Praha & EU: Investujeme do vaší budoucnosti Evropský sociální fond Gymnázium, Praha 10, Voděradská 2 Projekt OBZORY Interpretace právní normy

Interpretace Výklad (interpretace) právních předpisů je mimořádně důležitou právní disciplínou, neboť ze samotného znění normy nelze ve složitějších případech vyčíst, jaké pravidlo na daný skutkový stav dopadne a jak přesně mu v daném kontextu rozumět.

Interpretace Výklad je považován za "královskou" disciplínu práva, mezi právníky velmi ceněnou; kreativním výkladem právních předpisů lze dojít například i k opačným závěrům. Známé je pořekadlo: co právník, to názor, nebo dva právníci, tři názory

Dělení Základní dělení právního výkladu je: -Extenzivní – výklad rozšiřující – umožňuje aplikaci na širší okruh případů (z lat. ex- + tendere = natahovat) -Restriktivní - výklad zužující (z lat. re- + stringere = svázat).

Metoda výkladu Žádnou normu nelze vykládat izolovaně. Pravidlo v normě obsažené musí být vždy nahlíženo v kontextu právního řádu, tedy všech souvisejících norem a všech obecných pravidel norem vyšší právní síly. Právo rozeznává různé metody výkladu. Ke správnému výkladu lze dojít jedině jejich kombinací, nikoli izolovaným použitím jedné z nich.

Metoda výkladu Základní druhy metod Gramatický výklad Logický výklad Výklad z judikatury (soudní) Systematický výklad Doktrinární výklad Analogický výklad Teleologický výklad Historický výklad

Metody výkladu Gramatický výklad je přímočarý jazykový výklad normy z jejího textu. Při výkladu se vychází z větné stavby, z použitých sousloví a spojek, rozebírají se vztahy mezi jednotlivými částmi souvětí i jednotlivých vět, (poměr slučovací a vylučovací mezi větami i větnými členy), použití čárek, zkoumá se, co použité výrazy obvykle znamenají apod.

Metody výkladu Logický výklad hledá mezi normami logické souvislosti, např. má-li se hypotéza rozpadat na dvě neslučitelné alternativy, musejí se tyto části hypotézy vykládat tak, aby nemohly nikdy nastat současně. Logický výklad užívá tradiční ustálené argumenty. (Viz níže)

Metody výkladu Výklad z judikatury je obdobou výkladu doktirnárního.Norma se zde vykládá na základě ustálené judikatury. Soud totiž právo pouze nevykládá, ale často dotváří – stanoví podrobná pravidla, dává obsah obecným výrazům v normě. (Např. ustálený výklad pro ublížení na zdraví a těžkou újmu na zdraví, ustálený výklad hranic policejní provokace při nasazení agenta v trestním řízení apod.)

Metody výkladu Systematický výklad pracuje s umístěním právní normy v systému předpisu. Např. zařazení do určitě hlavy zákona naznačuje úmysl zákonodárce, jak normu využít. Obecná ustanovení se týkají celého předpisu, zvláštní část obsahuje pravidla pouze pro dané situace apod.

Metody výkladu Doktrinární výklad vykládá normu nebo právní pojem tak, jak je to obvyklé v právní nauce (doktríně, teorii), aniž by se takový výklad nutně musel opírat o explicitní zákonné ustanovení. Jedná se o výklad opírající se o pravidla vědeckých disciplin práva.

Metody výkladu Analogický výklad (výklad a simili) se použije, pokud právní předpis neobsahuje příslušnou normu upravující danou situaci. Lze využít buď analogii legis – pravidlo vycházející ze smyslu předpisu, nebo analogii iuris – pravidlo vycházející ze smyslu právního odvětví. V některých právních odvětvích, např. trestní právo, je analogie částečně nepřípustná.

Metody výkladu Teleologický výklad vychází ze smyslu zákona, úmyslu zákonodárce, společenského konsenzu v dané problematice, vychází z účelu, pro který byl předpis přijat. Často bývá zkoumána důvodová zpráva k předpisu, ve které zákonodárce své úmysly vysvětluje. Bývá využívána argumentace ad absurdum: „pokud by platil tento výklad, došli bychom až do absurdní situace, kdy …“

Metody výkladu Historický výklad podobný výkladu teleologickému. Zkoumá poměr normy k předchozím úpravám, důvody jejího přijetí (při tomto druhu výkladu se například čtou stenozáznamy z parlamentu z doby vzniku normy).

Argumenty logického výkladu Arg. a contrario (z opaku) – zkratka a contr., stanoví-li norma něco výslovně, nemůže platit opak. Norma se nemůže vztahovat na jiné adresáty než v normě vymezené, na jiné případy než v normě vymezené apod. Arg. a maiori ad minus (od většího k menšímu) – např. má-li určitou povinnost osoba určitého právního postavení,tím spíše bude platit povinnost pro osobu postavení slabšího. (vlastník – nájemce) Arg. a minori ad maius (od menšího k většímu) – Splňuje- li osoba jednu z podmínek získání nároku, tím spíše nárok vznikne, pokud bude splňovat podmínek více.

Použitá literatura: Varvařovský, P.: Základy práva – o právu, státě a moci. ASPI Publishing, Praha 2009 Jiří Boguszak, Jiří Čapek, Aleš Gerloch: Teorie práva. ASPI Publishing, Praha vyd. Internetový server Iuridictum (Encyklopedie)

Praha & EU: Investujeme do vaší budoucnosti Evropský sociální fond Gymnázium, Praha 10, Voděradská 2 Projekt OBZORY Tato prezentace byla vytvořena v rámci projektu OBZORY Autor: Eva Romancovová Předmět: Základy práva Datum: 31. ledna 2010