Mgr. Marie Havránková NAUKA O TVOŘENÍ SLOV- odvozování Mluvnice pro 2. ročník 2. ročník Srpen 2012

 Záměrem této sady výukových materiálů s názvem Nauka o slovní zásobě a tvoření slov je poskytnout žákům potřebné informace o slovní zásobě, o způsobech jejího rozvíjení a zejména o tvoření slov v českém jazyce, a to odvozováním, skládáním a zkracováním. Učivo navazuje na znalosti, které žáci získali na ZŠ a cílem je jejich znalosti rozšířit a upevnit tak, aby je žáci mohli využít zejména při ústní a písemné komunikaci.  Jednotlivé DUMy (prezentace) v této sadě jsou určeny pro žáky 2. ročníku učebních oborů SOU.  V této prezentaci se budeme zabývat tvořením slov odvozováním, a to jednotlivých slovních druhů, a také změnami slovotvorného základu při odvozování.

ODVOZOVÁNÍ (DERIVACE)

 způsob tvoření slov, kdy ke slovotvornému základu přidáváme předpony, přípony, případně jen koncovku  nejčastější způsob tvoření českých slov  vznikají slova odvozená (deriváty)  slovotvorný základ – společná část slova odvozeného a slova základového  základové slovo – výraz, ze kterého tvoříme nové slovo Základové slovoSlovotvorný základ Odvozené slovo mořemořnámořník

rozlišujeme je podle toho, který slovotvorný prostředek ke slovotvornému základu připojujeme:  příponové: ryb-a = ryb-ář ( v ČJ nejčastější)  předponové: les = prales  koncovkové: trn = trn-í  předponově příponové: pat-a = pod-pat-ek  předponově koncovkové: měst-o= ná-měst-í

Souhlásky:  měkčení: hroch – hrošík, krk - krček  tvrdnutí: běžet – běh Samohlásky:  Krácení: práce – pracovat  dloužení: list – lístek  střídání: stůl – stolek, řídit – ředitel  vznik nové samohlásky: zamknout – zamykat  zánik samohlásky: pes – psi, lev – lvi

 odvozují se převážně odvozováním příponovým, méně často předponovým nebo smíšeným Rozeznáváme tyto slovotvorné kategorie:  názvy činitelské – pojmenovávají osoby podle činnosti, tvoří se od sloves (uči-tel, topi-č, rozhod-čí, nájem-ník, obháj-ce, pek-ař)  názvy konatelské – pojmenování osoby, která něco činí se základovým podstatným jménem (houb-ař, stroj-ník, účet-ní, ovč-ák)

 názvy podle příslušnosti- k státu, k místu, skupině (Evrop-an, Broz-an, Pol-ák, ras-ista)  názvy prostředků – pojmenování předmětu podle účelu, ke kterému slouží, tvoří se od sloves (vysíla-čka, leta-dlo, svěr-ák, pal-ivo)  názvy výsledků děje – pojmenování podle toho, co vzniká dějem, tvoří se od sloves (výhon-ek, vyhláš-ka, hobl-ina, destil-át)  názvy nositelů vlastností – pojmenování osob, zvířat a věcí podle dominantních vlastností, tvoří se od přídavných jmen ( stař-ec, bíl-ek, chud-ák, čern-och, běl-ouš)  názvy míst – pojmenování podle toho, co se na nich koná, co je v nich uloženo, tvoří se od podstatných jmen (kotel-na, holub-ník, popeln- ice) a od sloves (čist-írna, cvič-iště)

 názvy přechýlené – pojmenování ženských bytostí tvořená ze jmen mužských (lékař-ka, žák-yně, král-ovna, Jan-a), příponou –ová se tvoří ženská příjmení (Novák-ová)  názvy mláďat – pojmenování zvířecích i lidských mláďat, tvoří se od podst.jmen (slůn-ě, medvíd- ě, vnouč-e)  názvy zdrobnělé – vyjadřují menší rozměr nebo častěji citové zabarvení, tvoří se od podstatných jmen (hříb-ek, kůzl-átko, slun-íčko, tat-ínek, dom-eček, ryb-ka)  názvy zhrubělé a zveličelé – vyjadřují větší rozměr, ale jsou hlavně citově zabarvené, tvoří se od podstatných jmen ( chlap-isko, bab-izna)

 názvy hromadné – pojmenování pro jednotlivosti téhož druhu, tvoří se od podst. jmen ( obyvatel-stvo, žac-tvo, strom-oví, list-í chud-ina)  názvy abstraktní – názvy vlastností, tvoří se od přídavných jmen (lidsk-ost, darebác-tví, dobr-ota, chud-oba), názvy dějů, tvoří se od sloves ( sáz-ení, šlecht-ění, zmýl-ená, služ-ba, zastáv-ka) Odvozování předponami: pra-vnuk, pře-sila, sou-rozenec, před-prodej, pa-klíč, pří-chuť)

 odvozují se převážně odvozováním příponovým, méně často předponovým Vydělujeme u nich tyto slovotvorné kategorie:  názvy přivlastňovací – přivlastňujeme jedné osobě (Karl-ův, sestř-in) nebo druhu osob, zvířat (horni-cký, dív-čí, ps-í)  názvy místní – odvozené od podstatných jmen označujících nějaké místo (tábor-ový, hors-ký), zeměpisný název ( praž-ský, indi-cký)  názvy látkové – pojmenování podle původu, tvoří se od podst. jmen (ocel-ový, želez-ný, mouč-ný)

 názvy podle nápadného znaku – tvoří se od podst. jmen (vlas-atý, kamen-itý, ohn-ivý)  názvy dějové – pojmenování vztahující se k činnosti popsané základovým slovesem (mluv-ený, páchnouc-í, zvadl-ý)  názvy zesilující – zesilují význam základových přídavných jmen (velik-ánský)  názvy zeslabující – zeslabují význam základových přídavných jmen (mal-ičký, šedav-ý, slab-oučký)

 tvoří se častěji než jména předponovým odvozováním  předpony a základy slova lze velice snadno kombinovat k dosáhnutí bohatých významových odstínů(dělit = roz-dělit, na-dělit, vy-dělit,u-dělit) Slovesa se odvozují na základě např. těchto vztahů:  být (někým, něčím), co vyjadřuje podstatné jméno (pan-ovat, zednič-it)  dělat (něco), co vyjadřuje podstatné jméno (brázd-it, map-ovat)  stávat se nějakým, co vyjadřuje přídavné jméno (tloust-nout, šediv-ět)  zvukomalebná slovesa – tvoří se od citoslovcí (mňouk-at), citově zabarvená od sloves (sp-inkat)

 nejčastěji se odvozují proto, aby se vytvořil dokonavý protějšek ke slovesu (holit – oholit) nebo nedokonavý protějšek ke slovesu (zavřít –zavírat) Zvláštní typy sloves představují tzv. slovesa násobená, tvoří se od sloves:  opětovací slovesa (koupit –kupovat, nést – nosit)  opakovací slovesa (chodit – chodívat, chodívávat)

 z přídavných jmen: mladý – mladě, rychlý – rychle, hluboký – hluboko i hluboce, lidský – lidsky  z podstatných jmen: ustrnutím pádů prostých (celkem, domů, místy, ráno) i předložkových (bezpochyby, vloni, občas, kvůli)  ze sloves – mlčky, vyjma  ze zájmen – odtud, kde, kdy, tam, jinak  z příslovcí – kratčeji(z krátce), výš i výše, lépe  z ustrnulých sousloví – jaksepatří

 Odvozování = způsob tvoření slov, kdy ke slovotvornému základu přidáváme předpony, přípony, případně koncovku. Vznikají slova odvozená.  Odvozováním vznikají např.:  podstatná jména činitelská (učitel, pekař), konatelská (účetní, strojník), názvy míst (kotelna), názvy podle příslušnosti k státu, místu, skupině (Polák, Brozan, husita) názvy přechýlené (učitelka, Nováková), zdrobnělé (maminka) aj.  přídavná jména přivlastňovací (Karlův), místní (pražský) látková (železný)  slovesa – pomocí předpon k dosažení významových odstínů (dělit – rozdělit), tvoří se vidové protějšky (holit – oholit, zavřít – zavírat)  příslovce – z přídavných jmen (mladý – mladě), ustrnutím prostých pádů ( domů, ráno)

 1. Co je odvozování?  2. Jaká podstatná jména vznikají odvozováním?  3. Jaká přídavná jména vznikají odvozováním?  4. Pomocí čeho se nejčastěji odvozují slovesa?  5. Jak tvoříme příslovce?

 MUŽÍKOVÁ, Olga, MARKVARTOVÁ, Barbora, KLUSÁČKOVÁ, Lenka, JEŘÁBKOVÁ, Eleonora, ADÁMKOVÁ, Petra. Odmaturuj z českého jazyka. Brno: Didaktis, 2007, ISBN 80 – 7358 – O82 – 9  SOCHROVÁ, Marie. Český jazyk v kostce pro střední školy. Havlíčkův Brod: Fragment, 2007,ISBN 978 – 253 – 0298 – 0  DOBEŠOVÁ, Věra, FIALOVÁ, Vladimíra. Průvodce českým jazykem. Brno: Didaktis, 2007, ISBN 80 – 7358 – 019 – 5