Sovětsko-Afghánský konflikt Vojtěch Král

Srovnání zemí Svaz sovětských socialistických republik (SSSR) Rozloha: 22 mil. km 2 Počet obyvatel: 290 mil. Afghánistán Rozloha: 650 tis. km 2 Počet obyvatel: 17 mil.

Konflikt z roku léta 20. století, u moci emír Amanulláh Chán. Dobré vztahy se SSSR, smlouvy o neútočení. V r se emír pokusil o reformy, ale proti jeho vládě vypuklo povstání. Sovětský pokus o záchranu spřízněného režimu (1000 rudoarmějců). Amanulláh utekl ze země a sověti stáhli své vojáky.

Sovětská válka v Afghánistánu Znepřátelené strany SSSR + Afghánská komunistická vládamudžahedíni (mudžáhidové) Zahraniční podpora Pákistán, USA, Saúdská Arábie, ČLR, Spojené království, Írán mudžahedíni (j.č. mudžáhid = „ten, kdo o něco usiluje“, muslim, který bojuje ve svaté válce, v džihádu) Síla sovětských vojáků afghánských vojáků 200 – mudžahedínů

Předehra konfliktu Afghánistán r – svržení krále, nastolení republiky. Nový prezident Muhammad Daúd Chán – spolupráce s komunisty. Toho využil SSSR ve snaze zvýšit zde svůj vliv. 70. léta – v Afghánistánu až 100 tisíc odborníků ze SSSR. Obyvatelé s novým režimem, kdy vládla jediná strana, nebyli spokojeni.

prezident Muhammad Daúd Chán

Předehra konfliktu Duben 1978 – neúspěšný pokus prezidenta Daúda o odstranění komunistů. Následoval puč – Daúd i s rodinou zavražděn, k moci se dostávají komunisté. U moci „Revoluční výbor ozbrojených sil“ – v čele státu Núr Mohammad Tarákí. Snaha uvést myšlenky socialismu do praxe – znepřátelil si téměř celou zemi. Září 1979 – další převrat. Tarákí zavražděn, k moci se dostává Hafizulláh Amín.

Hafizulláh Amín Núr Mohammad Tarákí

Invaze Sověti nemohli Amína kontrolovat a měli také obavu, aby svou politiku neobrátil proti SSSR. Chtěli také zabránit rozšíření islámského odporu do dalších států střední Asie, které již byly součástí SSSR. Bylo přijato rozhodnutí nahradit Amína Babrakem Karmalem (t. č. velvyslancem v ČSSR). Zároveň mělo dojít k obsazení velkých afghánských měst, čímž měla být zajištěna stabilita země. Navzdory námitkám z řad armády (která zdůrazňovala americkou zkušenost z Vietnamu) byla akce byla naplánována na

Invaze – útok na prezidentský palác. Jednotky Spetznaz a KGB se v afghánských uniformách dostávají k paláci, kde v těžké přestřelce pozabíjejí celou Amínovu ochranku i všechny ostatní, včetně Amína samotného. Babrak Karmal oznámil vytvoření Revolučního výboru a změny ve vedení Lidové demokratické strany Afghánistánu. Invazi se snažil „legalizovat“ oficiálním pozváním vojsk do země.

Královský palác Jednotky Spetznaz po dobytí Amínova paláce

Sovětské vystřízlivění Brežněvovy představy o krátkém trváni této vojenské operace vzaly brzy za své. Babrak Karmal neměl v zemi žádnou oporu a povstání se rychle šířilo. Sověti se dostávají do přímého střetu s mudžahedíny, kteří konflikt berou jako svatou válku proti „bezbožným“ Rusům. Potvrzují se obavy sovětské armády = „sovětský Vietnam“.

Zapojení USA USA se mylně domnívaly, že SSSR plánuje rozšířit svůj vliv do strategických oblastí Perského zálivu a proto se začaly ve válce angažovat. Začaly tedy podporovat mudžahedíny a to jak posíláním zbraní tak finančně. To znamenalo další fázi studené války. K podpoře byla využívána organizace ISI (pákistánská rozvědka). Dodáváno bylo vše, od pistolí až po rakety země-vzduch (ročně až 65 tisíc tun zbraní).

Fáze války 4 etapy: 1) 12/1979 – 02/1980 (rozmisťování mužstva a techniky) 2) 03/1980 – 04/1985 (sovětské jednotky spolu s reorganizovanou afghánskou armádou útočí na pozice povstalců) 3) 05/1985 – 12/1986 (hlavní operace provádí afghánská armáda za podpory sovětů) 4) 01/1987 – 02/1989 (sovětské jednotky pomáhají realizovat politiku národního usmíření. Stahování sovětského kontingentu zpět do SSSR.)

Pro bombardování základen mudžahedínů Sověti používali také strategické bombardéry Tu-22M3

Politický vývoj konfliktu Povaha sovětské intervence v Afghánistánu se měnila v závislosti na vládnoucích osobách: 1) Leonid Brežněv – válku v Afghánistánu podporuje. Politbyro očekává stejný průběh jako v ČSSR nebo Maďarsku. 2) Jurij Andropov – zahajuje jednání s OSN o stažení vojsk, ale roku 1984 umírá bez dosaženého cíle. 3) Konstantin Černěnko – víceméně neaktivní, nic se nedělo. 4) Michail Gorbačov – rozhodnutí o ukončení intervence, zahájení stahování vojsk z Afghánistánu a předání operací do rukou afghánské armády.

Brežněv – pro válkuGorbačov – proti válce

Konec intervence 9. prosince 1987 – Gorbačov na návštěvě USA oznamuje, že již padlo rozhodnutí o odchodu sovětů z Afghánistánu. Ženeva, 14. dubna 1988 – podpis Dohody o stažení sovětských vojsk. Dohodu podepisují Afghánistán, Pákistán, SSSR a USA. Ke stažení vojsk mělo dojít k , ale poslední voják opustil Afghánské území až 15. února 1989.

Sovětský konvoj při odjezdu z Afghánistánu

Příčiny sovětského neúspěchu Sovětská armáda byla trénována pro konfrontaci s armádami NATO. Ve vrstevnatém terénu afghánských hor SSSR nemohl využívat bojovou techniku na kterou byl zvyklý (např. tankové a motostřelecké divize). Špatná spolupráce s afghánskou armádou. Mnoho vojáků afghánské armády dezertovalo k nepříteli (až polovina).

Mudžahedíni po sestřelení sovětského vrtulníku

Válka v číslech SSSRmudžahedíni mrtvých – zraněných mrtvých civilistů – 2 miliony Navíc mnoho Afghánců uprchlo ze země (až 5 milionů) a zhruba 2 miliony lidí ztratili střechu nad hlavou.

Důsledky intervence USA odmítly ratifikaci již podepsané smlouvy SALT 2. Uvaleno embargo na vývoz moderních technologií a obilovin do SSSR. Politická izolace Sovětského svazu. Hrozil také bojkot blížících se olympijských her v Moskvě ze strany Američanů. Válka především trvale odčerpávala velké množství zdrojů hospodářského růstu a prohloubila systémovou krizi sovětského režimu. Byla také jednou z příčin budoucího rozpadu SSSR.

Důsledky intervence Konec jedné epochy (zánik SSSR a komunismu v celé východní Evropě), ale počátek epochy jiné (rozmach globálního terorismu). V odboji proti sovětské armádě vznikla v 80. letech Al-Káida v čele s Usámou bin Ládinem.

Afghánistán po odchodu Sovětských vojsk V roce 1990 propuká další vzpoura, za 2 roky se režim hroutí. U moci nikdo není, různá kmenová uskupení (po válce dobře vybavená) stojí proti sobě. Občanská válka trvá zhruba 7 let. Na jejím konci se k moci na 5 let dostává radikální nábožensko- politické hnutí – TALIBÁN. V roce 2001 do Afghánistánu přichází vojáci USA.

Zdroje NÁLEVKA, Vladimír. Světová politika ve 20. století II. 1. vyd. Praha: Nakladatelství Aleš Skřivan ml., s. ISBN NOVÁK, Martin. Džihád proti Kremlu. Sovětská válka v Afghánistánu a zrod Al-Káidy. 1. vyd. Praha: Nakladatelství Epocha, s. ISBN