STŘEDOVĚKÁ MĚSTA V raném středověku vzniklo v Evropě málo měst, vývoj pokračoval ve městech založených již ve starověku např. Římem. Největší města se proto nacházela v Itálii a na území Byzantské říše. Konstantinopol během křížových výprav do Palestiny Řím byl v raném středověku městem s malým počtem obyvatel

Díky pokrokům v obdělávání půdy se zvyšoval počet obyvatel. Během let 1100 až 1300 vznikala nová města v místech: 1)starších kupeckých nebo řemeslných osad 2)v podhradí královských, šlechtických a biskupských sídel 3)u důležitých křižovatek obchodních cest, u brodů přes řeky 4) u klášterů 5)v místech nalezišť drahých kovů 6)na zeleném drnu – v místech do té doby nezastavěných vzniklo nové město Zkušení lokátoři zčásti z Německa museli disponovat mnohem většími finančními prostředky než lokátoři vesnic. Měšťané byli na určitý čas osvobozeni od všech daní. Stavělo se rychle, například podle příkazu krále Karla IV. obyvatelé Nového Města pražského dostali pokyn bydlet do 18. měsíců od zahájení výstavby města. V éře Přemysla Otakara I. začal ve větším měřítku proces zakládání a výstavby nových měst. Zejména na Moravu přicházeli noví osadníci z Německa. Za Václava I. se proces výstavby nových měst zrychlil, za Přemysla Otakara II. vzniklo 50 měst. V éře panování Václava II. vzniklo dalších 70 měst zejména založených šlechtou a duchovenstvem.

TYPY STŘEDOVĚKÝCH MĚST Města královská – založená přímo panovníkem, byla zdrojem příjmů do státní pokladny a také oporou v době nebezpečí. Města horní – patřila panovníkovi, na místě probíhala těžba drahých kovů. V českém království se jednalo především o města s nalezišti stříbra. Města věnná – města, která daroval panovník manželce, patřila královně i když ovdověla. Města poddanská – tato města vznikala v podhradí sídel šlechty a duchovenstva, patřila šlechtickému rodu nebo biskupovi.

PRAHA PLZEŇ PÍSEK LITOMĚŘICE OSTROV OLOMOUC BRNO ZNOJMO UHERSKÉ HRADIŠTĚ PŘÍKLADY ROZLOŽENÍ STŘEDOVĚKÝCH MĚST STŘÍBRO KUTNÁ HORA JIHLAVA MĚLNÍK DVŮR KRÁLOVÉ HRADEC KRÁLOVÉ POLIČKA KRUMLOV CHOMUTOV TĚŠÍN ŠUMPERK MĚSTA KRÁLOVSKÁ MĚSTA HORNÍMĚSTA VĚNNÁ MĚSTA PODDANSKÁ KRNOV

MĚSTSKÁ ZÁSTAVBA Nejbohatší obchodníci, řemeslníci a patriciát bydlel v patrových domech na náměstích. Měšťanská honorace žila v předních traktech domů, zadní křídla obývala čeleď. Do dvorů se vjíždělo vraty na opačném konci parcely. Střechy domů byly kryty šindelem, došky nebo jinými hořlavými materiály. Jakmile vypukl v jednom místě požár, oheň zpravidla zničil celou ulici. Řadová domovní zástavba Gotické domy bývaly zpravidla situovány kolmo k ulici nebo náměstí. Mnoho domů mělo v rozsáhlém systému sklepů vlastní studnu. V prvním patře byla umístěna tzv. „černá kuchyně“ místo, kde se vařilo, udilo a peklo. Obytné místnosti se vytápěly pomocí kamen, bohatí měšťané okenní otvory zasklívali skleněnými tabulkami v olověných rámech. Středověké domy neměly čísla popisná, proto byly označovány rozmanitými domovními znameními. Znamení byla malovaná na dřevu, kovaná nebo tesaná do kamene. Znamení domu U Zlatého stromu, který stál v Praze

Obydlí chudých vrstev městského obyvatelstva vznikala těsně u městského opevnění Chudší vrstvy obyvatel obývaly dřevěné chatrče či ubohé příbytky z hliněné lepenice přímo u hradeb, často jednu stěnu takového obydlí tvořila hmota opevnění. V zimním období se okna těchto příbytků zakrývala okenicemi nebo kusy kůže. HYGIENA VE MĚSTECH Ve městech neexistovala kanalizace, splašky se vylévaly rovnou před dům, na ulici. Ulice byly nedlážděné, bez chodníků. První dlažba se objevuje až za vlády Jana Lucemburského. Odpad z domácností se vyvážel k městskému opevnění. Všude bylo plno špíny, zápachu a pobíhající drůbeže. V mrazech zalézali žebráci a lidé bez domova do hromad hnoje, který se vyvážel z městských koníren. Z těchto míst se v období epidemií šířila nákaza po celém městě. Chodilo se zásadně pěšky, ani bohatí měšťané nepoužívali kočáry, jezdili na koních. Povozy byly určeny jen k převozu nákladů.

PRIVILEGIA Nejvíce privilegii měla královská města, privilegia uděloval panovník. Poddanská města dostávala privilegia nejen od své vrchnosti, ale i od panovníka, a to taková, která mohl udělit pouze on, například právo konat trh. Právo trhu – právo konat v určité dny ve městě trhy Právo várečné – právo vařit a prodávat pivo ve městě Právo mílové – míli od města se nesměl usadit řemeslník oboru, který už byl ve městě zastoupen (výjimkou byli kováři, ti chyběli stále) Právo samosprávy – město mohlo postavit radnici a volit městskou radu v čele s purkmistrem. Radu tvořilo 12 konšelů. Právo hradební – město si mohlo vybudovat opevnění a vlastnit vojenské oddíly Právo hrdelní – město zaměstnávalo kata, který vykovával tresty smrti. Právo nuceného skladu – kupci museli na tři až pět dní své zboží uskladnit ve městě za vyměřený poplatek. Kupci byli povinni zboží ihned nabídnout místním velkoobchodníkům, kteří nedostatkové zboží kupců vykoupili a potom prodávali s citelnou přirážkou na městských trzích.

Bohatí kupci Mistři výnosných řemesel např. zlatníci Ostatní řemeslníci Městská chudina: služky, tovaryši, učni, nádeníci, žebráci OBYVATELSTVO MĚST } Plnoprávní občané=měšťané Mistři jednoho oboru se sdružovali do cechů, což byla sdružení řemeslníků stejného oboru, kteří dohlíželi na technologii a kvalitu výroby, domlouvali se na cenách výrobků.

LITERATURA ČORNEJ, Petr, Ivana ČORNEJOVÁ, Ivan RADA a Vratislav VANÍČEK. Dějiny Zemí Koruny české I. 2. vyd. Praha: Paseka, ISBN HORA, Petr. Toulky českou minulostí: Druhý díl. 1. vyd. Praha: Práce, ISBN Dějepis 7: Středověk a počátky nové doby. 1. vyd. Plzeň: Fraus, ISBN HROCH, Miroslav. Dějepis: II. díl. 2. vyd. Praha: Práce, ISBN Zdroje obrázků [ ] zYIIWq-gb_5-nLBQ&tbm=isch#hl=cs&tbs=sur:fmc&tbm=isch&sa=X&ei=CBVBT4zgLdD_- gbg88jGBQ&ved=0CEUQBSgA&q=Konstantinopol&spell=1&bav=on.2,or.r_gc.r_pw.,cf.osb&fp=92deda7 3000e3039&biw=996&bih=500 gaypJDNBQ&tbm=isch