní silueta byla zajímavá hlavně při pohledu zboku. Sukně s honzíkem byla užší, rozšířený zadní díl vyztužovaly kostice, drátěné podložky nebo žíněné vycpávky. Těsná šněrovačka upínala horní část těla dokonce i při koupání. Dekorativní styl oděvu vyžadoval nákladné a těžké materiály jako byly samety a brokáty. Účes se zdvihl do výšky, do čela spadalo jen několik kadeří. Hlavu kryly malé kloboučky s péry. Slunečník chránil pleť před sluncem, rukávník byl ochranou proti zimě. Kolem roku 1890 zmizely díky emancipačním snahám žen všechny násilné deformace jejich oděvu. V této době vznikl kostým. Byl anglického původu a pro své praktické vlastnosti zaujal pevné místo v dámském šatníku. Jednoduchý tvar kostýmu doplňovala blůza zdobená sámky nebo detaily pánské košile (tvrdý límeček, manžety, náprsenka).

Zadání úkolu: Vypracujete kolekci návrhových skic na téma Inspirace 19. stoletím