Postavení starého člověka v rodině a ve společnosti

Pojem senior Senior - z latiny senex, senis - starý druhý stupeň senior - starší má více významů: - "starší" v protikladu k "mladší" (junior)junior - člověk v letech, starý člověk, stařec (u nás člověk starší 60 – 65 let)

Stárnutí je přirozený, nepřetržitý, nezvratný biologický proces trvá od zárodku až do smrti na průběh u každého člověka má vliv především: genetické faktory, vliv životního prostředí, zdravotní stav, způsob života

Stáří Stáří je očekávaná, předvídatelná a neodvratitelná životní událost je poslední etapou procesu stárnutí (výsledek stárnutí)

Dělení stáří Dle Mühlpachra let mladí staří 75 – 84 let staří 85 – a více let velmi staří Dle WHO 60 – 74 let počínající stáří 75 – 89 let vlastní stáří 90 let a více dlouhověkost

Střední délka života je to údaj o věku, kterého se od narození pravděpodobně dožijeme je to ukazatel, který nejlépe vystihuje zdravotní stav populace uváděna zvlášť pro muže a ženy v roce 2002 v ČR - muži 72,1 a ženy 78,5let dochází k prodlužování střední délky života

Věkové složení obyvatelstva Pardubický kraj Datum – ke dni Celkem – 14 let21,1 %15,3 %14,6 % 15 – 64 let66,2 %70,5 %69,6 65 a více let12,7 %14,5 %15,5 % Index stáří60,095,1106,2

Index stáří to je počet osob ve věku 65 let a více na 100 dětí do 14 let Jeho celostátní průměr, se neustále zvyšuje, v současné době činí 100,2. V roce 2030 vzroste jeho hodnota na 243 a v roce 2050 bude na 100 dětí do 14 let připadat 296 osob nad 65 let.

Pojmy Gerontologie – nauka o lidském stáří, stárnutí organizmů Geriatrie – obor gerontologie, zabývající se diagnostikou a léčbou chorob ve stáří Dlouhověkost – více starých lidí se dožívá vyššího věku Demografické stárnutí – v populaci převažuje stará složka obyvatelstva nad dětskou složkou (index stáří)

Rizika stáří Ageismus – věková diskriminace Vyčleňování starých lidí na okraj společnosti Generační intolerance Osamělost Rychlý vývoj společnosti (↑ množství informací, nové technologie)

Rizika stáří II. Zanedbávání a týrání starých lidí Manipulování Ztráta možnosti svobodně se rozhodovat Zhoršení zdravotního stavu, ztráta soběstačnosti Důchodový věk

Rizikoví senioři Lidé starší 85 let Osaměle žijící lidé Staré osamělé a svobodné ženy Lidé umístění v pobytovém zařízení Bezdětní staří manželé

Rizikoví senioři II. Lidé se závažnými chorobami a vadami Manželské páry s jedním vážně nemocným partnerem Lidé se špatným hmotným zabezpečením U seniorů dochází často ke kumulaci těchto faktorů.

Nejvýznamnější nepříznivé sociální aspekty Odchod do důchodu Omezení sociální integrace ve společenských, kulturních a jiných aktivitách Změna ekonomické situace seniorů Generační osamělost (úmrtí partnera) Sociální izolace

Nejvýznamnější nepříznivé sociální aspekty II. Strach z osamělosti a nesoběstačnosti Fyzická závislost Strach ze stáří, samoty a nesoběstačnosti Vliv ageismu Stěhování

Nejvýznamnější pozitivní sociální aspekty Funkční rodina, dobré rodinné vztahy a pevná citová pouta Plánovaná ekonomická příprava na zabezpečení stáří Plánovaná příprava na vyplnění volného času, efektivní nakládání s volným časem Možnost uspokojení potřeb seniora

Postavení starého člověka ve společnosti v historickém kontextu  Pravěk – péče v rámci rodinné a kmenové solidarity, průměrný věk 30 – 40 let, staří byli váženi za své zkušenosti  Řecko a Řím – zákonem byla stanovena vyživovací povinnost mezi rodiči a dětmi, gerontotrofium – starobinec

Postavení starého člověka ve společnosti v historickém kontextu II.  Středověk – péče o staré lidi na bedrech rodiny, farnosti poskytovaly první sociální služby, chudinská péče formou almužny  16. – 17.století – první cechy – myšlenka vzájemnosti, první chudinské zákony – ukládaly obcím povinnost pomáhat chudým a práceneschopným

Postavení starého člověka ve společnosti v historickém kontextu III.  18. – 19. století zařízení pro opuštěné děti pro lidi trpící duševní nemocí pro staré lidi nemajetné lidi na venkově ubytování potřebných v obecních pastouškách – systém střídy v polovině 19. století domovské právo

Postavení starého člověka ve společnosti v historickém kontextu IV.  Konec 19. století – první pokusy o sociální pojištění (Německo – O. von Bismarck), 1878 úrazové pojištění 1879 nemocenské pojištění dělníků a nižších úředníků Starobní pojištění Vznikají ústavy pro staré lidi

Postavení starého člověka ve společnosti v historickém kontextu V.  První republika – převzetí zákonů z Rakouska – Uherska, péče ústavní Zákon o sociálním pojištění – rok 1924 Masarykovy domovy – sociální ústavy hl. města Prahy v Krči

Postavení starého člověka ve společnosti v historickém kontextu VI.  Československý červený kříž – vnikl , dr. Alice Masaryková předsedkyně ČSČK ČSČK v období mezi dvěma světovými válkami zřizoval útulky pro starce. Dnes: dobrovolná pečovatelská služba, pomoc ohroženým skupinám obyvatel, akce pro staré, nemocné a tělesně postižené občany, ošacovací střediska apod.

Postavení starého člověka ve společnosti v historickém kontextu VII.  Socialistický stát domovské právo nahrazeno státním občanstvím Zákon o národním pojištění (č.99/1948) – pojistné na důchodové pojištění ve výši 10% V 60. letech se rozšířila pečovatelská služba, stacionární zařízení pro důchodce (tzv. domovinky), podporovány místní kluby důchodců.

Postavení starého člověka ve společnosti v historickém kontextu VIII.  Po roce 1989 – velký rozvoj, hlavně v nestátní oblasti, vznik neziskových organizací (hlavně občanská sdružení). Velká řada služeb je zaměřena staré občany.

Zdroje Akademický slovník cizích slov, Academia, Praha, 2001 Goldmann Radoslav a kolektiv, Vybrané kapitoly ze sociálních disciplín, Univerzita Palackého, Olomouc, 2005 Haškovcová Helena, Fenomén stáří, Panorama, Praha, 1989 Krebs Vojtěch a kolektiv, Sociální politika, Aspi, Praha, 2007 Malíková Eva, Péče o seniory, Grada, Praha, 2011 Matoušek Oldřich, Sociální služby, Portál, Praha, 2007 Matoušek Oldřich, Sociální práce v praxi, Portál, Praha, 2005 Rabušic Ladislav, Česká společnost stárne, Masarykova Univerzita, Brno,