ŠkolaKatolické gymnázium Třebíč, Otmarova 22, Třebíč Název projektu Moderní škola Číslo projektu CZ.1.07/1.5.00/ Šablona III/2 Inovace a zkvalitnění výuky prostřednictvím ICT Autor DUM Mgr. Helena Průžová Název DUM Úvod do studia médií Kód DUM VY_32_INOVACE_7.1.2 Datum vytvoření Předmět Český jazyk a literatura Tematická oblast Mediální výchova Výstup ŠVP Média a mediální produkce Anotace DUM Prezentace přináší úvod do mediální výchovy a seznamuje se základními pojmy a rozdělením médií. Zabývá se teorií masmédií z pohledu komunikačního procesu. Metodický popis Prezentace slouží jako podpůrný materiál pro výklad učitele, ale je vhodná také k samostudiu pro žáky. Tomuto materiálu předchází přípravné úkoly i úkoly pro aplikaci učiva obsaženého v prezentaci. Hodnocení Materiál se osvědčil, přispěl ke zkvalitnění výuky. Autor prohlašuje, že řádně uvedl všechny použité zdroje. Pokud není uvedeno jinak, použitý materiál je z vlastních zdrojů autora.

Úvod do studia

 v širším slova smyslu: střed, prostředek vzájemně spojující dvě strany  v užším slova smyslu: zprostředkovatel komunikace mezi lidmi zahrnující a) média tištěná, b) média elektronická, c) média digitální (nová).

 základní: tištěná (klasická) x elektronická  podle počtu uživatelů: interpersonální (SMS, y, telefon) x masová (tisk, rozhlas, TV)  podle komunikačního kódu: I. jazyk, gesta (primární); II. obrazy, písmo, nahrávky (sekundární); III. tisk, rozhlas, TV (terciální); IV. síťová média (kvadrátní)  seriózní x bulvární

 masmédium = masové médium; v oblasti mediální výchovy jsou pojmy synonymní (pod pojmem „médium“ budeme rozumět „masmédium“)  multimédium: nosič textových, zvukových, obrazových a jiných informací  nová média: v současnosti digitální média (např. sociální sítě) – umožňují uživatelům větší aktivitu (dříve takto označována média, která nastoupila jako novinky po televizi – videokamery, teletext; od 90. let CD-ROM, počítačové hry, ICQ apod.)

NĚKDO říkáNĚKOMU NĚCO nějakým KANÁLEM a s nějakýmÚČINKEM

 obsah je veřejný  komunikace probíhá nepřímo (zdroj – médium – příjemce)  zdrojem je instituce (většinou nakladatelství, vydavatelství, …)  publikum je rozptýlené a nemusí být vyhraněné  sdělení je jednosměrné (od zdroje k příjemci)

 tradiční členění: veřejnoprávní x komerční  přesnější členění: a) soukromě vlastněná média, b) média veřejné služby (Český rozhlas, Česká televize – financovány z koncesionářských poplatků, Česká tisková kancelář – z prodeje zpravodajství), c) komunitní média (organizovaná na neziskové bázi, přitahují malé publikum, např. lokální rozhlasové stanice).

 světová  celoplošná  regionální  místní (vztah místní a celoplošná média – např. regionální zprávy, místní přílohy v tisku apod.)  veřejná  vnitřní (firemní noviny, zpravodaje)  určené k prezentaci na veřejnosti

 informační – zprostředkovávají obraz o událostech a dění okolo nás  zábavní – poskytují zábavu a rozptýlení, jsou způsobem trávení volného času  kulturní – aktivní součást kultury, podílejí se na jejím utváření (vznik tzv. masové kultury)  sociální – nabízejí vzory a normy chování  politická – formují názory na (nejen) politická témata (např. ekologie) a ovlivňují veřejné mínění

a) koncepce pasivního publika – jednotlivec není schopen čelit působení médií → kritika médií - závislostní teorie: publikum závislé na médiích (odstraňují nejistotu, formulují postoje, témata) b) koncepce aktivního publika – jednotlivec si z nabídky vybírá (jedná záměrně, je odolný vůči manipulaci)

 a) určeno konkrétním deníkem, časopisem, filmem, nahrávkou, pořadem, … (čtenáři Respektu, posluchači ČR Region, …),  b) určeno konkrétním typem produktu (publikum filmů pro pamětníky, rockové hudby, časopisů o počítačích, …),  c) definice prostřednictvím charakteristických rysů (demografické a sociální faktory – věk, původ, vzdělání, životní styl, socioekonomické zařazení apod.).

 všeobecná  zájmová (kulturní, sportovní, motoristická, …)  odborná (vědecká, výchovná, vzdělávací, …)  stavovská (lékaři, právníci, učitelé, …)

„Publikum se stává produktem, který lze prodat inzerentovi.“ 1 (G. Burton, J. Jirák) 1 BURTON, G. – JIRÁK, J. Úvod do studia médií. 1. vyd. Brno : Barrister & Principal, ISBN , s. 330.

 BARTOŠEK, J. – DAŇKOVÁ, H. Žurnalistika a škola: příručka pro učitele mediální výchovy. 2. vyd. Frýdek-Místek : Václav Daněk, 2010, 207 s. ISBN  BÍNA, D. Výchova k mediální gramotnosti. 1. vyd. České Budějovice : Jihočeská univerzita, 2005, 103 s. ISBN  BURTON, G. – JIRÁK, J. Úvod do studia médií. 1. vyd. Brno : Barrister & Principal, 2003, 392 s. ISBN  JIRÁK, J. – KÖPPLOVÁ, B. Média a společnost. 1. vyd. Praha : Portál, 2003, 207 s. ISBN  KOL. AUTORŮ Metodická příručka mediální výchovy. 1. vyd. Vydalo Centrum Vysočina v rámci projektu Centrum mediální výchovy, tisk Pross reklama, 2012, 149 s.  LABISCHOVÁ, D. Didaktika mediální výchovy. 1. vyd. Ostrava : Ostravská univerzita v Ostravě, 2011, 121 s. ISBN  NIKLESOVÁ, E. Teorie a východiska současné mediální výchovy. 1. vyd. České Budějovice : Pedagogická fakulta Jihočeské univerzity v Českých Budějovicích, 2007, 140 s. ISBN  NIKLESOVÁ, E. – BÍNA, D. Mediální gramotnost a mediální výchova: studijní texty. 1. vyd. České Budějovice : Vlastimil Johanus, 2010, 86 s. ISBN  MCQUAIL, D. Úvod do teorie masové komunikace. 2. vyd. Praha : Portál, 2002, 447 s. ISBN